47 C 113/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 167 916,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesenímPolicie ČR, Krajské ředitelství policie kraje , adresa, , Územní odbor , adresa, , Oddělení obecné kriminality, ze dne , datum, , č. j.: , Anonymizováno, , obviněn ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u , Anonymizováno, v , adresa, na žalobce obžaloba (dále jen „okresní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z , datum, č. j.: , Anonymizováno, obžaloby zproštěn. Dne , datum, žalobce uplatil u žalované nárok na náhradu škody ve výši , částka, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, dále nárok na náhradu škody ve výši , částka, představující kolkovné za odebraný zbrojní průkaz a nárok na náhradu škody ve výši , částka, představující cestovné žalobce, dále nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši , částka, a konečně nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání ve výši , částka, , a to vše z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti, odboru odškodňování ze dne , datum, , č.j. MSP-, Anonymizováno, nebyla přiznána náhrada v požadované výši, nýbrž byla žalobci přiznána a) částka ve výši , částka, , coby částka odpovídající zadostiučinění za následky způsobené nezákonným rozhodnutím; b) částka ve výši , částka, odpovídající náhradě škody na obhajném a c) kolkovné ve výši , částka, . Zbývající nároky žalovaná neshledala důvodnými. Co se týče nákladů právního zastoupení, má žalobce za to, že má nárok na jejich plnou úhradu, neboť se v celém jejich rozsahu jednalo o účelně vynaložené náklady, jejichž vynaložení též prokázal a žalobou se domáhá zbývající náhrady za 5 úkonů právní služby v celkové výši , částka, . Stejně tak trval na plné náhradě cestovného, byť neměl souhlas s použitím vozidla. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že za situace, kdy byl jako revírník , Anonymizováno, obviněn z krádeže dřevní hmoty, mělo nezákonné trestní stíhání mnohonásobně horší význam, neboť úzce souviselo s výkonem profese žalobce, který má více jak 40letou praxi. Jen v důsledku trestního stíhání ukončil svou podnikatelskou činnost a požádal o přiznání starobního důchodu. Konečně zdůraznil, že v rámci trestního řízení se musel podrobit identifikačním úkonům, což byl velmi traumatizující a ponižující zážitek. V rámci trestního stíhání mu byl též odebrán zbojní průkaz, nemohl tak aktivně vykonávat myslivost, nemohl se účastnit honů, nemohl vykonávat funkci myslivecké stráže, mezi kolegy myslivci byl zostuzen, byl vyloučen ze své sociální bubliny. Věc byla i medializována v , Anonymizováno, deníku, což s ohledem na skutečnost, že žalobce žije na vsi, mělo značný přesah. V posledku žalobce uvedl, že se mu též velmi zhoršil zdravotní stav. Délku trestního stíhání 2 roky a 10 měsíců považoval za nepřiměřenou s tím, že v období od , datum, do , datum, nastal několikaměsíční průtah, který jde jednoznačně za okresním soudem. Z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení žádal za každý měsíc trestního stíhání á , částka, , celkem tak žalobce požadoval náhradu ve výši , částka, .

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z , datum, , v němž uvedla, že žalobce u ní dne , datum, uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). V rámci předběžného projednání n vyhověla nároku na náhradu nákladů trestního řízení žalovaná co do částky , částka, , náhradě za kolkovné co do částky , částka, a náhradě za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání co do částky , částka, . Nárok na cestovné žalobce zamítla s tím, že žalobce nepředložil souhlas příslušného orgánu s použitím vozidla. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odškodnila v rámci předběžného projednání konstatováním nezákonného rozhodnutím, vyslovením omluvy a částkou , částka, , když zohlednila, že žalobce byl pravomocně odsouzen a odsuzující rozsudek zvrátil až nález Ústavního soudu. Žalobce musel odevzdat zbrojní průkaz, což pro něj jako pro myslivce bylo zásadní. Trestní stíhání se bezprostředně týkalo jeho odborné znalosti, obchodní činnosti i jeho osobního života, kdy touto prací strávil celý svůj život a kdy ho tato práce naplňovala. Žalovaná zohlednila zejména bezúhonnost žalobce, povahu trestní věci a délku trestního stíhání. Ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu z nepřiměřeně dlouhého řízení nárok odmítla pro absenci odpovědnostního titulu.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil dne , datum, . Uplatněné nároky žalovaná projednala stanoviskem ze , datum, .

