47 C 179/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 1 182 680 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 812 406 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 406 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 313 982 Kč od 17. 9. 2021 do 21. 1. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 40 348 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 9. 2021 se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu zahájeného trestního stíhání usnesením policie z 21. 6. 2017 č.j. KRPH-29793-102/TČ-2016-050271, jímž byl žalobce obviněn ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1,2 tr. zákoníku. Policejní orgán v řízení přibral znalce, který konstatoval, že se žalobce nedopustil pochybení a postupoval správně, přesto však policejní orgán řízení zahájil. Dne 10. 4. 2018 byla proti žalobci pro citovaný trestný čin podána u Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen„ okresní soud“) pod č.j. 1 ZT 177/2017-66 obžaloba. Soud rozhodl dne 11. 1. 2019 rozsudkem pod č.j. 1 T 53/2018-676 o zproštění obžaloby, proti kterému podala odvolání státní zástupkyně. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně pro formální nedostatky zrušil. Okresní soud znovu rozhodl pod č. j. 1 T 53/2018-892 o zproštění obžaloby a vytýkané nedostatky odstranil. Státní zástupkyně podala znovu odvolání a odvolací soud ve vztahu k zprošťujícímu výroku ohledně žalobce rozsudek usnesením z 12. 1. 2021 č. j.: 11 To 313/2020-941 potvrdil, čímž ve vztahu k žalobci nabyl téhož dni právní moci. Žalobce byl zproštěn obžaloby, a proto lze trestní stíhání považovat za nezákonné. V důsledku trestního stíhání byl žalobce nucen hradit náklady právního zastoupení, které byly provedeny [anonymizována dvě slova] [příjmení], [příjmení], [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dohromady bylo vykonáno 38 úkonů právní služby a čtyři ½ úkony právní služby, náklady právní obhajoby představují částku 126 566 Kč s DPH. Dále žalobce hradil náhradu za promeškaný čas a cestovní náhrady za cesty z [obec] do [obec] a zpět ve dnech 23. 2. 2018, 25. 6.2018, 10. 9. 2018, 12. 11. 2018, 9. 1. 2019, 11. 1. 2019, 19. 6. 2020, 31. 8. 2020 a 12. 1. 2021 v celkové výši 20 114 Kč Celkem vznikla žalobci nezákonným trestním stíháním škoda ve výši 146 680 Kč. Žalobci dále vznikla i nemajetková újma, když bylo zasaženo do jeho osobního a pracovního života. Došlo k zásahu do jeho osobní a profesní cti, byla poškozena jeho dobrá pověst jako zkušeného a kvalifikovaného odborníka, konečně bylo narušeno jeho postavení v rámci zaměstnání a mezi kolegy, když museli vypovídat v trestním řízení. Žalobce byl vystaven značné psychické zátěži, útrapám a nejistotě. Jako přiměřené zadostiučinění považuje žalobce náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 1 036 000 Kč, tedy 800 Kč za každý z 1295 dnů, po které byl vystaven trestnímu stíhání. Celková výše přiměřeného zadostiučinění a náhrady škody tedy činí 1 182 680 Kč. Závěrem žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 12. 3. 2021.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 20. 1. 2022 učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 146 680 Kč a nemajetkové újmy ve výši 1 036 000 Kč, jež mu měly vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 53/2018 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná po projednání nároku přiznala žalobci náhradu škody ve výši 113 982 Kč a zadostiučinění ve výši 200 000 Kč spolu s omluvou. Žalovaná rekapitulovala řízení shodně s žalobcem a uvedla, že bylo zahájeno usnesením z 21. 6. 2017, č.j. KRPH-102/TČ-2016-050271 a skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2020, vydaným pod sp. Zn. 1 T 53/2018-892, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2021 Trestní stíhání trvalo 3 roky a 6 měsíců a žalobci hrozila trestní sazba až 6 let odnětí svobody. Věc nebyla medializována, žalobce nespecifikoval konkrétní zásahy do osobní a profesní sféry, zásah do rodinného života nebo zdraví netvrdil, proto žalovaná vyhodnotila odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč spolu s vyslovenou omluvou jako dostatečné. Zároveň uvedla, že z žalobcem účtovaných úkonů představujících náklady obhajoby neuznala účast na výslechu Policie ČR dne 14. 9. 2017, kdy se svědek nedostavil, neboť to nebylo dohledáno v trestním spise, dále jednání s klientem dne 8. 9. 2017 a 2. 11. 2017, neboť jejich konání nebyla doložen a konečně účast na hlavním líčení konaném dne 11. 1. 2019, kde byl vyhlášen rozsudek, a proto byl uznán pouze půl úkon a účast na hlavním líčení konaném dne 31. 8. 2021, který byl uznán jako jeden úkon, neboť hlavní líčení netrvalo více než 2 hodiny. Z výše uvedených důvodů žalovaná přiznala žalobci nárok na náhradu škody představující náklady obhajoby ve výši 113 982 Kč. Žalovaná neuznala cestovné ve výši 20 114 Kč, protože nebyly doloženy technické průkazy použitých automobilů. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná závěrem navrhla, aby byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce podáním ze 4. 2. 2022 vzal žalobu co do částky 313 982 Kč pro plnění žalovanou dne 21. 1. 2022 částečně zpět, proto soud řízení usnesením ze 17. 2. 2022 č. j.: 47 C 179/2021-199 v této části zastavil. Citované usnesení nabylo právní moci dne 8. 3. 2022.

4. Při jednání soudu dne 7. 4. 2022 vzal žalobce před zahájením jednání ve věci samé, po revizi žaloby, žalobu zpět i co do částky 812 406 Kč, z čehož 786 000 Kč představoval nárok na náhradu nemajetkové újmy a ve zbytku nárok na náhradu škody, tudíž soud ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, nárok na náhradu škody ve výši 26 406 Kč představující cestovné ve výši 20 114 Kč s náhradou za ztrátu času a dva úkony právní služby spočívající v poradách žalobce s obhájcem z 8. 9. 2021 a 2. 11. 2017.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Při jednání soudu dne 7. 4. 2022 účastníci učinili nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil dne 16. 3. 2021. Nebylo sporu, že žalobce byl před zahájením trestního stíhání bezúhonný, jakož po provedeném dokazování nebylo sporu stran průběhu trestního stíhání žalobce. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 21. 6. 2017 usnesením PČR č.j. KRPH-102/TČ-2016-050271, jímž byl obviněn ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1,2 tr. zákoníku a skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové z 31. 8. 2020, vydaným pod sp. Zn. 1 T 53/2018-892, který nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 12. 1. 2021.

7. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce byl zničený, nechtělo se mu chodit do práce, své [anonymizováno 5 slov], do práce doposavad chodí se strachem. Jednak pracuje jako [anonymizována čtyři slova] [obec], jednak má svou [anonymizována dvě slova], kam dochází na dvě odpoledne v týdnu. Nechápe, jak je možné, že když znalec v posudku uvedl, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] byla v pořádku, že bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání. V podstatné míře omezil [anonymizována dvě slova], kdy nejprve nebyl k zákrokům vůbec psán ze strany nadřízených, posléze, když se situace trochu uklidnila, sám vznesl požadavek, že jich chce být účasten v nejmenší možné míře. V [anonymizováno] ho podporovali, stáli za ním. O trestním stíhání věděla z rodiny jen manželka, mladším synům, kterým v té době bylo 11 a 12 let a kteří s nimi žili ve společné domácnosti, nic neřekli. Mrzí ho, že mu trestní stíhání vzalo čas, který mohl plnohodnotně strávit s rodinou. Na doporučení zaměstnavatele absolvoval asi dvě sezení s psychologem, žádné utišující léky nebral.

