47 C 13/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , Datum narození žalobce Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované o zaplacení 15 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci na náhradu škody za ušlý zisk částku 15 000 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 2 100 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 1. 2025 domáhal po žalované zaplacení 15 000 000 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody v podobě ušlého zisku v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Usnesením , právnická osoba, , , adresa, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvláště závažný zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“), formou pokračování v trestné činnosti dle § 116 t. z. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, která byla státním zástupcem zamítnuta. Stejně tak byl zamítnut návrh žalobce na zastavení trestního stíhání. Dne 17. 10. 2019 byl žalobci rozhodnutím České advokátní komory, č.j. , Anonymizováno, , zastaven výkon advokacie pro důvody uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy je ohrožena důvěra výkonu advokacie žalobcem. Dne 1. 9. 2020 byla podána obžaloba ke , adresa, Žalobce byl dvakrát odsouzen soudem prvního stupně. Věc byla skončena po cca 4 letech zproštěním obžaloby, poté co nabylo právní moci rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 21. 11. 2023, č.j. , Anonymizováno, . Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované. Žalobce v důsledku ztráty kontaktu s realitou poskytování advokátních služeb ztratil důvěru nejen v orgány činné v trestním řízení, ale i sebe samého. Žalobce čelil trestnímu stíhání přes šest let, a ač byl přesvědčen, že nemůže být odsouzen za něco, co nespáchal, tak měl obavu cokoliv řešit. Žalovaná přiznala na náklady obhajoby žalobci 92 865,40 Kč místo požadovaných cca 500 000 Kč a 40 000 Kč za nemajetkovou újmu. Žalobcem požadovaný ušlý zisk je minimální náhradou za jeho příjem, kterého by dosáhl nebýt nespravedlivého trestního stíhání. Žalobce měl nabídku od pana , právnická osoba, , aby od počátku roku , Anonymizováno, pracoval pro společnost , IČO, , za 250 000 Kč/měsíčně + DPH a bonusy z vymožených pohledávek. Jen od tohoto klienta by tak měl žalobce v období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2024 příjem ve výši 14 500 000 Kč, a to bez předpokládaných bonusů. Žalobce by měl příjem i od jiných klientů ve výši cca 1 000 000 Kč ročně, když například z důvodu neoprávněného trestního stíhání nebyla realizována dlouhodobá smlouva o právní pomoci se společnostmi , právnická osoba, ve výši 25 000 Kč + DPH od září 2019, , právnická osoba, ve výši 350 000 000 Kč, a , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 20 000 Kč + DPH od dubna 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 10. 3. 2025, ve kterém uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalobce u žalované dne 12. 4. 2024 (podáním ze dne 3. 4. 2024) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady újmy za nezákonné trestní stíhání vedená u , adresa, , , adresa, , v celkové výši 65 000 000 Kč sestávající z náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 000 Kč a ušlého zisku ve výši 15 000 000 Kč. Žalovaná ve stanovisku ze dne 7. 10. 2024 přiznala žalobci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 40 000 Kč a ve zbytku žádosti žalobce nevyhověla. Na hlavním líčení dne 6. 5. 2021 žalobce přiznal, že mu byla pozastavena advokátní činnost, neboť řádně nevybíral svou datovou schránku a nezjistil, že byl předvolán. Následně žalobce řekl, že zjistil, že má pozastaven výkon advokacie, neboť nehradil nějaké poplatky, rozjel se tak na kárnou komisi, kde mu řekli, že už se s tím nedá nic dělat, neboť rozhodnutí je pravomocné a musí rok počkat. Až po vydání stanoviska doložil žalobce rozhodnutí o pozastavení advokátní činnosti ze dne 9. 9. 2019, č.j. , Anonymizováno, . Žalobce si pozastavení advokátní činnosti způsobil sám nevybíráním datové schránky, když následně nemohl kárné komisi své jednání objasnit. Žalobce se měl možnost proti rozhodnutí kárné komise bránit žalobou u správního soudu, což neučinil. Žalobce dále porušil povinnost informovat Českou advokátní komoru o svém trestním stíhání. Dále žalovaná zdůraznila, že advokátní činnost žalobce je stále pozastavena, i když ke skončení trestního stíhání došlo dne 21. 11. 2023. Dále žalobce minimálně od června 2023 pobírá starobní důchod. Žalovaná má tak pochybnosti, že by žalobce vykonával po celou dobu od října 2019 do listopadu 2023 advokátní činnost i za běžných okolností. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