5. Nesporným byl též průběh trestního řízení žalobce vedeného u , nebezpečný obsah, .

6. Z článku s názvem, „, Anonymizováno, ,“ se podává, že v , adresa, dělníci, když už z lesa uklízeli těžké pracovní stroje, je přistihl , jméno FO, z , adresa, . Dřevo z jeho lesa už bylo v té chvíli neznámo kde. Po počátečním šoku se , jméno FO, od dělníků ze Slovenska dozvěděl, že jeho les nechal vykácet důchodce , Jméno žalobce, z , adresa, . Soud potrestal pachatele pokutou a úhradou způsobené škody. Policie , Anonymizováno, , jméno FO, obvinila z krádeže. , jméno FO, vinu odmítal, když tvrdil, že jen vytyčil prostor, v němž se má těžit.

7. Průkazem odborné způsobilosti, bylo prokázáno, že žalobce je držitelem loveckého lístku, je členem , právnická osoba, . Z potvrzení o převzetí zbrojního průkazu ze , datum, se podává že žalobce dne , datum, odevzdal zbrojní průkaz, neboť přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, a to na základě rozhodnutí Krajského ředitelství policie kraje , adresa, ze dne , datum, , Čj. , Anonymizováno, . Rozhodnutím , právnická osoba, bylo na základě žádosti žadatele ze dne , datum, rozhodnuto o zrušení živnostenského oprávnění žalobce k provozování živnosti.

8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , právnická osoba, 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím.

18. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Nárok A- náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši , částka21. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, poté, co mu žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku přiznala již odškodnění ve výši , částka, .

22. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z , datum, , sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“23. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z , datum, , sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

24. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od , datum, , kdy bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do , datum, , kdy byl žalobce rozsudkem okresního soudu pravomocně zproštěn obžaloby, tedy 2 roky a 10 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, , adresa, , s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako přiměřenou, a to zejména s přihlédnutím k instančnosti řízení. Ve vztahu k tomuto hledisku však nutno připomenout, že žalobce se nároku na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení domáhá samostatně.

25. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

26. Žalobce byl stíhán jednak pro přečin krádeže dle ust. § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhán v oblasti, kde působí jako odborník více než , Anonymizováno, let a že byl pravomocně odsouzen. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody až 2 léta. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

27. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

28. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze , datum, , sp. zn. II. ÚS 590/08).

29. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání nepochybně zasáhlo zejména do společenského života žalobce, úzce souviselo s výkonem profese žalobce, který má více jak , Anonymizováno, praxi v lesnictví. Byl mu odebrán odebrán zbrojní průkaz, musel odevzdat zbraně, tedy nemohl vykonávat činnost myslivecké stráže. Bylo s ním ex offo zahájeno řízení o zrušení živnosti, neboť již nebyl bezúhonný. Trestní stíhání tak výrazně zasáhlo i do jeho zálib, kdy se nemohl aktivně účastnit honů, lovů. Kauza byla též medializována včetně uvedení celého žalobcova jména v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , což s ohledem na skutečnost, že žalobce žije na vsi, mělo značný přesah.

30. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

31. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky , částka, , které však již žalobce od žalované obdržel, pročež žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl odsouzen pravomocně, byl mu odebrán zbrojní průkaz, což úzce souviselo s jeho odborností a zálibami. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s vysokou trestní sazbou až 2 roky a zejména pak shora popsaný zásah do soukromého života žalobce. Dále soud zohlednil, že žalobce nebyl stíhán vazebně, byl bezúhonný.

32. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

33. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu věc vedená pod sp. zn- , Anonymizováno, ), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka , částka, . V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr zákona, tj. povaha trestného činu byla totožná. Poškozený byl ohrožen stejnou trestní sazbou až 2 léta, trestní stíhání pak trvalo zcela totožně 2 roky a 10 měsíců. Byť se jedná o rozhodnutí starší, žalobce obdržel dvojnásobně vyšší zadostiučinění, které soud shledává okolnostem případu zcela přiměřeným. Když i dopady v životě poškozené byly velmi podobně – poškozená byla též pravomocně odsouzená a trestní stíhání taktéž mělo souvislost s podnikatelskou činností poškozené. Poškozená byla taktéž bezúhonná. Nadto zdůraznit, že žalobce byl odsouzen k peněžitému trestu a k náhradě škody, kdežto poškozená ve srovnávaném případě byla odsouzena nejen k náhradě škody, ale též k podmíněnému trestu odnětí svobody (!).

