47 C 134/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Adresa žalobkyně Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , Datum narození žalované o zaplacení 25 652,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 652,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 527 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 29. 12. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na adrese , Anonymizováno, ., na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 23 700 Kč s možností postupného čerpání.Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené dle Všeobecných obchodních podmínek, kdy první splátka byla splatná dne 28. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 6. 2026. Součástí smlouvy je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (dále jen „formulář“), Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl měnit v závislosti na čerpání úvěru a jeho splácení žalovanou, Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), s kterými byla žalovaná před podpisem smlouvy seznámena. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru pomocí internetových stránek žalobkyně, kde vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla žalobkyni údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy z informací (počet členů žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovanou a zda tyto osoby mají příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou v žádosti o poskytnutí o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem/ověřené žalobkyní a další) ověřila žalobkyně úvěruschopnost žalované. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech: centrála evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankčních seznamů“ a interní registry historie žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nahlédla do databází CNCB, které spravují registr bankovních a nebankovních klientských informací, umožňující posouzení úvěruschopnost žalované, kdy žalobkyně učinila závěr, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných pomocí licence AISP v souladu se směrnicí , právnická osoba, platebních službách – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. 11. 2015, kdy třetí strana poskytla informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonávané na účtech žalovaného. Dále žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek žalovaného, kdy ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 25 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, pomocí bezhotovostního převodu, a to dne 29. 12. 2024 ve výši 11 500 Kč. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, tak žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 30. 4. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne, žalovaná se tak dostala do prodlení od 1. 5. 2025. Žalovaná měla ke dni podání žaloby vůči žalobkyni dluh ve výši 25 397,41 Kč, přičemž tato dlužná částka se skládá z jistiny (11 500 Kč), z poplatku za vyplacení tranší úvěru (228,85 Kč), ze smluvního úroku (13 503,56 Kč) a z poplatku za službu „Presto“ (165 Kč). Žalovaná se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěrů ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a dále se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně dále požaduje částku ve výši 255,06 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zbylé jistiny za období od 29. 1. 2025 do 29. 4. 2025, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splácením denních splátek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě a u žalované soud souhlas předpokládal, když se žalovaná k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů učinil závěr o skutkovém stavu následovně.

5. Z informací pro spotřebitele soud zjistil, že žalovaná byla poučena modelovým příkladem, a to následně – úvěr je čerpán v jediné tranši v den sjednání smlouvy, úvěr je úročen denně s pevně stanovenou úrokovou sazbou, úvěr je sjednán na dobu určitou s pevně stanoveným počtem denních splátek, každá splátka je splacena v den její splatnosti s pevně stanovenou výši denní splátky.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. souhlasu se zpracováním osobních údajů plyne, předpisu denních splátek a ověřením přes bankovní identitu, že se žalobkyně a žalovaná dohodly na poskytnutí úvěru ve výši až do 23 700 Kč (kreditní rámec), který lze čerpat postupně i opakovaně, a to na základě žádosti žalované, převodem na bankovní účet, denní úroková sazba je pevná ve výši 0,983 % z dosud nesplacené částky poskytnutého úvěru, poplatek za vyplacení tranše úvěru je 1,99 % z čerpané částky, žalovaná se zavázala splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím, žalovaná se zavázala zaplatit poplatky za jí zvolené volitelné služby, splácení úvěru dohodnuto formou denních splátek ve výši určené dle VOP, splatnost první denní splátky nastává 30. dnem následujícím po dni v němž byla vyplacena daná částka, splatnost každé další denní splátky nastává 29. dnem následujícím pod dni vypočtu dané denní splátky. Denní splátka žalované tak představovala 114,34 Kč. První splátka byla splatná 28. 1. 2025 a poslední dne 22. 6. 2026. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit nejpozději k poslednímu dni trvání této smlouvy, posledním dnem trvání smlouvy je, v případě neřádného splacení úvěru, 29. den ode dne následujícího po skončení doby platnosti kreditního rámce. Žalovaná si sjednals volitelnou službu „Presto“ (poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplácení každé tranše v případě, že tuto službu žalovaná aktivovala). Dle smlouvy má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, až do zaplacení a dále má nárok na zesplatnění úvěru, v případě, kdy žalovaná je alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedno nebo více splátek, kdy žalobkyně před zesplatněním úvěru žalovanou vyzve k zaplaceni dlužných splátek a poskytne jí k tomu alespoň lhůtu 30 dní, žalobkyně je oprávněna od smlouvy odstoupit za podmínek uvedených ve VOP, součástí smlouvy jsou dokumenty: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky (v případě rozdílných ujednání má smlouva před VOP). Smlouva byla uzavřena dne 29. 12. 2024, přičemž byla podepsána elektronicky. Žalovaná uvedla jako svůj e-mail , e-mail, a jako své číslo účtu uvedla , č. účtu, .

