47 C 143/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 151,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 151,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 151,50 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 6. 2022 domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk) ve výši 8 151,50 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalé soudní exekutorky Exekutorského úřadu Strakonice, v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 10 EX 2584/08, později vedeného u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – venkov pod sp. zn. 137 EX 15558/16. Žalobce uvedl, že usnesením Okresního soudu v Prostějově z 8. 8. 2008, č. j.: 24 Nc 3410/2008-11, byla nařízena k návrhu žalobce jakožto oprávněného exekuce na majetek povinného, dlužníka [jméno] [příjmení], s tím, že ve smyslu ust. § 44b odst. 1 e. ř. došlo dne 23. 6. 2016 ke změně soudního exekutora, kdy vedení shora uvedené exekuce převzal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutor, Exekutorský úřad Brno. Následně do uvolněného úřadu po [anonymizováno] [příjmení] byl počínaje dnem 28. 7. 2017 jmenován nový soudní exekutor, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce ve své žalobě zdůraznil, že přestože původní soudní exekutorka vymohla v průběhu předmětné exekuce peněžité plnění ve výši 11 735 Kč, žalobci jako oprávněnému zaslala částku toliko 946 Kč. S ohledem na skutečnost, že příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j.: 137 EX 15558/16-11 z 23. 6. 2016 nový soudní exekutor určil, že odměna a náhrada hotových výdajů [anonymizováno] [příjmení] se za dosavadní vedení exekuce nepřiznává, resp. její výši určil částkou 0 Kč, je patrné, že soudní exekutorka neměla právo na žádnou část vymoženého plnění a pokud si jakoukoli část vymoženého plnění ponechala, stalo se to v rozporu se zákonem a na úkor žalobce. Žalobce se tak domáhal zbývající vymožené částky ve výši 8 151,50 Kč, jež mu dosud nebyla zaslána, když celkové náklady exekuce oprávněného činí 9 097,50 Kč (částka 946 Kč představuje vymoženou jistinu a částka 8 151,50 Kč náklady exekuce stanovené příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 10 EX 2584/08-3 ze dne 20. 10. 2008). Žalobce tvrdil, že nárok uplatnil u žalované dne 8. 4. 2020, avšak žalovaná na základě stanoviska č.j. MSP-947/2020-ODSK-ODSK/9 na nárok žalobce ničeho neplnila.

2. Žalovaná v podání z 15. 8. 2022 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobce není opodstatněný, ve věci není dán odpovědnostní titul a je zde i absence příčinné souvislosti mezi tvrzeným postupem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a vznikem škody, neboť z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno z 18. 2. 2020, č.j.: 137 EX 15558/16-31, výroku III., se podává, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce, tedy žalobkyni žádné právo na náhradu nákladů exekuce nebylo přiznáno.

3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Z žádosti a doručenky z datové schránky z 8. 4. 2020 soud zjistil, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované. Ze stanoviska žalované ze 10. 11. 2020 vyplývá, že žalovaná nárok žalobkyně neuznala s odůvodněním, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

5. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk a představovanou předběžným uplatněním nároku.

6. Usnesením Okresního soudu v Prostějově z 8. 8. 2008, č. j.: 24 Nc 3410/2008-11, byla k návrhu žalobce nařízena exekuce na majetek povinného podle vykonatelných platebních výměrů, a to k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 946 Kč a nákladů exekuce. Provedením exekuce byla pověřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorka, Exekutorský úřad Strakonice.

7. Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 20. 10. 2008, č. j.: 10 EX 2584/08-3, bylo mj. určeno, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na nákladech exekuce částku 8 151,5 Kč, když tyto náklady byly shledány jako účelně vynaložené k vymáhání nároku přiznaného exekučním titulem.

8. Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 23. 6. 2016, č. j.: 137 EX 15558/16-11, bylo určeno, že odměna soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice, který exekuci dosud vedl je 0 Kč, ve stejné výši byla shledána i náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a náhrada za doručení písemností soudním exekutorem. Dále bylo rozhodnuto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zůstává v platnosti a nově vzniklé náklady bude nově vymáhat soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením z téhož dne č. j.: 137 EX 15558/16-12 bylo rozhodnuto, že se v souvislosti se změnou soudního exekutora soudní exekutorce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice, zvláštní náklady nepřiznávají.

9. Z korespondence mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jenž byl později jmenován na uvolněné místo po původní exekutorce, soud zjistil, že exekutor nedisponuje vymoženým plněním.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Podle ust. § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 51 e. ř. oprávnění k vedení exekuce exekutorovi zaniká, jestliže a) exekuční soud rozhodl o vyloučení exekutora, b) exekuce byla zastavena, c) pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy, d) došlo ke změně exekutora podle § 44b, e) exekuční soud rozhodl o spojení exekučních řízení, nejde-li o exekutora, který povede spojená řízení.

