47 C 156/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 111 804,10 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do požadavku žalobkyně, aby žalovaná zaplatila úrok z prodlení ve výši 1,75% z částky 111 804,10 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 111 804,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 849 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou z 10. 10. 2020 domáhá náhrady škody ve výši 111 804,10 Kč, která představuje finanční plnění vymožené bývalým soudním exekutorem [titul]. [jméno] [příjmení] (dále jen„ bývalý soudní exekutor“) v exekuci vedené proti povinnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] za období od 12. 10. 2011 do 9. 10. 2014, které nebylo žalobkyni jakožto oprávněné vyplaceno s tím, že na majetek bývalého soudního exekutora byl dne 27. 10. 2015 prohlášen konkurz a jeho nástupcem byl ustanoven [titul]. [příjmení] [příjmení], LL.M., jenž žalobkyni dne 21. 2. 2020 sdělil, že veškeré finanční prostředky, nacházející se ke dni 13. 11. 2015 na účtu bývalého soudního exekutora byly převedeny na účet jeho insolvenční správkyně, nastupující soudní exekutor tak žádnými prostředky nedisponuje, proto je nemůže vyplatit. Po odečtení nákladů exekuce se celkem jedná o částku 111 804,10 Kč. Žalobkyně má za to, že bývalý soudní exekutor porušil povinnost dle § 46 exekučního řádu vyplatit vymožené plnění oprávněnému do 30 dnů, což bylo nejpozději ke dni 9. 11. 2014. Dne 29. 3. 2020 žalobkyně uplatnila nárok předběžně u žalované, ta jej projednala stanoviskem z 8. 12. 2020, avšak neshledala jej důvodným.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 8. 12. 2020 uvedla, že žalobkyně u ní předběžně uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 111 804,10 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem bývalého soudního exekutora v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], avšak po projednání žádosti žalobkyně došla k závěru, že žádost je dílem předčasná a dílem nedůvodná, když žalobkyně nevyužila všech svých možností, jak dosáhnout alespoň částečně uspokojení žalovaného nároku, neboť nijak nejednala s insolvenčním správcem, svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila a ani se nedomáhala vyloučení příslušné finanční částky z majetkové podstaty ve smyslu ust. § 225 ins. zákona. Dále žalovaná namítala, že se žalobkyně nezajímala o průběh exekučního řízení a postup soudního exekutora nekontrolovala, čímž porušila svou prevenční povinnost. Ze všech těchto důvodů žalovaná neshledala naplnění podmínek pro odpovědnost státu za škodu a navrhovala žalobu zamítnout. V podání z 15. 1. 2021 odkázala ještě na ust. § 32 odst. 1 ex. řádu, podle kterého platí, že exekutor je povinen nahradit újmu tomu, komu jí způsobil v souvislosti s činností podle citovaného zákona. Setrvala na svém stanovisku, že odpovědnost státu jakožto dlužníka poslední instance by měla nastoupit až v případě, kdy je najisto postaveno, že se poškozený nemůže domoci náhrady škody jiným způsobem. U jednání dne 10. 3. 2021 sporovala i výši škody s tím, že nebylo dostatečně prokázáno, že plnění bylo vymoženo v žalobkyní tvrzené výši.

3. K námitkám žalované se žalobkyně vyjádřila v podání z 6. 1. 2021 s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2082/2015 tak, že k porušení prevenční povinnosti žalobkyně nedošlo, neboť žalobkyně mohla důvodně spoléhat, že postup soudního exekutora jako orgánu vykonávajícího veřejnou moc bude v souladu se zákonem. Uvedla, že Nejvyšší soud dovodil, že oprávněny nemá povinnost sledovat stav exekuce a je to naopak stát, kdo má ve věci činit dohled. Zejména však zdůraznila, že bývalý soudní exekutor porušil svou povinnost vyplatit vymožené plnění ve lhůtě 30 dnů, jedná se tedy o nesprávný úřední postup a žalovaná je za něj objektivně odpovědná.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky řízení byla nesporná aktivní věcná legitimace žalobkyně, resp. přechod práv a povinností, jak je popsán v žalobě. Dále bylo nesporné zahájení exekuce vedené pod sp. zn. EX [číslo] na základě pohledávky žalobkyně jakožto oprávněné vůči povinnému [jméno] [příjmení] u bývalého soudního exekutora z titulu leasingové smlouvy [číslo] z 6. 5. 2013. Rovněž není sporu, že na bývalého soudního exekutora bylo zahájeno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KS [spisová značka] a dále, že veškeré finanční prostředky nacházející se na účtu bývalého soudního exekutora k 13. 11. 2015 byly převedeny na účet jeho insolvenční správkyně. Žalobkyně dále nesporovala, že svou pohledávku do insolvenčního řízení, vedeného na majetek bývalého soudního exekutora, nepřihlásila. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů dále soud zjistil, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup bývalého soudního exekutora dne 29. 3. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem z 29. 3. 2020; potvrzení žalované z 30. 3. 2020). Sporným zůstalo, jaké finanční plnění bylo od povinného, [jméno] [příjmení], za období od 12. 10. 2011 do 9. 10. 2014 vymoženo.