7. Z údajů o poskytovali spotřebitelského úvěru soud seznal, že jsou zde uvedeny stejné údaje ohledně splátek a způsobu rozdělení splátek, celkové částky, která je potřeba zaplatit, denních úroků a dalších údajů jako byly stanoveny ve smlouvě, navíc je uvedena doba trvání úvěru v délce platnosti kreditního rámce prodloužené o 29 dní, tedy 569 dní.

8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že žalované byla na účet , č. účtu, dne 29. 12. 2024 vyplacena částka 11 500 Kč.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, a identifikovaných příjmů plyne, že žalovaná žije ve společné domácnosti s 5 a více osobami. V domácnosti mají příjem dvě osoby. Ověřený měsíční příjem žalované činí 17 582 Kč. Rezerva pro splácení činní 1 200 Kč. Minimální výdaje činní 10 430 Kč. Disponibilní příjem 7 100 Kč.

10. Z Všeobecných obchodních podmínek platných od 27. 5. 2024 soud zjistil, že jsou v nich obsaženy obdobné údaje o podmínkách splácení úvěru, o volitelných službách a o odstoupení od smlouvy jako ve smlouvě, dále zjištěno že komunikace mezi účastníky bude probíhat pomocí prostředků komunikace na dálku, mimo jiné i email.

11. Z emailu ze dne 30. 4. 2025 plyne, že žalobkyně odstoupila od shora uvedené smlouvy s okamžitou platností, z důvodu, že žalovaná je v prodlení 92 dní se splátkou ke dni zaslání emailu, kdy celková výše dluhu činí 26 352,47 Kč včetně úroků z prodlení a smluvních pokut.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 vč. potvrzení o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky řízení byla sjednána smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě revolvingového úvěru s kreditním rámcem až do 23 700 Kč, a to i postupně nebo opakovaně, se smluvním úrokem 0,983 % denně z dosud nesplacené částky jistiny, dále byl ujednán poplatek ve výši 1,99 % z každé tranše úvěru (každého poskytnutí jistiny v rámci kreditního rámce), dále si žalovaná navíc ujednala volitelnou službu „Presto“, za kterou byla povinna zaplatit poplatek ve výši 165 Kč. Žalované byla dne 29. 12. 2024, Anonymizováno, vyplacena částka 11 500 Kč. Splatnost první denní splátky nastala dne 28. 1. 2025 (30. den ide dne poskytnutí úvěru). Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak úvěr zesplatnila, když byla žalovaná v prodlení 92 dní, a to dne 30. 4. 2025 zasláním emailu (dovolený prostředek komunikace podle VOP). Žalovaná tedy dluží žalobkyni částku 25 652,47 Kč, přičemž tato částka se skládá z jistiny (11 500 Kč), poplatek za vyplacení tranše úvěru (228,85 Kč), smluvní úrok (13 503,56 Kč), poplatek za službu „Presto“ (165 Kč) a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zbylé jistiny za období od 29. 1. 2025 do 29. 4. 2025 (255,06 Kč). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

14. Soud posoudil předložené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Pravost a správnost listinných důkazů nebyla namítána, takže soud neměl důvod z nich nevycházet, nebo jim přisuzovat nižší důkazní hodnotu.

15. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.

19. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022).

20. Podle § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy přihlíží soud i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a taková smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků, neboť nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Zákon o spotřebitelském úvěru zasahuje do výše úroků § 122 odst. 4 tak, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší (účinnost novely č.186/2020 Sb. pro smlouvy uzavřené od 24. 4. 2020).

23. Podle ustanovení § 122 odst. 2 z. s. ú. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., smlouvy o spotřebitelském úvěru nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. s. ú.

25. Žalobkyně se po žalované oprávněně domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., § 2048 o.z., § 1968 a násl. o.z., a § 122 z. s. ú. ve výši 25 652,47 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny (11 500 Kč), kapitalizovaného smluvního úroku (13 503,56 Kč), poplatku za vyplacení tranše úvěru (228,85 Kč), poplatku za službu „Presto“ (165 Kč) a smluvní pokutu (255,06 Kč), kterou se žalovaná zavázala hradit podle smlouvy o úvěru včetně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč (jistina + poplatek za vyplacení tranší úvěru) od 1. 5. 2025 do zaplacení (kdy úvěr byl zesplatněn ke dni 30. 4. 2025, splatnost úvěru nastala téhož dne a žalovaný se dostal do prodlení od 1. 5. 2025), který soud přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Soud pak dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť bylo naplněno ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, když byl zjištěn příjem žalované a její běžné výdaje. V řízení pak ani žalovaná netvrdila, že by nebyla schopna daný úvěr splácet, tedy v řízení nebylo nijak ze strany žalované zpochybněno, že daný úvěr nebyla schopna splatit. Soud tak žalobě co do žalované částky zcela vyhověl. Úrok byl sjednán v přiměřené výši odpovídající dle žaloby i po 90 dnech prodlení zákonu o spotřebitelském úvěru. Soud dále dospěl k závěru, že požadovaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 29. 1. 2025 do 29. 4. 2025 (90 dní), kterou žalobkyně kapitalizovala ve výši 255,06 Kč, je po právu, pročež i ohledně smluvní pokuty žalobě vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 527 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 027 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.