47 C 177/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: zaplacen 191 603,50 Kč + 200 000 Kč + 65 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 235 402 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 292 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 292 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 229 110 Kč od 29. 8. 2021 do 13. 10. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 221 201,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 20 728 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 8. 2021 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 31. 8. 2017 obviněn Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy, Službou kriminální policie a vyšetřování, Odborem hospodářské kriminality, 7. Oddělením pod č. j.: KRPA [číslo] ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Následně byla pro citovaný trestný čin podána u Městského soudu v Praze na žalobce obžaloba (dále jen„ městský soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z 31. 8. 2020 č.j.: 56 T 2/2019-8216 obžaloby zproštěn. Konkrétně žalobce požaduje zaplacení částky 191 603,50 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu, částky 200 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním, když žalobce zdůraznil, že trestní stíhání více jak 3 roky, hrozil mu trest odnětí svobody v délce 10 let, přičemž neustálý stres způsobený obavami z nejisté budoucnosti vedl k postupnému vzájemnému odcizení s manželkou žalobce, jenž vyústil až k rozvratu manželství žalobce a k zhoršení zdravotního stavu manželky žalobce. Stres vyvolaný nezákonným rozhodnutím byl umocněn tím, že do poslední chvíle bylo s žalobcem zacházeno jako se svědkem. U žalobce se následně objevily zdravotní obtíže, nespavost, nesoustředěnost, úzkostné stavy. Uzavřel se před okolním světem. Konečně žalobce požadoval částku 65 000 Kč, a to v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 14. 10. 2022, v němž uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky 170 610 Kč, přičemž uvedla, které úkony neodškodnila. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odškodnila částkou 58 500 Kč a nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou trestního stíhání žalovaná odmítla pro absenci odpovědnostního titulu.