6. Ze sdělení [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno], soudního exekutora, zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] k č.j. [spisová značka] ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne 21. 2. 2018 bylo žalobkyni sděleno k jejímu dotazu, že k 13. 11. 2015 byly veškeré finanční prostředky, nacházející se na účtu bývalého soudního exekutora, převedeny na účet jeho insolvenční správkyně. Platby povinných provedené před tímto datem jsou sice v exekutorském spisu zaznamenány, nicméně zástupce soudního exekutora těmito financemi nedisponuje a nemůže tak z nich ničeho žalobkyni vyplatit. Přijaté platby byly rozúčtovány tak, že platba žalobkyně jako oprávněné činí 111 804,10 Kč a náklady exekuce činí 35 949,90 Kč. Žalobkyni bylo sděleno, že ohledně neprovedení plateb na její účet z těchto finančních prostředků, se má obrátit na insolvenční správkyni, pokud prostředky insolvenční správkyně nedisponuje, kontaktovat Policii ČR, případně uplatnit nárok na náhradu škody proti státu.

7. Podle rozpisu úhrad povinného za období 12. 10. 2011 – 9. 10. 2014 vyplývá, že byly povinným prováděny pravidelně měsíční úhrady: dne 12. 10. 2011 částka 19 962 Kč, dne 9. 11. 2011 částka 4 776 Kč, dne 8. 12. 2011 částka 6 967 Kč, dne 10. 1. 2012 částka 8 038 Kč, dne 9. 2. 2012 částka 6 325 Kč, dne 8. 3. 2012 částka 4 364 Kč, dne 10. 4. 2012 částka 3 390 Kč, dne 9. 5. 2012 částka 4 063 Kč, dne 8. 6. 2012 částka 2 409 Kč, dne 10. 7. 2012 částka 2 177 Kč, dne 9. 8. 2012 částka 2 390 Kč, dne 10. 9. 2012, částka 2 451 Kč, dne 10. 10. 2012 částka 2 331 Kč, dne 8. 11. 2012 částka 5 570 Kč, dne 10. 12. 2012částka 2 530 Kč, dne 9. 1. 2013 částka 9 525 Kč, dne 8. 2. 2013 částka 4 896 Kč, dne 8. 3. 2013 částka 4 022 Kč, dne 10. 4. 2013 částka 4 541 Kč, dne 9. 5. 2013 částka 2 951 Kč, dne 10. 6. 2013 částka ve výši 2 370 Kč, dne 10. 7. 2013 částka 2 320 Kč, dne 8. 8. 2013 částka 2 564 Kč, dne 10. 9. 2013 částka 2 266 Kč, dne 9. 10. 2013 částka 2 454 Kč, dne 8. 11. 2013 částka 2 965 Kč, dne 10. 12. 2013 částka 3 020 Kč, dne 10. 1. 2014 částka 4 120 Kč, dne 10. 2. 2014 částka 3 104 Kč, dne 10. 3. 2014 částka 3 368 Kč, dne 10. 4. 2014 částka 2 849 Kč, dne 9. 5. 2014 částka 2 806 Kč, dne 10. 6. 2014 částka 2 705 Kč, dne 9. 7. 2014 částka 2 225 Kč, dne 8. 8. 2014 částka 2 321 Kč, dne 10. 9. 2014 částka 588 Kč a dne 9. 10. 2014 částka 2 031 Kč.

