47 C 124/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 556 152 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do částky 328 033,70 Kč.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 228 118,30 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 10. 2020 domáhal náhrady škody v celkové výši 522 016 Kč s tím, že u Krajského soudu v Brně bylo pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení žalobce (dále jen napadené řízení). Insolvenčním správcem byl určen Mgr. [jméno] [jméno]. V průběhu insolvenčního řízení došlo k náslujícím pochybením. Předně žalobce namítal, že nebyla dodržena zákonná lhůta pro zveřejnění seznamu pohledávek a přípravu přezkumného jednání ve smyslu § 189 insolvenčního zákona, když tato lhůta měla činit nejpozději 10 dnů před konáním přezkumného jednání. Přezkumné jednání se konalo dne 28. 3. 2014, avšak insolvenční správce zaslal seznam přihlášených pohledávek až 18. 3. 2014. Tento seznam byl doplňován do 26. 3. 2014, tudíž insolvenčním soudem byl seznam přihlášených pohledávek zveřejněn až dne 27. 3. 2014, tedy pouze jeden den před konáním přezkumného jednání. Tedy žalobce spatřoval pochybení insolvenčního správce ve skutečnosti, že nepředal uzavřený seznam přihlášených pohledávek soudu v dostatečném předstihu tak, aby jej soud mohl zveřejnit deset dní před konáním přezkumného jednání. Soud zveřejnil seznam přihlášených pohledávek bez vyjádření dlužníka ve lhůtě kratší 24 hodin před hodinou zahájení přezkumného jednání. S ohledem na uvedené žalobce neměl možnost se s tímto seznamem seznámit, zejména s přílohami jednotlivých přihlášek a byl tak zbaven možnosti na ně jednotlivě reagovat. Žalobce dále namítal, že dne 19. 2. 2014 požádal o odročení jednání z důvodu dlouhodobé zahraniční služební cesty, a to v období od 14. 2. do 24. 4. 2014. Žádosti žalobce nebylo ze strany insolvenčního správce vyhověno. Přezkumné jednání se tak konalo dne 28. 3. 2014 a na tomto přezkumném jednání byly insolvenčním správcem uznány pohledávky v celkové výši 407 321,70 Kč. Nesprávný postup insolvenčního správce dále žalobce spatřuje ve skutečnosti, že při přezkumném jednání mělo dojít k částečnému popření pohledávek z důvodu uplatnění lichevního úroku a uplatnění poplatků za zesplatnění pohledávky vstupem do insolvence. Na podporu svých tvrzení odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ohledně smluvních úroků. Žalobce pak ve své žalobě uvedl čtyři pohledávky, jež byly přihlášeny do předmětného insolvenčního řízení a vyčíslil škodu, jež mu byla nepopřením těchto pohledávek způsobena, neboť výpůjční úroková sazba se u všech těchto pohledávek příčila dobrým mravům. Dále vytýkal, že insolvenční správce v průběhu naříkaného řízení zabavil žalobci nezabavitelnou částku. Nesepsal soupis majetkové podstaty, soupis nebyl dle zákona zveřejněn soudem. Nesplnil svoji povinnost vyúčtovat předané zálohy neprodleně po doložení příjmu dlužníkem. Podával neúplné zprávy o provedení vyúčtování předaných záloh nebo tyto zprávy vůbec nevydal. Dále žalobce jmenoval pochybení insolvenčního správce, kdy nepodal bezprostřední zprávu týkající se insolvenčního řízení, a tuto změnu neoznámil v distribuční tabulce oddlužení. Konečně namítal, že ve věci chyboval při své dohledací činnosti nad insolvenčním správcem i insolvenční soud, když nereagoval na skutečnost, že insolvenční správce v shora citovaných případech postupoval v rozporu s ustanoveními insolvenčního zákona. V doplnění žaloby ze dne 21. 5. 2021 dále uvedl, že přiznané pohledávky v rámci insolvenčního řízení splatil k 20. 10. 2017 a tím mu vznikla škoda. K insolvenčnímu soudu podal žalobce dne 1. 6. 2015, 29. 6. 2015, 14. 7. a 17. 7. 2015 stížnosti vůči insolvenčnímu správci, ve kterých namítal, že insolvenční správce nepostupuje svědomitě a s odbornou péčí. Následně žalobce podal proti postupu insolvenčního správce další stížnost a konečně dne 23. 5. 2017 podal návrh na zproštění insolvenčního správce funkce. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 2. 11. 