3. Jelikož žalovaná žalobci po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku uhradila celkově částku 229 110 Kč na nákladech obhajoby a nemajetkové újmě z nezákonného stíhání, vzal žalobce žalobu částečně před zahájením jednání ve věci samé dne 6. 12. 2021 v tomto rozsahu zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci částku uhradila až po podání žaloby a žalobce vzal žalobu co do žalované jistiny zpět dříve, než bylo zahájeno první jednání ve věci, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení co do této částky zastavil. Při jednání samotném vzal žalobce žalobu zpět ještě co do částky 6 292 Kč představující nárok na náhradu škody za úkon označený jako doplnění stížnosti ze dne 27. 9. 2017 a porada s klientem ze dne 9. 11. 2018. Soud tedy se souhlasem žalované ve smyslu ust. § 96 odst. 2, 3 o. s. ř., tedy celkově co do částky 235 402 Kč (výrok I.).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 28. 2. 2021. Dále nebylo též sporu stran průběhu trestního stíhání žalobce. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 12. 9. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba Kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 7. oddělení, ze dne 31. 8. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [celé jméno žalobce], [datum narození], pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 a), odst. 3 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákopníku. Dne 27. 2. 2019 byla na žalobce Městským státním zastupitelstvím v Praze podána obžaloba. Následně se konala hlavní líčení ve dnech: 27. 5. 2019, 4. 9. 2019, 5. 9. 2019, 15. 10. 2019, 16. 10. 2019, 17. 10. 2019, 18. 10. 2019, 12. 12. 2019, 6. 2. 2020, 7. 2. 2020, 17. 8. 2020, 18. 8. 2020 a 31. 8. 2020. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, č.j. 56 T 2/2019-8216, byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Ve vztahu k žalobci řízení pravomocně skončilo dne 9. 12. 2020. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 2/2019, svazek 1, soud zjistil a vzal za prokázané následující skutečnosti: -) usnesení MSZ v Praze z 27. 4. 2018, kterým bylo zrušen usnesení policejního orgánu o zamítnutí žádosti o vydání věci a znovu bylo rozhodnuto tak, že se žádost obviněného [příjmení] o vrácení věci konkrétně investičního zlata zamítá -) usnesení MSZ v Praze z 30. 4. 2018 bylo taktéž rozhodnuto o zamítnutí stížnosti obviněného [příjmení] k žádosti o vydání zlatých investičních slitků -) stejně tak bylo usnesením z 2. 5. 2018 rozhodnuto o zamítnutí stížnosti obviněného [příjmení] proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání zajištěného notebooku [příjmení] -) žádost o zrušení zajištění a vrácení věcí ze dne 5. 7. 2018 obviněného [příjmení] -) usnesení Policie ČR z 13. 7. 2018, jímž byla zamítnuta žádost obviněného [příjmení] ze dne 5. 7. 2018 o zrušení a zajištění vrácení věcí -) stížnost obviněného [příjmení] proti rozhodnutí policejního orgánu z 13. 7. 2018 ze dne 16. 7. 2018 -) usnesení MSZ v Praze ze dne 2. 8. 2018, jímž byla zamítnuta stížnost obviněného [příjmení] proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vrácení věcí -) 15. 8. 2018 ústavní stížnost obviněného [příjmení] byla odmítnuta Svazek 2: -) usnesení o zahájení tr. stíhání ze dne 31. 8. 2017 pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,2 a 3 tr. zákoníku spáchaná ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku -) stížnost obviněného [příjmení] proti citovanému usnesení ze dne 13. 9. -) stížnost obviněného [příjmení], [příjmení] a stížnost obviněného [celé jméno žalobce] ze 13. 9. 2017 -) odůvodnění stížnosti obviněného [celé jméno žalobce] a [příjmení] došlo 27. 9. 2017 -) usnesením MSZ v Praze z 1. 11. 2017 byly stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení tr. stíhání zamítnuty, neboť nejsou důvodné -) usnesení Policie České republiky z 29. 5. 