16. Podle § 89 e. ř. dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

17. Mezi účastníky nebylo sporu, že k návrhu žalobce byla nařízena shora uvedená exekuce, jejímž vedením byla zprvu pověřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorka, exekutorský úřad [obec]. Nesporným byla i skutečnost, že jmenovaná soudní exekutorka vymohla v rámci předmětného exekučního řízení celkem částku 11 735 Kč, když žalobce obdržel dosud částku 946 Kč a zbývající částku 8 151,50 Kč odpovídající přiznané výši nákladů exekučního řízení neobdržel. Žalovaná zbývající nárok odmítla s tím, že usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce, tedy žalobkyni žádné právo na náhradu nákladů exekuce nebylo přiznáno a vzhledem k tomu, že vymáhanou jistinu již žalobce obdržel a žádná jiná pohledávka nebyla pro žalobce v daném exekučním řízení vymáhána, nemá žalobce na žádnou další částku nárok.

18. V projednávané věci soud dospěl k názoru, že žaloba je důvodná. Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 23. 6. 2016 a shora citovaným usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z téhož dne bylo rozhodnuto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce případně vydaný soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice, zůstává v platnosti s tím, že vzniklé náklady exekuce tam určené bude nadále ve svůj prospěch vymáhat nově určený soudní exekutor s tím, že odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času, náhrada za doručení písemností a ani zvláštní náklady nebyly původní soudní exekutorce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] přiznány, neboť se jich původní soudní exekutorka výslovně vzdala, když svým rozhodnutím ukončila svoji činnost jako soudní exekutor k 30. 6. 2016. Bylo konstatováno, že procesní vina na změně exekutora tedy ležela výhradně na straně původní soudní exekutorky. Pakliže tedy uvedenými rozhodnutími bylo rozhodnuto, že původní soudní exekutorka nemá na žádnou odměnu a další náklady nárok s tím, že se jich výslovně vzdala a zároveň zůstal nadále v platnosti i příkaz k úhradě nákladů exekuce jí vydaný ze dne 20. 10. 2008, jímž bylo kromě její odměny rozhodnuto o povinnosti povinného zaplatit žalobci na nákladech exekuce částku 8 151,5 Kč (výrok II.), mělo být do té doby vymožené plnění zasláno oprávněnému, neboť žádný jiný oprávněný subjekt v napadeném exekučním řízení nevystupoval. Je běžnou praxí, že soudní exekutor nejprve vymožené plnění použije na svou odměnu, avšak vzhledem ke skutečnosti, že se následně své odměny a dalších nákladů původní soudní exekutorka vzdala, měla do doby ukončení své činnosti, tj. 30. 6. 2016, veškeré vymožené plnění zaslat žalobci jakožto oprávněnému. Nadto, jak vyplynulo z komunikace mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jenž byl později jmenován na uvolněné místo po původní exekutorce, soudní exekutor vymoženým plněním ve zbývající části nedisponuje, tj. pokud je nesporným, že byla vymožena částka ve výši 11 735 Kč, oprávněnému byla zaslána částka 946 Kč a původní soudní exekutorka tuto částku nepřevedla ani na jednoho z výše zmíněných soudních exekutorů, zůstala s ohledem na následné rozhodnutí stran její odměny a nákladů v její neoprávněné držbě. V uvedeném jednání původní soudní exekutorky tedy soud shledal nesprávný úřední postup a nelze přisvědčit námitce žalované, že ve věci není dána příčinná souvislost, neboť kdyby původní soudní exekutorka jednala v souladu s rozhodnutím z 23. 6. 2016, jímž bylo rozhodnuto o její odměně a nákladech ve výši 0 Kč, měla nejpozději ke dni skončení své činnosti, tj. k 30. 6. 2016, vymožené plnění zaslat v přiznané výši 8 151,50 Kč žalobci a nebýt tohoto jejího pochybení, žalobci by škoda v této výši nevznikla. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobci žalovanou částku a její příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 8. 4. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 8. 10. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 9. 10. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Nicméně podle judikatury Ústavního soudu u„ statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musel využívat právní pomoci advokátů.“ (Srovnej nález Ústavního soudu z 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, nález Ústavního soudu ze 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12). Neodůvodní-li obecný soud dostatečně přesvědčivě přiznání náhrady nákladů právního zastoupení statutárnímu městu, a není-li tak z jeho rozhodnutí patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč statutární město není schopno výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů, je takový postup v rozporu s požadavkem náležitého odůvodnění plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (Srovnej nález Ústavního soudu z 24. 3. 2020 IV . ÚS 2434/19). S ohledem na citovanou judikaturu a se zřetelem ke skutečnosti, že soud nedospěl k závěru, že by se v rubrikované věci jednalo o jedinečný, unikátní, složitý případ, jež by nebyl schopen zajistit vlastními účastnickými silami sám žalobce, soud přiznal žalobci toliko náhradu nákladů řízení, jako kdyby se hájil sám. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč za dva úkony (podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu z 26. 8. 2022 - vše dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl č. 254/2015 Sb.). Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

21. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.