47 C 146/2021

Rubrum

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 38 450 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 27. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2021 domáhala zadostiučinění ve výši 38 450 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za újmu, jež jí měla vzniknout v řízení vedeném žalovanou pod sp. zn. MZDR 40377/2018-11/ (dále jen„ posuzované řízení“). V napadeném řízení žalobkyně svým návrhem, doručeným ministerstvu dne 24. 9. 2018 žádala o udělení výjimky a rozhodnutí o započtení odborné praxe probíhající na neakreditovaném pracovišti dětského oddělení, ordinace praktického lékaře pro děti a dorost a chirurgické ambulance nemocnice , anonymizováno , do specializačního vzdělávání v oboru dětské lékařství. Protože nebylo v řízení po dobu více jak dvou let pravomocně rozhodnuto a řízení tak pro žalobkyni v zásadě ztratilo smysl, vzala svůj návrh zpět s tím, že řízení bylo zastaveno usnesením z 20. 8. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že se jednalo o správní řízení, které je limitováno zákonnými lhůtami, jež v daném případě nebyly dodrženy, a to zejména lhůta pro vydání rozhodnutí v trvání 30-ti dnů. Nepřiměřeně dlouhým řízením jí vznikla újma spočívající v dlouhodobé nejistotě o tom, jak bude o její žádosti rozhodnuto tj., zda bude její praxe uznána či nikoli, což v konečném důsledku znamenalo, že jí bylo bráněno v možnosti vykonávat samostatně lékařské povolání. Při určení požadované částky žalobkyně vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za dobu, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, považovala prvních pět měsíců, žádala pouze poloviční částku. Celkové délce předmětného řízení tj. 23 měsíců odpovídá základní částka 25 625 Kč. Za postup orgánu veřejné moci žádala navýšení základní částky o 20%, když 10% za mnohonásobné překročení zákonných lhůt a 10% za vydání nepřezkoumatelného rozhodnutí, jež bylo později pro nepřezkoumatelnost zrušeno. Dalšího navýšení o 30% požadovala z důvodu zvýšené významu, neboť podle výsledku napadeného řízení si mohla žalobkyně podat přihlášku k atestační zkoušce. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 25. 1. 2021. Žalovaná ve svém stanovisku z 8. 6. 2021 sdělila, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konstatovala porušení práva žalobkyně a poskytla jí omluvu. Žalobkyně však má za to, že toto nepeněžité zadostiučinění není dostačující.

2. Žalovaná ve vyjádření z 13. 9. 2021 uvedla, že dle § 5 odst. 4 věty páté zákona č. 95/2004 vydá ministr zdravotnictví rozhodnutí o započtení praxe probíhající na neakreditovaném pracovišti do 90-ti dnů ode dne podání žádosti. Řízení vyžadovalo složité a časově náročné šetření. Upozornila, že žalovaná nemá žádnou možnost, jak ověřit plnění podmínek pro udělení výjimky ze strany poskytovatelů zdravotních služeb pro praxe, které probíhaly v minulosti, neboť někteří poskytovatelé tuto dokumentaci neuchovávají a pokud existuje, nemá dotřený poskytovatel zdravotních služeb povinnost doklady žalované poskytnout. Zde hrají velkou roli rovněž vztahy mezi lékaři, kteří o udělení výjimky žádají a pracovišť, kde praxe na neakreditované zařízení proběhla, když žalovaná upozornila, že mezi žalobkyní a nemocnice , anonymizováno byl veden též soudní spor. Upozornila, že žalobkyni dopisem doručeným 25. 6. 2019 bylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, když v této době již spis obsahoval doklady, ze kterých jednoznačně vyplývalo, že nemocnice , anonymizováno nesplňovala v době výkonu praxe žalobkyně podmínky pro udělení akreditace pro příslušný vzdělávací program. Již v tomto okamžiku tedy žalobkyni muselo být zřejmé, že její žádost nemůže být úspěšně vyřízena a nebude moci k plánované atestační zkoušce přistoupit z důvodu nesplnění požadavku vzdělávacího programu, podle kterého se vzdělávala. Opětovně upozornila na náročnost dokazování v průběhu řízení, především na nutnost vycházet z podkladů poskytnutých třetí stranou. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout.