2018 bylo zahájeno tr. stíhání dalších dvou obviněných, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a bylo rozšířeno tr. stíhání obviněného [příjmení] a [jméno] [příjmení] -) stížnost obviněného [příjmení] proti usnesení došla 8. 6. 2018 -) stížnost obviněného [příjmení] 20. 6. 2018 -) stížnost obviněného [příjmení] došla 4. 6. 2018 -) stížnost [jméno] [příjmení] došla 3. 6. 2018 respektive její doplnění ze dne 31. 5. 2018 -) usnesení MSZ v Praze z 27. 7. 2018 byly stížnosti těchto obviněných zamítnuty jako nedůvodné -) usnesením Policie České republiky z 10. 10. 2017 bylo rozhodnuto o nevyloučení osoby služebně činné v policejním orgánu, a to vrchního komisaře [příjmení] -) stížnost obviněného [celé jméno žalobce] a [příjmení] proti uvedenému rozhodnutí došla 12. 10. 2017 -) usnesením Policie České republiky z 26. 10. 2017 bylo rozhodnuto, že se stížnost obviněného [celé jméno žalobce] a [příjmení] jako nedůvodné zamítají -) usnesením Policie České republiky z 25. 5. 2018 bylo podle § 23 dost. 3 tr. řádu spojeno ke společnému řízení ještě tr. věc obviněného [příjmení] v jiné věci a společnosti [právnická osoba] -) stížnost proti usnesení si podal dne 29. 5. 2018 obviněný [jméno] [příjmení] -) usnesení MSZ v [obec] z 1. 8. 2018 byla tato stížnost zamítnuta -) 2. 10. 2017 proběhlo vazební zasedání ve věci obviněného [jméno] [příjmení] -) žádost obviněného o propuštění z vazby byla zamítnuta -) stejně tak vazební zasedání – proběhlo 25. 9. 2017 -) usnesením Městského soudu v Praze z 18. 10. 2017 byla stížnost obviněného [příjmení] proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 z 2. 10. 2017 zamítnuta -) usnesením MSZ v Praze z 19. 9. 2017 bylo rozhodnuto, že se návrhu obviněného [jméno] [příjmení] nepovoluje provedení úkonu, který se týká náhradní hodnoty zajištěné policejním orgánem -) usnesením MSZ z 25. 9. 2017 byla též zamítnuta žádost obviněného [jméno] [příjmení] o zrušení zajištění náhradní hodnoty -) stížnost obviněného [příjmení] byla usnesením Městského soudu v Praze z 19. 10. 2017 zamítnuta -) usnesením MSZ v Praze z 15. 11. 2017 byla zamítnuta žádost obviněného [příjmení] – zrušení zajištění náhradní hodnoty -) 12. 12. 2017 Městský soud v Praze zamítnul stížnost obviněného [příjmení] -) usnesením Ústavního soudu v 12. 12. 2017 byla odmítnuta stížnost obviněného [příjmení] -) další žádost o zrušení zajištění věcí si podal obviněný [příjmení] 20. 2. 2018 -) totožnou žádost podala i obviněná [právnická osoba] [anonymizováno] -) usnesením MSZ v Praze z 23. 3. 2018 byla stížnost obviněného – byla žádost obviněného [příjmení] zamítnuta a stížnost obviněného [příjmení] proti citovanému rozhodnutí byla Městským soudem v Praze dne 23. 4. 2018 zamítnuta -) další žádost obviněného o zrušení zajištění byla podána 6. 8. 2018 -) usnesením MSZ v Praze z 15. 8. 2018 byla žádost obviněného [jméno] [příjmení] z 6. 8. 2018 zamítnuta -) výslech obviněného [příjmení] 27. 9. 2017 v 10,30 hodin, zahájeno, skončeno v 11,00 hodin -) pokračování protokolu o výslechu obviněného 15. 8. 2018, zahájeno v 9,43 hodin, skončeno v 10,00 hodin -) výslech obviněného [příjmení] 26. 9. 2017 v 12,20 hodin, skončeno v 13,15 hodin, přítomen obhájce žalobce -) výslech obviněného [příjmení] [jméno] 26. 9. 2017, zahájen v 13,20 hodin, skončeno v 13,50 hodin, přítomen obhájce žalobce [příjmení] -) pokračování protokolu o výslechu obviněného 15. 8. 2018, zahájeno v 9,00 hodin, skončeno v 9,20 hodin -) výslech obviněného [jméno] [příjmení] 22. 8. 2018, zahájeno v 13,00 hodin, skončeno v 14,00 hodin -) výslech žalobce 26. 9. 2017, zahájeno v 14,00 hodin, skončeno v 14,30 hodin, přítomen JUDr. [příjmení] obhájce žalobce -) 8. 11. 2017 přibrána tlumočnice z německého do českého jazyka -) 25. 10. 2017 proběhl na Finančním úřadě Lipsko 2, výslech svědka pana a paní [jméno] [příjmení] -) 25. 10. byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení] od 12,00 do 14,20 hodin a to na Finančním úřadě Lipsko 2 -) dne 23. 4. 2018 podáno vysvětlení a úřední záznam [jméno] [příjmení] -) 11. 4. 2018 podán úředním záznam vysvětlení [jméno] [příjmení] -) 21. 9. 2017 protokol o výslechu svědka [příjmení] [příjmení] na Policejním prezidiu [příjmení] [příjmení] v 8,37 hodin, skončeno v 9,50 hodin -) opatřením z 8. 12. 2017 přibrán znalec [příjmení] [příjmení] [příjmení] z oboru kybernetika, výpočetní technika -) obviněný [příjmení] podal námitky proti formulaci otázek položených znalci, o nichž, které byly posouzeny MSZ v Praze dne 15. 1. 2018 -) z kapacitních důvodů odmítli znalecký posudek dále [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] Česká republika a [anonymizováno] -) předkládací zpráva 10. 12. 2018 stížnost obviněného [příjmení], neveřejné zasedání proběhlo u Městského soudu v Praze 16. 1. 2019, -) obžaloba byla podána 15. 2. 2019 – nebo obžaloba ze dne 15. 2. 2019 byla podána k Městskému soudu v Praze 27. 2. 2019, obžalovaných bylo 9, obviněných, mezi nimi žalobce [celé jméno žalobce] -) referátem ze 4. 4. 2019 bylo nařízeno hl. líčení na dny 27.5, 28.5, 29.5, a 26.6, 27.6 a 28.6.2019 -) 25. 3. 2019 byla podána žádost o zrušení zajištění hmotných věcí, a to peněžních prostředků obviněným [jméno] [příjmení] -) 10. 4. 2019 byla podána žádost o odročení jednání obviněného [příjmení] -) 11. 4. 2019 stížnost obviněného [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 56T 2/197095, kdy tímto usnesením 8. 4. 2019 předseda senátu Městského soudu v Praze zamítnul žádost obžalovaného o zrušení zajištění náhradní hodnoty -) hl. líčení proběhlo 27. 5. 2019 v 9,00 hodin, skončeno v 9,30 hodin, přítomen obhájce žalobce -) k žádosti jednoho z obviněných hl. líčení referátem z 28. 5. 2019 odročeno na září 2019 -) předkládací zpráva ze dne 5. 6. 2019 Městskému soudu v Praze -) v neveřejném zasedání Městský soud v Praze rozhodl 27. 6. 2019, že se stížnost obviněného [jméno] [příjmení] zamítá -) návrh k provedení důkazů z 11. 6. 2019 obžalovaného [příjmení] -) hl. líčení se konalo 4. 9. 2019 v 9,00 hodin, přítomen zástupce žalobce, obhájce žalobce, v 11,30 hodin přerušeno do 12,45 hodin, skončeno v 14,30 hodin -) 5. 9. hl. líčení zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, v 10,55 hodin přerušeno, pokračováno v 12,35 hodin, skončeno v 14,20 hodin -) uložen znalecký posudek JUDr. Ing. [příjmení] z 28. 8. 2019 -) neveřejné zasedání proběhlo u Městského soudu v Praze 15. 10. 2019, kdy bylo vyhlášeno usnesení, že se tr. stíhání obžalovaného [jméno] [příjmení] zastavuje, neboť obžalovaný zemřel -) hl. líčení konáno 15. 10. 2019, zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, skončeno v 11,40 hodin -) hl. líčení 16. 10. 2019 zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, skončeno v 13,50 hodin -) hl. líčení 17. 10. 2019 zahájeno v 9,00 hodin, přítomen zástupce žalobce, v 10,40 hodin přerušeno, pokračováno v 12,30 hodin, v 14,40 hodin skončeno -) 18. 10. 2019 hl. líčení zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, skončeno v 11,25 hodin -) podnět obžalovaného [příjmení] k přezkoumaná znaleckého oprávnění [příjmení] [příjmení], vyřízen místopředsedkyní Krajského soudu v Praze dne 7. 5. 2019 -) usnesení o uložení pořádkové pokuty 25. 10. 2019 svědkovi [příjmení], jenž se nedostavil k nařízenému hl. líčení -) referátem z 29. 10. 2019 nařízeno hl. líčení na prosinec 2019 a únor 2020 -) žádost o zrušení zajištění hmotných věcí obviněného obžalovaného [příjmení] ze dne 5. 11. 2019 -) námitky obžalovaného [příjmení] k postupu přípravy a zadání vypracování znaleckého posudku ze dne 5. 11. 2019 -) usnesením z 18. 11. 2019 se rozhodl předseda Městského soudu v Praze na č.l. 7540, že se zamítá žádost obžalovaného [příjmení] o zrušení zajištění náhradní hodnoty -) stížnost proti usnesení o zamítnutí zrušení zajištění obžalovaného [příjmení] ze dne 27. 