47 C 178/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO žalované pro na uveřejnění odpovědi podle § 14 zák. č. 46/2000 Sb., tiskový zákon

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost uveřejnit odpověď dle § 14 zákona č. 46/2000 Sb. se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze 14. 11. 2024 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uveřejnit následující odpověď:„, Anonymizováno, “Text odpovědi: Dne , datum, byl v deníku , Anonymizováno, publikován článek s názvem „, Anonymizováno, “, což je zcela nepravdivé tvrzení. Předmětný audit nekonstatuje žádné porušení zákona, jiný druh „selhání“, ani jakékoliv pochybení ze strany představitelů , Anonymizováno, nebo členů dozorčí společnosti , právnická osoba, (, Anonymizováno, ) nominovaných , Anonymizováno, . Audit se zaměřuje na vyváženost smluvních vztahů mezi , Anonymizováno, a společností , právnická osoba, , nikoliv na činnost , Anonymizováno, . Audit nezkoumá politickou ani jinou odpovědnost představitelů , Anonymizováno, , ani otázky, ze kterých by měla být jejich odpovědnost vyvozována.Kromě toho, zhruba třetina auditem prověřovaných smluvních vztahů vznikla během , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tedy v období, kdy jak , Anonymizováno, . Další přibližně třetina auditovaných smluvních vztahů vznikla v období, kdy generálním ředitelem , Anonymizováno, byl stále člen jmenovaného , Anonymizováno, . I kdyby tedy bylo možné hovořit o jakémkoliv druhu , Anonymizováno, “ (což ale z auditu nevyplývá), šlo by primárně o selhání , AnonymizovánoZávěry auditu směřují k doporučení , Anonymizováno, revidovat některé součásti smluvní dokumentace za účelem lepšího monitoringu a vyhodnocování provedeného plnění, provádění průzkumu trhu a ověřování souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek.“V odůvodnění žaloby uvedla, že dne , datum, byl v deníku , Anonymizováno, “ (dále jen „článek“), avšak tento titulek obsahuje nepravdivé skutkové tvrzení, které se dotýká dobré pověsti žalobkyně , Anonymizováno, . Titulek článku uvádí širokou veřejnost v omyl o údajných pochybeních , Anonymizováno, či osobách touto , Anonymizováno, nominovaných, čímž poškozuje žalobkyni v očích veřejnosti, zejména současných a , Anonymizováno, žalobkyně. Předmětný audit totiž nekonstatuje žádné porušení zákona, nebo členů dozorčí rady společnosti , právnická osoba, nominovaných , Anonymizováno, . Žalobkyně na uvedený problém upozornila žalovanou dopisem ze dne 21. 10. 2024, ve kterém požádala žalovanou o uveřejnění odpovědi na článek, s odkazem na § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon. Žalovaná žádosti nevyhověla, proto žalobkyni nezbylo, než se svého práva domáhat touto žalobou.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 10. 2. 2025 uvedla, že žalobu zcela neuznává, sic ve svém podání učinila nesporným, že je redakčně odpovědnou osobou za obsah publikovaný v rámci , Anonymizováno, , Anonymizováno, a že v tomto deníku byl na , Anonymizováno, , datum, publikován článek s titulkem: „, Anonymizováno, “. Žalovaná v prvé řadě namítala prekluzi, když žalobkyně v prekluzivní 30denní lhůtě ve smyslu ust. § 12 odst. 3 tisk. z. u ní neuplatnila žádost o uveřejnění tiskové odpovědi. Stran věci samé sdělila, že titulek žalovaného článku je pravdivou interpretací závěrů zasedání , Anonymizováno, , o kterém je v daném článku informováno, když článek je nezbytné vnímat v jeho celkovém vyznění a nikoli pouze na základě izolovaných vět či titulků. , Anonymizováno, , které se konalo dne , datum, a o kterém Žalovaný článek referuje, prokazuje, že bylo přijato usnesení, podle kterého (cit.:) „v , právnická osoba, .“ Z průběhu daného zasedání a také z žalovaného článku je přitom zřejmé, že touto jednou stranou je myšlena , Anonymizováno, , tedy žalobkyně. Stejně tak je zřejmé, že projednávání daného auditu otevřelo diskusi o minimálně pochybném přístupu pana , adresa, , v období od listopadu 2018 do února 2023 , Anonymizováno, a následně , Anonymizováno, , to vše za , Anonymizováno, . Žalobou zpochybňovaný titulek žalovaného článku je tedy pravdivou interpretací průběhu a závěrů daného , Anonymizováno, , které byly veřejnosti prezentovány jako součást informování o věcech hodných veřejného zájmu. Žalovaná dále namítala, že titulek nesděluje, že by audit přímo konstatoval porušení zákona či jiné selhání nebo pochybení ze strany představitelů žalobkyně. Nic takového v titulku, respektive v žalovaném článku nezaznívá. Napadené tvrzení je tak pouze žalobkyní nesprávně dovozováno na základě subjektivního výkladu. Titulek zcela pravdivě informuje veřejnost o tom, že audit, který proběhnul, přesvědčil zastupitelstvo o tom, že žalobkyně (její zástupci) v dozorčí radě dané městské společnosti pochybila. Zastupitelstvo se usneslo na tom, že proběhnuvší audit ukazuje na chyby, a tím na selhání žalobkyně, která měla tuto věc ze své pozice politické strany ovládající příslušnou dozorčí radu hlídat. To vše je ze žalovaného článku jednoznačně dovoditelné. Současně žalovaná poukazovala, že pro právo na odpověď upravené v ustanovení § 10 a násl. zákona č. 46/2000 Sb. platí, že je zákonem na uplatněnou odpověď kladeno mnoho formálních požadavků ve smyslu formulace navržené odpovědi (která se musí omezit pouze na konkrétní skutková tvrzení a ty uvádět dostatečným způsobem na pravou míru či je řádně doplňovat a zpřesňovat). Mimo to, že žalovaný článek není nutné jakkoli uvádět na pravou míru, neboť odpovídajícím způsobem shrnuje průběh a závěry daného zasedání městského zastupitelstva, žalobkyní naformulovaná tisková odpověď výše uvedeným požadavkům nevyhovuje. S ohledem na uvedené navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaná je vydavatelem , Anonymizováno, , v jehož vydání ze dne , datum, byl uveřejněn článek s titulem: „, Anonymizováno, .