2017 č. j. [insolvenční spisová značka] soud určil odměnu insolvenčního správce a schválil jeho hotové výdaje. I přes odvolání žalobce bylo uvedené rozhodnutí Krajským soudem v Brně potvrzeno s odůvodněním, že odvolací soud nepřisvědčuje žalobci v tom, že by insolvenční správce porušil nějakou svoji povinnost s přípravou přezkumného jednání či s účastí na přezkumném jednání. O žádosti o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů rozhodoval insolvenční soud nikoliv insolvenční správce. Důvodnou nebyla shledána ani námitka žalobce, že pohledávky některých věřitelů byly uspokojeny ve větším rozsahu, než dle názoru žalobce měly být uspokojeny. K tomu žalobce namítal, že v rámci incidenčního sporu u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 3395/2017 bylo prokázáno, že pohledávky žalobce byly zjištěny chybným úředním postupem a insolvenční správce nepostupoval při správě cizího majetku s odbornou péčí. Se zřetelem na uvedené, odvolací soud pochybil, pokud uzavřel, že insolvenční správce neporušil žádnou svou povinnost související s přípravným jednáním. Jelikož žalobce byl povinen hradit správci odměnu v plné výši, vznikla mu škoda, která byla zaviněna především nedostatečným dohledem insolvenčního soudu a nesnížením odměny insolvenčního správce. Uzavřel, že škoda mu vznikla tím, že insolvenčnímu správci byla přiznána odměna v plné výši, ačkoliv měla být snížena z důvodu neplnění povinností insolvenčního správce. Konečně podáním z 26. 11. 2021 doplnil svá tvrzení stran v žalobě označené pohledávky pod [číslo] rozšířil žalobu o požadavek na náhradu škody 34 136 Kč na nákladech právního zastoupení a zároveň vzal žalobu částečně zpět co do částky 328 033,70 Kč ve vztahu ke sporným pohledávkám. Setrval na nároku na zaplacení částky 228 118 Kč, jež je součtem částky 79 288 Kč (napadnuté pohledávky), odměny insolvenčního správce 41 745 Kč a jeho hotových výdajů ve výši 8 349 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 98 736 Kč, jež musel žalobce vynaložit v rámci hájení svých zájmů u soudu, a to konkrétně u soudního řízení vedeného pod sp. zn. 73 ICm 3395/2017.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 27. 4. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 24. 9. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 522 016 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným úředním postupem insolvenčního správce a insolvenčního soudu v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 31453/2012 a dále pod sp. zn. 73 ICm 3395/2017. K projednání žádosti žalobce došlo 26. 4. 2021, avšak žádost žalobce byla zamítnuta, neboť v souvislosti s tvrzeným nesprávním úředním postupem insolvenčního správce žalovaná namítala, že za jeho činnost není odpovědná a jde-li o postup insolvenčního soudu ten nesprávný neshledala. Připustila, že lhůta stanovená insolvenčním zákonem ke zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek nebyla dodržena, avšak z tohoto jednání nemohla žalobci vzniknout žádná škoda. Jde-li o přezkum pohledávek na přezkumném jednání, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 29Cdo 63/2011 z 26. 8. 2015, dle kterého je přezkum pohledávek zcela na odpovědnosti insolvenčního správce, který je povinen postupovat s odbornou péčí. Jde-li o pochybení insolvenčního soudu při výkonu dohledací činnosti odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z 23. 3. 2018, v němž konstatoval k žádnému pochybení insolvenčního správce nedošlo. Skutečnost, že insolvenční správce nepředložil soudu soupis majetkové podstaty a tento není v insolvenčním rejstříku zveřejněn, nemohla žalobci způsobit jakkoliv škodu, neboť v jeho případě insolvenční soud schválil v jeho prospěch plněním splátkového kalendáře. A od okamžiku zveřejnění usnesení dne 7. 4. 2014 se žalobci vrátila dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty v okamžiku schválení oddlužení. S ohledem na shora uvedené navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce ve svém podání z 26. 11. 2021 vzal žalobu částečně zpět co do částky 328 033,70 Kč. Soud řízení proto ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. částečně zastavil.

4. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

5. Z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody dne 24. 9. 2020. Dále byl nesporným průběh insolvenčního řízení žalobce vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 31453/2012, kdy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2014, č. j. KSBR 31 INS 31453/2012 bylo rozhodnuto o úpadku žalobce a povoleno řešení jeho úpadku oddlužením s tím, že byl současně určen termín prvního přezkumného jednání na den 28. 3. 2014. Dne 18. 3. 2014 byl insolvenčnímu soudu doručen seznam přihlášených pohledávek, a to přihlášek pohledávek evidenční číslo P 1 až P 10. Tento seznam byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 27. 3. 2014. Dne 26. 3. 2014 byl insolvenčnímu. soudu doručen seznam přihlášených pohledávek, a to přihlášek pohledávek evidenční číslo P1-P9, doplněný o stanovisko insolvenční správce. Tento dokument byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 27. 3. 2014. Přezkumné jednání proběhlo 28. 3. 2014, kdy byly přezkoumány přihlášky pohledávek P1 až P10. Žalobce přítomen nebyl, neb i když podáním dne 19. 2. 2014 žádal o odročení přezkumného jednání, usnesením insolvenčního soudu z 27. 2. 2014 nebylo jeho žádosti vyhověno. Dne 19. 2. 2014 žalobce nahlížel do spisu. Dne 7. 4. 2014 bylo vydáno usnesení, kterým došlo ke schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Dne 2. 11. 2017 bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení žalobce, kdy byla rovněž určena odměna insolvenčního správce ve výši 50 094 Kč včetně hotových výdajů a insolvenční správce byl zproštěn funkce. Dne 23. 3. 2018 bylo vydáno odvolacím soudem usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ohledně výše odměny insolvenčního správce, když žalobce se ve svém odvolání domáhal snížení odměny insolvenčního správce. Dne 22. 6. 2018 si žalobce proti výroku o přiznání odměny insolvenčního správce podal dovolání, jež bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR z 30. 8. 2018 odmítnuto. Konečně mezi účastníky nebylo ani sporu, že žalobce vede u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 3395/2017 proti insolvenčnímu správci řízení o náhradu škody, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem správce v namítaném řízení.

7. Z usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 31 INS 31453/2012 B 80 z 2. 11. 2017 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j.: KSBR 31 INS 31453/2012 z 23. 3. 2018, jež ve výroku II., jímž bylo rozhodnuto o odměně insolvenčního správce v insolvenčním řízení žalobce, nabylo právní moci dne 23. 3. 2018, soud zjistil, že insolvenční správci byla přiznána odměna ve výši 34 500 Kč + DPH 7 245 Kč a hotové výdaje 6 900 Kč + DPH 1 449 Kč s odůvodněním, že odvolací soud i přes četné námitky žalobce pochybení insolvenčního správce odůvodňující snížení jeho odměny neshledal.

8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 24. 9. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Náhrada škody 79 288 Kč – součet pohledávek označených v insolvenčním řízení pod [číslo] (36 504 Kč), [číslo] (16 291 Kč), [číslo] (7 500 Kč) a [číslo] (18 993 Kč).

18. Žalobce se náhrady škody 79 288 Kč domáhá s tím odůvodněním, že se jedná o součet pohledávek, jež neměly být v insolvenčním řízení uznány insolvenčním správcem jako důvodné. Uvedená škoda mu měla vzniknout tím, že přiznané pohledávky v rámci insolvenčního řízení splatil k 20. 10. 2017, avšak jedná se o pohledávky, jež mají lichevní charakter a z toho důvodu měly být insolvenčním správcem popřeny. Nicméně, jak již uvedla žalovaná, jde-li o přezkum pohledávek na přezkumném jednání, je přezkum pohledávek zcela na odpovědnosti insolvenčního správce, který je povinen postupovat s odbornou péčí a žalovaná není za činnost insolvenčního správce odpovědná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29Cdo 63/2011 z 26. 8. 2015). Insolvenční správce je soukromou osobou, která činí úkony v insolvenčním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (§ 9 písm. d) ins. zákona). Ostatně o uvedeném byl žalobce i ze strany insolvenčního soudu poučen v rámci vyřizování jeho jednotlivých stížností proti činnosti insolvenčního správce a mezi účastníky je nesporným, že žalobce vůči insolvenčnímu správci svůj samostatný nárok na náhradu škody uplatňuje v řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 3395/2017. S ohledem na shora uvedené, soud v této části nároku na náhrady škody jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce měl možnost, bez ohledu na jednání insolvenčního správce, popírat jednotlivé pohledávky i sám., tedy i při vědomí tvrzené zahraniční cesty a rozhodnutí o nevyhovění žádosti o odročení, mohl přistoupit k popření pohledávek osobně. Ostatně ze spisu z namítaného řízení se podává, že žalobce do spisu nahlížel a byl ve věci procesně velmi aktivní a se všemi zde tvrzenými nesprávnými úředními postupy, jak insolvenčního správce, tak insolvenčního soudu bylo v posuzovaném řízení vypořádáno.

