47 C 162/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 57 081,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 17. 10. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 24 181,50 Kč a další smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z částky 32 900 Kč od 18. 6. 2024 do 30. 1. 2025 ve výši 22 404,90 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 27 694 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 17. 6. 2024 domáhala na žalované jednak zaplacení školeného za letní semestr akademického roku 2023/2024 ve výši 32 900 Kč s tím, že na základě oznámení žalované o ukončení studia ze dne 28. 9. 2023 bylo studium žalované ke dni 28. 9. 2023 ukončeno. Vzhledem k tomu, že žalovaná částku představující dlužné školné doposavad neuhradila, vzniklo žalobkyni též právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši a smluvní pokuty vyčíslené v souladu s ust. čl. 9.8 smlouvy o studiu ze dne 30. 6. 2023. Ke dni podání žalobního návrhu žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu na částku 24 181,50 Kč a dále se její výše domáhala ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 1. 2025 uvedla, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, neboť není povinna hradit studijní poplatky. Učinila nesporným, že dne 30. 6. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o studiu, která v odst. 10. 1 stanoví, že výše školeného je částka uvedená v opatření rektorky pro akademický rok 2023/2024. S ohledem na skutečnost, že opatření rektorky žalobkyně, kterým je stanovena výše školného pro akademický rok 2023/2024 nebylo registrováno podle § 36 odst. 4 zákona o vysokých školách ministerstvem, není ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2443/2023 povinna předmětné studijní poplatky hradit. V závěru namítala, že smluvní pokuta je nepřiměřená, již spatřovala jak v její denní výši (0, 3 % denně), tak i délce sankčního uplatňování.

3. Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala podáním ze dne 19. 1. 2025, v němž namítala, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) registrovalo podle § 87 odst. 1 písm. a), § 41 odst. 2 ve spojení s § 36 odst. 2 a odst. 4 ZVŠ dne 31. 8. 2017 pod č.j. , č. účtu, 5 Studijní a zkušební řád žalobkyně (dále jen „SZŘ“). Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na čl. 14 odst. 1 SZŘ: „Student vysoké školy je povinen uhradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem (dále jen „školné“) v souladu s § 59 zákona, v souladu se smlouvou o studiu, v souladu s tímto vnitřním předpisem vysoké školy a předpisem rektora o poplatcích.“ Dále jsou poplatky spojené se studiem upraveny v dalším vnitřním předpisu žalobkyně, a to v čl. XV. odst. 2 Statutu žalobkyně mimo jiné i odkazující na smlouvu o studiu v otázce výše poplatků, opět registrovaným ministerstvem dne 9. 10. 2017 pod č.j. , č. účtu, (dále jen „Statut“). Dle § 59 ZVŠ tedy poplatky spojené se studiem stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu; vnitřní předpisy podléhají registraci ministerstvem a nabývají platností registrací (§ 36, § 41 ZVŠ). Vnitřním předpisem tak musí být vymezeny jednotlivé druhy poplatků, nikoli však jejich výše. Tyto poplatky nepředstavují přímé protiplnění za poskytnuté služby (výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium. Poplatky jsou upraveny jak ve Statutu, tak ve SZŘ, které dále odkazují na smlouvu o studiu a předpis rektora o poplatcích. Vnitřní předpisy žalobkyně byly s takto specifikovanými poplatky registrovány ministerstvem a byly shledány v souladu se ZVŠ. Namítala, že musí mít v předstihu zajištěno své fungování i po ekonomické stránce (profesoři, prostory atd). a tedy při výpočtu nákladů vychází mj. z počtu přihlášených uchazečů a smluvní ujednání zabraňující svévolnému předčasnému ukončení studia, tak sleduje rozumný cíl. V závěru konstatovala, že je již judikatorně ustáleno, že nárok žalobkyně nevyplývá ze spotřebitelské smlouvy, přičemž k vyjádření založila četná rozhodnutí, v rámci nichž, byl shledán nárok žalobkyně oprávněný.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Ze Smlouvy o studiu spolu listinou – základní informace o průběhu studia uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 6. 2023 je zřejmé, že si účastnice ujednaly práva a povinnosti při zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu Bezpečnostní management se zahájením studia v akademickém roce 2023/2024. Žalovaná sev odst. 10.1 smlouvy zavázala hradit školné, které za první semestr činí 32 900 Kč, přičemž nárok na školné vzniká okamžikem uzavření smlouvy, a to bez ohledu na to, zda účastník dokončí celý první ročník studia či nikoliv, jakož i tehdy, pokud účastník ke studiu do prvního ročníku vůbec nenastoupí. Školné za první dva semestry je splatné ve dvou splátkách. Dle odst. 9.7 v případě prodlení účastníka s úhradou školného, vzniká vysoké škole právo na smluvní pokutu, jež činí 0,3 % z dlužné částky denně. Tímto není dotčeno právo vysoké školy na úrok z prodlení a právo na náhradu škody. Poplatek za studium se hradí nejpozději do data splatnosti faktury, kterou student v prvním semestru obdrží na kontaktní e-mailovou adresu uvedenou v záhlaví smlouvy. Faktury za studium v následujících semestrech budou studentovi vygenerovány ve studijním informačním systému, přičemž na obdržení faktury bude student upozorněn též e-mailem na e-mailovou adresu přidělenou vysokou školou.