3. V replice ze dne 7. 5. 2025 žalobce odmítl tezi žalované, že by jeho neúčast na kárném jednání o pozastavení advokátní činnosti mohla být důvodem pro pozastavení advokacie. Žalobce byl v té době pod velkým tlakem příprav na svou obhajobu, což mělo dopady na jeho zdravotní stav, rodinu, pracovní a společenskou sféru jeho života. Žalobce doufal, že trestní řízení bude zastaveno k jeho stížnosti či návrhu na zastavení trestního stíhání, a proto s informováním komory otálel, když nechtěl mít celonárodní ostudu. Komora se však dozvěděla o trestním stíhání žalobce z jiných zdrojů a dne 29. 5. 2019 zahájila řízení. Komora zasílala žalobci písemnosti do jeho profesní datové schránky, kam chodilo stovky i tisíce datových zpráv denně, přičemž pro zdravotní komplikace nebylo v jeho silách tyto řádně zpracovávat a agendu vyřizovat. O pozastavení advokacie se tak žalobce dozvěděl až z rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno do vlastních rukou poštou. Věc následně řešil s , tituly před jménem, , jméno FO, , která mu sdělila, že i kdyby se dostavil, tak by věc nedopadla jinak. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2025, č.j. , Anonymizováno, . Žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09, konstatoval, že náhrada škody náleží i tomu, kdo nepodá opravný prostředek. K otázce starobního důchodu žalobce podotkl, že se stal jeho poživatelem, neboť neměl pro pozastavení advokátní činnosti jiný příjem a nikoliv proto, že by advokacii nechtěl vykonávat. V roce 2019 měl žalobce čistý zisk 2 148 199 Kč, tj. od 1. 1. 2019 do 4. 10. 2019 čistý příjem ve výši 10 133 Kč/denně. Od 5. 10. 2019 do 31. 12. 2019 byl tak ve zbývajících 59 dnech vydělal 597 847 Kč. V roce 2020 by vydělal 2 543 383 Kč za 251 pracovních dní. V roce 2021 by vydělal 2 553 516 Kč za 252 pracovních dní. Stejnou částku by vydělal v roce 2022. V roce 2023 by vydělal 2 543 383 Kč za 251 pracovních dní. V roce 2023 by ta období od 1. 1. 2023 do 21. 11. 2023 vydělal 2 360 989 Kč. Celkem by tak žalobce vydělal 10 609 251 Kč při zhodnocení průměrného výdělku před zahájením trestního stíhání. V roce 2018 dosáhl žalobce čistého zisku ve výši 3 777 903 Kč, tj. jeho denní zisk činil 15 111 Kč. Pokud by tak žalobce vycházel z údajů za rok 2018 ve stejném žalovaném období by si vydělal 15 821 217 Kč. Žalobce tak má za to, že by soud měl žalobě vyhovět.

4. Na jednání dne 21. 5. 2025 žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. 922/18, dle kterého se některé skutečnosti dají těžko dokazovat. Žalobce dále doplnil, že žalobu proti rozhodnutí o pozastavení advokacie nepodal, neboť věděl, že by byla nedůvodná, když je ustálená rozhodovací praxe, že pokud je spáchán trestný čin, tak Komora ani soud nejsou oprávněny takové rozhodnutí přezkoumávat. Žalobce dále uvedl, že měl osobu, kterou zplnomocnil k obhospodařování jeho profesní datové schránky. Není spravedlivé po žalobci požadovat, aby kontroloval činnost jím zmocněné osoby. Škoda má být určena dle spravedlivého uvážení a odkázal na rozhodnutí , adresa, . Žalobce specifikoval, že požaduje náhradu ušlého zisku od nabytí právní moci rozhodnutí o pozastavení advokacie až do nabytí právní moci rozhodnutí , Anonymizováno, . do 21. 11. 2019. Hlavní pracovní náplní žalobce bylo vymáhání pohledávek a zastupování společnosti , Anonymizováno5. Na jednání dne 21. 5. 2025 žalovaná uvedla, že není pasivně legitimována, neboť žalobci byla advokátní činnost pozastavena na základě rozhodnutí České advokátní komory. Důvodem nebylo zahájení trestního stíhání, ale skutečnost, že se žalobce nijak nebránil, nespolupracoval a byl nečinný. Žalované nemůže být kladeno k tíži, že žalobce nevyužíval svou profesní datovou schránku. Žalovaná odkázala na rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2897/2019 a Ústavního soudu pro sp. zn. IV. ÚS 3638/15, které se zabývají vztahem odpovědnosti pravomoci kárné komise. Žalovaná má tak za to, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi zahájením trestního stíhání a požadovanou škodou.