19. Náhrada škody 50 094 Kč – odměna a hotové výdaje insolvenčního správce 20. Po doplnění žaloby, žalobce tvrdil, že škoda mu vznikla tím, že insolvenčnímu správci byla v namítaném řízení přiznána odměna v plné výši (čl. 71 spisu), ačkoliv měla být snížena z důvodu neplnění povinností insolvenčního správce. Odškodňovací zákon rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Při rozlišení mezi těmito dvěma odpovědnostními tituly je třeba vycházet z toho, že nesprávný úřední postup představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí.

21. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 8 odst. 1, 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení náhrady škody za postup, jenž měl za následek nesprávné rozhodnutí (srov. např. NS 2 Cdon 129/97 (SJ [číslo]), konkrétně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka] B 80 z 2. 11. 2017, jímž bylo mj. rozhodnuto o odměně insolvenčního správce. Odpovědnostní titul žalobce tak představuje nezákonné rozhodnutí a nikoli nesprávný úřední postup.

22. Objektivní odpovědnosti za škodu z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

23. Soud se zaměřil na splnění první podmínky (nezákonného rozhodnutí) a shledal, že v napadeném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto o odměně insolvenčního správce nebylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, proto z něj nelze nárokovat odpovědnost státu za škodu. Případné nesprávnosti či vady se projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Nad rámec výše uvedeného, jak vyplývá z odůvodnění citovaných rozhodnutí, jež ostatně, cituje ve své žalobě i sám žalobce, soudy se již při rozhodování o odměně insolvenčního správce zabývaly četnými námitkami žalobce stran nesprávného tvrzeného úředního postupu insolvenčního správce, přesto k snížení odměny insolvenčního správce nepřistoupily. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR zásadně vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle něhož soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010). Žalobce totiž fakticky žádá právě to, aby zdejší soud přezkoumal dané rozhodnutí s ohledem na namítaný nesprávný úřední postup insolvenčního správce. Toto rozhodnutí je však pravomocné, soud jej nemůže přezkoumávat a je jím vázán. Z těchto důvodů soud pro nesplnění již první podmínky-existence nezákonného rozhodnutí žalobu v této části bez dalšího zamítl, když už se nezabýval otázkou vzniku škody, když nebyly splněny již dvě podmínky pro úspěšnost žaloby (rovněž existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, která nemůže být z podstaty věci dána, když není nezákonné rozhodnutí).

24. Náhrada škody 98 736 Kč představující dosavadní náhradu nákladů za právní zastupování advokátem v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 3395/2017 25. Mezi účastníky nebylo sporu, že v nadepsaném řízení je projednáván nárok žalobce na náhradu škody vůči insolvenčnímu správci z namítaného řízení. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Prvně soud uvádí, že v dané věci je naprosto zřejmé, že požadovaná škoda neodpovídá ust. § 31OdpŠk, neboť v dané věci žalobcem požadované náklady nejsou a nikdy nebyly náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí. Předně o nákladech řízení bude rozhodováno v konečném rozhodnutí v citovaném řízení, proto není možné, aby o této otázce nyní rozhodoval zdejší soud, a proto soud žalobu i v části nároku na náhradu škody ve výši 98 736 Kč s odkazem na ust. § 31 OdpŠk zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobce byl neúspěšný, proto je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).