11. 2019 -) námitky proti správnosti protokolace v hl. líčení ze dne 5. 12. 2019 -) hl. líčení 12. 12. 2019, zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, skončeno v 9,20 hodin -) u Městského soudu v Praze proběhlo 12. 12. 2019 neveřejné zasedání, kde bylo vyhlášeno usnesení, podle něhož se opravuje protokol o hl. líčení ze dne 16. 10. 2019 -) referátem z 13. 12. 2019 bylo nařízeno hl. líčení na březen 2020 -) stížnost obžalovaného [příjmení] byla předložena 16. 1. 2020 Městskému soud v Praze, jenž rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 1. 2020 s tím, že se stížnost obžalovaného [příjmení] o zrušení zajištění – o zamítnutí rozhodnutí o zrušení zajištění zamítá -) s ohledem na nepřítomnost přísedícího byly hl. líčení nařízené na březen 2020 odročeny – nebo byly zrušeny na základě referátu soudu ze dne 10. 1. 2020 -) vyjádření policejního orgánu z 19. 9. 2017 ke stížnosti obžalovaného [příjmení] k žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, vyrozumění o výsledku přezkoumání z 25. 9. 2017 MSZ v [obec] -) dále obžalovaný [příjmení] požádal 19. 10. 2017 o provedení nutných úkonů k seznámení se spisem -) dále 26. 10. 2017 poslal návrhy a výhrady k postupu policejnímu orgánu, maření policejního orgánu ze dne 27. 10. 2017 -) 31. 1. 2018 opětovně obžalovaný [příjmení] podal žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu -) o výsledku přezkoumání byl vyrozuměn 15. 2. 2018 -) 20. 2. 2018 podal obžalovaný [příjmení] žádost o zrušení, provedení a zařazení důkazů telekomunikačního odposlechu pro nezákonnost -) další žádost o zrušení zajištění podal 20. 3. 2018 -) stížnost obžalovaného [příjmení] ze dne 20. 9. 2018 o vyrozumění přezkoumání stížnosti byl vyrozuměn 2. 8. 2018 -) vyjádření obžalovaného [příjmení] z 9. 10. 2018 -) usnesením Policie České republiky z 8. 10. 2018 byly obžalovanému [příjmení] vráceny zajištěné věci -) obhájce žalobce prostudoval spis dne 5. 10. 2018, a to v čase od 11,40 hodin do v čase 13,30 -) žádost o prověření postupu policejního orgánu obžalovaného [příjmení] ze dne 16. 10. 2018 -) vyrozumění o výsledku přezkoumání MSZ v Praze ze dne 22. 10. 2018 -) usnesení Městského soudu v Praze z 20. 9. 2018 bylo rozhodnuto, že se obě stížnosti obviněného [příjmení] zamítají -) 26. 10. 2018 ústavní stížnost obviněného [jméno] [příjmení] byla odmítnuta -) obviněný [příjmení] v listopadu 2018 podal žádost o zrušení zajištění věci, o předložení důkazů, vrácení dokumentů, o předložení důkazního prostředku, -) ústavní stížnost [jméno] [příjmení] ze dne 27. 11. 2018 byla odmítnuta -) obžalovaný [příjmení] 29. 11. 2017 podal námitky proti znaleckým posudkům -) MSZ v Praze bylo dne 30. 11. 2018 rozhodnuto, že se zamítají žádosti obviněného o zrušení zajištění náhradní hodnoty -) ústavní stížnost obviněného [jméno] [příjmení] byla usnesením Ústavního soudu z 11. 12. 2018 odmítnuta -) návrh na podání obžaloby je z 1. 1. 2019 -) hl. líčení 31. 8. 2020 zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, přerušeno v 11,38 hodin, pokračováno v 12,50 hodin, na konci vyhlášen rozsudek, jímž byli čtyři obžalovaní uznáni vinným a šest obžalovaných bylo obžaloby zproštěno, a to včetně žalobce -) žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí ze dne 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020 -) rozsudek byl rozeslán na základě referátu ze dne 30. 11. 2020 a právní moc rozsudku, zprošťujícího výroku žalobce ke dni 9. 12. 2020 -) usnesení o spojení věcí ze dne 31. 8. 2020 -) předkládací zpráva Vrchnímu soudu v Praze z 1. 12. 2020 došlo 3. 12. 2020 -) 10. 12. 2020 se konalo neveřejné zasedání, kde byla stížnost obžalovaného [příjmení] zamítnuta -) odvolání obžalovaného [příjmení] ze dne 8. 12. 2020, téhož dne odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] -) 10. 12. 2020 došlo odvolání obžalovaného [příjmení], doplnění odvolání obžalovaného [příjmení] došlo 11. 