47 C 169/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 58 400 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 58 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 20. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 17. 8. 2021 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tato částka představuje mzdové nároky zaměstnanců žalované, které žalobkyně vyplatila na základě zákona č. 118/2000 Sb., když se žalovaná v době epidemie koronaviru ocitla v červnu roku 2020 na pokraji úpadku a nevyplácela zaměstnancům mzdy. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že se k podanému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, a žalované vznikla povinnost uhradit žalobkyni vyplacené mzdové prostředky včetně úroku z prodlení. Dne 2. 6. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, ten však neuhradila.

2. Podáním ze dne 14. 10. 2021 se žalovaná k žalobě vyjádřila a uvedla, že telefonicky kontaktovala žalobkyni a zažádala o sdělení údajů týkajících se zaměstnanců, kterým byla náhrada vyplacena a o specifikaci jednotlivých plateb, jichž se náhrada měla týkat, avšak žalobkyně nebyla výše uvedené informace schopna žalované poskytnout. Žalovaná dále uvádí, že zaměstnancům byly vyplaceny některé náhrady mzdy správním orgánem v Karlových Varech, Úřadem práce ČR, a následně i samotnou žalovanou. Náhrady mezd, které byly vyplaceny Úřadem práce v Karlových Varech a nebyly uhrazeny žalovanou, byly předány k vymáhání Celnímu úřadu, kterému byly následně žalovanou uhrazeny, a proto žalovaná považuje vyplacené náhrady mezd za neoprávněné a duplicitní.

3. Soud nařídil jednání na 3. 12. 2021. Jednání bylo za účelem mimosoudní dohody odročeno na 15. 12. 2021. Následovalo jednání dne 15. 12. 2021, konané za účasti žalobkyně i žalované. Žalobkyně setrvala na žalobních tvrzeních a navrhla, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když uvedla, že panu [příjmení] byla mzda zaslána příkazem z účtu jednou v červenci, jednou v září a panu [příjmení] byla mzda předána dle pokladních dokladů v hotovosti. Pan [příjmení] byl v červnu 2020 v pracovní neschopnosti a neměl nárok na celou pracovní mzdu, byla mu vyplacena mzda ve výši 9 386 Kč na bankovní účet dne 8. 7. 2020. Žalobkyně k předloženým důkazům uvádí, že vyzývala zaměstnavatele ve věci splatných mzdových nároků zaměstnanců. Žalovaná na to uvádí, že připouští, že nereagovala na výzvy žalobkyně, ale přesto není zřejmé, zda si žalobkyně zjišťovala údaje ohledně jednotlivých zaměstnanců, např. zda nebyli v pracovní neschopnosti.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že bylo rozhodnuto o návrhu věřitele [jméno] [příjmení] ze dne 11. 8. 2020 tak, že se k insolvenčnímu návrhu ve věci dlužníka, [právnická osoba], nepřihlíží.

6. Z žádosti o uspokojení mzdových nároků ze dne 24. 8. 2020 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] žádostí [číslo jednací] zažádal o uspokojení splatných mzdových nároků nevyplaceným zaměstnavatelem, [právnická osoba], za měsíc květen 2020 ve výši 22 000 Kč a za měsíc červen 2020 ve výši 22 000 Kč.

7. Z žádosti o uspokojení mzdových nároků ze dne 24. 8. 2020 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] žádostí [číslo jednací] zažádal o uspokojení splatných mzdových nároků nevyplaceným zaměstnavatelem, [právnická osoba], za měsíc květen 2020 ve výši 22 000 Kč a za měsíc červen 2020 ve výši 22 000 Kč.

8. Z výzvy ze dne 11. 11. 2020 a doručenky z datové schránky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k předložení písemného seznamu dlužných mzdových nároků všech zaměstnanců za období od 1. 5. 2020 do 30. 11. 2020. Součástí výzvy je poučení, že v případě, že nebude povinnost splněna, dopouští se tím zaměstnavatel přestupku, popřípadě správního deliktu, za nějž může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

9. Z oznámení o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne 13. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně uspokojila mzdové nároky zaměstnance [jméno] [příjmení] ve výši 29 200 Kč.

10. Z oznámení o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne 29. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně uspokojila mzdové nároky zaměstnance [jméno] [příjmení] ve výši 29 200 Kč.

11. Z přehledu dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne 2. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila zaměstnanci [jméno] [příjmení] za měsíc květen 2020 částku 14 600 Kč, za měsíc červen 2020 částku 14 600 Kč a zaměstnanci [jméno] [příjmení] za měsíc květen 2020 částku 14 600 Kč a za měsíc červen 2020 částku 14 600 Kč, celkem vyplatila náhradu za mzdy ve výši 58 400 Kč.

