47 C 115/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 1 156 556 Kč + 500 000 Kč + 250 000 Kč, vše s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 216 556 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 113 750 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 826 250 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 43 317 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 1 156 556 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že dne 18. 6. 2018 bylo proti žalobkyni usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor Kroměříž, Oddělení obecné kriminality, pod č. j.: , Anonymizováno, , zahájeno trestní stíhání pro a) pro podezření ze spáchání zločinu křivé obvinění dle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána u Okresního soudu v Kroměříži (dále jen „okresní soud“) na žalobkyni obžaloba. Skutků, ze kterých byla žalobkyně obviněna, se měla dopustit tím, že dne 24. 4. 2017 podala trestní oznámení na jejího bývalého manžela pro nevhodné chování k jejím nezletilým dětem. Nutno podotknout, že žalobkyně vždy vycházela ze sdělení dětí a že přestože bývalý manžel žalobkyně nebyl shledán vinným, soudy konstatovaly, že chování otce vůči nezletilým nebylo vhodné. Avšak skutečnost, že bývalý manžel žalobkyně nebyl shledán vinným, vedla nepřímo k zahájení trestního stíhání žalobkyně. Rozsudkem okresního soudu z 15. 12. 2022, č. j. , Anonymizováno, byla žalobkyně zproštěna obžaloby, když tento nabyl právní moci dne 9. 2. 2023. Žalobkyně ve své žalobě dále uvedla, že trestní stíhání bylo proti ní vedeno více než 4 roky, přičemž jím bylo zasaženo zásadním způsobem do jejího soukromého a rodinného života, když podstatnou měrou ovlivnilo i život jejích dvou nezletilých dětí, když žalobkyně byla vedena toliko snahou jim zajistit péči a bezpečí. Žalobkyně byla dlouhodobě vystavena značnému psychickému tlaku a nejistotě z výsledku trestního řízení. Zdůraznila, že s ohledem na rozsah svědků, kteří byli ve věci slyšeni, kdy se jednalo zejména jak o lékaře, tak učitele dětí, bylo výrazně zasaženo do její pověsti. Její nemajetkovou újmu zvyšovala okolnost, že v přípravném řízení nebyly provedeny žádné důkazy navržené na její obhajobu, tyto byly provedeny až po změně senátu. Dále nelze odhlédnout, že žalobkyně byla ohrožena vysokou trestní sazbou, což jí způsobovalo nepopsatelný stres a nervozitu, nejvíce se obávala toho, kdo by se staral o děti a zabezpečoval jejich péči. Důsledky trestního stíhání si nese dodnes, kdy se u žalobkyně projevily poruchy spánku, dlouhodobý stres, deprese, úzkost, narušená soustředěnost a vyčerpání, to vše vyvrcholilo zhroucením žalobkyně a následným převozem do nemocnice. Posttraumatický stresový syndrom se u žalobkyně objevuje dodnes, kdy pravidelně navštěvuje psycholožku. Trestní stíhání bylo dle žalobkyně vedeno velmi necitlivě i ve vztahu k jejím dětem, když např. dítě bylo odvezeno ze školky v den vánoční besídky k výslechu, aniž by o tom žalobkyně byla uvědoměna. U dcery dokonce vyvstala potřeba věc projednávajícímu soudci napsat dopis. Nadto byly děti podrobovány znaleckému zkoumání. Žalobkyně vždy vedla řádný život, trestním stíháním byla vystavena nejen psychickým, ale i ekonomickým problémům. S ohledem na výše uvedené žádala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu škody představující náklady na právní zastoupení, a to ve výši 156 556 Kč. Konečně se žalobkyně domáhala i nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč za nepřiměřeně dlouhé trestní stíhání.

2. Pro úplnost soud uvádí, že žaloba byla původně podána i za nezletilé děti žalobkyně, avšak ve vztahu k nim došlo ke zpětvzetí žaloby a řízení vůči nim bylo zastaveno. Předmětné usnesení nabylo dne 4. 1. 2024 právní moci.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 2. 11. 2023, doplněným dne 14. 12. 223, v němž uvedla, že žalobkyně u ní dne 30. 5. 2023 uplatnila nároky, jež jí měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná učinila nesporným průběh tr. řízení, přičemž přistoupila ke konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Pokud jde o náhradu škody, uvedla, že náklady na právní zastoupení neodškodnila pro absenci dokladů prokazujících vznik škody. Jde-li o poskytnuté zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí, považovala žalovaná za dostačující a přiměřené předmětné věci částku 60 000 Kč, přičemž ve zbytku nárok žalobkyně neuznala. Stran nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení, nárok žalovaná pro absenci odpovědnostního titulu zamítla. Namítala, že řízení bylo po skutkové a právní stránce složitější, věc byla vedena v rámci přípravného řízení a následně na dvou stupních soudní soustavy. Délka řízení cca 4 roky a 7,5 měsíce byla ovlivněna především rozsáhlostí a množstvím prováděných důkazů.

