47 C 19/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 176 880 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 174 280 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 9. 2020 domáhal po žalované náhrady škody ve výši 26 880 Kč představující náklady trestní obhajoby a náhrady nemajetkové újmy jednak za nezákonný výkon trestu ve výši 442 500 Kč a jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba nezákonného trestního stíhání v délce 48 měsíců je nepřiměřená. V žalobě uvedl, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality z 21. 8. 2013 [číslo jednací] bylo podle § 160 odstavec 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze zločinu úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství. Pro citovaný trestný čin byla podána u krajského soudu na žalobce obžaloba. Rozsudkem krajského soudu z 1. 12. 2016 sp. zn. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek“) byl žalobce uznán vinným, skutkem, který byl právně kvalifikován jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a byl za to odsouzen podle § 211 odst. 6 za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem za současného uložení přiměřeného omezení spočívajícího v povinnosti hradit uloženou náhradu škody. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla žalobci uložena povinnost spolu s druhým obžalovaným společně a nerozdílně uhradit poškozené [příjmení] [anonymizováno 5 slov], [IČO], částku ve výši 6 764 649,86 Kč jako náhradu škody. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 24. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka] bylo po projednání odvolání obžalovaných a státního zástupce proti rozsudku rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce a z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a bylo znovu rozhodnuto tak, že se žalobce odsuzuje podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let. Žalobce do výkonu trestu nastoupil dne 24. 10. 2017, z něhož byl následně dne 15. 2. 2018 propuštěn, a to na základě příkazu Nejvyššího soudu v Brně. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky z 15. 2. 2018 sp. zn. [číslo jednací] byl podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze z 24. 8. 2017, sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 1. 12. 2016, sp. zn. [spisová značka]. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém trestním řízení byl žalobce ohrožen trestní sazbou ve výši 2-8 let oproti původně stanovené trestní sazbě v rozmezí 5-12 let. Akcentoval, že nezákonné uvěznění mělo značné dopady na jeho osobu a rodinu. V novém trestním stíhání pak byla potvrzena nová trestní sazba a řízení skončilo rozsudkem krajského soudu z 20. 8. 2018 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 15. 8. 2019 sp. zn. [spisová značka]. Žalobce zdůraznil, že od zahájení trestního stíhání aktivně využíval všech zákonných prostředků obrany, k četným výslechům i k hlavním líčením se dostavoval, v řízení nezpůsobil žádné průtahy. Difamační účinek trestního řízení měl dopad na psychiku žalobce, jeho pracovní, profesní i rodinný život. Po nezákonném odsouzení žalobce a nástupu do výkonu trestu se o něm v okolí hovořilo jako o podvodníkovi, řada kolegů, známých a kamarádů se s ním přestala stýkat. Manželka žalobce musela změnit zaměstnavatele, v době nástupu žalobce musela zkrátit úvazek a vše nakonec vyvrcholilo psychickými problémy. Mladší dcera žalobce z finančních a časových důvodů nenastoupila na gymnázium, starší dcera nastoupila na gymnázium raději v jiném městě. Žalobce uplatnil u žalované nároky v celkové výši 743 180 Kč, žalovaná však uznala důvodným jen nárok žalobce z titulu náhrady ušlého zisku ve výši 63 365 Kč a nárok z titulu nemajetkové újmy za neoprávněný výkon trestu ve výši 57 500 Kč. Uvedené plnění se žalobci jeví jako nedostatečné a proto se touto žalobou domáhá shora uvedených nároků ve výši 619 380 Kč.