5. Z článku „, adresa, .“6. Z žádosti žalobkyně o uveřejnění odpovědi ze dne 21. 10. 2024 včetně doručenky na čl. 10 bylo soudem zjištěno, že žalované datovou schránkou zaslala žalobkyně dne 21. 10. 2024 žádost o uveřejnění odpovědi dle § 10 tiskového zákona vztahující se k předmětnému článku ze dne , datum, . Žádost byla zaslána z datové schránky právního zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, , aniž by k žádosti byla přiložena plná moc. Následně byla žalované dne 7. 11. 2024 doručena i předžalobní výzva (čl. 14 a 15).

7. Z reakce na žádost o uveřejnění odpovědi ze dne 29. 10. 2024 na čl. 13 má soud za zjištěné, že žalovaná nárok žalobkyně popírala, kdy jednak ji upozornila, že doposavad jí nebyla doručena žádná žádost, ze které by vyplývalo, že ji činí , Anonymizováno, a pokud jde o věc samou, konstatovala, že zpochybňovaný titulek článku je pravdivou interpretací průběhu a závěrů zasedání zastupitelstva.8. , Anonymizováno, , právnická osoba9. Právně soud věc posoudil následovně.

10. Dle ust. § 10 odst. 1 tiskového zákona, jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

11. Dle ust. § 10 odst. 2 tiskového zákona, odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce I. uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

12. Dle ust. § 12 odst. 1 tiskového zákona, žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu.

13. Dle ust. § 12 odst. 2 tiskového zákona, ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení.

14. Dle ust. § 12 odst. 3 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.

15. Dle ust. § 13 odst. 1 tiskového zákona, odpověď je vydavatel povinen uveřejnit ve stejné periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení s výslovným označením „odpověď“ nebo „dodatečné sdělení“, s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá.