6. V podání ze dne 10. 9. 2025 se žalobce vyjadřoval ke složení své klientely a výši jeho zisků.

7. Na jednání dne 16. 9. 2025 žalovaná doplnila svoji obranu o rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4879/2015, 30 Cdo 3293/2022 a 30 Cdo 2358/2021. Tedy pokud dojde vedle rozhodnutí a zahájení trestního stíhání ještě k dalšímu rozhodnutí tzv. samostatně myslící entity, mezi kterou se řadí i Česká advokátní komora, má se za to, že je přerušena příčinná souvislost. Platí presumpce neviny. Pokud se Česká advokátní komora rozhodla, že žalobci pozastaví výkon advokacie, aby tzv. chránila sama sebe, pak by i měla nést důsledky svého rozhodnutí, nikoliv žalovaná.

8. Na jednání dne 16. 9. 2025 žalobce doplnil, že ve 25 případech byla advokátní činnost pozastavena v letech 2019 až 2023 za trestní stíhání pro úmyslné trestní činy, přičemž je možné, že ve zbylých případech se nejednalo o tak závažnou trestní činnost ve smyslu narušení veřejného zájmu jako v případě žalobce, kdy se například mohlo jednat o domácí násilí apod.

9. Nesporným při jednání dne 21. 5. 2025 účastníci učinili, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 12. 4. 2024.

10. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda je žalovaná pasivně legitimovaná, tj. zda je dána příčinná souvislost mezi naříkaným trestním stíháním žalobce a vzniklou škodou v podobě ušlého zisku.

11. Soud měl k dispozici následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

12. Z rozhodnutí představenstva České advokátní komory ze dne , datum, , č.j. P , Anonymizováno, . doručenky, plyne, že žalobci byl pozastaven výkon advokacie. Představenstvo České advokátní komory zahájilo dne , datum, řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie žalobce poté, co se z usnesení , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , adresa, , Anonymizováno, dozvědělo o zahájení trestního stíhání žalobce pro zvláště závažný zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) t. z. formou pokračování v trestném činu podle § 116 t. z. Jednání bylo nařízeno na , datum, . Žalobce byl předvolán prostřednictvím datové schránky dne , datum, řádně a včas. Ve věci byly provedeny listinné důkazy. Žalobce se ve věci nevyjádřil. Představenstvo vycházelo pouze z listinných důkazů. Představenstvo hodnotilo úmyslnost a opakovanost trestné činnosti, kdy měl žalobce úmyslně zkrátit daň v celkové výši , částka, , a to tak, že podal čtyři nepravdivá daňová přiznání u dvou druhů daní v rozmezí jednoho roku. Toto jednání ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie žalobcem. Pro pozastavení výkonu advokátní činnosti musí kromě zahájení trestního stíhání pro úmyslný trestný čin naplněn i předpoklad, že skutečnosti nasvědčují tomu, že byl takový čin spáchán. Představenstvo nakonec dospělo k závěru, že jsou dány předpoklady pro pozastavení výkonu advokacie dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii, a to do pravomocného skončení trestního stíhání. Proti rozhodnutí nebyl přípustný opravný prostředek. K doručení rozhodnutí došlo dne , datum, . Právní moc nastala dne , datum, .

13. Ze sdělení České advokátní komory ze dne 10. 7. 2025 plyne, že při zahájení trestního stíhání advokátů/advokátek pro úmyslný trestný čin, není vždy rozhodnuto o pozastavení jeho/jejího výkonu advokacie. V letech 2019 až 2023 vydalo představenstvo České advokátní komory v řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii 85 rozhodnutí, přičemž výkon advokacie byl pozastaven toliko u 25 advokátů/advokátek.

