47 C 116/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované insolvenční správkyně dlužníka právnická osoba , IČO sídlem adresa původní účastnice zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 6 293 210 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 6 293 210 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 245 388 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou z 9. 10. 2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 6 293 210 Kč včetně DPH. Svou žalobu odůvodnil tím, že jako advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou poskytoval právní služby společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ dlužník“), a to v průběhu insolvenčního řízení, jenž je vedeno Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] (dále jen„ insolvenční řízení“). Uvedl, že žalovaná je insolvenční správkyní dlužníka a tedy osobou s dispozičními oprávněními ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka, když usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 21. 3. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo rozhodnuto o povolení jeho reorganizace. Následně byl usnesením z 26. 6. 2019 č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Ve smyslu ust. § 229 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ i. z.“) se tedy od prohlášení konkursu ve vztahu k majetkové podstatě žalovaná stala osobu s dispozičními oprávněními. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 16. 10. 2017 uzavřel s dlužníkem smlouvu o poskytování právních služeb (dále jen„ smlouva“), v důsledku čehož poskytoval dlužníkovi v období od 1. 10. 2017 do 31. 7. 2019 právní služby. Zdůraznil, že v době uzavření smlouvy měl dlužník neomezená dispoziční oprávnění a nebyl v projevu vůle nikterak limitován, a to ani předběžným opatřením, které insolvenční soud nařídil svým usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 18. 10. 2017 (dále jen„ předběžné opatření“). Ze strany dlužníka byly právní služby přijímány a pravidelně schvalovány. Předmět právních služeb spočíval zejména v právním zastoupení dlužníka v průběhu insolvenčního řízení, tedy jednalo se o právní služby bezprostředně související s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka. Za poskytování právních služeb byla mezi žalobcem a dlužníkem ve smlouvě sjednána odměna s hodinovou sazbou ve výši 3 500 Kč na hodinu bez DPH, a jelikož žalobce poskytl dlužníkovi právní služby v rozsahu celkem 1486 hodin, domáhá se touto žalobou celkové odměny ve výši 6 293 210 Kč s DPH. Jednotlivé právní služby jsou podrobněji rozepsány v listině označené jako„ Přehled poskytnutých právních služeb“, jenž je přílohou žaloby. Splatnost odměny za poskytnuté právní služby mezi dlužníkem a žalobcem byla přitom ujednána měsíčně, dlužník však na odměnu doposud ničeho nezaplatil a žalobci tak vznikla pohledávka za majetkovou podstatou. Vzhledem k tomu, že splatnost žalobcem uplatňované pohledávky nastala až po rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, uplatnil žalobce svou pohledávku za majetkovou podstatou přímo vůči žalované, coby osobě s dispozičním oprávněním k majetku dlužníka. Žalobce dále upozornil, že již před prohlášením konkursu na majetek dlužníka prozatímní věřitelský výbor dlužníka na schůzi konané dne 1. 3. 2018 apeloval na žalovanou, aby uhradila pohledávku žalobce odpovídající odměně za právní služby. Poté, co žalobce uplatnil písemně nárok na zaplacení pohledávky vůči žalované jakožto osobě s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě dlužníka, přičemž ta ani z části jeho nárok neuspokojila, žalobci nezbývá ničeho jiného než se odměny za poskytnuté právní služby domoci touto žalobou.