8. Ze sdělení [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno], soudního exekutora, zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] k č.j. [spisová značka] ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] zaslaného žalované dne 13. 8. 2020 vyplývá, že přestože má na účet bývalého soudního exekutora přístup dva roky zpětně, z rekonstrukce exekutorského spisu vyplývá, že od povinného byly přijaty platby v celkové výši 147 754 Kč s tím, že ve spise nejsou evidovány žádné odchozí platby. Ke dni 13. 11. 2015 byla přijatá částka rozpočtena tak, že náklady soudního exekutora činí 35 949, 90 Kč a pohledávka oprávněné částku 111 804,10 Kč. Sdělil, že částka uplatněná žalobkyní v rámci žádosti o náhradu škody tak zcela odpovídá částce, která je uvedena ve spisu a pro kterou exekuce dále není prováděna. Dále konstatoval, že veškeré přijaté platby byly směřovány na účet u Komerční banky, a. s., když bývalý soudní exekutor nevedl oddělené účty pro přijatá plnění v rámci jednotlivých exekučních řízení. K 13. 11. 2015 převedla insolvenční správkyně všechny tyto prostředky na účet majetkové podstaty bývalého soudního exekutora.

9. Ze spisu vedeného u bývalého soudního exekutora pod sp. zn. 053 EX 2405/05 se podává, že usnesením z 3. 5. 2005 byla nařízena exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení]. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 20. 12. 2005. Dne 5. 5. 2011 byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy povinného, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, případně nemocenské dávky. Ze sdělení Správy silnic moravskoslezského kraje jakožto zaměstnavatele povinného ze 7. 6. 2011 vyplývá, že čistý celkový měsíční příjem povinného za poslední tři měsíce činí 46 142 Kč. Výzvou z 20. 6. 2011 byl zaměstnavatel povinného vyzván k realizaci exekučního příkazu ohledně povinného. Emailem z 20. 5. 2014, 3. 6. 2014 15. 9. 2014 se povinný opakovaně dovolává potvrzení o ukončení jeho exekuce. Z oznámení bývalého soudního exekutora z 9. 6. 2014 povinnému vyplývá, že evidují nedoplatek toliko ve výši 9 870 Kč. Vyrozuměním bývalého soudního exekutora z 12. 1. 2015 se podává, že povinnému bylo sděleno, že bývalému soudnímu exekutorovi zaniklo pověření k provedení exekuce, neboť pohledávka oprávněné, náklady exekuce a náklady oprávněné byly zcela uhrazeny.

10. Se zřetelem na shora uvedené soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně vymáhala na základě exekučního titulu v posuzovaném řízení svou pohledávku s tím, že provedením exekuce byl pověřen [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, který pro žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vymohl mj. plnění ve výši 111 804,10 Kč, toto plnění žalobkyni jako oprávněné však nevyplatil. Na majetek uvedeného soudního exekutora byla nařízena exekuce a veškeré vymožené pohledávky včetně žalované pohledávky žalobkyně byly převedeny na účet insolvenční správkyně, v daném insolvenčním řízení žalobkyně svou pohledávku nepřihlásil. Žalobkyně se o skutečnosti, že bylo vymoženo výše uvedené plnění, dozvěděla až z vyrozumění soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M. z 21. 2. 2020. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody dne 29. 3. 2020, žalovaná nárok projednala dne 8. 12. 2020, nicméně jej neshledala důvodným.

11. Soud zamítl návrhy žalované na doplnění dokazování, neboť, jak soud rozvedl výše, pro posouzení žalobou uplatněného nároku bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu, pokud jde o výši vymoženého plnění, ta je dostatečně prokázána především sděleními soudního exekutora [titul]. [příjmení] [jméno], podrobným rozpisem plateb povinného a samotným exekučním spisem. Žalovaná žádným relevantním tvrzením tuto skutečnost nezpochybnila, navíc ve svém vyjádření k žalobě učinila tuto výši nespornou (vyjádření z 8. 12. 2020) a u jednání dne 10. 3. 2021 toto již sporovala. Pro změnu svého tvrzení nesdělila žádný oprávněný důvod a tuto obranu soud shledal účelovou. Jde-li o spis zdejšího soudu vedený pod sp. zn. 18 C 235/2019, jenž navrhovala k provedení důkazu žalobkyně, výsledek sporu je znám soudu z úřední činnosti.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

15. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk, za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

16. Podle § 5 zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

20. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 3 tamtéž povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena. Podle § 46 odst. 4 tamtéž peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč. Za vymožené plnění se považuje plnění získané provedením exekuce některým ze způsobů podle § 59 odst. 1, provedením exekuce podle odstavce 6 nebo hrazené na vymáhanou povinnost od uplynutí lhůty podle odstavce 6 a vydání exekučního příkazu do provedení exekuce podle tohoto exekučního příkazu.

21. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

22. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala při jednání dne 10. 3. 2021 částečně žalobu zpět, a to co do výše příslušenství nad zákonnou výši, soud v této části ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.)

23. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že v posuzovaném exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta první OdpŠk, neboť tím, že bývalý soudní exekutor nevyplatil oprávněné (právní předchůdkyni žalobkyně), vymožené plnění, porušil zákonnou povinnost vyplývající z ust. § 46 odst. 4 a 6 ex. ř. Předně je třeba uvést, že stát odpovídá ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk za škodu, kterou způsobily fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považují mimo jiné úkony soudního exekutora při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Ve smyslu § 1 odst. 1 ex. ř. je soudní exekutor fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení pak v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnosti podle tohoto zákona. Stát se nemůže zprostit své povinnosti s odůvodněním, že na straně exekutora došlo k vybočení z plnění jeho povinností, které mu zákon v rámci jeho exekutorské činnosti ukládá. Stát, který pověřuje konkrétní fyzické osoby pravomocí, mimo jiné pravomocí vymáhat soudní či jiná rozhodnutí, musí tedy nést odpovědnost za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem a to i potud, dojde-li na straně exekutora k vědomému (úmyslnému) porušení zákonné povinnosti představující výkon veřejné moci. Oprávněná, která postupovala zcela v intencích zákona a vymáhání své pohledávky svěřila do rukou osoby, na kterou stát přenesl výkon veřejné moci, nemůže být postavena do situace, kdy se již nemůže domoci svého nároku na vyplacení vymoženého plnění proto, že soudní exekutor při výkonu veřejné moci nedodržel, resp. porušil zákonem stanovené povinnosti. Nutno zdůraznit, že oprávněná nemá povinnost dohlížet na činnost exekutora a sledovat, zda exekutor plní své povinnosti. Tuto povinnost má stát (§ 7 ex. ř.). Z uvedeného důvodu proto nelze na straně žalobkyně shledat porušení prevenční povinnosti a z toho plynoucí případnou míru spoluzavinění na vzniku škody.

24. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, vyslovil, že soudní exekutor vymožením peněžních prostředků od povinného provádí exekuční činnost, při které má postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc a za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb., pokud exekutor oprávněnému nevyplatil částku poté, co ji vymohl a nechal ji zaslat na svůj účet, jedná se o nesprávný úřední postup a nikoli exces z výkonu veřejné moci. Na straně státu se pak jedná o objektivní odpovědnost, které se nemůže zprostit. Stran tvrzené porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně, Nejvyšší soud zde dospěl k závěru, že tato povinnost nebyla žalobcem v dané věci porušena, když žalobce mohl důvodně spoléhat, že postup exekutora jako orgánu vykonávajícího veřejnou moc bude v souladu se zákonem; opačný přístup by odporoval principu právního státu, který předpokládá, že orgány vykonávající veřejnou moc dodržují své právem stanovené povinnosti. Rovněž dovodil, že oprávněný obecně nemá povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky exekutora, je to naopak stát, kdo má prostřednictvím dohledu Ministerstva spravedlnosti dbát na to, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností soudních exekutorů (Srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. 4. 2016 sp. zn. 30 Cdo 5087/2015, z 2. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2321/2013 a z 20. 12. 2016 sp. zn. 30 Cdo 4389/2016). V totožné věci žalobkyně rozhodoval zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C [číslo], když tamní soud dospěl k stejnému závěru a tento postup byl aprobován rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 18/2021.

