47 C 163/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , Datum narození žalobkyně Adresa zmocněnce proti žalované: Jméno žalované Adresa žalované o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 8. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 140 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 10. 2024 domáhala na žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“), neboť toto bylo zahájeno v roce 2010 a do dne podání žaloby nebylo skončeno. Ve věci dochází k průtahům a celková doba řízení je nepřiměřená. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 9. 2. 2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 2025 uvedla, že u ní žalobkyně dne 9. 2. 2023 uplatnila nárok na poskytnutí zadostučinění ve výši 120 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná nárok žalobkyně projednala dne 19. 7. 2023 a konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž toto zadostiučinění je pro žalobkyni dle žalované dostatečné. Žalobkyně svůj nárok opětovně uplatnila dne 6. 2. 2024, přičemž v stanovisku ze dne 24. 5. 2024 žalovaná setrvala na svém stanovisku ze dne 19. 7. 2023. Význam předmětu řízení totiž neodůvodňuje přiznání relutární satisfakce. Žalovaná v postupu posuzovaného soudu shledala nekoncentrovanost a určité prodlevy, zejména od 28. 8. 2011 do 23. 10. 2012. Doba řízení je tak hodnocena jako nepřiměřená. Předmětem posuzovaného řízení je žaloba na zaplacení bagatelní částky jako náhrady škody. Řízení se vyznačuje vyšší mírou procesní složitosti, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Ve věci bylo prozatím rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně i soud odvolací rozhodovaly každý jednou. Délka řízení je částečně způsobená procesní aktivitou účastníků řízení. Žalobkyně se na délce řízení podílela až obstrukční procesní aktivitou, tj. podáváním opakovaných opravných prostředků do velkého množství rozhodnutí, žádostí o osvobození od soudních poplatků, neplacením soudních poplatků, návrhů na ustanovení právního zástupce či námitek podjatosti soudkyně. Podání žalobkyně jsou v drtivé většině neúspěšná. Žalobkyně tak morální satisfakci v tomto případě považuje za dostatečnou a navrhla žalobu zamítnout.

3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup , Anonymizováno, , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 9. 2. 2023.

5. Ze spisu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , Jméno zmocněnce, , , jméno FO, , adresa, .

6. Ze spisu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , adresa, , datum, , datum, , datum, .

7. Hlavním důkazem byl spis týkající se posuzovaného řízení a řízení vedeném před , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , pro které bylo posuzované řízení přerušeno, neboť z těchto soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z, Anonymizováno, 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2011 plyne, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Soud se proto zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená. V rámci hodnocení jednotlivých kritérií hodnotil i postup v řízení vedlejším.

19. Posuzované řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno dvakrát. Poprvé bylo řízení přerušeno do doby skončení dovolacího řízení vedeného , adresa, ve věci sp. zn. , Anonymizováno, , přerušení následně pokračovalo pro to samé řízení do skončení řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení, a to souhrnně v období od 3. 10. 2017 do dnešního dne.

20. Pokud spolu řízení souvisejí natolik úzce, že jedno z nich nemůže být skončeno před tím, než je skončeno druhé, a v důsledku toho daná řízení po určitou dobu probíhají vedle sebe, je třeba je považovat v rozsahu souběžného průběhu z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona za řízení jediné (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Při stanovení výše zadostiučinění je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat naříkané i vedlejší řízení jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2010). Bylo-li naříkané řízení přerušeno do skončení vedlejšího řízení byla újma žalobkyně v daném období soustředěna toliko na řízení vedlejší, na kterém mělo rozhodnutí v naříkaném řízení záviset.

21. Žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení na straně žaloby, přičemž se svou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 10 045 Kč. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od podání žaloby dne 26. 4. 2011 dodnes, neboť řízení není pravomocně skončeno. Tedy do doby rozhodnutí podání žaloby žalobkyní ke zdejšímu soudu, tj. do 14. 10. 2024, trvalo posuzované řízení 13 let a 5 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. V tomto soud s žalovanou došel ke stejnému závěru. Naříkané řízení bylo složitější z důvodu většího počtu listinných důkazů, potřeby přílohového spisu, a nutnosti vyřešit větší počet procesních podání žalobkyně. Žalobkyně se na délce řízení značně podílela svou procesní aktivitou, tj. podáváním vadných podání, návrhy na osvobození od soudních poplatků, návrhy na ustanovení právního zástupce z řad advokátů, námitek podjatosti, odvolání a žalob pro zmatečnost. Dále z důvodů na straně žalobkyně došlo k opakovanému odročování nařízeného ústního jednání. V postupu posuzovaného soudu byly shledány průtahy, například od 29. 8. 2011 do 30. 1. 2012, od 31. 1. 2012 do 19. 6. 2012, nebo od 1. 11. 2012 do 4. 3. 2013. Průtahy z důvodu nekoncentrovaného postupu posuzovaného soudu zdejší soud shledal u v řízení, pro které bylo posuzované řízení přesušeno (řízení , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ). Jednalo se o řízení s běžným významem. Ač soud chápe, že větší procesní aktivita žalobkyně si vyžaduje delší časovou náročnost na jejich vyřízení, kdy procesní rozhodnutí soudu I. stupně opakovaně řešil odvolací soud, tak ani toto dle názoru soudu neodůvodňuje, aby posuzované řízení trvalo déle než 13 let, a proto není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobkyně, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

22. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

23. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 13 let a 5 měsíců, by soud vycházel z částky 16 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 333 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 16 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat. Žalobkyně by tak měla mít v základu nárok na 198 667 Kč, přičemž v této částce nejsou zahrnuty případné soudní modifikace.

24. Soud však nemohl vycházet ze shora uvedené základní částky, neboť pokud jde o výši zadostiučinění, kterého se žalobkyni dostane za nejistotu, tak to by v zásadě nemělo přesáhnout tu částku, které se může žalobkyně v posuzovaném řízení domoci (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Tedy při stanovení výše odškodnění je třeba přihlédnout také k tomu, co je pro účastníka „v sázce“. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby v penězích přiznané zadostiučinění svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, požadované plnění v posuzovaném řízení, jak to žádá žalobkyně. Přičemž soud neshledal důvod pro mimořádné navýšení.

25. Soud si je vědom, že úvahy soudu o tom, jaká by byla výše zadostiučinění nebýt limitace významem (vyjádřeným kritériem „co v sázce“) jsou zbytečné (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 395/2021–54). Z tohoto důvodu posuzované řízení jen stručně shrnul a řízení, pro nějž bylo posuzované řízení přerušeno jen stručně shrnul pod odstavcem 18 tohoto rozsudku. Ze stejného důvodu se soud podrobněji nezabýval řízením, pro které bylo posuzované řízení přerušeno a pouze v krátkosti na něj odkázal. Lze však shrnout, že za procesní složitost řízení shledává soud za adekvátní snížit základní částku o 10 %. Soud neshledal právní či skutkovou složitost věci. Žalobkyně se na délce řízení významně podílela, a proto by soud základní částku snížil o 15 %. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky. Význam řízení shledal soud jako běžný a základní částky by tak nebyla nijak modifikována.

26. I při snížení zadostiučinění o 25 % soud dospívá k částce 149 000 Kč, která je zjevně nepřiměřená k tomu, co bylo v posuzovaném řízení v sázce, když hlavní je při významu řízení limitace předmětem řízení ve výši 10 045 Kč. Pro shora uvedené tak zdejší soud přiznal žalobkyni, po zaokrouhlení směrem dolů, zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok dne 9. 2. 2023 u žalované, která se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců dne 10. 8. 2023, když poslední den lhůty připadl na 9. 8. 2023. Žalobkyni tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení od 10. 8. 2023 do zaplacení. S ohledem na uvedené, soud žalobě částečně vyhověl. Výrokem II. pak zamítl nárok na zaplacení částky ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na ni třeba hledět, jakoby byla plně úspěšná. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (podání žaloby, účast na jednání dne 2. 5. 2025). Celkem náklady žalobkyně činí 2 600 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Stejně tak soud žalobkyni nepřiznal odměnu za přípravu na ústní jednání, neboť dle vyhlášky za tento úkon nelze nezastoupenému účastníkovi přiznat odměna. Žalobkyni nebylo přiznáno ani jízdné, neboť žalobkyně soudu tento náklad nijak nedoložila.

29. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení (výrok III.) i nároku samotného (výrok I.) stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 3 o. s. ř.