16. Institut práva na odpověď z titulu uveřejněného sdělení v periodickém tisku, které obsahuje skutková tvrzení, která se dotýkají cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby předpokládá subjektivní pociťované poškození cti, důstojnosti nebo dobré pověsti dotčené osoby. Posuzování opodstatněnosti žádosti o uveřejnění odpovědi pak klade zvýšené nároky jak na vydavatele, tak na případné rozhodování soudů. Znění požadované odpovědi ve smyslu tiskového zákona musí umožnit veřejnosti, jíž je určena seznat, na jaké sdělení, které bylo uveřejněno v periodickém tisku obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, tato osoba svojí odpovědí reaguje (viz usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 1713/2007).

17. O případy, kdy nemůže být žalobě na uveřejnění odpovědi podle § 10 odst. 2 tiskového zákona vyhověno, půjde např. tehdy, pokud by uplatňovaný návrh odpovědi obsahoval logické nedostatky kompozice textu, zahrnoval v sobě obecné úvahy žadatele, byla v něm obsažena tvrzení, která by nebyla bezprostřední reakcí na uveřejněná sdělení, ale jednalo by se o informace relativně samotného obsahu ve vztahu k informaci, na níž by mělo být odpovědí reagováno, resp. koncipovaný návrh odpověď by nebral v úvahu možný další vývoj, resp. též změnu okolností případu, pokud by ovlivňovaly předpoklady pro utváření jejího znění, apod. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 140/2008).

18. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti (viz zmíněný nález sp. zn. IV. ÚS 146/04; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 1995, sp. zn. Cdon 24/95), nejde-li o zásah do intimní sféry jednotlivce.

19. Dobrá pověst právnické osoby, podobně jako název právnické osoby, patří k několika osobním právům, které jsou právnickým osobám zákonem přiznávány. Pokud není prokázán opak, má se za to, že právnická osoba má dobrou pověst.

20. Právo na odpověď poskytuje ochranu jak fyzickým osobám, tak právnickým osobám, a sice za předpokladu, že skutkové tvrzení (vyjma informací o soukromí) uveřejněné ve sdělení se dotýká cti fyzické osoby nebo pověsti právnické osoby. To znamená, že nestačí, je-li skutkové tvrzení nepravdivé, neúplné či zkreslující, ale musí být objektivně způsobilé působit difamačně, dotýkat se cti nebo důstojnosti dotčené osoby. Není přitom potřebné, aby byl prokazován úmysl působit difamačně, ten je pro posouzení nároku nerozhodný. Právnická osoba může podle TiskZ uplatňovat právo na odpověď, pokud se zveřejněné skutkové tvrzení týká jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Současná úprava v § 135 ObčZ hovoří o ochraně názvu, pověsti a soukromí (jde o analogickou úpravu k § 19 ObčZ 1964, na kterou TiskZ v poznámkách pod čarou odkazuje). TiskZ použil v ustanovení pojem „jméno právnické osoby“, což je nutné chápat jako určitou legislativní zkratku. Současný § 132 ObčZ výslovně uvádí: jménem právnické osoby je její název. Předmětem práva na odpověď mohou být skutková tvrzení, která zejména neoprávněně zasahují do práva k názvu (například nepravdivým tvrzením), ale také taková tvrzení, která zpochybňují právo k názvu (srov. CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr, URBÁNEK, Jiří. § 10 [Odpověď]. In: CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr, URBÁNEK, Jiří. Mediální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 23–24, marg. č. 9–11.)