12. 2020, z téhož dne doplnění odvolání obžalovaného [příjmení], stížnost obžalovaného [příjmení] z 20. 8. 2020 proti postupu soudu o usnesení o vyloučení obžalovaného ze společného řízení -) usnesení o odměně ustanovenému obhájci Městského soud v Praze ze dne 27. 8. 2020 -) 11. 1. 2021 odůvodnění odvolání obžalovaného [příjmení] -) žádost o opravu opisu rozsudku obžalovaného [příjmení] ze dne 16. 1. 2021 -) usnesením z 19. 1. 2021 byl návrh obžalovaného předsedy Městského soudu v Praze zamítnut -) 15. 5. 2020 došlo další podání obžalovaného [příjmení] -) 14. 5. 2020 další žádost obžalovaného [příjmení] o zrušení zajištění věcí -) Usnesením z 21. 5. 2020 předseda senátu Městského soudu v Praze zamítl žádost obžalovaného [příjmení] o zrušení zajištění a o vrácení zajištěných věcí -) byl zapůjčen spis Obvodního soudu pro Prahu 4, 4T 136/2015 -) předkládací zpráva ze dne 15. 6. 2020, spis doručen Vrchnímu soudu v Praze 16. 6. 2020, -) neveřejné zasedání se konalo 25. 6. 2020 -) podané obžalovaným [celé jméno žalobce] -) neveřejné zasedání se konalo 17. 8. 2020 u Městského soudu v Praze, kde bylo rozhodnuto o doplnění protokolu o hl. líčení ze dne 4. 9. 2019, 15. 10. 2019, 17. 10. 2019, 17. 8. 2020 se konalo hl. líčení, přítomen obhájce žalobce, zahájeno v 9,00 hodin, v 10,26 hodin přerušeno, pokračováno v 10,41 hodin, skončeno v 14,17 hodin, -) 18. 8. 2020 hl. líčení zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, přerušeno v 10,37 hodin, pokračováno v 10,50 hodin, dále přerušeno v 11,49 hodin, pokračováno v 13,02 hodin, skončeno 13,54 hodin -) usnesení o vyloučení věci ze společného řízení obžalovaného [jméno] [příjmení] ze dne 18. 8. 2020, -) stížnost obviněného [příjmení] ze dne 20. 8. 2020 -) usnesením ze 17. 8. 2020 bylo rozhodnuto, že se poškozený Finanční úřad pro hl. m. Prahu nemůže uplatňovat nárok k hl. líčení na náhradu škody -) hl. líčení 6. 2. 2020 zahájeno v 9,00 hodin, přítomen obhájce žalobce, v 10,50 hodin přerušeno do 12,30 hodin, skončeno v 14,46 hodin -) předloženo odborné vyjádření Ing. [jméno] z 24. 10. 2019 -) hl. líčení 7. 2. 2020, zahájeno v 9,00 hodin, skončeno v 12,00 hodin, přítomen obhájce žalobce -) referátem z 11. 2. 2020 voláno na hl. líčení na duben 2020 -) usnesení o přiznání svědečného z 2. 4. 2020 referátem z 15. 4. 2020 nařízeno hl. líčení na srpen 2020 Z dopisu Policii ČR ze dne 20. 10. 2017 soud zjistil, že předmětného dne se na soud obrátil zástupce žalobce s dotazem ohledně chybějících svazků přílohového spisu. Ze záznamu o prostudování spisu ze dne 17. 10. 2017 vzal soud za prokázané, že zástupce žalobce daného dne v době od 9:45 hodin do 10:15 hodin a dne 16. 10. 2017 v době od 13:30 hodin do 15:45 hodin studoval přílohový spis. Z žádosti o přezkoumání postupu policie ze dne 30. 10. 2017 soud zjistil, že uvedeného se dne na Městské státní zastupitelství obrátil zástupce žalobce s žádostí o prošetření postupu policie. Obdobná žádost byla zástupcem žalobce zaslána i dne 13. 11. 2018 (čl.106 spisu). Z propouštěcí zprávy na čl. 33 spisu soud zjistil, že manželka žalobce nyla dne 6. 10. 2017 přijata do nemocnice jako dosud zdravá pacientka, došlo k mozkové mrtvici, byla nalezena drobná akutní ischemie, bez nutnosti operace předána do péče kardiologa. Z oddacího listu na čl. 35 má soud za zjištěné, že žalobce dne 8. 3. 1996 uzavřel s [jméno] [příjmení] sňatek, přičemž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 11. 2019 č. j.: 22 C 186/2019-24. Z čestného prohlášení na čl 37 spisu vzal soud za zjištěné, že manželka žalobce četně prohlásila, že hlavní příčinou rozvratu a rozvodu manželství s žalobcem bylo zahájení trestního stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ze dne 31. 8. 2017. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce byl již v minulosti opakovaně stíhanou a pravomocně odsouzenou osobou (3x).

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

18. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo [číslo]). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

19. Nárok A na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného stíhání - 200 000 Kč 20. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 21. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobkyně došlo.

22. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 12. 9. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 9. 12. 2020, kdy byl žalobce rozsudkem městského soudu z 31. 8. 2020 pravomocně zproštěn obžaloby, tedy zhruba 3 roky a 3 měsíce. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje„ pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako věci zcela přiměřenou, a to zejména s přihlédnutím k procesní a skutkové složitosti věci.

23. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

24. Žalobce byl stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobci hrozila vysoká sazba trestu odnětí svobody v rozmezí až 10 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

25. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

26. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

27. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že soud uvěřil, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého života a na zachování osobní cti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení a následné vedení trestního stíhání po dobu více jak 3 let představovalo pro žalobce výraznou psychickou zátěž, jež vedla až k rozpadu dlouholetého manželství žalobce. Soud dále zohlednil, že žalobce byl stíhán pro úmyslný trestný čin, za jehož spáchání mu hrozil trest odnětí svobody až 10 let. Žalobce trpěl nespavostí, úzkostnými stavy. Žalobce dále netvrdil, ani neprokazoval zásahy ve sféře ekonomické, volnočasové, pracovní či sociální. Trestní řízení nebylo medializováno, žalobce nebyl stíhán vazebně. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce měl opakovanou zkušenost s trestním stíháním. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavil, ani svoji účastnickou výpověď nenavrhl, uvedený postoj vypovídá dle soudu o určité rezignaci žalobce a nízkém významu tohoto řízení pro něj.

28. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

29. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 50 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud při tom zohlednil, že žalobce byl stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby, jenž měl spáchat úmyslně. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s trestní sazbou až 10 let a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného a soukromého života žalobce, jenž vyústil v rozvrat jeho dlouholetého manželství. Naopak věc nebyla medializována, což je okolnost, jež nemajetkovou újmu žalobce snižuje a zejména pak skutečnost, že žalobce měl opakovanou zkušenost s trestním stíháním, což je okolnost, jež ho výrazně odlišuje od poškozených, jež se v postavení trestně stíhané osoby ocitají poprvé a mají tedy pouze rámcovou představu o průběhu trestního stíhání a vlivech, jež takové trestní stíhání na jejich život může mít. Pracovní, sociální, ekonomická ani volnočasová sféra žalobce nebyla zasažena. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění.

30. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

31. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 72/2017 (u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 23 Co 354/2019), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 50 000 Kč. I v tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné platby, i když v druhém odstavci, tj. hrozila mu obdobná trestní sazba (2 -8 let), přičemž povaha trestného činu byla totožná. Rovněž jako v případě zdejšího žalobce, mělo trestní stíhání poškozeného významný negativní vliv na manželské soužití. Trestní stíhání poškozeného trvalo necelé tři roky, tj. zásah trval podobnou dobu. Poškozený byl obdobně vystaven tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Nicméně oproti zdejšímu žalobci byl poškozený osobou do té doby bezúhonnou, jež vedla řádný život a oproti zdejšímu žalobci je nutno zdůraznit, že řízení poškozeného bylo medializováno. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá ke stejnému závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 50 000 Kč, když soud na druhou stranu přihlédl k tomu, že žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou. S ohledem na okolnost, že žalovaná poskytla žalobci vyšší zadostiučinění v podobě částky 58 500 Kč, tedy více, než k jaké výši dospěl soud, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu co do částky 141 500 Kč zamítnuta. Nutno přitom konstatovat, že žalobce sám přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl.