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 14. 12. 2020 uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani částečně. Namítala, že žalobce ani konkrétně netvrdí, jaké právní služby, kdy a v jakém rozsahu dlužníku poskytl, přičemž tuto svou povinnost nemůže žalobce nahradit odkazem na důkaz: Přehled poskytnutých právních služeb, když žalovaná má za to, že ani z tohoto přehledu nevyplývá rozsah a předmět poskytnutých právních služeb v takové podobě, aby byl věcně přezkoumatelný, neboť zhusta obsahuje zcela neurčité položky typu přehled témat, setkání s klientem, confcall s klientem, není proto možné učinit závěr o tom, zda byly uvedené právní služby poskytnuty účelně a v délce přiměřené oprávněným potřebám dlužníka. Dále namítala, že např. dne 25. 10. 2018 měly být poskytnuty právní služby v rozsahu 38 hodin, či že z přehledu lze mít za to, že dlužníku byly účtovány služby poskytnuté třetím osobám. Konečně uvedla, že přestože smlouva byla uzavřena dne 16. 10. 2017, má za to, že všechny objednané a poskytnuté služby od 18. 10. 2017, kdy bylo vydáno omezující předběžné opatření, dle něhož dlužník nesměl uskutečňovat právní jednání, z něhož by mohly vzniknout pohledávky za majetkovou podstatou přesahující 100 000 Kč, bez souhlasu insolvenčního správce, jsou s ním v rozporu.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Z přehledu právních služeb na čl. 9-29 spisu se podává, že žalobce poskytl dlužníku právní služby v rozsahu 1 486 hodin, což při hodinové sazbě 3 500 Kč dohromady činí částku 5 201 000 Kč bez DPH. V kolonce pod označením případ je vždy uvedena poznámka„ Insolvence HMS“. V kolence právník je vždy uvedeno jméno žalobce. Dle časových údajů byly právní služby poskytovány v období od 6. 10. 2017 do 30. 7. 2019.

5. Ze smlouvy na čl. 37-39 uzavřené dne 16. 10. 2017 mezi dlužníkem jakožto příkazcem a žalobcem jakožto příkazníkem vyplývá, že předmětem poskytovaných právních služeb je právní poradenství poskytované žalobcem dlužníku, a to v souvislosti s insolvenčním řízením zahájeným vůči dlužníku. Z čl. 2 smlouvy vyplývá, že hodinová sazba byla sjednána ve výši 3 500 Kč bez DPH. Dále je zde uvedeno, že.„ Co se týče časové odměny, žalobce je povinen předložit dlužníku vždy časovou specifikaci své práce (ve faktuře, případně v příloze faktury)“. V čl. 4 pod písmenem b) je jako povinnost dlužníka uvedena:„ Hradit žalobci na základě vyúčtování (faktury) odměnu a nahradit mu hotové výdaje za požadované právní služby, zpravidla za uplynulý kalendářní měsíc, pokud v něm byly poskytnuty právní služby.“ 6. Ze schvalovacích protokolů na čl. 43 – 50 spisu soud zjistil, že za dlužníka člen představenstva, Dipl. – [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 4. 6. 2018 schválil právní služby poskytnuté žalobcem dlužníku v období od 1. 4. 2018 do 31. 5. 2018 v celkové výši 553 726,25 Kč s DPH (130,75hodin); dne 6. 8. 2018 právní služby za období od 1. 6. 2018 do 31. 7. 2018 ve výši 449 968,75 Kč s DPH (106,25 hodin); dne 8. 10. 2018 právní služby za období 1. 8. 2018 – 30. 9. 2018 ve výši 314 448,75 Kč s DPH (74,25 hodin); dne 10. 12. 2018 právní služby za období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 v celkovém rozsahu 115 hodin (487 025 Kč s DPH); dne 11. 2. 2019 právní služby za období od 1. 12. 2018 do 31. 1. 2019 v celkovém rozsahu 106,75 hodin (452 086,25 Kč s DPH); dne 8. 4. 2019 právní služby za období od 1. 2. 2019 do 31. 3. 2019 v celkovém rozsahu 156 hodin (660 660 Kč s DPH); dne 10. 6. 2019 právní služby za období od 1. 4. 2019 do 31. 5. 2019 v celkovém rozsahu 125,25 hodin (530 433,75 Kč s DPH) a konečně dne 5. 8. 2019 právní služby za období od 1. 6. 2019 do 31. 7. 2019 v celkovém rozsahu 135,5 hodin (573 842,50 Kč s DPH).