21. Právo na odpověď může právnická osoba uplatňovat v případě zásahu do své (dobré) pověsti. Současný ObčZ upustil od pojmu „dobrá pověst“, neboť to v praxi mnohdy činilo interpretační problémy. Důvodová zpráva k ObčZ uvádí: Jaká pověst právnické osoby si zaslouží ochranu, musí plynout z konkrétních okolností případu a z logického obsahu zákona. Soudní praxe i literatura hovoří o tom, že pověst právnické osoby vzniká okamžikem jejího vzniku a má povahu osobního práva. Dokud není prokázán opak, předpokládá se, že právnická osoba má (dobrou) pověst (NS 30 Cdo 1385/2006). Pověst právnické osoby je nutné zkoumat mezi jejími obchodními partnery, zákazníky, případně mezi širokou veřejností. Jak uvedl NS 30 Cdo 861/2005 a také NS 30 Cdo 2384/2012: K neoprávněnému zásahu do pověsti právnické osoby výkonem práva kritiky může dojít pouze tehdy, jestliže přesáhl přípustnou míru takovým způsobem, který již v demokratické společnosti nelze tolerovat, přičemž určité zjednodušení či dokonce zkreslení skutečnosti v tisku nemusí nutné vést k (neoprávněnému) zásahu do práv dotčené osoby.

22. Prvně soud ve vztahu k žalované namítané prekluzi uvádí, že nárok žalobkyně prekludován není. Článek vyšel v , Anonymizováno, dne , datum, a žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala žalované dne , datum, žádost o uveřejnění odpovědi, tedy ve smyslu ust. § 12 odst. 3 TiskZ v zákonem požadované 30denní prekluzivní lhůtě. Není přitom rozhodné, že žádost nebyla formálně opatřena plnou mocí právního zástupce, neboť se jedná o požadavek, který lze zhojit (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1445/21).

23. Pokud jde o nárok samotný, předně nutno konstatovat, že soud nemůže sám požadovanou odpověď doplňovat ani měnit. S ohledem na žalobkyní požadované znění odpovědi pak soudu nezbylo, než žalobu spočívající v právu na zveřejnění odpovědi, jako neopodstatněnou zamítnout, neboť žaloba nesplňuje zákonné předpoklady stanovené pro odpověď dle tiskového zákona. Žalobkyní požadovaná odpověď se neomezuje toliko na skutková tvrzení uvedená v článku (titulku), avšak zcela mimo znění článku hovoří např. , Anonymizováno, . Dále žalovaná v článku výslovně uvádí, že informace čerpá z , Anonymizováno, (viz bod 8. rozsudku), avšak žalobkyně se v navrhované odpovědi vůbec k uvedenému jednání zastupitelstva nevyjadřuje. Nelze proto než uzavřít, že odpověď v rozporu se zákonem obsahuje jednak informace relativně samostatného charakteru ve vztahu k informacím uvedeným v článku a tvrzení, která bezprostředně na článek nereagují a jednak se žalobkyně požadovanou odpovědí snaží rozbořit smysl a účel celého obsahu článku.

24. Pro úplnost soud uvádí, že opírala-li žalobkyně svůj nárok o skutečnost, že titulek článku obsahuje nepravdivé skutkové tvrzení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, i v tomto ohledu neshledal soud argumentaci žalobkyně důvodnou, neboť titulek nesděluje, že by audit (ve svém textu) přímo konstatoval porušení zákona či jiné selhání nebo pochybení ze strany představitelů žalobkyně. Titulek toliko informuje veřejnost o tom, že audit, který proběhnul ve společnosti , právnická osoba, , přivedl , Anonymizováno, k závěru, že žalobkyně v dozorčí radě dané , Anonymizováno, . Z provedeného dokazování vyplynulo, že , Anonymizováno, se při jednání dne 12. 9. 2024 usneslo, že: „, Anonymizováno, Z uvedeného tak bylo lze vyvodit závěr, že „, Anonymizováno, “, když mezi účastníky přitom nebylo sporu, že zmiňovanou stranou je myšlena , Anonymizováno, , tj. zdejší žalobkyně. Titulek a obsah článku pak spolu korelují.

25. Soud tedy ze všech shora uvedených důvodů přistoupil k zamítnutí žaloby, jak je uvedeno ve výroku I.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč (vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání soudu dne 10. 4. 2025 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).

27. Poučení: