47 C 168/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Ing. Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 1 950 000 Kč

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 195 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2023 domáhala zadostiučinění ve výši 195 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za újmu, jež jí měla vzniknout v řízení vedeném Okresním soudem v Děčíně (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). V napadeném řízení se žalobkyně svým návrhem, doručeným okresnímu soudu dne 16. 3. 2009, domáhala doplatku mzdy z pracovněprávních vztahů, přičemž posuzované řízení nebylo doposavad skončeno a dochází tím k průtahům. Při určení požadované částky žalobkyně vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, celkem se tak domáhala částky 195 000 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření z 23. 10. 2023 uvedla, že u ní žalobkyně dne 29. 3. 2022 uplatnila svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 195 500 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Děčíně v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, Konstatovala, že v napadeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyni poskytla zadostiučinění formou konstatování porušení práva. Peněžité odškodnění odmítla s tím, že předmětem řízení byla žaloba na doplacení mzdy toliko ve výši 5 454 Kč, což samo osobě zásadně snižuje význam posuzovaného řízení. Nadto posuzované řízení fakticky skončilo vydáním rozsudku soudu I. stupně ze dne 2. 8. 2019, proti němuž nebylo odvolání přípustné. Následná nečinnost soudu zakončená pouze formálním zastavením odvolacího řízení měla tedy pro žalobkyni nulový význam, což žalobkyně stvrdila tím, že se o řízení od vydání rozsudku soudu I. stupně nezajímala. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 29. 3. 2022.

5. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 16. 3. 2009 byla podána žaloba na doplacení mzdy ve výši 5 454 Kč proti bývalému zaměstnavateli žalobkyně, , právnická osoba, . Usnesením z 22. 4. 2009 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žaloby. Dne 10. 5. 2009 došlo doplnění žaloby. Dne 12. 5. 2009 byl vydán platební rozkaz. Dne 15. 7. 2009 došel návrh žalobkyně na vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci s tím, že dle názoru žalobkyně je řízení vedeno tendenčně, tendenčně proběhl výslech svědkyně, když jednání bylo nařízeno na základě referátu soudu ze dne 9. 3. 2010 na 7. 6. 2010. Na to došlo soudu 30. 3. 2010 podání žalobkyně s tím, že si nepřeje být slyšena a dotazuje se soudu, k jakým skutkovým tvrzením má být slyšena. Dne 11. 5. 2010 došel návrh žalobkyně na přerušení řízení do řízení vedeného taktéž u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , Anonymizováno, Krajský soud v Ústí nad Labem byl podáním z 27. 5. 2010 opětovně žádán o vrácení spisu , Anonymizováno, který mu byl zaslán s odvoláním. Přípisem ze 4. 6. 2009 soud sdělil žalobkyni, že její účast není nutná, její podání chápe jako omluvu z nařízeného jednání. Žádosti žalobkyně o odročení jednání s tím, že bude v zahraničí, avšak jednání se chce účastnit. Na základě referátu z 10. 6. 2010 jednání odročeno na 26. 7. 2010. Dne 25. 6. 2010 došlo rozšíření žaloby. Usnesením ze 7. 7. 2010 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby. Podáním ze dne 13. 7. 2010 žalobkyně doplnila žalobu. Dne 26. 7. 2010 došla námitka podjatosti přísedících ze strany žalobkyně. Podáním z 2. 8. 2010 se žalobkyně omluvila z nařízeného jednání, zároveň požádala o ustanovení advokáta. Dne 2. 8. 2010 proběhlo jednání, při němž byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Rozsudek byl rozeslán účastníkům podáním z 22. 9. 2010. Žalobkyně žádala o opravu odůvodnění. Usnesením z 29. 9. 2010 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad námitky podjatosti. Vady odstranila podáním ze dne 8. 11. 2010. Podáním z 24. 1. 2011 byla doručena žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost. Usnesením z 9. 2. 2011 byla žalobkyně vyzvána, aby odstranila vady odvolání. Usnesením ze 14. 9. 2011 soud rozhodl o tom, že žalobkyni přiznává osvobození od soudních poplatků, avšak neustanovuje zástupce z řad advokátů. Podáním z 21. 9. 2011 žalobkyně žádala o opravu odůvodnění rozsudku s tím, že v rozsudku bylo uvedeno, že není přípustné odvolání, avšak žalobkyně se domnívá, že odvolání přípustné je. Dne 2. 10. 2011 došlo odvolání žalobkyně proti usnesení o neustanovení advokáta. Usnesením z 1. 2. 2012 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad podání nazvané jako žaloba pro zmatečnost a návrh na obnovu řízení. Podáním z 27. 2. 2012 žalobkyně opětovně požádala o ustanovení zástupce. Následně jsou již referáty soudu ze dne 12. 7. 2018 s tím, že spis mám být předán vyšší soudní úředníci za účelem jeho rekonstrukce. Z úředního záznamu z 19. 10. 2018 se podává, že se již nepodařilo dohledat žalobu ani výsledky podaného odvolání žalobkyně, dále jsou ve spise úřední záznamy předsedkyně Okresního soudu v Děčíně s tím, ať se zákonný soudce vyjádří, proč ve spise nejsou úkony od 22. 10. 2018, respektive 13. 6. 2019. Vyjádření zákonného soudce ze dne 24. 3. 2021 s tím, že oba dva související spisy, a to jak , Anonymizováno, , tak , Anonymizováno, byly ztraceny, ačkoliv věci byly vyřízeny. Přípisem z 15. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána k doplnění listin. Podání žalobkyně došlo dne 29. 3. 2022. Věc byla na základě referátu soudu ze dne 8. 4. 2022 předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Spis byl vrácen 11. 5. 2022 okresnímu soudu s tím, že se jedná toliko o blanketní odvolání žalobkyně a je nutno ji vyzvat k odstranění vad. Usnesením z 11. 7. 2022 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad odvolání. Dne 11. 7. 2022 byla zaslána urgence odvolacího soudu. Podáním z 10. 8. 2022 žalobkyně podala námitku proti usnesení obsahující výzvu k odstranění vad odvolání s tím, že zároveň žádá zaslat protokol o rekonstrukci spisu. Dne 28. 8. 2022 došlo další podání žalobkyně. Podáním 10. 10. 2022 byl opětovně okresní soud urgován o zaslání či předložení spisu odvolacímu soudu. Odvolacímu soudu zasláno sdělení dne 18. 10. 2022. Další urgence odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2022. Další urgence je ze dne 4. 1. 2023. Usnesením z 13. 1. 2022 bylo rozhodnuto, že se usnesení obsahující výzvu k odstranění vad žaloby potvrzuje. Na základě předkládací zprávy z 13. 1. 2023 byl spis předložen krajskému soudu dne 18. 1. 2023. Usnesením 24. 1. 2023 bylo rozhodnuto, že se odvolání žalobkyně odmítá. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu ze dne 10. 2. 2023. Podáním z 12. 2. 2023 žalobkyně žádala o opravu rekonstrukce spisu, respektive vznesla námitku proti provedené protokolaci o rekonstrukci spisu. Na základě předkládací zprávy z 27. 3. 2023 byl spis opětovně z odvolání předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 26. 4. 2023. Usnesením 16. 5. 2023 bylo rozhodnuto, že se odvolací řízení zastavuje, neboť žalovaná společnost zanikla, byl proveden ke dni 6. 3. 2023 její výmaz z obchodního rejstříku. Spis byl vrácen okresnímu soudu 31. 5. 2023. Předmětné usnesení nebylo právní moci. 5. 6. 2023.