32. Nárok B – náhrada škody ve výši 191 603,50 Kč představující náklady na obhajobu 33. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 191 603,50 Kč. Žalovaná tento nárok dobrovolně odškodnila ve výši 170 610 Kč dne 11. 10. 2022 (po uplynutí lhůty pro předběžné projednání a po podání žaloby) a soud v tomto rozsahu řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil, rovněž jako v rozsahu částky 6 292 Kč, již žalobce vzal zpět při jednání soudu dne 6. 12. 2022. Předmětem řízení tak zůstala na tomto nároku částka ve výši 14 701,50 Kč, když s ohledem na skutečnost, že po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné, že zástupce žalobce ve dnech 16. 10. 2017 a 17. 10. 2017 nahlížel do spisu, když tyto úkony navazovaly na převzetí právního zastoupení žalobce a doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, soud shledal tyto dva úkony právní služby i s ohledem na současnou judikaturu Ústavního soudu ČR (I. ÚS 4012/18 z 8. 3. 2021, I. ÚS 3906/17 z 1. 3. 2021) jako účelné a žalované přiznal k zaplacení částku 6 292 Kč (2x 2 300 Kč, 2x režijní paušál á 300 Kč, DPH). Sazba mimosmluvní odměny za veškeré úkony právní služby byla stanovena s odkazem na § 7 a § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu na 2 300 Kč. Náhrada škody tak nebyla poskytnuta za úkony označené jako dopis Polici ČR ze dne 20. 10. 2017, žádost o přezkoumání postupu Policie ČR ze dne 30. 10. 2017 a žádost o přezkoumání postupu Policie ČR ze dne 13. 11. 2018, jež, i když v řízení bylo prokázáno, že jmenované žádosti byly sepsány, soud je shledal neúčelnými, neboť se nejedná ani o účelné úkony ve smyslu advokátního tarifu, ani o účelné úkony, jež by vedly ve smyslu OdpŠk ke zrušení nezákonného rozhodnutí, proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 8 409,50 Kč jako neopodstatněnou zamítl.

34. Nárok C – náhrada za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením ve výši 65 000 Kč 35. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

36. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

37. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 12. 9. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 9. 12. 2020, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 3 roky a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Naříkané řízení bylo skutkové, hmotněprávní i procesní stránce složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce.

38. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, hmotněprávní i procesně složité, neboť se jednalo o trestní řízení, kde na straně obviněných bylo nakonec 9 obžalovaných, v řízení vyvstala potřeba svědeckých výslechů a rozsáhlého listinného dokazování, a to zejména s ohledem na skutečnost, že předmětem trestné činnosti žalobce měla být poměrně sofistikována trestná činnost, do níž bylo zapojeno vícero subjektů. Ve věci bylo ve vztahu k žalobci rozhodováno jen soudem I. stupně. Právní složitost je dána i tím, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122,„ Soud I. stupně nepochybil, pokud právní složitost věci odůvodnil také poukazem na to, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud, neboť právě právní složitost věci hraje významnou roli při určení věcné příslušnosti soudu. Z ust. § 9 o. s. ř. je zřejmé, že spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často, zákon svěřuje v prvním stupni krajským soudům.“).

39. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel.

40. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud neshledal v řízení žádné průtahy, úkony orgánů veřejné moci na sebe logicky navazovaly, byly činěny v přiměřených lhůtách.

41. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v poměrech projednávané věci nelze přehlédnout, že je v případě zdejšího žalobce na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009).

42. S ohledem na uvedené je posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk možno považovat za přiměřeně dlouhé, pročež soud žalobu co do požadované částky 65 000 Kč na náhradě za nemajetkovou újmu z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení jako nedůvodnou zamítl.

43. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a dále žalobci přiznal nárok na úrok z prodlení z částek, které žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o. z. tímto žalovaná uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. Žalovaná se dostala do prodlení dne 29. 8. 2021, když k uplatnění nároku žalobce došlo dne 28. 2. 2021.

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 291 603,50 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 191 603,50 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 226 902 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) na škodní nárok (170 610 Kč škoda přiznaná žalovanou, 6 292 Kč škoda přiznaná soudem, 50 000 Kč nemajetková újma z nezákonného stíhání. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 55,62 % a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

46. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč -) odměny za 2x účelně vynaložený úkon právní služby po 9 500 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), 1x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 940 Kč (účast u ÚJ dne 6. 12. 2021, když po částečném zpětvzetí byla tarifní hodnota sporu 120 994 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 30 177 Kč s DPH -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 089 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 37 266 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 55,62 % po drobném zaokrouhlení částku 20 728 Kč.