3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Ze stanoviska žalované z 8. 6. 2021 vyplývá, že ačkoliv bylo rozhodnuto ve lhůtě stanovené podle § 71 zákona č. 500/2004 Sb, správní řád, bylo konstatováno porušení práva žalobkyně, neboť v řízení došlo k průtahům a žalobkyni byla poskytnuta omluva. Ve stanovisku žalovaná namítala, že žalobkyně po celou dobu napadeného řízení neuplatnila žádost o opatření proti nečinnosti. Dále, že žalobkyně byla po celou dobu řízení informována o postupu žalované a dne 25. 6. 2019 byl po provedeném šetření v  nemocnice , anonymizováno , doručen žalobkyni přípis s možností vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ve kterém bylo sděleno, že doložená praxe nesplňuje podmínky předepsané vzdělávacím programem specializačního oboru praktické lékařství pro děti a dorost, tedy žalobkyně nemohla být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Upozornila, že nemocnice , anonymizováno , nesplňovala v období, ve kterém zde žalobkyně uskutečňovala odbornou praxi, všechny podmínky pro udělení akreditace se vzdělávacím programem.

6. Z přílohového spisu MZDR 40377/2018 vzal soud za prokázaný následující průběh naříkaného řízení. Dne 24. 9. 2018 podala žalobkyně žádost o započítání praxe na neakreditovaném pracovišti do specializačního vzdělávání v oboru praktické lékařství pro děti a dorost. Dne 10. 10. 2018 vyzvala zaměstnankyně oddělení akreditací žalobkyni k předložení dokumentů potřebných k rozhodnutí o uznání praxe. Následuje emailová komunikace a žádosti žalobkyně o včasné vyřízení žádosti ze 4. 12. 2018, 5. 12. 2018, 20. 12. 2018 (kdy žalobkyně žádá o včasné vyřízení z důvodu možného nástupu na jiné pracoviště v případě schválení započítání praxe), 22. 1. 2019 (kdy bylo sděleno, že ověření splnění podmínek na pracovišti proběhne v měsíci únoru, 14. 2. 2019 (dotaz na termín konání kontroly na pracovišti žalobkyně), 28. 2. 2019 (sděleno, že termín byl zrušen kvůli četným nárazovým kontrolám a bude stanoven nový), 10. 3. 2019 (žalobkyně činí dotaz na předpokládaný termín rozhodnutí o žádosti), 11. 5. 2019 opět dotaz na stav vyřizování žádosti. Přípisem z 6. 6. 2019, č. j.: MZDR 40377/2018-3/, Ministerstvo zdravotnictví žalobkyni oznámilo, že doložená odborná praxe nesplňuje podmínky předepsané vzdělávacím programem specializačního oboru a vyzvalo žalobkyni k vyjádření se k tomuto sdělení s tím, že bude následovat rozhodnutí ve věci. Dne 1. 7. 2019 nahlížela žalobkyně do správního spisu a ve věci se následně vyjádřila dne 1. 7. 2019. Dne 21. 10. 2019 (doručeným žalobkyni dne 1. 11. 2019) rozhodl ministr zdravotnictví o neudělení výjimky a nezapočtení odborné praxe do základního pediatrického kmene. Dne 19. 11. 2019 byl podán žadatelkou rozklad proti uvedenému rozhodnutí. Dne 2. 12. 2019 byla žalobkyni doručena výzva k odstranění vad rozkladu z 21. 11. 2019. Žalobkyně vady podání odstranila doplněním rozkladu z 9. 12. 2019 a vzala svoji žádost částečně zpět. Dne 20. 1. 2020 rozhodl Ministr zdravotnictví, č.j. MZDR 52610/2019-3/PRO, o zrušení části rozhodnutí a částečném zastavení řízení a ve zbývající části rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání. Dne 2. 3. 2020 žalobkyně zažádala přípisem, doručeným dne 4. 3. 2020, o co nejdřívější možné rozhodnutí ve věci z důvodu tíživé životní situace. Dne 6. 4. 2020 vyzvalo Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutím č.j. MZDR 40377/2018-16/VLP žalobkyni k vyjádření ve věci a oznámilo, že došlo ke shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně reagovala podáním z 26. 5. 2020, doplněným podáním z 29. 6. 2020, kdy žadatelka apeluje na vyřízení žádosti z důvodu tíživé životní situace, kdy po uznání praxe může přistoupit k atestaci a následně začít konat praxi praktické lékařky pro děti a dorost. Dne 21. 7. 2020 vzala žalobkyně svou žádost zpět, neboť po uplynutí doby dvou let od podání žádosti nemá pro ni hodnotu. Usnesením č. j.: MZDR 40377/2018-27/ z 20. 8. 2020 bylo Ministerstvem zdravotnictví rozhodnuto o zastavení řízení, rozhodnutí bylo doručeno zástupci žadatelky dne 20. 8. 2020.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 25. 1. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 24. 9. 2018, kdy žádala o udělení výjimky. Žalobkyně za konec řízení označila usnesení o zastavení řízení, jež jí bylo doručeno dne 20. 8. 2020 a žádala odškodnit za 43 měsíců vedení tohoto řízení, když za přiměřené považovala toliko 5 měsíců.