2. Žalovaná v podání z 3. 11. 2020 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 7. 11. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 743 180 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, nemajetkové újmy za průtahy v řízení a ušlý zisk. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 8. 2020. Žalovaná však žalobci poskytla zadostiučinění toliko ve výši 123 465 Kč, ve zbytku shledala nárok žalobce neopodstatněným. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že žalobce byl konečným rozhodnutím odsouzen po nové právní kvalifikaci k mírnějšímu trestu odnětí svobody na 3 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu trvání 5 let. Pokud jde o žalobcem požadovaný nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 26 880 Kč, žalovaná shledala splnění podmínek pro přiznání tohoto nároku jen v podobě nákladů na sepis dovolání včetně náležejícího režijního paušálu ve výši 2 600 Kč. Ve zbývající části náklady obhajoby žalobci nepřísluší, jelikož žalobce nebyl zproštěn obžaloby a jeho trestní stíhání nebylo zastaveno. Na rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nelze tedy pohlížet jako na rozhodnutí nezákonné. Za nezákonný výkon trestu vzhledem k okolnostem případu žalovaná považovala poskytnutí zadostiučinění ve výši 500 Kč/den výkonu trestu, celkem tak žalobci za 115 dní výkonu trestu odnětí svobody poskytla zadostiučinění ve výši 57 500 Kč. Zdůraznila, že žalobce nebyl zproštěn obžaloby, byl mu uložen podmíněný trest a navíc dle usnesení Nejvyššího soud z 15. 2. 2018 se dokonce jednalo o souběh dvou trestných činů, což by pro žalobce znamenalo ještě přísnější kvalifikaci než v původním rozsudku. Konečně jde-li o nárok žalobce na nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, žalovaná dospěla k závěru, že délka řízení byla přiměřená, když konstatovala, že trestní řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 21. 8. 2013 do 15. 8. 2019, tedy 6 let. Napadené řízení probíhalo jednou před policejním orgánem a dozorujícím státním zástupcem, dvakrát před soudem prvého stupně, dvakrát před soudem druhého stupně a jednou před soudem dovolacím. Věc byla po skutkové i právní stránce do určité míry složitá.

3. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v podání z 15. 12. 2020 navrhla přerušení řízení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonný výkon trestu, soud usnesením ze 4. 2. 2021 rozhodl o vyloučení tohoto nároku k samostatnému řízení. Citované usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2021. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na náhradu škody ve výši 26 880 Kč spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení a nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení ve výši 150 000 Kč.

4. Při jednání konaném dne 2. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 600 Kč stran nároku na náhradu škody. Usnesením z téhož dne soud řízení v daném rozsahu zastavil.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 7. 11. 2019 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody ze 7. 11. 2019; stanoviska žalované z 26. 8. 2020).

7. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Ostatně o průběhu trestního stíhání nebylo mezi účastníky sporu. Usnesení o zahájení tr. řízení si žalobce převzal dne 26. 8. 2013. Dne 8. 10. 2013 byl doručen návrh žalobce na doplnění dokazování. Sdělení PČR z 8. 10. 2013. Dne 8. 11. 2013 žalobce nahlížel do spisu. Dne 13. 2. 2013 úřední záznam. Dne 5. 9. 2013 výslech obviněného [příjmení]. Téhož dne výslech žalobce. Dne 9. 12. 2013 opětovně výslech žalobce. Vyrozumění žalobce z 3. 9. 2013. Dne 26. 11. 2013 doručeno podání České spořitelny – označené jako„ Žádost o poskytnutí informací – odpověď.“ Podnět dle § 8 odst. 2 tr. řádu z 9. 2. 2013 a zproštění mlčenlivosti. Sdělení Krajského st. zastupitelství z 10. 9. 2013 k danému podnětu. Dne 19. 9. 2013 došlo podání České spořitelny o zproštění povinnosti mlčenlivosti. Dne 14. 8. 2014 došlo další sdělení České spořitelny, ve věci probíhalo insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba], [IČO]. Zpráva insolvenčního správce z 26. 11. 2013. Dne 16. 9. 2013 PČR zasílá žádost o vydání předchozího souhlasu k zadržení. Žádost o vyhlášení pátrání po uvedené osobě z téhož dne. Svědkyně [příjmení] byla zadržena dne 19. 9. 2013. Dne 18. 9. 2013 výslech svědkyně [příjmení]. Dne 27. 9. 2013 podání vysvětlení svědkyně [příjmení] 2013. Dne 20. 9. 2013 výslech svědka [jméno]. Dne 24. 9. 2013 výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 27. 9. 2013 výslech svědka [příjmení]. Dne 1. 10. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení]. Dne 1. 10. 2013 výslech svědka [příjmení]. Dne 14. 10. 2013 výslech svědkyně [příjmení]. Dne 8. 11. 2013 výslech svědkyně [příjmení]. Dne 8. 11. 2013 výslech svědka [příjmení]. Dne 20. 11. 2013 výslech svědkyně [příjmení]. Dne 10. 2. 2014 žádost o spolupráci [právnická osoba] [právnická osoba] Další odpověď [obec] spořitelny došla dne 17. 2. 2014. Dne 18. 2. 2014 došlo podání společnosti [právnická osoba] Dne 19. 2. 2014 došlo podání [právnická osoba]. Dne 9. 5. 2014 došlo podání [právnická osoba] [anonymizováno]. Podání svědkyně [příjmení] z 26. 10. 2014. Dne 1. 9. 2014 výslech svědka [příjmení]. Dne 20. 9. 2013 výslech svědkyně [příjmení]. Dne 8. 8. 2014 doručeno podání [právnická osoba], a.s. k žádosti policie o poskytnutí informací. Stejně tak dne 5. 6. 2014 od [právnická osoba]. Dne 3. 7. 2014 bylo předloženo odborné vyjádření z oboru kriminalistika-odvětví technické zkoumání dokladů a písemností. Dne 15. 7. 2014 došlo sdělení Městské části Praha 5 – stavebního úřadu. Dne 12. 9. 2014 došlo sdělení společnosti [právnická osoba] Dne 29. 9. 2014 došlo sdělení společnosti [právnická osoba] Dne 31. 10. 2014 došlo sdělení společnosti [právnická osoba] Dne 29. 10. 2014 došlo sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení. Dne 7. 11. 2014 došlo sdělení [anonymizována dvě slova]. Další sdělení [anonymizována dvě slova] došlo 11. 11. 2014. Sdělení [anonymizována dvě slova] došlo 7. 11. 2014. Dne 17. 10. 2014 došlo sdělení Zaměstnanecké pojišťovny. Dne 4. 11. 2014 došlo sdělení [anonymizována dvě slova]. Dne 3. 11. 2014 došlo sdělení [ulice] [anonymizována dvě slova]. Dne 22. 10. 2014 došlo sdělení [obec] [anonymizována dvě slova]. Dne 23. 10. 2014 došlo sdělení Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra. Dne 6. 6. 2014 došlo sdělení společnosti [právnická osoba] Dne 9. 9. 2014 došlo sdělení insolvenčního správce. Dne 11.