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], jakožto manželky žalobce, vzal soud za prokázané, že žalobce se do sebe uzavřel, ztratil chuť do života, proto musela z větší míry převzít„ vedení a výchovu mladších synů“. O trestním stíhání nikomu neříkali, [obec] je malé město, báli se, jak by lidé reagovali. Když se někdy blížil soud, žalobce odjel na motorce, v dešti, nevěděla, jestli se vůbec vrátí, doma kvůli tomu vznikaly hádky. Uvedla, že žalobce je velmi zodpovědný, ke všemu přistupuje svědomitě, celou situaci velmi těžce nesl. Dodnes, pokud má jít na službu, špatně v noci spí a je nervózní.

9. Z přehledu [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [rok] [anonymizováno 5 slov] [rok] [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizováno 5 slov] [rok] [anonymizována dvě slova].

10. Z přílohy k faktuře [číslo] vystavené [příjmení] [příjmení], [příjmení], [právnická osoba] dne 29. 9. 2017 se podává, že žalobci bylo fakturováno za schůzku s obhájcem uskutečněnou dne 8. 9. 2017 v délce trvání hodiny a půl. Z přílohy k faktuře [číslo] vystavené [příjmení] [příjmení], [příjmení], [právnická osoba] dne 30. 11. 2017 se podává, že žalobci bylo fakturováno za schůzku s obhájcem uskutečněnou dne 2. 11. 2017 v délce trvání 2 hodin.

11. Z kopie velkého technického průkazu osobního vozidla [registrační značka] registrovaného na právního zástupce žalobce soud zjistil, že právní zástupce je vlastníkem osobního automobilu Škoda s průměrnou spotřebou 4,7 1, palivo NM. Z kopie velkého technického průkazu osobního vozidla [registrační značka] registrovaného na právního zástupce žalobce soud zjistil, že právní zástupce je vlastníkem osobního automobilu Ford s průměrnou spotřebou 5, 9, palivo NM.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

19. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011.

20. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

21. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

24. Žalobce se v konečném důsledku domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 250 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, nárok dále odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku). Předmětem žaloby tak zůstal nárok na relutární zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.

25. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 27. 6. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 12. 1. 2021, kdy byl žalobce rozsudkem okresního soudu z 31. 8. 2020 pravomocně zproštěn obžaloby, tedy zhruba 3 roky a 6 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje„ pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako věci přiměřenou, avšak jedná se již o déle trvající zásah.

26. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

27. Žalobce byl stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Tato trestná činnost má dle soudu způsobilost vyvolat jako trestný čin proti životu a zdraví zvýšenou míru společenského odsouzení. Nemajetkovou újmu však snižuje okolnost, že žalobci byl stíhán ze spáchání nedbalostního trestného činu. Žalobci však hrozila vysoká sazba trestu odnětí svobody v rozmezí až 6 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

28. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání poškozeného, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

29. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

30. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že v rámci rodinného života došlo k uzavření žalobce, k zhoršení vzájemných vztahů s manželkou, kdy mezi manžely panovalo napětí, jež někdy vyvrcholilo hádkou. Toto se projevovalo v rodinném životě nervozitou, určitým odstupem žalobce od rodinných záležitostí, což si doposavad zvláště ve vztahu k tehdy nezletilým synům vyčítá. Předně má však soud za prokázané, že byl zasažen jeho pracovní život, kdy žalobce dodnes chodí do práce se strachem, své [anonymizováno 5 slov], neboť se obává, že by se situace mohla znovu opakovat. Dále má soud z provedeného dokazování za zjištěné, že žalobce před zahájením svého trestního stíhání vykonával jako [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [obec] zpravidla více jak 100 úkonů ročně, jejichž počet však spolu s probíhajícím trestním stíháním dramaticky klesal až na číslo 4 za rok 2021. Žalobce dále na doporučení zaměstnavatele absolvoval dvě nebo tři sezení s psychologem a manželka při své výpovědi uvedla, že dodnes, má-li jít na službu, je nervóznější, špatně spí. Žádné další zásahy do zdravotní sféry žalobce nebyly tvrzeny. Svědeckou výpověď manželky žalobce soud hodnotí jako věrohodnou, spontánní, prostou tendenčních snah stranit žalobci. Soud má dále za prokázané, že ho manželka i zaměstnavatel, včetně kolegů podporovali. Žalobce dále netvrdil ani neprokazoval zásahy ve sféře ekonomické či sociální (o trestním řízení věděla z rodiny jen manželka). Trestní řízení nebylo medializováno, žalobce nebyl stíhán vazebně. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

31. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 200 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl jako do té doby bezúhonná osoba, stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti, vzal v potaz délku trestního stíhání ve výši 3 let a 6 měsíců. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s trestní sazbou 1 až 6 let a zejména pak shora popsaný zásah do pracovního, rodinného a soukromého života žalobce. Trestním stíháním pak jistě mohla být narušena pověst žalobce jako kvalifikovaného a zkušeného odborníka. Naopak vzhledem ke skutečnosti, že o trestním stíhání věděl toliko žalobce a jeho manželka (samozřejmě vyjma kolegů či případně některých dalších [anonymizována dvě slova]) a se zřetelem na skutečnost, že věc nebyla medializována, jsou okolnosti, jež nemajetkovou újmu žalobce snižují. Dále nelze odhlédnout, že manželka žalobci poskytovala po dobu trestního stíhání podporu, věřila mu. Ekonomická, sociální, zdravotní ani volnočasová sféra žalobce nebyla zasažena. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění.

32. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

33. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 57/2014 (u odvolacího soudu 16 Co 37/2016), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 142 600 Kč. I v tomto případě byl poškozený [anonymizována tři slova], byl trestně stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona, tj. povaha trestného činu byla obdobná. Trestní stíhání poškozeného trvalo 4 roky a 3 měsíce, tedy bylo jen nepatrně delší. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let a zákaz činnosti, tedy v zásadě mu hrozila i stejná trestní sazba. Stejně jako zdejší žalobce byl poškozený bezúhonný a vedl řádný život, řízení nebylo medializováno, poškozený nebyl vazebně stíhán. Trestním stíháním bylo poškozeno jeho dobré jméno, narušena jeho pověst. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, měl psychické obtíže, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Oproti projednávané věci však byl poškozenému nepravomocně uložen dokonce trest zákazu činnosti a trest odnětí svobody, a to opakovaně. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka vyšší než v porovnávaném případě, a to konkrétně částka 200 000 Kč, jež dle soudu je odůvodněna především výraznějšími zásahy do osobnostní sféry žalobce, zejména jeho pracovního a rodinného života. Jelikož žalovaná již částku ve výši 200 000 Kč, jež soud shledal adekvátním odškodněním, žalobci dne 21. 1. 2022 zaplatila, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu (50 000 Kč) jako neodůvodněnou zamítl (výrok III.).

34. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl.