4. Žalobkyně podáním z 24. 1. 2024 doplnila, že v rámci trestního řízení, kdy probíhal i opatrovnický spor, se musela plně věnovat svým nezletilým dětem, a proto nemohla hned docházet na terapii, byť ji nesmírně potřebovala. Pomoc tak vyhledala až po skončení trestního řízení a s tím souvisejícího tlaku a obav z odsouzení. Vlivem trestního stíhání byla oslabená po psychické stránce, pročež s dětmi méně cestovala a volný čas trávily méně aktivně, s čímž neodbytně souvisely i náklady na obhajobu, jež rodinu značně finančně omezovaly. Kvůli účasti u úkonů si žalobkyně vyčerpala velkou část dovolené, kterou by jinak využila na odpočinek a nabrání síly, či prázdniny s dětmi. V důsledku trestního stíhání se žalobkyně stala bázlivou, plačtivou, depresivní a plnou strachu. Nutno podotknout, že současně probíhající opatrovnické řízení skončilo již v roce 2020, tedy mnohem dříve a navíc děti zůstaly v péči žalobkyně, pročež došlo ke stabilizaci stavu žalobkyně a je možno tak tyto dvě újmy od sebe oddělit. Závěrem upozornila, že prvý rozsudek ve věci byl zrušen pro procesní pochybení spočívající v neprovedení důkazů.