12. Z výzvy zaměstnavateli [číslo jednací] ze dne 2. 6. 2021 a doručenky z datové schránky z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala zaměstnavatele k úhradě prostředků vyplacených zaměstnancům žalované žalobkyní ve výši 58 400 Kč.

13. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 12. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná vyplatila zaměstnanci [jméno] [příjmení] doplatek mzdy za měsíc červen 2020 ve výši 1 934 Kč.

14. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 12. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná vyplatila zaměstnanci [jméno] [příjmení] mzdu za měsíc květen 2020 ve výši 10 780 Kč.

15. Výpisem z účtu bylo zjištěno, že žalovaná vyplatila [jméno] [příjmení] v červenci roku 2020 částku 9 124 Kč a v září roku 2020 částku 9 699 Kč.

16. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

17. Žalobkyně na základě žádosti zaměstnanců žalované, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o uspokojení mzdových nároků ze dne 24. 8. 2020 vyzvala žalovanou výzvou ze dne 11. 11. 2020 k předložení písemného seznamu dlužných mzdových nároků zaměstnavatele a současně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude tato povinnost splněna, dopouští se přestupku, popřípadě správního deliktu, za který jí může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč. Žalovaná nesporovala, že na výzvu žalobkyně nereagovala. Žalobkyně tedy v souladu se zákonem č. 191/2020 Sb. a 248/2020 Sb. uspokojila mzdové nároky zaměstnanců, a to v celkové výši 58 400 Kč, když každému ze zaměstnanců plnila částku 14 600 Kč měsíčně. Výzvou ze dne 2. 6. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných mzdových nároků na základě zákona č. 118/2000 Sb. Žalovaná mzdové nároky uhrazené žalobkyní nezaplatila, neboť se domnívá, že by se jednalo o duplicitní platbu, když svým zaměstnancům na mzdy plnila, a to zaměstnanci [jméno] [příjmení] částku 1 934 Kč dne 12. 7. 2020 jako doplatek mzdy za červen 2020 a mzdu za květen 2020 ve výši 10 780 Kč dne 12. 6. 2020. Dále žalovaná uvádí, že zaměstnanec [jméno] [příjmení] byl v červnu roku 2020 na nemocenské a tudíž mu nenáleží náhrada mzdy v plné výši, ale pouze její část, která byla doplacena. Zaměstnanci [jméno] [příjmení] plnila žalobkyně částku 9 124 Kč v červenci roku 2020 a částku 9 699 Kč v září roku 2020. Na výzvu žalobkyně k zaplacení uhrazených mzdových nároků žalovaná nereagovala.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

19. Podle ust. § 12 zákona č. 191/2020 Sb., o opatření ke zmírnění dopadů epidemie SARS Cov-2 na oblast justice, insolvencí a exekucí se ustanovení § 98 odst. 1 věta první insolvenčního zákona se nepoužije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. To neplatí, pokud úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky. Dle § 13 odst. 1) se k insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. srpna 2020 podal věřitel, se nepřihlíží. Dle § 13 odst. 2) věřitele, který v době uvedené v odstavci 1 insolvenční návrh podal, insolvenční soud vyrozumí o tom, že se k jeho návrhu nepřihlíží, usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky.

20. Podle ust. § 2 odst. 1) zákona č. 248/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, je pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele“) zaměstnavatel v platební neschopnosti také tehdy, pokud neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, kdy Úřad práce České republiky poprvé obdrží usnesení vydané podle § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb.

21. Podle ust. § 2 odst. 3) zákona č. 248/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce České republiky odvedl podle jiných právních předpisů na základě žádosti podané v době, kdy se podle § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky písemně vyzván k jejich úhradě. Krajská pobočka Úřadu práce České republiky takto učiní nejdříve 3 měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. Ustanovení § 12 odst. 4 zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele platí obdobně.

22. Podle ust. § 1a zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, má zaměstnanec v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Dle § 4 zaměstnanec může požádat o uspokojení svých mzdových nároků kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce.

