47 C 141/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , Datum narození žalobce Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 450 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů v řízení 1 350 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 10. 2025 domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 29. 2. 2024 , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u , adresa, na žalobce obžaloba (dále jen „obvodní soud“). Trestní řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem , adresa, ze dne 25. 11. 2024, č. j.: , Anonymizováno, , kterým byl žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 450 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že byla poškozena jeho čest a dobrá pověst, dobré jméno a lidská důstojnost. Došlo ke zhoršení jeho psychického a fyzického zdraví, bylo zasaženo do jeho práva na rodinný život a došlo k omezení svobody pohybu žalobce. Žalobce dále uvedl, že závažnost újmy je zvyšována tím, že žalobce byl stíhán za trestnou činnost, které se měl dopustit na svých dětech – , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , jméno FO, . Pověst v okolí bydliště žalobce i školských zařízení, které nezletilí navštěvovali, tak utrpěla nenapravitelnou újmu. K zásahu do zdraví žalobce tvrdil, že po dobu trestního řízení nemohl pobývat ve svém bydlišti a byl nucen spát na různých ubytovnách, kde se nakazil , Anonymizováno, . Pro toto onemocnění byl rovněž hospitalizován v období od , datum, a potíže jej provázely následujících několik měsíců. Před zahájením trestního stíhání se žalobce nikdy nepotýkal s obdobnými problémy, avšak od zahájení trestního stíhání se u něj rozvinula , Anonymizováno, , na jejíž léčbu do dnešního dne bere léky předepsané psychiatrem. Odtržení od rodiny, strach z odsouzení a rozpadu veškerých životních jistot mělo závažné dopady na psychickou pohodu žalobce. Měl problémy se spánkem, což dále prohlubovalo jeho schopnost „fungovat“ v běžném životě. Trestní řízení a s ním spojená stigmatizace postupně vedla k rozvratu manželství žalobce a nenapravitelnému zásahu do vztahu žalobce s jeho dětmi. Zásah do rodinného života a vztahu s dětmi je o to citelnější s ohledem na nízký věk dětí. Žalobce se snaží vztah s dětmi napravit, avšak za stavu, kdy tyto pobývají s matkou na , Anonymizováno, , kam je matka bez souhlasu žalobce přestěhovala, když před trestním řízením, kdy byl s nezletilými každý den, nyní je vídá obvykle jednou za měsíc, pokud mu to matka dovolí. Se zřetelem na výše uvedené se domáhal odškodnění ve výši 450 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 9. 1. 2026, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 9. 6. 2025 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním porušením práva, omluvou a finančním zadostiučiněním ve výši 50 000 Kč s tím, že trestní stíhání žalobce trvalo cca 9,5 měsíce, teoreticky mu hrozil trest odnětí svobody 2 – 8 let. Nicméně z obsahu trestního spisu se podává, že manželka žalobce uvažovala o odchodu od žalobce již dříve, když tato uvedla, že na , Anonymizováno, šla za lukrativní pracovní nabídkou. Ve vztahu k dětem žalovaná citovala ze zprošťujícího rozsudku, kde bylo konstatováno, že žalobce jako otec nezletilých sice neužíval fyzické tresty jako primární výchovný prostředek, nicméně přesto někdy přistoupil k bití opaskem, když jiným způsobem nezvládl výchovu nezletilého , jméno FO, . Ve vztahu k zásahu do dobré pověsti a cti žalobce v komunitě a ve škole žalovaná upozornila, že v souzené věci nelze přehlédnout, že trestní stíhání žalobce bylo iniciováno právě školským zařízením, kam docházel nezl. , jméno FO, , a to právě s ohledem na skutečnosti, které nezl. zařízení sděloval.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 9. 6. 2025.