21. Předmětný spor je možno označit za skutkově, procesně i hmotněprávně složitý, když předmětem řízení bylo splnění podmínek pro akreditované zařízení, jež si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, a to jak v podobě listinných důkazů, tak v podobě místního šetření přímo v nemocnici. Možnost započtení praxe probíhající na neakreditovaném pracovišti byla umožněna až dle zákona č. 67/2017, jímž byl novelizován zákon č. 95/2004 Sb.

22. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, když jednak musela být vyzvána k doplnění listinných podkladů ke své žádosti prokazující její praxi a dále řízení prodloužila tím, že si podala blanketní rozklad, jež odůvodnila až k výzvě žalované.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení ani nedocházelo. Na celkovou délku řízení měla vliv především složitost řízení. Nicméně nelze odhlédnout, že k rozkladu žalobkyně bylo rozhodnutí 21. 10. 2019 pro nepřezkoumatelnost částečně zrušeno.

24. Posuzované řízení lze zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Jak vyplývá ze Stanoviska zvýšený význam pro účastníky mají řízení trestní, vazební či řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích (viz i usnesení NS ze dne 17.12. 2014, sp.zn. 30 Cdo 1987/2014). S ohledem na předmět řízení, soud dospěl k závěru, že šlo o řízení se zvýšeným významem pro žalobkyni, když konečné rozhodnutí ve věci, ovlivnilo dobu, kdy žalobkyně mohla přistoupit k atestaci a následně vykonávat lékařské povolání.

25. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy složitosti věci, významu řízení pro účastníka, chování účastníka a postupu orgánů veřejné moci, soud uzavřel, že délka řízení trvajícího 1 rok a 11 měsíců na dvou stupních je okolnostem případu přiměřená. Přičemž předně uvést, že nejpozději přípisem žalované z 6. 6. 2019 bylo žalobkyni sděleno, že nemocnice , anonymizováno nesplňuje podmínky pro uznání praxe žalobkyně, tj. že jí doložená praxe nesplňuje podmínky předepsané vzdělávacím programem specializačního oboru, tedy žalobkyně již nebyla v nejistotě ohledně výsledku napadeného řízení a byla žalovanou vyzvána ke sdělení svého stanoviska. Žalobkyni samozřejmě nelze upřít, aby o její žádosti bylo přes uvedené závěry věcně rozhodnuto, ale smyslem odškodnění nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení, je odškodnit nejistotu, v níž se účastník naříkaného řízení nachází ohledně jeho výsledku a tou již žalobkyně nejpozději od června 2019 netrpěla. S ohledem na uvedené, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když neshledal existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, proto je povinan zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.)