47 C 113/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení, příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro náhradu škody 35 271,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 35 271,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 5. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou z 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 35 271,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 5. 11. 2020 do zaplacení jakožto majetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem vzniklém v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: 15 EXE 6084/2017 spočívajícím ve vydání pověření k vedení exekuce pro soudního exekutora z 25. 9. 2017. Žalobkyni bylo na základě rozhodčího nálezu z 26. 1. 2017, vydaného pod č. j.: číslo jednací, přiznáno proti povinné jméno příjmení právo na peněžité plnění, jehož se žalobkyně domáhala podáním exekučního návrhu k soudnímu exekutorovi Mgr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Plzeň – město Obvodní soud pro Prahu 8 ve shora uvedeném řízení pověřil soudního exekutora vedením exekuce proti povinné. Povinná následně navrhla zastavení exekuce a obvodní soud usnesením z 5. 6. 2019, č. j.: 15 EXE 6084/2017-211 exekuci zastavil a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení povinné ve výši 28 858,50 Kč Městský soud v Praze usnesením z 3. 12. 2019, č. j.: 35 Co 330/2019-286, zastavení exekuce potvrdil a nadto uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení povinné ve výši 6 413 Kč. Na základě výše uvedených rozhodnutí bylo žalobkyni tedy uloženo uhradit povinné na náhradě nákladů řízení celkem částku 35 271,50 Kč. Žalobkyně uvedenou částku dne 31. 12. 2019 povinné uhradila. Žalobkyně tvrdí, že obvodní soud, jenž zastavil exekuci pro neplatnost rozhodčí smlouvy, měl povinnost platnost rozhodčí smlouvy posoudit již při pověřování soudního exekutora, a buď neměl pověření vůbec vydat, nebo měl dát pokyn soudnímu exekutorovi k zamítnutí exekučního návrhu. Žalobkyně tak jednala s důvěrou v postup exekučního soudu, který měl přezkoumat, zda je předkládaný exekuční titul vykonatelný, avšak toto neučinil.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 22. 3. 2021 potvrdila, že u ní žalobkyně dne 4. 5. 2020 uplatnila svůj nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 35 271,50 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 v řízení vedeném pod sp. zn. 15 EXE 6084/2017. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť má za to, že nelze přičítat odpovědnost státu za ujednání o úrokové sazbě uzavřené mezi stranami rozhodčího nálezu, která jsou v rozporu s dobrými mravy. Exekuční soudy nejsou povinny při nařizování exekuce zkoumat obsah exekučního titulu, ale jsou povinny zkoumat exekuční titul z hlediska jeho formální a materiální vykonatelnosti. Uvedené sdělila žalobkyni ve svém stanovisku z 10. 3. 2021. Na svém stanovisku setrvala a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť tato je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Z žádosti o náhradu majetkové újmy za nesprávný úřední postup ze 4. 5. 2020 a ze stanoviska žalované z 10. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně předběžně uplatnila u žalované svůj nárok dne 4. 5. 2020. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a ve svém stanovisku uvedla, že obvodní soud postupoval v souladu s právními předpisy.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 15 EXE 6084/2017 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 22. 9. 2017 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručena spolu s exekučním návrhem žádost o pověření a nařízení exekuce. Žalobkyně se u soudního exekutora domáhala plnění povinné na základě rozhodčího nálezu č. j.: 102 Rozh 7866/2016-7 z 26. 1. 2017. Dne 25. 9. 2017 usnesením pod č. j.: 15 EXE 6084/2017-15 obvodní soud pověřil soudního exekutora Mgr. jméno příjmení k vymáhání pohledávky. Dne 20. 11. 2017 byl obvodnímu soudu k rozhodnutí předložen návrh na zastavení a odklad exekuce, neboť povinná namítla ve svém návrhu z 8. 11. 2017 nezpůsobilost exekučního titulu pro rozpor smluvních ustanovení s dobrými mravy. Žalobkyně reagovala na podání povinné dne 13. 11. 2017. Usnesením ze 7. 12. 2017 pod č. j.: 15 EXE 6084/2017-30 rozhodl obvodní soud o odkladu exekuce do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce. Soud nařídil na dny 9. 5. 2018, 27. 6. 2018, 22. 8. 2018, 17. 4. 2019, 29. 5. 2019 a 5. 6. 2019 jednání. Dne 5. 6. 2019 rozhodl obvodní soud usnesením pod č. j.: 15 EXE 6084/2017-211 o zastavení exekuce a uložil žalobkyni jakožto oprávněné výrokem II. povinnost nahradit povinné náklady řízení ve výši 28 858,50 Kč a dále výrokem III. povinnost nahradit náklady exekuce soudnímu exekutorovi ve výši 7 865 Kč. Soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že úvěrová smlouva, na jejímž základě došlo ke vzniku pohledávky oprávněn, je pro rozpor s dobrými mravy a principy ochrany spotřebitele (obdobně jako na ni přímo navazující rozhodčí smlouvy) absolutně neplatná. Oprávněná podala dne 29. 8. 2019 proti výše uvedenému usnesení o zastavení exekuce odvolání, které bylo s vyjádřením žalované dne 1. 10. 2019 předloženo Městskému soudu v Praze. Na den 3. 12. 2019 nařídil odvolací soud jednání, při němž bylo vyhlášeno usnesení č. j.: 35 Co 330/2019-286, kterým odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil výrokem I. a ve výroku II. uložil oprávněné povinnost nahradit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 6 413 Kč, když se ve svém odůvodnění plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a uvedl, že není možno poskytovat soudní ochranu subjektům, kteří se svého nároku domáhají z exekučního titulu, který je v rozporu s dobrými mravy, se zákonnými principy ochrany spotřebitele a je –li takto uzavřená rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce neplatná, pak je naplněn důvod pro zastavení exekuce. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 12. 2019.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. Podle § 6 odst. 1 obč. zák. každý má jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 téhož ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.

15. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované dne 4. 5. 2020 předběžně nárok uplatnila.

16. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 8, a to vydáním pověření k vedení exekuce z 25. 9. 2019, pod č.j. 15 EXE 6084/2017-15. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

17. Soud tudíž nejprve posuzoval, zda došlo vydáním pověření k vedení exekuce u Obvodního osudu pro Prahu 8 25. 9. 2019, pod č. j.: 15 EXE 6084/2017-15, k nesprávnému úřednímu postupu. Soud při rozhodování v exekučním řízení postupuje v souladu s ust. § 43a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, když svým postupem zkoumá naplnění formálních a materiálních náležitostí návrhu a následně pověřuje soudního exekutora vedením exekuce. Exekučnímu soudu v této fázi řízení nepřísluší přezkoumávat obsahovou správnost exekučních titulů, je jimi vázán a v případě splnění zákonem požadovaných formálních a materiálních náležitostí vydává pověření k vedení exekuce, na jehož základě soudní exekutor činí další úkony v řízení (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu, 20 Cdo 2907/2016, který v usnesení z 5. 4. 2017 uvedl„ Podle ustálené soudní praxe soud při nařízení exekuce a pověření soudního exekutora zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda vymáhané právo není prekludováno. Exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 4/2000), usnesení Nejvyššího soudu z 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008 a z 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007)“). Pro splnění zákonem stanovených předpokladů obvodní soud vydal v poměrech projednávané věci pověření soudního exekutora. Přestože si je zdejší soud vědom, že se soudní praxe ustálila tak, že i skutečnost, zda je zde dán rozpor s dobrými mravy, si posuzuje exekuční soud sám, je třeba odkázat na základní zásady občanského práva, zejména pak na zásadu, že každý má jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 obč. zák.). Jinými slovy, mezi účastníky není sporu, že exekuční soud dospěl k závěru, že mezi nimi uzavřená úvěrová smlouva a na ní navazující rozhodčí smlouva trpěla zjevným zásadním rozporem s anonymizováno mravy a principy ochrany spotřebitele a je tak stižena absolutní neplatností. Přesto žalobkyně na podkladě absolutně neplatné smlouvy takříkajíc„ zkusila své štěstí“ a žalobu k soudu podala. Uvedené nepoctivé jednání žalobkyně nelze tedy klást k tíží žalované. Nadto soud příčinnou souvislost mezi povinností hradit náklady, jež žalobkyně musela jakožto oprávněná zaplatit povinné, nevidí s pověřením exekuce obvodním soudem, ale příčinu spatřuje v samotném nepoctivém jednání žalobkyně, nebylo-li by jej, žádné náklady by povinné hradit nemusela.

18. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal postup při vydání pověření k vedení exekuce u Obvodního osudu pro Prahu 8 25. 9. 2019, pod č.j. 15 EXE 6084/2017-15 správným, neboť soud postupoval v souladu se zákonnými ustanoveními exekučního zákona. Byl-li následně na základě námitky povinné shledán rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 obč. zák., resp. se zákonnými principy na ochranu spotřebitele, nelze se s úspěchem domáhat soudní ochrany plnění ze smluvních ujednání, která pro rozpor s dobrými mravy nemohou v rámci právního řádu obstát (z nepoctivého jednání). Soud proto uzavřel, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto žalobu zamítl. Soud má za to, že jakýkoliv jiný výklad právních předpisů by byl v rozporu s dobrými mravy.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.