5. Dále byl mezi účastníky nesporný průběh řízení vedený u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . , adresa, “, Anonymizováno6. Dále nebylo sporu, že dne 11. 1. 2024 došlo k vykázání žalobce ze společného obydlí na adrese , adresa, , za využití oprávnění dle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, o čemž byl , adresa, , jakož, že dne 18.1.2024 byl , adresa, doručen návrh , adresa, na prodloužení vykázání. Usnesením , adresa, ze dne 19.1.2024, č.j. , Anonymizováno, soud dle § 405 odst. 1 z. ř. s., nařídil předběžné opatření, jímž žalobci uložil povinnost zdržet se vstupu do domácnosti sdílené s manželkou , Anonymizováno, a nezletilými dětmi , jméno FO, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ; nevstupovat do bezprostředního okolí společného obydlí na adrese , adresa, , a to do vzdálenosti 100 m a nezdržovat se tam; zdržet se setkávání s nezletilými dětmi , jméno FO, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Tímtéž usnesením soud rozhodl o nákladech řízení a o tom, že předběžné opatření je vykonatelné dnem jeho vydání a trvá jeden měsíc, skončí 22. 2. 2024. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2024, č.j. , Anonymizováno, , bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Dne 21. 2. 2024 byl , adresa, návrh , adresa, na prodloužení vykázání. Usnesením , Anonymizováno, , adresa, ze dne 13. 5. 2024, č.j. , Anonymizováno, , byl návrh, aby doba trvání předběžného opatření nařízeného usnesením ze dne 19. 1. 2024, č.j. , Anonymizováno, byla prodloužena na dobu 6 měsíců od jeho vykonatelnosti, zamítnut. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 10. 6. 2024, č.j. , Anonymizováno, , bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že předběžné opatření nařízené usnesením , adresa, ze dne 19. 1. 2024, č.j. , Anonymizováno, ve spojení s usnesením , Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2024, č.j. , Anonymizováno, , se prodlužuje do 19. 7. 2024.

7. Z lékařské zprávy , Anonymizováno, . , jméno FO, ze dne 4. 6. 2025 vzal soud za zjištěné, že žalobce uvedl, že je trestně stíhán, je ve sporu o děti, což ho psychicky poškodilo. Od doby zahájení úkonů PČR se jeho stav zásadním způsobem zhoršil.

8. Ze zápisu z jednání ze dne 9. 11. 2023 vzal soud za zjištěné, že9. Ze zprávy o rodinných poměrech ze dne 22. 1. 2024 se podává, že10. Z usnesení , Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2025 sp. zn. , Anonymizováno, vzal soud za zjištěné, že k návrhu žalobce z 5. 8. 2025 soud nařídil návrat nezl. dětí do České republiky jako do místa jejich obvyklého pobytu. Matka se s dětmi odstěhovala na sklonku , Anonymizováno, , styk s žalobcem i přes vykázání (ještě v , Anonymizováno, ) dětem umožňovala a posléze i na , Anonymizováno, , dokonce dovolila dětem odcestovat s žalobcem do ČR.

11. U jednání soudu dne 17. 3. 2026 žalobce uvedl, že v současné době žije se synem , jméno FO, v , Anonymizováno, , který navštěvuje svoji původní školu (tj. tu, z jejíž strany vzešlo trestní oznámení), neboť nyní je naopak prověřována manželka z týrání nezl. , jméno FO, . Syn má sebevražedné myšlenky, situace je velmi složitá. Snaží se ho hlídat, všude doprovázet, což mu způsobuje problémy v práci (odchází z práce dříve a není schopen dodržet 8h pracovní dobu). V důsledku trestního stíhání nemohlo být zahájeno návratové řízení nezl. dětí do ČR, pročež žalobce je vídal zhruba jednou za měsíc.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

22. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Předmětem řízení po mimosoudním projednání žalovanou zůstal toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 450 000 Kč.

24. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána.

25. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy, avšak ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že skutkovým okolnostem věci odpovídá forma a výše zadostiučinění, jež se již žalobci ze strany žalované dostalo, tj. konstatování porušení práva, omluva a 50 000 Kč jako relutární náhrada.

26. Žalobce se nad rámec plnění poskytnutého ze strany žalované žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 450 000 Kč. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

27. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od , datum, , kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 19. 12. 2024, kdy byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako přiměřenou.

28. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

29. Žalobce byl stíhán pro zločin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody 2 až 8 let, nicméně jak vyplývá z průběhu řízení, reálně žalobci nepodmíněný trest nehrozil, když státní zástupkyně v případě uznání viny navrhovala podmíněný trest. Na druhou stranu soud konstatuje, že žalobce byl stíhán pro trestný čin proti rodině a dětem, když v obecné rovině se jedná o trestnou činnost, jež je s to vyvolat zvýšenou míru společenského odsouzení.

30. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

31. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

32. V této souvislosti soud předně uvádí, že pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, ať již psychického (, Anonymizováno, či fyzického (, Anonymizováno, ) rázu, lze žalobci přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči žalobci vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě na psychiku žalobce mohly působit negativně, avšak nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019).