5. V doplňujícím stanovisku z 15. 3. 2024 žalovaná sdělila, že doprojednala nárok žalobkyně na náhradu škody s tím, že účtované úkony právní služby přepočetla dle mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu a dospěla tak k závěru, že žalobkyni náleží částka ve výši 108 960,40 Kč. Ve zbývající části žalovaná nárok neuznala. Jelikož žalovaná po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku uhradila žalobkyni celkově částku 108 960,40 Kč, vzala žalobkyně žalobu částečně, co do celého nároku na náhradu škody zpět, když co do částky 108 960,40 Kč se tak stalo pro plnění ze strany žalované a ve zbytku z důvodu revize žaloby. Konečně při jednání soudu dne 4. 1. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět i co do částky 60 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění poskytnuté žalovanou. Se zřetelem na uvedené, soud proto řízení v této části (60 000 Kč á nemajetková újma plus 156 556 Kč á náhrada škody) ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. za souhlasu žalované zastavil (výrok I.). Předmět řízení zůstal nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 440 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč vycházející z nesprávného úředního postupu představující nepřiměřeně dlouhé řízení.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila dne 30. 5. 2023. Dále byl mezi účastníky nesporný průběh trestního řízení. Dne 18. 6. 2018 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, Územním odborem Kroměříž, Oddělením obecné kriminality vydáno usnesení č.j. , Anonymizováno, , jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně a) pro podezření ze spáchání zločinu křivé obvinění dle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 26. 6. 2018. Dne 28. 6. 2018 byla žalobkyní podána proti danému usnesení stížnost, která byla dne 11. 7. 2018 doplněna. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 10. 8. 2018, č.j. , Anonymizováno, , byla stížnost zamítnuta. Dne 23. 8. 2018, Anonymizováno, byl proveden výslech žalobkyně. Dne 26. 10. 2018 bylo doručeno sdělení týkající se opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu v Kroměříži. Dne 31. 10. 2018 podával vysvětlení , jméno FO, . Dnem 31. 10. 2018 je datováno vyrozumění o možnosti prostudování spisu. Dnem 2. 11. 2018 je datováno sdělení Městského úřadu , adresa, , dnem 5. 11. 2018 sdělení Městského úřadu Kroměříž. Dnem 15. 11. 2018 je datován úřední záznam týkající se domluvy nového termínu prostudování spisu. Ve dnech 27. 11. 2018, 28. 11. 2018, 29. 11. 2018 a 3. 12. 2018 došlo k prostudování spisu. Dnem 5. 12. 2018 je datován návrh na podání obžaloby. Dne 20. 12. 2018 se připojil pošk. , jméno FO, k danému trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy. Dnem 2. 1. 2019 je datována obžaloba Okresního státního zastupitelství v Kroměříži č.j. ZT , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , která byla doručena Okresnímu soudu v Kroměříži dne 4. 1. 2019. Dne 8. 1. 2019 bylo hlavní líčení ve věci nařízeno na den 7. 3. 2019. Hlavní líčení bylo odročeno na den 19. 3. 2019 (z důvodu omluvy svědků/znalců). Dne 22. 2. 2019 bylo hlavní líčení odročeno na den 7. 5. 2019. Dne 7. 5. 2019 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech žalobkyně, znalců a svědka , jméno FO, ), které bylo v závěru odročeno na den 11. 7. 2019. Dne 11. 7. 2019 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědka a byla podána vyjádření), které bylo v závěru odročeno na den 26. 9. 2019. K žádosti obhájkyně žalobkyně bylo hlavní líčení odročeno na den 17. 9. 2019. Dne 17. 9. 2019 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědků a znalkyně), které bylo v závěru odročeno na den 14. 11. 2019. Dne 14. 11. 2019 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědků), které bylo v závěru odročeno na den 23. 1. 2020. Dne 23. 1. 2020 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědka), které bylo v závěru odročeno na den 24. 3. 2020. Dne 16. 3. 2020 bylo nařízené hlavní líčení z důvodu opatření vlády a opatření předsedy soudu (Covid) odročeno na neurčito. Dne 16. 4. 2020 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 2. 6. 2020. Dne 1. 6. 2020 bylo hlavní líčení odročeno na den 14. 7. 2020. Dne 14. 7.2020 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech znalkyně), které bylo v závěru odročeno na den 18. 8. 2020. Hlavní líčení nařízené na den 18. 8. 2020 bylo odročeno na neurčito (ze zdravotních důvodů). Dne 21. 8. 2020 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 24. 9. 2020. Dne 24. 9. 2020 se konalo další hlavní líčení (byl proveden výslech svědka , jméno FO, ), které bylo v závěru odročeno na neurčito. Dne 30. 9. 2020 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 27. 10. 2020. Dne 6. 10. 2020 byla soudu doručena žádost obhájkyně žalobkyně na odročení hlavního líčení. Dne 16. 10. 2020 bylo nařízené hlavní líčení zrušeno. Dne 30. 11. 2020 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 7. 1. 2021. Dne 6. 1. 2021 bylo hlavní líčení odročeno na den 25. 2. 2021 (z důvodu nemoci předsedy senátu). Dne 18. 1. 2021 byla věc přidělena k vyřízení jinému soudci – předsedovi senátu (z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti dosavadního soudce – předsedy senátu). Dne 25. 2. 2021 se konalo hlavní líčení (byla shrnuta procesní stanoviska stran a bylo vyhlášeno usnesení týkající se toho, jaké důkazy soud provede a jaké návrhy na provedení důkazů zamítá), které bylo v závěru odročeno na 20. 4. 2021. Dne 19. 4. 2021 bylo nařízené hlavní líčení odročeno na neurčito (podezření na Covid u přísedící, karanténa kvůli Covidu u žalobkyně) a pošk. , jméno FO, ). Dne 26. 4. 2021 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 27. 5. 2021. Dne 27. 5. 2021 se konalo hlavní líčení (byly provedeny výslechy svědků, znalce, žalobkyně), které bylo v závěru odročeno na neurčito. Dne 1. 7. 2021 byla věc přidělena zpět původnímu soudci (z důvodu ukončení pracovní neschopnosti). Dne 13. 7. 2021 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 2. 9. 2021. Dne 2. 9. 2021 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědků), které bylo v závěru odročeno na den 30. 9. 2021. Dne 30. 9. 2021 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědkyně , jméno FO, - dcery žalobkyně), které bylo v závěru odročeno na den 20. 10. 2021. Dne 20. 10. 2021 se konalo hlavní líčení (byly předneseny závěrečné řeči), jehož závěrem byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 10. 2021, č.j. 1T 3/2019-847, byla žalobkyně obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěna. Dne 14. 12. 2021 bylo soudu doručeno doplnění odvolání státního zástupce. Dne 10. 1. 2022 byl spisový materiál doručen Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 12. 4. 2022, č.j. 6To 11/2022-891, byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně, když nevyhověl předpokladům spojených se způsobem a rozsahem provedení důkazů; nevyjádřil se k návrhu na doplnění dokazování ve formě zpracování posudku znaleckého ústavu, nevypořádal se s odůvodněním rozsudku ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2 skutkové věty a nesprávně rozhodoval o náhradě škody poškozeného. Dne 28. 4. 2022 byl spisový materiál vrácen okresnímu soudu. Dne 29. 4. 2022 byla věc přidělena k vyřízení jinému soudci – předsedovi senátu (z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti dosavadního soudce – předsedy senátu). Dne 1. 6. 2022 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 29. 6. 2022. Dne 29. 6. 2022 se konalo hlavní líčení (byly čteny protokoly z předchozích hlavních líčení a bylo sděleno vyjádření právní zástupkyně žalobkyně), které bylo v závěru odročeno na den 3. 8. 2022. Dne 3. 8. 2022 se konalo hlavní líčení (byly provedeny zejména listinné důkazy), které bylo v závěru odročeno na neurčito. Dne 23. 8. 2022 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 27. 10. 2022. Dne 27. 10. 2022 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědků (znalců) a žalobkyně), které bylo v závěru odročeno na neurčito. Dne 21. 11. 2022 bylo další hlavní líčení nařízeno na den 15. 12. 2022. Dne 15. 12. 2022 se konalo hlavní líčení (byl proveden výslech svědka (znalce) a byly předneseny závěrečné řeči), jehož závěrem byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15.12.2022, č.j. 1T 3/2019-970, byla žalobkyně obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěna. Daný rozsudek nabyl právní moci dne 9. 2. 2023.

8. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že trestní stíhání mělo vliv na celou rodinu, věděli o něm všichni v okolí žalobkyně, u soudu vypovídali lékaři, učitelé nezletilých dětí, nejvíce se trestní stíhání projevilo na její dceři , Anonymizováno, , která měla velké zdravotní problémy. , Anonymizováno, trpí dodnes úzkostnými stavy, má psychické problémy. Obě děti žalobkyně byly podrobeny výslechu ze strany státní zástupkyně, musely projít znaleckým zkoumáním, bytostně se bály, že by žalobkyně mohla jít skutečně do vězení. Současně s tím probíhalo opatrovnické řízení, kdy dceři žalobkyně, přestože se otce bála (žalobkyně se spolu s dětmi odstěhovala poté, co dceru fyzicky napadl), byly nařízeny asistované styky, před kterými dcera nejedla, zvracívala, měla průjem, opatrovnická soudkyně při jednom asistovaném styku na ni křičela, „že je nevychovaný „spratek“ a matku (žalobkyni) už nikdy neuvidí“. Tato soudkyně následně vypovídala i v trestní věci žalobkyně. Práci musela žalobkyně dohánět po večerech nebo o víkendech, když podstatnou část času trávila na výsleších, u soudu, u znalců, konzultacemi u právničky. Ze soudu i volali do práce žalobkyně (společnosti , Anonymizováno, ), kde se na ni dotazovali. Trestní stíhání bylo pro žalobkyni i velká finanční zátěž, v důsledku čehož musela volnočasové aktivity s dětmi, jako jsou výlety případně jiné dětské akce. Jednou se jí dokonce v práci stalo, že z celkového psychického vyčerpání v práci zkolabovala. Dodnes s dcerou dochází do centra , Anonymizováno, , což je centrum pro oběti domácího násilí, když dodnes ji trápí úzkost, nespavost, trpěla velkým stresem. Zvlášť negativně vnímala chování znalce , Anonymizováno, , který ji i dceru obviňoval z lhaní, choval se arogantně, útočně. Rovněž státní zástupkyně, když u hlavního líčení podrobila dceru výslechu, ji obvinila ze lhaní, v důsledku čehož dcera přestala chodit na kroužek herectví. Rodina a nejbližší přátelé ji podporovali, je ráda, že se její jméno očistilo. Trestní řízení nebylo medializováno.

9. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 23. 1. 2024 na čl. 93 se podává, že svědkyně je dlouholetá kolegyně a blízká přítelkyně žalobkyně, s žalobkyní procházela období, kdy čelila stíhání ve vztahu k dětem. Žalobkyně měla obrovský strach, co by s dětmi bylo, pokud by ji zavřeli do vězení. Ten strach byl enormní. Dodnes trpí pocity strachu a úzkostmi. Oproti tomu, jaká byla dříve, se z ní stala velice bojácná žena, pochybuje o všech krocích, má obrovský strach, aby ji zase nikdo nepopotahoval před soudy a policií. V takovém stresu žalobkyni nikdy neviděla, o prvním zprošťujícím rozsudku se jí neskutečně ulevilo, avšak když byl rozsudek zrušen a žalobkyně zjistila, že bude muset znovu podstoupit jednání před soudy, málem zkolabovala.