6. Z faktury ze dne 31. 7. 2023, č. , hodnota, plyne, že žalobkyně účtovala žalované částku 32 900 Kč za letní semestr 2023/2024. Faktura byla splatná dne 31. 1. 2024.

7. Z výzvy k úhradě žalované částky ze dne 8. 2. 2024 je patrné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 53 549,36 Kč, když požadovala úhradu faktury za letní semestr studia, smluvní pokutu a úrok z prodlení, který kapitalizovala. Zásilka s výzvou byla žalované zaslána dne 12. 2. 2024, jak je patrné z poštovního podacího archu.

8. Z podání žalobkyně na čl. 45 se podává, že na základě oznámení žalované ze dne 28. 9. 2023, bylo k témuž dni ukončeno studium žalované. Oznámení o ukončení studia obsahuje rekapitulaci závazků žalobkyně vůči žalované, když žalovaná v ní byla vyzvána k úhradě faktury č. , hodnota, do 16. 10. 2023.

9. Z emailu na čl. 36 vyplývá, že opatření rektorky žalobkyně, kterým je stanovena výše školného pro akademický rok 2023/2024 nebyla ministerstvem registrována. Byl mj. registrován Statut a SZŘ.

10. Ze SZŘ, konkrétně čl. 14 vyplývá, že „Student vysoké školy je povinen uhradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem (dále jen „školné“) v souladu s § 59 zákona, v souladu se smlouvou o studiu, v souladu s tímto vnitřním předpisem vysoké školy a předpisem rektora o poplatcích.“11. Ze Statutu žalobkyně soud zjistil, že výše poplatků za studium, způsob a termíny úhrady stanoví smlouva o zajištění výuky, která je uchazečem uzavírána před zápisem do studia. Seznámení se Statutem a SZŘ žalovaná potvrdila dne 15. 9. 2023 (potvrzení na čl. 81).

12. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně jako vysoká škola uzavřela s žalovanou jako studentkou smlouvu o studiu v bakalářském studijním programu. Ve smlouvě byla ujednána cena školného za jeden semestr ve výši 32 900 Kč, na níž žalobkyni vzniklo právo podpisem smlouvy bez ohledu na to, zda žalovaná ke studiu nastoupí či nikoliv. Pro případ prodlení s úhradou školného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,3 % denně. Žalované byla první faktura zaslána e-mailem uvedeným ve smlouvě. Oznámení o ukončení studia obsahuje rekapitulaci závazků žalobkyně vůči žalované, když žalovaná v ní byla vyzvána k úhradě faktury č. , hodnota, do 16. 10. 2023. Žalovaná byla upomenuta k úhradě školného za letní semestr písemnou výzvou ze dne 8. 2. 2024, dále též k úhradě smluvní pokuty kapitalizované ke dni 8. 2. 2024 a úroku z prodlení kapitalizovaného taktéž k témuž dni. Žalovaná však ničeho neplnila.

13. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:Dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Po podřazení skutkového stavu shora uvedeným citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Žalovaná s žalobkyní uzavřela innominátní smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalované vzdělání a žalované vznikla povinnosti za poskytované vzdělání platit školné. Mezi stranami byla ujednána povinnost zaplatit školné bez ohledu na to, zda žalovaná ročník dokončí či ke studiu nastoupí. Námitka žalované, že na vysoké škole nikdy nestudovala a nestuduje není důvodná (nadto zahrnuta v podání žalobkyně doručeném soudu dne 31. 1. 2025 po koncentraci řízení). Žalovaná podepsala smlouvu o studiu. Skutečnost, zda na škole fakticky studovala tak není podstatná. Ke studiu byla přijata, smlouvu uzavřela, resp. neposkytla tvrzení ani důkazy k tomu, že by smlouvu neuzavřela, a její rozhodnutí nestudovat - oznámení učiněné žalovanou dne 28. 9. 2023 na povinnosti uhradit žalobkyni školné ve výši 32 900 Kč ničeho nemění. Nadto pokud by se žalovaná skutečně domnívala, že nikdy nebyla ke studiu přijata, z jakých důvodů pak žalobkyni dne 28. 9. 2023 oznámila záměr studium ukončit (?!).

16. Pokud jde o vyúčtování školného, žalované byla zaslána faktura k úhradě školného ve výši 32 900 Kč za letní semestr 2023/2024 na jí sdělenou e-mailovou adresu ve smlouvě ze dne 30. 6. 2023, přičemž obesílání touto cestou bylo mezi účastníky ujednáno. Současně byla upozorněna na uplynutí splatnosti závazku výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 8. 2. 2024. Předmětná faktura byla splatná dne 31. 1. 2024, avšak s ohledem na ukončení studia žalované k 28. 9. 2023 byla následně stanovena lhůta k úhradě dlužné částky do 16. 10. 2023 (rekapitulace závazků v rámci oznámení o ukončení studia). Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by povinnosti zaplatit školné splnila, netvrdila ani prokázala jiné rozhodné skutečnosti, z nichž by bylo lze učinit závěr o tom, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud proto žalobě o zaplacení školného vyhověl.

17. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž jí návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). S úhradou školného za letní semestr se dostala do prodlení dne 17. 10. 2023. Výše úroku je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ke dni počátku prodlení činila 15 %.

18. Pokud jde o smluvní pokutu, i v této části soud shledal žalobu důvodnou. Součástí smlouvy byla povinnost studenta zaplatit pro případ prodlení s placením školného smluvní úrok ve výši 0,3 % denně z dlužné částky. Je nutno vycházet ze skutečnosti, že oproti veřejným vysokým školám se v případě žalobkyně jedná o soukromou vysokou školu a mezi účastníky tak byl uzavřen soukromoprávní vztah. Smlouva výslovně obsahovala ujednání o výši školného. Nadto žalobkyně dne 15. 9. 2023 podepsala, že se výslovně seznámila se souvisejícími dokumenty týkajícími se studia, a to včetně Statutu a SZŘ, které v obecné rovině zakotvují povinnost uchazečů hradit školné.

19. Dle § 59 ZVŠ poplatky spojené se studiem stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu; vnitřní předpisy podléhají registraci ministerstvem a nabývají platností registrací (§ 36, § 41 ZVŠ). Vnitřním předpisem tak musí být vymezeny jednotlivé druhy poplatků, nikoli však jejich výše (§ 58 odst. 5 ZVŠ a contrario). V řízení bylo prokázáno, že vnitřní předpisy žalobkyně stanovují povinnost hradit školné – Statut a SZŘ, a že tyto vnitřní předpisy byly registrovány u ministerstva. Konkrétní výše pak byla uvedena ve smlouvě o studiu a není rozhodné, jestli opatření rektorky žalobkyně, kterým je stanovena výše školného pro akademický rok 2023/2024 bylo registrováno podle § 36 odst. 4 zákona o vysokých školách ministerstvem.

20. Jak už bylo opakovaně řečeno, poplatky nepředstavují přímé protiplnění za poskytnuté služby (výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a na jeho administraci. Konečně výši sjednané smluvní pokuty nepovažuje soud za nepřiměřeně vysokou (srovnej rozhodnutí NS 33 Cdo 772/2010).

21. Se zřetelem na výše uvedené soud uložil žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0, 3 % denně z dlužné částky, a to jak v části kapitalizované ke dni podání žaloby, tak následně ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci, tj. do 30. 1. 2025 (srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j.: 23 Co 293/2021 a 17 Co 123/2024).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 694 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 284 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 486,40 Kč (součet 32 900 Kč – školné plus 24 181,50 Kč – smluvní pokuta ke dni podání žaloby a 22 404,90 Kč – smluvní pokuta ke dni vyhlášení rozhodnutí) sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání dne 21. 1. 2025 a replika žalobkyně), z částky , částka, za předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů (4x á 300 Kč a 1x po 450 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.