7. Z listiny označené jako„ Založení zápisu ze schůze prozatímního věřitelského výboru [číslo] ze dne 1. 3. 2018“ na čl. 51-61 vzal soud za prokázané, že prozatímní věřitelský výbor uložil žalované, aby sdělila, které konkrétní právní služby žalobce uznává a které ne, a aby odůvodnila, proč dosud nebyla uhrazena faktura právního zástupce (čl. 52, 60).

8. Další důkazy, zejména výslech statutárního orgánu žalované, soud pro nadbytečnost zamítl.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 2430 obč. zák. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

11. Podle § 2438 odst. 1 obč. zák. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

12. Ze smlouvy má soud za zjištěné, že žalobce uzavřel s dlužníkem příkazní smlouvu, na jejímž základě poskytoval dlužníku právní poradenství v souvislosti s insolvenčním řízením vedeném vůči dlužníkovi, když mezi účastníky není sporu o průběhu tohoto insolvenčního řízení. Aktivní legitimace žalované je pak dána jejím postavením jakožto insolvenční správkyně dlužníka, tj. osoby s dispozičním oprávněním k majetku dlužníka. Mezi žalobcem a dlužníkem byla sjednána hodinová sazba á 3 500 Kč. Žalobce se touto žalobou domáhal na žalované zaplacení pohledávky ve výši 6 293 210 Kč včetně DPH, jež představuje odměnu za poskytnuté právní služby v rozsahu 1 486 hodin, což odpovídá přehledu právních služeb předložených žalobcem k žalobě. Nicméně i přesto, že předloženými schvalovacími protokoly bylo prokázáno, že ze strany dlužníka došlo ke schválení právních služeb v minimálním rozsahu 949,75 hodin (prostý součet všech schválených hodin dle protokolů), soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby pro svoji předčasnost pro nesplnění další podmínky předvídané smlouvou, a to předložení faktury žalobcem. V čl. 2 smlouvy se výslovně hovoří o povinnosti žalobce předložit dlužníku časovou specifikaci práce ve faktuře, případně v její příloze a v čl. 4 pod bodem povinnosti dlužníka je jednoznačně stanovena povinnost dlužníka hradit odměnu žalobci na základě vyúčtování (faktury) – viz bod 5. odůvodnění rozsudku. Je běžnou praxí příkazních smluv, že po poskytnutí právního poradenství příkazník zašle příkazci přehled právních služeb ke schválení, kdy je příkazci dán prostor pro vyjádření případných námitek a následně po schválení dochází k samotné fakturaci, jejíž nedílnou součástí je i stanovení data splatnosti. Z provedeného dokazování má soud za to, že uvedené praxi se nevymykal ani případ žalobce, avšak nelze přehlédnout, že k vystavení faktury ze strany žalobce nikdy nedošlo. Žalobce žádnou fakturu jakožto daňový doklad k žalobě nepřiložil a k dotazu soudu na jednání dne 16. 3. 2022 výslovně uvedl, že žádná faktura z jeho strany vystavena nikdy nebyla. Za této situace soud konstatuje, že ze strany žalobce nedošlo k naplnění podmínek ve smyslu čl. 2 a 4 smlouvy, tj. k zaslání faktury dlužníkovi a proto soud přisvědčil námitce žalované, že v takovém případě, aniž by se soud blíže zabýval rozsahem, předmětem a účelností poskytnutých právních služeb, nesvědčí dlužníku, potažmo žalované jakožto insolvenční správkyni dlužníka povinnost odměnu žalobci hradit. Nadto v čl. 4 písm. b) smlouvy je stanoveno, že na základě faktury bude dlužník hradit odměnu za požadované právní služby zpravidla za uplynulý kalendářní měsíc, je tedy zarážející, že žalobce tohoto ustanovení smlouvy, jež je z logiky věci, ve smlouvě zakomponováno na ochranu žalobce před neplatícími klienty, nevyužil, zvlášť při vědomí tvrzené časové a finanční náročnosti poskytovaného právního poradenství, právní služby nadále poskytoval a několik let vyčkával s podáním žaloby. Tedy pokud žalobce v žalobě pod bodem 16. uvedl, že splatnost pohledávky nastala až po rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, soud uvádí, že z provedeného dokazování má za to, že splatnost pohledávky doposavad nenastala, neboť žalobce ke dni vyhlášení rozsudku žalované (ani dlužníku) řádné vyúčtování včetně daňového dokladu nepředložil, tj. sám si neplnil s tím související daňové povinnosti jako odvod daně z příjmu apod. Dále je zarážející, že žalobce při jednání soudu uvedl, že žalovaná již v průběhu insolvenčního řízení opakovaně uváděla, že pohledávku žalobce neshledává opodstatněnou a nebude ji hradit (což vyplývá i ze zápisu ze schůze prozatímního věřitelského výboru z 1. 3. 2018), žalobce přesto dlužníku dál právní služby poskytoval, aniž by měl uhrazeno alespoň částečně za jakékoliv poskytnuté plnění. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že již na první pohled je patrné, že v přehledu poskytnutých právních služeb jsou zahrnuty úkony, jež s insolvenčním řízení dlužníka nesouvisí (výslechy svědků na policii, zpracování platebních rozkazů apod.), stejně jakož počet účtovaných hodin, kdy jak namítala žalovaná, např. v jeden den je účtováno více jak 30 hodin, přesto je zde uveden, jako poskytoval, toliko žalobce a je tedy ze své podstaty nemožné, aby v jeden den, jedna osoba poskytla právní služby přesahující 30 hodin. Konečně ani ze schvalovacích protokolů, v nichž nejsou obsaženy ani všechny v žalobě účtované právní služby, není přesně uvedeno jaké konkrétní služby a v jakém rozsahu byly dlužníkem schváleny. Obiter dictum smlouva byla podepsána statutárním orgánem dlužníka, jehož stíhá péče řádného hospodáře, kdy soud má značné pochybnosti, že této povinnosti bylo dostáno, a to ať již vzhledem k smluvené sazbě poskytovaných právních služeb, tak s ohledem na rozsah a účelnost právních služeb. Závěrem si soud dovolí odkázat na rozhodnutí insolvenčního soudu z 26. 6. 2019, ve kterém je uvedeno, že.„ dlužník vědomě a opakovaně porušoval povinnosti uložené mu soudem a že se pokoušel nejen soud, ale i další procesní subjekty uvést svou argumentací v odst. 42 svého podání, uvést v omyl.“, tedy uvedené vzbuzuje značné pochybnosti o samotném účelu poskytnutých právních služeb.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, jelikož žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náhradu nákladů řízení ve výši 245 388 Kč představuje odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 14. 12. 2020, podání odvolání dne 9. 4. 2021, účast na jednání před odvolacím soudem dne 10. 11. 2021, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 10. 3. 2022 a účast na jednání dne 16. 3. 2022 á 33 500 Kč, 6 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 vyhlášky a náhrada 21% DPH ve výši 42 588 Kč, jejímž je zástupce žalované plátcem. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon porada s klientem konaná dne 14. 10. 2021 a podání ve věci samé ze dne 14. 3. 2022, neboť tyto úkony neshledal účelnými. Co se týče porady s klientem konané dne 14. 10. 2021, jednalo se o poradu konanou před rozhodnutím odvolacího soudu o rozsudku pro uznání, který lze z jeho podstaty napadnout pouze ze zákonem stanovených důvodů, spočívajících v nesplnění zákonných předpokladů pro jeho vydání. Soud se tedy nezabýval věcí samou (což vyplývá i ze samotného rozsudku soudu prvního stupně i rozsudku odvolacího soudu, který zkoumal, zda byly toliko splněny předpoklady pro jeho vydání), a proto soud neshledal tuto poradu účelnou. Dále soud neshledal účelným podání žalované ze dne 14. 3. 2022, k němuž nebyla žalovaná soudem vyzývána, veškerou argumentaci mohla žalovaná uplatnit jak při prvním vyjádření k žalobě, tak při následném jednání u soudu, a proto soud k tomuto vyjádření nepřihlédl jako k samostatnému úkonu ve věci a náklady za další vyjádření ve věci nepřiznal. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.