34. Nárok B – náhrada nemajetkové újmy ve výši , částka, z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení35. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne , datum, , Cpjn 206/2010 soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 25Cdo 508/2008).

36. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

37. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

38. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

39. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od , datum, , kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do , datum, , kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek, tj. 2 roky a 10 měsíců. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější, když ve věci byly provedeny svědecké výslechy, listinné důkazy, po nálezu Ústavního soudu bylo nezbytné se opětovně obrátit na Slovenskou republiku, jelikož bylo nutné prostřednictvím mezinárodní právní pomoci zajistit výslech svědka přes videokonferenci. Po hmotněprávní stránce soud hodnotí spor jako věc standardní složitosti, jeho předmětem bylo trestní řízení proti žalobci, který byl obviněn z přečinu krádeže. Stran procesní složitosti lze uvést, že v řízení bylo rozhodováno dvakrát soudem prvé instance, jedenkrát soudem druhé instance, jedenkrát Nejvyšším soudem ČR a jedenkrát Ústavním soudem ČR. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska).

40. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel.

41. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení nedocházelo. Jediný průtah soud shledal v období od , datum, do , datum, , tj. doba, kdy byl spis předložen soudci, aniž byla nařízeno hlavní líčení či proveden jiný účelný úkon. Nicméně v tomto smyslu soud odkazuje na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, který ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.

42. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud zohlednil, že ani Evropský soud pro lidská práva nepřiznává oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne , datum, , č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne , datum, , č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne , datum, , č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne , datum, , č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci , jméno FO, proti Portugalsku ze dne , datum, , č. 14940/89, č. 14940/89, § 39) zvýšený význam. Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). V poměrech souzené věci, je nutno význam řízení pro zdejšího žalobce hodnotit jako standardní, neboť se žalobce současně domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009).

43. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy složitosti věci, významu řízení pro účastníka, chování účastníka a postupu orgánů veřejné moci, soud uzavřel, že délka řízení trvajícího 2 roky a 10 měsíců je okolnostem případu přiměřená a řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání době, v jaké je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Se zřetelem na uvedené soud žalobu v rozsahu náhrady nemajetkové újmy á , částka, jako nedůvodnou zamítl, když ve věci není splněna již prvá podmínka, a to odpovědnostní titul v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení.

44. Nárok C – náhrada škody představující náklady na obhajobu ve výši , částka45. Ten, kdo byl zproštěn obžaloby (trestní stíhání proti němu bylo zastaveno) pro skutek, který není trestným činem, má zásadně vůči státu nárok na náhradu nákladů, které vynaložil na svou obhajobu (OdpŠk), bez ohledu na to, zda ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ustanovení trestního řádu upravujících postup před zahájením a při zahájení trestního stíhání (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1388/2004).

46. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody v podobě nákladů účelně vynaložených na obhajobu v naříkané věci. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, § 31 odst. 3 OdpŠk paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01), když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 OdpŠk je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

47. Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to v celkové výši , částka, poté, co byl již v rámci mimosoudního projednání nároku žalovanou odškodněn co do částky , částka, . Předmětem sporu tak zůstala na tomto nároku náhrada za níže uvedené úkony.

48. Dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk se v případě odškodňování náhrady nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí určuje výše odměny podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen AT. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. b) AT se považuje za tarifní hodnotu částka , částka, (AT do , datum, ). Žalobci za trestnou činnost, pro kterou byl stíhán, hrozil trest odnětí svobody v sazbě až 2 léta. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činila , částka, . Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce , částka, na 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 13 AT.

49. Soudnímu přezkumy byly podrobeny tyto úkony: a) nahlížení do spisu dne , datum, – právní zástupkyně žalobce při jednání soudu dne , datum, uvedla, že ve spise byla nahlížet poté, co byl proveden výslech svědka , Anonymizováno, . Nicméně ve spise absentuje jakýkoli záznam o provedení nahlížení do spisu. S ohledem na absenci důkazu prokázání účasti zástupkyně u nahlížení do spisu dne , datum, , soud žádnou náhradu za citovaný úkon nepřiznal. b) porada s klientem dne , datum, a dne , datum, – Žalobce při jednání soudu osvětli, že pokud jde o poradu ze dne , datum, , jednalo se o poradu před podáním ústavní stížnosti, při které bylo žalobci vysvětleno, o jaký právní prostředek se jedná, proč je podáván, z jakých důvodů a jakým způsobem, jaká je právní argumentace. Jde-li o poradu ze dne , datum, žalobce se poprvé účastnil jednání před Ústavním soudem, vše bylo pro něj nové. Žalobce dále uvedl, že porad proběhlo daleko více a žalobce celkově vynaložil mnohem vyšší částky, než jak je v žalobě požadováno. Soud poté, co žalovaná nesporovala faktické vykonání těchto porad, avšak sporovala jejich účelnost, dospěl k závětu, že porada ze dne , datum, byla uskutečněna účelně, když žalobci bylo vyloženo, o jaký mimořádný opravný prostředek se jedná a jak lze ve věci argumentovat. Pro úplnost soud uvádí, že požadavek žalobce není s ohledem na celkovou délku namítaného řízení nijak přemrštěný (během 36 měsíců trvání trestního stíhání bylo uskutečněno 14 porad, přičemž odškodněn je za 13 z nich), pročež oproti žalované přiznal i náhradu za 1 z doposavad žalovanou „neodškodněných“ porad, a to ze dne , datum, . Další poradu ze dne , datum, soud shledal již jako neúčelnou, když jejím předmětem byla toliko „příprava“ žalobce na jednání před Ústavním soudem. Jednak při jednání ÚS se již neočekává žádná zvláštní aktivita účastníků, jde jen o vyhlášení rozhodnutí a jednak uvedené již zcela spadá pod dikci ÚS, když jedině ten může rozhodnout o nákladech před Ústavním soudem ČR. Se zřetelem na uvedené soud žalobu zamítl i v části na náhradu škody za všechny úkony vztahující se k řízení před ÚS – tj. porada ze dne , datum, , podání ústavní stížnosti a účast na veřejném vyhlášení nálezu (dle § 33 zákona č. 491/1999 Sb. si náklady před ÚS hradí účastník ze svého, v odůvodněných případech o náhradě rozhodně ÚS).

50. Ze shora uvedených důvodů tedy soud přiznal žalobci toliko náhradu za 1 úkon právní služby v celkové výši á , částka, (, částka, úkon, , částka, režijní paušál).

51. Nárok D – náhrada škody představující cestovní náklady žalobce ve výši , částka52. Žalobce se v posledku domáhal cestovních nákladů za cestu osobním vozem k soudu nebo do sídla právní zástupkyně. Podle § 30 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 má nárok na jízdné jen účastník, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje. Podle odst. 2 se účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu. Za situace, kdy žalobce ani netvrdil, že o předchozí souhlas s užitím vozidla žádal, soud přiznal žalobci náhradu jako kdyby cestoval hromadným dopravním prostředkem. Konkrétně žalobce požadoval cestovní náhradu za níže uvedené cesty:Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec53. Soud vyjma cest k úkonům, které nebyly shledány účelné, tj. dne , datum, se žádný úkon nekonal a úkony 6. 10. a , datum, jsou úkony před ÚS, přiznal náhradu za cestovné ke všem zbývajícím, tj. za cestu 18x tam a zpět, tj. 36x celkově. Průměrná cena dle stránek idos.cz je od , částka, do , částka, s tím, že se jedná o částečnou úhradu cestovného. Soud tak vyšel z průměrné ceny jízdenky , částka, a tu vynásobil počtem jízd, tedy celkově přiznal náhradu ve výši , částka, .

54. Soud tak na nákladech obhajoby přiznal , částka, a na nákladech na cestovné , částka, , celkem tak soud žalobě vyhověl co do částky , částka, (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

55. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

56. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne , datum, , soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení od , datum, . Úrok byl přiznán v zákonné výši od data prodlení žalované, když žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku. Lhůta začala běžet uplatněním nároku dne , datum, a plynula do , datum, . Teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty, stíhá žalovanou povinnost zaplatit úrok z prodlení (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2020/2001).

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1, 3 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě , částka, (2x , částka, za nemajetkovou újmu dle § 9 odst. 1 AT) + , částka, součet škod. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky , částka, . Převážně tak v řízení byla úspěšná žalovaná a náleží jí náhrada nákladů v rozsahu 76,81 %. Žalované vznikly v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a judikaturou NS náklady ve výši á , částka, za vyjádření k žalobě, z čehož činí přiznaných 76,81 % po drobném zaokrouhlení částku , částka, (výrok III.).