33. Ve vztahu k dalším dopadům trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv otce žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého a rodinného života, na zachování osobní cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že v rámci rodinného života došlo ke zhoršení vzájemných vztahů, když žalobce byl vykázán ze společného obydlí, které do té doby sdílel s manželkou a 3 nezl. dětmi. V mezičase se manželka s nezl. dětmi dokonce odstěhovala na , Anonymizováno, a žalobce do skončení trestního stíhání, nebyl oprávněn zahájit návratové řízení. Trestní stíhání bylo pro něj psychicky náročné, vyhledal pomoc psychiatra. Žalobce utrpěl újmu na své cti, důstojnosti, pověsti a dobrému jménu, když byl stíhán pro skutek, jehož se měl dopustit na nezl. dětech a tato skutečnost vešla v obecnou známost v komunitě žalobce a jeho rodiny (školská zařízení, lékař nezletilých). Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, nebyl stíhán vazebně a jeho případ nebyl medializován.

34. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 50 000 Kč, jež však již byla žalobci před podáním žaloby ze strany žalované poskytnuta, pročež soud žalobu na zaplacení dalšího odškodnění ve výši 450 000 Kč jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

35. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic, než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné by se žalobci stejně dostat nemohlo – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro zločin spáchaný proti rodině a dětem, jehož se měl nadto dopustit na svých nezl. dětech, což bylo v komunitě žalobce známo. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s již poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného a soukromého života žalobce, když nejprve byl vykázán ze společného obydlí a později v důsledku probíhajícího trestního stíhání nemohl zahájit návratové řízení. Nicméně kauza žalobce nebyla medializována, žalobce nebyl stíhán vazebně. Pro vyšší zadostiučinění není dle soudu prostor, neboť žalobce byl pravomocně zproštěn v prosinci 2024, avšak návratové řízení zahájil až návrhem ze srpna 2025, byť tak mohl učinit v řádu dní po skončení trestního stíhání. Konečně ve vztahu k poškození pověsti, důstojnosti a dobrého jména žalobce nutno konstatovat, že trestní stíhání bylo zahájeno z podnětu školského zařízení, které navštěvuje i v současné době nezl. , jméno FO, , a to na základě skutečností, které nezl. ve škole sděloval. Z této časové souvislosti tak jednoznačně vyplývá, že okolí žalobce bylo s tvrzenou trestnou činností konfrontováno již před zahájením trestního stíhání. Konečně žalobci se ani přes výzvu dle § 118a o. s. ř. nepodařilo prokázat, že by toliko trestní stíhání bylo výlučným důvodem pro rozpad manželství žalobce. Pokud jde o odstěhování matky s nezl na , Anonymizováno, , žalované nelze klást k tíži jednání manželky žalobce, jež není v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce (matka se odstěhovala na konci června 2024 v době, kdy žalobce byl stále vykázán ze společného obydlí a nemohla být potencionálně ohrožena, resp. nezl. děti chováním žalobce, naopak styk s žalobcem i přes vykázání dětem opakovaně umožňovala).

36. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

37. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 C 252/2022, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 150 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, tedy pro trestný čin obdobné povahy související s výkonem profese. Poškozený byl ohrožen trestní sazbou až 10 let. Trestní stíhání pak trvalo po dobu více jak 11 let. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Stejně jako žalobce se na něm trestní stíhání projevilo zejména v pracovní sféře (poškozený byl vedoucím kontrolního oddělení na finančním úřadě, tedy také se jednalo o vysoce postaveného úředníka, nadto stejně jako v případě otce žalobce ve věku blízkém důchodovému věku). Poškozený byl oproti otce žalobce krácen i na platě. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 80 000 Kč, kdy lze mít za to, že žalobce byl ohrožen nižší trestní sazbou (až 8 let) oproti tomuto poškozenému. Nutno zdůraznit, že trestní stíhání poškozeného ve srovnávané věci trvalo téměř 3x delší dobu a oproti otci žalobce bylo vedeno i před soudy, což je jistě okolnost, jež nemajetkovou újmu podstatnou měrou zvyšuje. Soud má dále za to, že v obecné rovině následky trestního stíhání byly obdobné (zásadní zásah do pracovní sféry, stres, nejistota, ztráta společenského života, apatie k volnočasovým aktivitám), avšak v případě zdejšího žalobce soud zohlednil jak již uvedeno, nižší trestní sazbu, 3x kratší délku trestního stíhání, skutečnost, že řízení probíhalo jen před policií. Medializace věci byla obdobná - o kauze poškozených vyšly nějaké články s uvedením jejich jména.

38. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka, resp. 500 000 Kč požadovaných po žalované celkově (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná s ohledem na úspěch ve sporu má právo na náhradu nákladů řízení, když přiznaná částka je představována 3 paušálními částkami po 450 Kč za vyjádření se k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 17. 3. 2026 dle ust. § 151 odst.3 o. s. ř. za použití §1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.