23. Podle ust. § 7 zákona č. 118/2000 Sb. krajská pobočka Úřadu práce místně příslušná podle § 4 odst. 2 neprodleně od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat krajské pobočce Úřadu práce, zda provedl v rozhodném období u zaměstnance srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů. Dle § 9 odst. 4) jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v § 7 a zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků nepředložil doklady, které jejich výši prokazatelně osvědčují, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce rozhodne a přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající se minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu. Dle § 13 zaměstnavatel nebo správce je povinen uhradit Úřadu práce České republiky vyplacené a odvedené finanční prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže byly zaměstnanci přiznány a poskytnuty na základě nesprávného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo správcem nebo jestliže byly poskytnuty z tohoto důvodu v částce vyšší, než zaměstnanci náležely. Tyto částky je povinen uhradit do 3 týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl nebo kdy ho krajská pobočka Úřadu práce vyzvala k úhradě těchto prostředků, nejdéle ve lhůtě 3 let ode dne, kdy je Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce zaměstnanci vyplatil a odvedl. Úroky z prodlení se uplatňují ode dne výplaty zaměstnanci a odvodu finančních prostředků podle zvláštních právních předpisů.

24. Dle § 12 odst. 2 písm. b) zákona č. 118/2000 Sb. je zaměstnavatel povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případech, kdy soud pravomocně rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce písemně vyzván k jejich úhradě.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Soud se ve smyslu výše uvedených ustanovení zabýval existencí žalobou uplatněného nároku a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Zaměstnanci žalované, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], žádostmi ze dne 24. 8. 2020, zažádali žalobkyni o uspokojení mzdových nároků ve smyslu § 1a zákona 118/2000 Sb. Žádostem zaměstnanců předcházelo rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, č.j. [číslo jednací], kterým soud ve smyslu § 13 zák. č. 191/2020 Sb., rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele, [jméno] [příjmení], tak, že se k návrhu nepřihlíží. Žalobkyně na základě podaných žádostí dle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. dne 11. 11. 2020 vyzvala žalovanou, aby jí předložila písemný seznam dlužných mzdových nároků zaměstnanců za rozhodné období od 1. 5. 2020 do 30. 11. 2020 a současně žalovanou poučila na právní následky neuposlechnutí této výzvy. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a žalobkyně postupovala dle § 9 zákona č. 118/2000 Sb. a plnila zaměstnancům mzdové nároky v odpovídající výši, tedy každému ze zaměstnanců částku 29 200 Kč za měsíce květen 2020 a červen 2020, sestávající z mzdových nároků ve výši 20 108 Kč, daně z příjmů 5 880 Kč, zdravotního pojištění ve výši 1 314 Kč a sociálního pojištění 1 898 Kč. Ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení žalobkyně žalované [příjmení] o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele sdělila, že nároky byly uspokojeny a žalované vznikla povinnost na základě výzvy ze dne 2. 6. 2021 dle § 12 odst. 2 písm. b) mzdové nároky ve výši 58 400 Kč žalobkyni uhradit. Ačkoliv žalovaná předložila doklady o částečných platbách zaměstnancům, nedosahují tyto platby ani minimální mzdy, není zřejmé na základě čeho žalovaná plnila právě v této výši a nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni na její výzvu tvrdila, že tyto mzdové nároky nevznikly nebo je již uhradila. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu se zákonnými ustanoveními, když žalovanou vyzvala, aby předložila písemný seznam dlužných mzdových nároků zaměstnanců a pokud na tuto výzvu žalovaná nereagovala, uhradila zaměstnancům mzdové nároky v odpovídající výši, neboť tato ochrana zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele náleží. Na základě plnění žalobkyně za žalovanou tak vznikl žalobkyni nárok na úhradu těchto finančních prostředků vyplacených zaměstnancům, neboť je žalovaná do doby podání žaloby žalobkyni neuhradila. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 400 Kč odpovídající uhrazeným mzdovým nárokům a lhůtu k plnění stanovil na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, od dne 20. 6. 2021, kdy uplynula lhůta k plnění v délce 15 dnů od doručení výzvy zaměstnavateli dle § 12 zák. č. 118/2000 Sb. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ohledně plnění žalované zaměstnancům dle přiložených dokladů soud uvádí, že pokud bylo zaměstnancům plněno více, než jim náleželo, bude na žalované, aby se toho, oč se na její úkor zaměstnanci obohatili, domáhala přímo na svých bývalých zaměstnancích. Došlo – li k dvojímu plnění, pak se tak stalo právě z důvodu, že žalovaná nereagovala na výzvu žalobkyně, která je v zákoně zakotvena za účelem předcházení vyplácení již uhrazených plateb od jiných subjektů. Nad rámec výše uvedeného soud poukazuje na skutečnost, že se svou nečinností žalovaná vystavila riziku uložení pokuty za přestupek či správní delikt.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv by podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., měla na jejich náhradu nárok žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, avšak na jednání dne 15. 12. 2021 se náhrady nákladů vzdala.