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 29. 3. 2022, což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 16. 3. 2009, kdy žalobkyně podala žalobu, do vydání usnesení o zastavení řízení, jež nabylo právní moci dne 5. 6. 2023, tj. 14 let a téměř 3 měsíce.

20. Předmětný bagatelní spor je možno označit za skutkově i hmotněprávní jednodušší, když předmětem řízení bylo doplacení mzdy ve výši 5 454 Kč, ve věci byli slyšeni svědci, provedeny listinné důkazy. Stran procesní složitosti lze uvést, že v řízení bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce, o rozšíření žaloby, o přerušení řízení, opakovaně o námitce podjatosti, o návrhu na opravu rozsudku, o námitce proti provedené protokolaci o rekonstrukci. Procesní složitost ve spojení s instančností řízení tak soud shledává jako standardní, když věc byla fakticky rozhodována na prvním stupni, odvolací soud vydal toliko procesní rozhodnutí.

21. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, když ji soud opakovaně musel vyzývat k odstranění vad podání, opakovaně k odstranění vad odvolání, rovněž jako tím, že si podala odvolání proti rozhodnutí, proti kterému nebylo odvolání přípustné, či častým podáváním námitek podjatosti či žádostmi o odročení jednání.

22. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v první fázi řízení, tj. do vydání meritorního rozhodnutí dne 2. 8. 2010 nedocházelo. Následně došlo někdy na počátku roku 2012 ke ztrátě spisu a bylo nutno tak spis rekonstruovat. Poté, co došlo k rekonstrukci spisu, zdejší soud shledal poněkud liknavý postup okresního soudu, jež přestože šlo již o spis „starších řad“ nepostupoval v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, když již samotná rekonstrukce spisu trvala téměř 4 roky (2018-2022) a nato musel být okresní soud několikrát urgován ze strany odvolacího soudu k předložení spisu za účelem rozhodnutí o odvolání.

23. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako nepatrný. Soud zohlednil, že ani Evropský soud pro lidská práva nepřiznává oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39) zvýšený význam. Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). V poměrech souzené věci, přestože spor vycházel z pracovněprávních vztahů, se jednalo toliko o spor o peněžité plnění – doplatek mzdy. Nadto pouze co do částky 5 454 Kč, tedy jednalo ve smyslu zákona o bagatelní spor. O nepatrném významu řízení pro žalobkyni svědčí i skutečnost, že žalobkyně, ač si podala odvolání do rozhodnutí, proti němuž odvolání nebylo přípustné, a o čemž byla žalobkyně poučena, se od roku 2012 o řízení nikterak nezajímala.

24. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy složitosti věci, významu řízení pro účastníka, chování účastníka a postupu orgánů veřejné moci, soud uzavřel, že délka řízení trvajícího 14 let a 3 měsíce je okolnostem případu nepřiměřená. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby.

25. Soud s ohledem na skutečnost, že se jednalo o bagatelní spor, seznal, že je význam pro žalobkyni zanedbatelný, když ani další kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk nepřeváží kritérium významu řízení (nepatrného) a konstatování porušení práva shledal jako přiléhavou formu satisfakce a v poměrech posuzované věci zcela plnohodnotnou formu kompenzace. Se zřetelem na skutečnost, že žalovaná porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě konstatovala již stanoviskem z 18. 10. 2023, tedy v zákonem stanovené lhůtě pro předběžné projednání nároku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, proto je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 15. 2. 2024 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).