35. Jde-li o druhý nárok žalobce, a to nárok na náhradu škody, jenž po částečném plnění žalovanou zůstal neuspokojen, co do výše 26 406 Kč představující náhradu za porady s žalobce s obhájcem ve dnech 8. 9. 2017 a 2. 11. 2017 a náhradu cestovného spolu s náhradu promeškaného času za jízdy autem obhájce ve dnech 23. 2. 2018, 25. 6. 2018, 10. 9. 2018, 12. 11. 2018, 9. - 11. 1. 2019, 19. 6. 2020, 31. 8. 2020 a 12. 1. 2021, soud došel k závěru, že nárok žalobce je zcela opodstatněn. Žalobce za celou dobu vedení trestního stíhání uplatnil náhradu za poradu s obhájcem toliko dvakrát, a to za dny 8. 9. a 2. 11. 2017. Dvě žalobcem uplatněné porady má soud za věci zcela přiměřené, z provedeného dokazování (bod 10. rozsudku) vzal pak soud za prokázané, že tyto byly žalobci jako úkon právní služby fakturovány [příjmení] [příjmení], [příjmení], [příjmení] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova], přičemž mezi účastníky bylo uhrazení těchto právních služeb ze strany žalobce nesporným. Soud vycházel z tarifní hodnoty 30 000 Kč ve smyslu ust. § 10 odst. 3 písm. c) a. t., když za každý z těchto úkonů náleží odměna 2 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za tyto 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč plus DPH, neboť právní zástupce žalobce je jejím plátcem, tj. celkem částka 6 292 Kč. Konečně pak soud přiznal náhradu i za ztrátu času ve výši 8x6x100, neboť právní zástupce žalobce vykonal ve výše jmenovaných 8 dnech cestu ze sídla své advokátní kanceláře v [obec] do [obec], kde probíhala soudní jednání, přičemž za každou takovou cestu tam a zpět náleží náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 3 a. t. za 6 započatých půlhodin po 100 Kč. K tomu cestovné vozidlem [příjmení], RZ [anonymizována dvě slova], vzdálenost [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 130, se základní náhradou za 1 km 4 Kč při ceně PHM 29,80 Kč litr, při spotřebě 5,9 l [číslo] km, tedy celkem 1 811 Kč (cestovné dne 23. 2. 2018, 25. 6. 2018, 10. 9. 2018 a 12. 11. 2018), cestovné vozidlem [příjmení], RZ [anonymizována dvě slova], vzdálenost [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 130, se základní náhradou za 1 km 4,10 Kč při ceně PHM 33,60 Kč litr, při spotřebě 5,9 l [číslo] km, tedy celkem 1 913 Kč (cestovné dne 9. 1. 2019), cestovné vozidlem Škoda, RZ [anonymizována dvě slova], vzdálenost [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 130, se základní náhradou za 1 km 4, 20 Kč při ceně PHM 31,80 Kč litr, při spotřebě 4,7 l [číslo] km, tedy celkem 1 792 Kč (cestovné dne 19. 6. 2020 a dne 31. 8. 2020), a cestovné vozidlem [příjmení], RZ [anonymizována dvě slova], vzdálenost [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 130, se základní náhradou za 1 km 4,40 Kč při ceně PHM 27,20 Kč litr, při spotřebě 4,7 l [číslo] km, tedy celkem 1 565 Kč (cestovné dne 12. 1. 2021), tj. žalobci celkem na cestovném a náhradě za ztracený čas náleží částka 20 114 Kč, jež spolu s přiznanou náhradou za úkony právní služby ve výši 6 292 Kč, činí celou ve zbytku uplatněnou částku 26 406 Kč, proto soud výrokem II. zavázal žalovanou k její úhradě.

36. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a dále žalobci přiznal nárok na úrok z prodlení z částek, které žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o. z. tímto žalovaná uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. K prodlení žalované došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 16. 3. 2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 16. 9. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 17. 9. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3; § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 196 680 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 146 680 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 190 388 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví, tj. žalobce byl úspěšně zcela ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy á 50 000 Kč) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) na škodní nárok ve výši 113 982 Kč a soudem přiznaný škodní nárok ve výši 26 406 Kč. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 93,6 % a v tomto rozsahu jí tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

39. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají ke dni konání soudního jednání dne 7. 4. 2022 z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 3x účelně vynaložené úkony právní služby po 8 980 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d) a. t.; tj. celkem 32 597 Kč s DPH -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 089 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy náklady řízení činí 37 686 Kč s DPH. Následně žalobci vznikly náklady řízení sestávající z odměny za 1x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 180 Kč bez DPH (účast na jednání soudu dne 7. 4. 2022, jež se konalo již po částečném zpětvzetí žaloby) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 g) a. t.; tj. celkem 5 058 Kč s DPH a paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 363 Kč s DPH. Dohromady žalobci vznikly náklady ve výši 43 107 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 93,6 % po drobném zaokrouhlení částku 40 348 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu a pro úplnost soud uvádí, že účelným úkonem neshledal úkon označený jako vyúčtování nákladů žalobce a poradu s klientem, když ani netvrdil, kdy se měla konat a jak dlouho trvala.