10. Z prohlášení , jméno FO, na čísle listu 94, jakožto nadřízeného žalobkyně vyplývá, že žalobkyně se stala velice smutnou, uzavřenou. Vždy, když se blížilo stání u soudu, vnímal u žalobkyně velikou psychickou bolest, strach a stres. Na soudní stání žalobkyně čerpala vždy dovolenou, protože se styděla za to, že je stíhána, bylo pro ni dehonestující předkládat předvolání k soudu, a proto raději volila tuto cestu.

11. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 24. 1. 2024 na čísla listu 106, jakožto bratra žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně se vždy o své děti pečlivě starala, byly pro ni na prvním místě, proto pro ni bylo zvlášť devastující, když zjistila, že je prověřována policií. A následně i proti bylo zahájeno trestní stíhání. Žalobkyně byla v neustálém stresu, a to díky myšlenkám na možný dopad trestního stíhání. Byla často plačtivá, ve velikém strachu, co se stane a kdo se postará o děti. Uvedené mělo samozřejmě vliv i na děti, byla hůře soustředěná a v důsledku horšího psychického stavu neabsolvovala s dětmi běžné volnočasové aktivity a výlety tak jako dříve. Trestní řízení bylo přítěží i po finanční stránce, s ohledem na nutnost vzít si obhájce. Žalobkyně by to po finanční stránce jako samoživitelka nezvládala, proto se jí snažili v rámci rodiny finančně pomoci. Doporučoval jí, aby vyhledala pomoc psychologa. Veliký propad v psychice žalobkyně přišel po zrušení zprošťujícího rozsudku a obnovení řízení, kdy se vrátil veliký stres a strach, dopady na psychiku dcery , jméno FO, jsou devastující. Celá rodina má o ni velký strach.

12. Z dopisu pro pana soudce ze dne 1. 9. 2021 na čísle listu 103 se podává, že dcera žalobkyně sepsala dopis soudci, který projednával trestní věc žalobkyně, kde se mu snažila vysvětlit, jak celá situace vznikla, jak se k ní otec choval, jaký byl, snažila se žalobkyni obhájit.

13. Z psychologické zprávy , Anonymizováno, z odborného sociálního poradenství pro oběti domácího ze dne 19. 2. 2024 na čísle listu 115 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně je vedena v poradně tohoto zařízení od února 2023, přičemž do centra dochází pravidelně dvakrát za měsíc. V individuální terapii se řeší psychické obtíže, projevy úzkosti, depresivní ladění, emoční nestabilita žalobkyně, její obavy, ztráta sociálních vazeb, narušená sebedůvěra, rozvíjí se porucha spánku, časté zažívací obtíže a bolesti hlavy. Dle sdělení žalobkyně tyto obtíže korelují s trestním stíháním, kterému byla žalobkyně vystavena. Tuto situaci unášela se značnými obavami a strachem, obávala se, co by bylo s dětmi, neboť jí hrozil vyšší trest. Žalobkyně byla velmi nejistá, v průběhu trestního stíhání se její zdravotní stav zhoršil, prožívala značnou psychickou zátěž a frustraci. Vypověděla úbytek tělesné hmotnosti, zhoršení spánku, emoční výkyvy, sníženou možnost naplňovat své vlastní zájmy, pracovní a životní hodnoty. Spolu s žalobkyní dochází na psychologické konzultace i její nezletilá dcera , jméno FO, . Terapie žalobkyně byla zahájena později než její dcery, a to z důvodu prioritní péče o děti, respektive o dceru, u které psychické potíže gradovaly. Dle sdělení vedoucí psycholožky Mgr. Fasurové jsou obtíže žalobkyně jednoznačně spojené s trestním stíháním. Dřívější opatrovnické řízení, které v minulosti probíhalo, nebylo spojeno s takovou zátěží, neboť v poradně došlo mezi rodiči nezletilé , jméno FO, k mimosoudní dohodě.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními s výjimkou skutečnosti, že pokud žalobkyně vypovídala o způsobu výslechu znalce Kolaříka, nutno konstatovat, že předmětné znalecké zkoumání nebylo provedeno v rámci namítaného trestního stíhání, což žalobkyně k námitce žalované nakonec učinila před soudem nesporným. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 30. 5. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

24. Nárok A – náhrada nemajetkové újmy á 440 000 Kč z nezákonného trestního stíhání25. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

26. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

27. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“28. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobkyně došlo.

29. Žalobkyně se žalobou domáhala finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 500 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na tento nárok poskytla finanční zadostiučinění ve výši 60 000 Kč, nárok dále odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

30. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobkyně trvalo od 26. 6. 2018, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 9. 2. 2023, kdy byla žalobkyně obžaloby pravomocně zproštěna, tedy zhruba 4 roky a 7 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobkyně již jako delší, věci nepřiměřenou, když délka řízení byla dle soudu zapříčiněna zejména opakovaným odročováním na straně soudu a zrušením prvního rozhodnutí ve věci pro procesní pochybení.

31. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

32. Žalobkyně byla stíhána pro a) podezření ze spáchání zločinu křivé obvinění dle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku a pro přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, tedy žalobkyně byla jednak stíhána pro vícero trestných činů, jednak v případě přečinu ohrožování výchovy dítěte, se jednalo dle úvahy soudu o trestnou činnost, jež měla způsobilost v očích veřejnosti vyvolat zvýšení společenského odsouzení žalobkyně, neboť šlo o trestný čin, jehož objektem byly děti a stran trestního stíhání byly vytěžováni lékaři a učitelé nezletilých dětí žalobkyně. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 1 – 5 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

33. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

34. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

35. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, lze uzavřít, že žalobkyni vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobkyně, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, potažmo rodinného a pracovního života, zdraví, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobkyně prokázala, že jí v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobkyně byla ve špatném psychickém stavu, po zrušení prvního zprošťujícího rozhodnutí dle přátel „kolabovala“. Byla velmi úzkostná, plačtivá, smutná, emočně labilní. Potřebovala psychologickou pomoc, ale jelikož se trestní stíhání negativním způsobem enormně odrazilo na psychickém stavu nezletilé dcery , jméno FO, , snažila se především zajistit péči o ni a jejího bratra. Nezletilá dcera byla opakovaně podrobována necitlivému výslechu, a to jak znalcem , Anonymizováno, , který se choval arogantně, křičel na ni, že lže, tak ze strany státní zástupkyně, jež ji taky osočila z „vymýšlení“, což mj. skončilo tím, že nezletilá přestala navštěvovat kroužek herectví, rapidně se jí zhoršil školní prospěch a z obavy, co by s ní bylo, kdyby žalobkyně nastoupila do vězení, psychicky strádala. Uvedené vyústilo i v potřebu , jméno FO, věc vysvětlit trestnímu soudci, jakož v nepokrytou snahu obhájit chování žalobkyně. Dodnes dcera užívá léky a chodí pravidelně na terapii. Sama žalobkyně pak vyhledala pomoc na konci trestního stíhání – v únoru 2023, kam pravidelně dodnes 2x do měsíce dochází. Zásah do pracovní sféry se projevil tím, že žalobkyně se za trestní stíhání styděla, bylo pro ni dehonestující předkládat v zaměstnání předvolání k soudu, pročež v takových případech čerpala dovolenou, čímž jí byla snížena možnost regenerovat z práce. Dále soud zohlednil, že zahájení trestního stíhání s sebou neslo i negativní zásah do ekonomické sféry žalobkyně, jež se v důsledku komplikovanosti věci a obavy o svou budoucnost nechala kvalifikovaně hájit obhájcem, což znamenalo, že ji rodina jako samoživitelce musela finančně vypomáhat a dále tím přišla o možnost využít předmětné finanční prostředky na nejrůznější volnočasové aktivity s dětmi. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně byla v důsledku trestního stíhání zasažena i na svém dobrém jméně a cti, když v řízení bylo prokázáno, že ve věci byli vytěžováni lékaři a učitelé nezletilých dětí, v trestním řízení se dokonce vyjadřovala opatrovnická soudkyně, což ve spojení se skutečností, že žalobkyně žije na malém městě, způsobila „očernění jejího jména“. Na druhou stranu trestní kauza nebyla medializována, rodina a nejbližší přátele poskytovali žalobkyni po celou dobu trván řízení podporu. Soud má tak za prokázáno, že žalobkyně byla podstatně zasažena i v rodinném a sociálním životě, neboť trestní řízení změnilo zcela chod rodiny, žalobkyně omezila volnočasové aktivity s dětmi, výlety, a to jednak z finančního hlediska, jednak v důsledku zhoršeného psychického stavu. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou. Pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, lze žalobkyni přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči ní vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě mohly mít negativní dopad na její zdraví v podobě poruch spánku, bolesti hlavy či zažívacích obtíží, avšak nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019).

36. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobkyně dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobkyni od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 120 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobkyni stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobkyni trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Předně uvést, že žalobkyně byla do doby naříkaného řízení bezúhonná. Soud dále zohlednil, že žalobkyně bylo, jak uvedeno výše, stíhána pro vícero trestných činů, když šlo mj. o trestný čin, jehož objektem byly děti, tedy měl způsobilost v očích veřejnosti vyvolat zvýšení společenského odsouzení žalobkyně. Další okolností zvyšující nemajetkovou újmu je poškození dobrého jména (ve věci bylo vyslýcháno téměř 20 svědků/znalců) a cti žalobkyně, ekonomické a volnočasové sféry žalobkyně. Konkrétní výši částky odůvodňuje výše uvedená povaha trestní věci s trestní sazbou až 5 let a zejména pak shora popsaný zásah do soukromého, rodinného, sociálního a pracovního života žalobkyně. Naopak nemajetkovou újmu žalobkyně snižuje, že nebyla stíhána vazebně, věc nebyla medializována a že měla podporu v rodině a v přátelích. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění. Pro úplnost soud uvádí, že vzal v potaz námitky žalované, že psychický stav žalobkyně již v době před zahájením trestního stíhání nebyl dobrý, a to jak samotnou situací v rodině, kdy sama žalobkyně uvedla, že domácnost s dětmi opustila pro domácí násilí a dále, že v důsledku opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 0 , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, již počaly u dcery , jméno FO, psychické obtíže, kdy k otci nechtěla jezdit, zvracívala, avšak opatrovnické řízení skončilo již v roce 2020 a Mgr. Fasurová ve své lékařské zprávě jednoznačně uvedla, že opatrovnické řízení nebylo pro žalobkyni spojeno s takovou zátěží, neboť u nich v poradně došlo mezi oběma rodiči nezletilé , jméno FO, k mimosoudní dohodě (otec upustil od nutnosti pravidelného styku s nezletilou) a psychické obtíže žalobkyně, které ostatně přetrvávají dodnes, jsou spojené s trestním stíháním její osoby.

37. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu38. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 165/2016 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 68/2017), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 76 000 Kč (dle tehdy platné judikatury bylo vycházeno z částky 2 000 Kč á měsíc trestního stíhání), když soud dospěl k závěru, že v případě žalobkyně se dokonce jednalo o intenzivnější negativní následky. I v tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin ohrožení výchovy dítěte, tj. povaha trestného činu byla stejná, když nutno zohlednit, že zdejší žalobkyně byla kromě shora zmíněného, stíhána i pro zločin křivého obvinění. Poškozenému hrozila stejná trestní sazba až 5 let. Trestní stíhání pak trvalo po dobu 38 měsíců, tedy o 1/3 kratší dobu než v případě žalobkyně. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, řízení nebylo medializováno, trpěl stresem, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne, stranil se společnosti. Také byla poškozena jeho pověst (v případě poškozeného se např. objevily hanlivé nápisy na jeho vratech). Na druhou stranu nutno uvést, že shodně jako ve zde projednávané věci rodina poškozenému projevovala morální a finanční podporu. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobkyni by byla částka , částka, , kdy soud oproti poškozenému navýšil jednak z důvodu, že žalobkyně byla stíhána ještě pro další trestný čin, dokonce kvalifikovaný již jako zločin, její trestní stíhání trvalo o 1 rok a 5 měsíců déle, a oproti poškozenému soud shledal fatálnější následky do života žalobkyně (poškozený nebyl ženatý, neměl děti, tedy zásah do rodinného života byl ve srovnání s případem žalobkyně marginální). Konečně nutno podotknout, že v případě poškozeného věc skončila hned prvním zprošťujícím rozsudkem, kdežto zdejší žalobkyně musela vedení řízení před soudem I. stupně podstoupit opakovaně. Se zřetelem na uvedené soud zavázal žalovanou ještě k plnění ve výši 60 000 Kč, když 60 000 Kč bylo žalobkyni vyplaceno již v průběhu řízení.

39. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

40. Žalobkyně sama žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedla.

41. Nárok B – náhrada nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení ve výši 500 000 Kč42. Žalobkyně se dále žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení ve výši 500 000 Kč. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

43. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

44. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 26. 6. 2018, kdy jí byla doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo do 9. 2. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 4 roky a 7 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, v postupu orgánů byl shledán do určité míry nekoncentrovaný postup a procesní pochybení, v jehož důsledku došlo ke zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobkyni. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobkyni, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

45. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

46. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 4 roky a 7 měsíců, soud vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak nejedná se o řízení extrémně dlouhé.

47. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější. V řízení bylo prováděno širší dokazování, a to jak listinnými důkazy (soud vycházel ze znaleckých posudků zpracovaných již před zahájením trestního stíhání, a to z oboru zdravotnictví – chirurgie; zdravotnictví – psychiatrie; školství; zdravotnictví – psychiatrie a zdravotnictví – klinická psychologie dětí, k nimž soud znalce i vyslechl), tak svědeckými výslechy (celkem 14x), když žalobkyni bylo kladeno za vinu spáchání 2 trestných činů. Posuzovanou věc po hmotněprávní a procesní stránce soud hodnotí jako standardní. V poměrech souzené věci odpovídá za skutkovou složitost snížení základní částky zadostiučinění o 10 %.

48. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud jedenkrát. Četnost rozhodování soud hodnotí jak věci přiměřenou, pročež za instančnost řízení základní částku zadostiučinění nijak nemodifikoval.

49. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílela. Dvě žádosti o odročení jednání pak řízení sice prodloužily, avšak s ohledem na jeho celkovou délku pouze nepatrně, zvlášť když v případě jedné z nich bylo odročeno dokonce na dřívější termín (z 26. 9. 2019 na 17. 9. 2019), aby soud přistoupil ke snížení zadostiučinění.

50. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení poněkud nekoncentrovaný postup okresního soudu, který opakovaně odročoval jednání z důvodu na straně soudu. Konečně pokud jednání odročil, v několika případech tak učinil na neurčito, aniž by spolu s odročením stanovil nový termín jednání, což učinil až s několika týdenními zpožděními jako další úkon ve věci. Posledně soud jako stěžejní hodnotil, že prvé rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12. 4. 2022 č. j.: 6 To 11/2022-891 pro procesní pochybení, resp. „pro nevyhovění předpokladům spojených se způsobem a rozsahem provedení důkazů; nevyjádřil se k návrhu na doplnění dokazování ve formě zpracování posudku znaleckého ústavu, nevypořádal se s odůvodněním rozsudku ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2 skutkové věty a nesprávně rozhodoval o náhradě škody poškozeného“. Se zřetelem na vypovězené nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný, a proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

51. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v případě zdejší žalobkyně je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobkyně současně domáhala zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto výši zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

52. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 10 % za složitost, zvýšil o 10 % za postup soudu. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění, proto zůstává shodně jako základní výše zadostiučinění 53 750 Kč.

53. Výrok II. je tak tvořen součtem částky 60 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí a částky 53 750 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup. Ve zbytku soud žalobu neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok III.).

54. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 256 556 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 156 556 Kč za škodu). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 208 960,40 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení). Převážně tak v řízení byla úspěšná žalobkyně, jíž po zohlednění úspěchu žalované náleží náhrada nákladů řízení po drobném zaokrouhlení ve výši 63 %.

56. Žalobkyni vznikly náklady řízení, které sestávají z:- zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč- odměny za 5x účelně vynaložený úkon právní služby po 9 340 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření z 24. 1. 2024, 2x účast u ÚJ dne 4. 1. a 26. 3. 2024) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT- paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 5 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč- k tomu 2x cestovné vozidlem Peugot, RZ 2BF4335, vzdálenost Trutnov – Praha a zpět při počtu kilometrů při jedné zpáteční jízdě 292, se základní náhradou za 1 km 5,60 Kč při ceně PHM 38,20 Kč/1 litr, při spotřebě 5,7 l/100 km = sazba za 1 km – celkem 7,78 Kč (5,60 + 2,18). Tedy 292 km x 7,78 Kč = 2 272 Kč (cestovné dne 4. 1. a 26. 3. 2024)- náhrada za promeškaný čas strávený 2x cestou Trutnov – Praha dle § 14 odst. 3 AT za 16 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 1 600 Kč.- právní zástupce žalobkyně je plátce DPHTedy celkem činí náklady řízení 68 866 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 63 % po drobném zaokrouhlení částku 43 317 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.