14. Ze sdělení České advokátní komory ze dne 11. 6. 2025 plyne, že Česká advokátní komora žalobci sdělila, že žalobce byl o jednání představenstva vyrozuměn přípisem ze dne , datum, , přičemž byl zároveň poučen o následcích nedostavení se. Účast na jednání představenstva byla právem žalobce a neměla na rozhodnutí představenstva žádný vliv. Pouze to znamenalo, že představenstvo rozhodlo pouze na základě listinných důkazů založených ve správním spise.

15. Ze sdělení České advokátní komory ze dne 29. 9. 2025 plyne, že v letech 2019-2023 nebyl pozastaven výkon 60 advokátům/advokátkám, kteří byli stíháni pro úmyslný trestný čin. Z toho v daných letech bylo v šesti případech rozhodováno o typově stejných trestných činech. Ve třech případech došlo k obviněné dle § 240 odst. 1, odst. 3 t.z. Ve všech shora uvedených případech nedošlo k pozastavení advokátní činnosti dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii. Stejně tak soud shledal, že k pozastavení advokátní činnosti nedošlo například v případech obvinění z trestního činu podvodu, zpronevěry, maření spravedlnosti, maření výkonu rozhodnutí, padělaní veřejné listiny atd., přičemž se často jednalo o ohrožení vysokou sazbou trestu odnětí svobody na dvě až osm let nebo na pět až deset let.

16. Soud k důkazu neprovedl další navrhované důkazy pro nadbytečnost, neboť shledal, že došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzenou škodou a zahájením trestního stíhání, jak soud níže podrobněji rozebere. Další dokazování by tak bylo neúčelné.

17. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech. Pravost a správnost provedených listinných důkazů nebyla nijak zpochybňována, soud tak neměl důvod z nich nevycházet, nebo jim přisuzovat nižší důkazní hodnotu.

18. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, že rozhodnutím představenstva České advokátní komory ze dne , datum, , , Anonymizováno, došlo k pozastavení výkonu advokacie žalobce v souladu s § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii. Řízení bylo zahájeno z důvodu zjištění, že žalobce se stíhán pro úmyslný trestný čin, konkrétně pro zvláště závažný zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) t.z. formou pokračování v trestném činu podle § 116 t.z. Žalobce se ke kárnému řízení nedostavil, ač byl řádně předvolání. V letech 2019 až 2023 bylo vedeno řízení o pozastavení činnosti s 85 advokáty pro důvod uvedený v § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii, přičemž 25 advokátům/advokátkám byl pozastaven výkon advokacie a 60 advokátům/advokátkám výkon advokacie pozastaven nebyl. Většina řízení, ve kterých nedošlo k pozastavení výkonu advokacie žalobce byla srovnatelná s řízeními žalobce, pokud jde o možnost ohrožení důvěry ve výkon advokacie.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/ 1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle § 8 odst. 1 OdpŠk odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 12. 4. 2025, což bylo mezi účastníky nesporným. K újmě žalobce mělo dojít při výkonu veřejné moci. OdpŠk je speciální úprava k občanskému zákoníku (srovnej nález Ústavního soudu z 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3076/20), tudíž soud odpovědnost žalované posuzoval ve světle výše uvedených ustanovení OdpŠK.

21. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle OdpŠk je založena při současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána.

22. Soud se nejdříve zabýval skutečností, zda pozastavení výkonu advokátní činnosti žalobce bylo v příčinné souvislosti se zahájením a vedením nezákonného trestního stíhání žalobce.

23. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází při právním posouzení příčinné souvislosti z teorie adekvátní příčinné souvislosti, podle níž se o vztah příčinné souvislosti jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. V případě, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody, je třeba mezi takovými skutečnostmi identifikovat vskutku právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, a ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 656/2013, či nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). V posledně citovaném nálezu pak Ústavní soud ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „…v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné. Základní obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétní případ.“24. Soud na základě provedeného dokazování došel k závěru, že v dané věci neexistuje příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím plynoucím z trestního stíhání žalobce vedeného u , adresa, , , adresa, vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, a tvrzenou škodou žalobce, tj. ušlým ziskem, který měl žalobci ujít z tohoto důvodu, že Česká advokátní komora pozastavila výkon jeho činnosti v návaznosti na zjištění, že je žalobce stíhán pro úmyslný trestný čin.

25. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za dané, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení , právnická osoba, , , adresa, , přičemž pravomocným rozhodnutím , Anonymizováno, byl žalobce obžaloby zproštěn. Z dokazování dále vyplynulo, že po zahájení posuzovaného trestního stíhání bylo proti žalobci zahájeno kárné řízení, ke kterému se žalobce nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud se blíže nezabýval důvody, pro které se žalobce ke kárnému jednání nedostavil, neboť v jím tvrzených skutečnostech nelze shledat omluvitelný důvod pro zmeškání kárného jednání. Tedy bylo povinností žalobce řádně si vybírat svou profesní datovou schránku. Pokud tak pověřil třetí osobu, která své povinnosti neplnila řádně, pak to jde k tíži žalobce a nikoho jiného. Z důvodu absence obraných tvrzení žalobce rozhodlo představenstvo České advokátní komory tak, že žalobci pozastavilo výkon advokacie, neboť došlo k závěru, že je tak nutno učinit z preventivních důvodů v zájmu ochrany zájmů stávajících a budoucích klientů žalobce, kdy je ohrožena důvěra ve výkon jeho advokátní činnosti. Institut zahájení trestního stíhání vymezuje počátek vyšetřování a vyvolává změnu procesní situace osoby, jíž se dotýká. Ze samotných podmínek, jež jsou stanoveny pro zahájení trestního stíhání, lze dovozovat, že orgány činné v trestním řízení mají za zjištěné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a je dostatečně odůvodněný názor, že jej spáchala určitá osoba. Každý si ovšem musí být vědom, že zahájení trestního stíhání neimplikuje závěr o spáchání trestného činu obviněným (tak plyne jak přímo z § 160 odst. 1 trestního řádu, tak z § 2 téhož zákona, ale zejména již z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Představenstvo České advokátní komory se tímto rozhodnutím tak rozhodlo chránit sebe a svou činnost bez ohledu na princip presumpce neviny přiblížený výše. Pozastavení výkonu advokátní činnosti žalobce tak bylo závislé pouze na vůli předsednictva České advokátní komory, když v jiných srovnatelných případech představenstvo k pozastavení advokátní činnosti jiných osob nepřistoupilo. Samo zahájení a vedení trestního řízení tak nelze považovat za samotnou adekvátní příčinu pozastavení výkonu advokacie žalobce, neboť tato skutečnost žalobce nevylučovala z výkonu advokacie bez dalšího (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, č.j. 30 Cdo 4879/2015).

26. Žaloba je tedy nedůvodnou, neboť nelze shledat příčinnou souvislost mezi rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce v posuzované věci a škodou žalobce vzniklou v důsledku pozastavení výkonu jeho advokátní činnosti. Ze shora vyložených důvodů byla proto žaloba zamítnuta.

27. Pro úplnost soud odkazuje na nález Ústavního soud ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. IV ÚS 3638/15, na který odkazovala i žalovaná, dle kterého nelze Českou advokátní komoru (jednající prostřednictvím kárného orgánu) považovat za vykonavatele státní moci, resp. za právnickou nebo fyzickou osobu vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Při výkonu kárné pravomoci Česká advokátní komora nevykonává státní správu, neboť jí nebyla zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, ani jiným právním předpisem svěřena. Vzhledem k tomu, že kárné řízení vedené Českou advokátní komorou představuje výkon decentralizované veřejné správy (profesní samosprávy), odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze uplatňovat, neboť ji tento zákon neupravuje.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, která požadovala náhradu 7 režijních paušálů za vyjádření ve věci, přípravu k jednáním a účast na jednání dne 21. 5. 2025, dne 16. 9. 2025 a dne 13. 11. 2025 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), písm. b), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto uložil žalobci zaplatit částku 2 100 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., takto prodloužená lhůta umožňuje žalobci pobírajícímu starobní důchod uhradit náklady žalované řádně a včas.