25. Na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit ani samostatná odpovědnost exekutora za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti ve smyslu ust. § 32 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., neboť, jak vyplývá z ust. § 32 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb., odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena. Jinými slovy, poškozený má možnost uplatnit nárok na náhradu škody buď proti exekutorovi, nebo proti státu, případně proti oběma současně. Současně lze poznamenat, že žalované náleží vůči osobě, která nesprávným úředním postupem způsobila škodu, právo na regresní úhradu toho, co stát v souvislosti s předmětným nesprávným úředním postupem plnil (§ 16 a násl. zák. č. 82/1998 Sb.). Pokud žalovaná namítá, že žalobkyně měla uplatnit svou pohledávku v insolvenčním řízení vedeném na majetek soudního exekutora, je tato námitka irelevantní pro posouzení vzniku či zániku odpovědnosti státu za škodu, neboť soudní exekutor odpovídá dle výše řečeného samostatně vedle státu.

26. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., a je tedy splněn jeden ze tří předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu, soud dále zkoumal, zda v majetkové sféře žalobkyně vznikla škoda a v jaké výši, a zda tu je příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. Za tímto účelem soud provedl dokazování dotčeným a výše specifikovaným spisem Exekutorského úřadu Ostrava. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování soud uzavírá, že žalobkyni vznikla v majetkové sféře škoda tím, že pověřený soudní exekutor vymohl pro ni jako oprávněnou plnění, avšak toto plnění žalobkyni nevyplatil.

27. Pokud jde o výši škody 111 804, 10 Kč, tu má soud prokázánu ze sdělení soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M., jehož správnost soud předpokládá, plyne rovněž z rozpisu úhrad povinného, konečně pro tuto částku již exekuce není nadále vedena. Uvedené je podpořeno i emailovou korespondencí mezi povinným a bývalým soudním exekutorem, jež je založena v exekučním spise. K opakovaným dotazům povinného se bývalý soudní exekutor vyjadřoval naposledy tak, že k doplacení chybí částka 9 870 Kč a následně zaslal povinnému potvrzení o zániku jeho pověření s odůvodněním, že již všechny nároky byly vymoženy. Nadto uvedené dále vyplývá ze sdělení [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno], soudního exekutora, zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] k č.j. [spisová značka] ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] zaslaného žalované dne 13. 8. 2020, kde konstatoval, že od povinného byly přijaty platby v celkové výši 147 754 Kč s tím, že ve spise nejsou evidovány žádné odchozí platby. Soudní exekutor sdělil, že částka uplatněná žalobkyní v rámci žádosti o náhradu škody tak zcela odpovídá částce, která je uvedena ve spisu a pro kterou exekuce dále není prováděna.

28. Ze všech výše popsaných důvodů soud proto uzavírá, že v majetkové sféře žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 13 odst. 1 OdpŠk škoda ve výši 111 804,10 Kč, a žalovaná je proto povinna žalobkyni tuto škodu nahradit. Soud tedy výrokem II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni citovanou částku.

29. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 29. 3. 2020. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 30. 9. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 29. 3. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 29. 9. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 30. 9. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části ohledně části příslušenství nad zákonnou výši.

31. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta za následující tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání dne 10. 3. 2021 podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 580 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 111 804,10 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky, 3 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši á 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky. Účelným neseznal soud repliku žalobkyně k vyjádření žalované z 6. 1. 2021, když již podáním z 23. 12. 2020 sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, takže veškerou svoji další argumentaci mohla uplatnit u nařízeného jednání. Dále bylo přiznáno cestovné podle § 13 odst. 4 vyhlášky za cestu ze sídla advokáta k jednání soudu dne 10. 3. 2021, [obec] – [obec] a zpět, celkem 406 km, dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. náhrada za 1 km = 4,4 Kč a cena 1l benzinu 27,80 Kč, průměrná spotřeba dle technického průkazu vozidla Audi A3, [registrační značka] = 8,3 l [číslo] km; = 2 723 Kč. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 3 vyhlášky za 10 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 1 000 Kč. Rovněž byla přiznána náhrada 21 % DPH, jehož je zástupkyně žalobkyně plátcem ve výši 4 486 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení 27 849 Kč, zaokrouhleno na celé koruny.

32. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.