6. úřední záznam 2014 s tím, že dne 10. 6. byla provedena prověrka v ulici [ulice], [anonymizováno] v [obec a číslo]. Úřední záznam o vyhodnocení bankovních účtů z 3. 9. 2014. Z úředního záznamu z 24. 11. 2014 se podává, že do vyšetřovacího spisu byly založeny pouze informace těch bank a finančních institucí, které sdělily, že obviněný žalobce a [příjmení] a společnost [právnická osoba] nebo [právnická osoba] užívali některou z poskytovaných služeb. Sdělení [obec] spořitelny z 13. 11. 2014. Sdělení Města Brandýs nad Labem – [příjmení] [jméno] došlo 20. 11. 2014 k žádosti o pověst [jméno] [příjmení]. Z 14. 11. 2014 došla zpráva Město Roudnice nad Labem, zpráva z bydliště k sdělení o zprávu místa bydliště posouzené osoby žalobce [celé jméno žalobce]. K prostudování tr. spisu došlo dne 2. 12. 2014. Sdělení České spořitelny 14. 11. 2014. Prostudování tr. spisu dne 5. 12. 2014. Návrh na podání obžaloby z 5. 12. 2014. Dne 16. 1. 2015 byla Krajským státním zastupitelstvím podána obžaloba na žalobce pro tr. čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Na základě referátu soudu z 19. 2. 2015 bylo nařízeno hl. líčení na dny 24. až 25. 6. 2015. Dne 11. 3. 2015 přišlo podání žalobce s návrhem na výslech svědků. Přípisem z 1. 4. 2015 je žádána PČR o doručení písemnosti. Na základě referátu soudu ze 14. 4. 2015 byl zaslán přípis zástupci žalobce. Zástupce žalobce zaslal podání dne 20. 4. 2015 s uvedením adresy svědka. Dne 21. 5. 2015 je založena omluva svědka z důvodu rehabilitace. Dne 24. až 25. 6. 2015 se konalo hl. líčení. Dne 13. 7. 2015 byl soudu doručen návrh na doplnění dokazování ze st. zastupitelství. Téhož dne byl založen druhý návrh na doplnění dokazování. Usnesením z 3. 9. 2015 bylo rozhodnuto o svědečném. Dne 25. 9. 2015 byl soudu doručen třetí návrh st. zástupce na doplnění dokazování. Referátem soudu z 29. 9. 2015 bylo hl. líčení nařízeno na 20. 10. 2015. Dne 20. 10. 2015 se konalo hl. líčení. Usnesením z 3. 11. 2015 bylo rozhodnuto o svědečném. Referátem soudu ze 4. 11. 2015 bylo nařízeno hl. líčení na 12. 1. 2016. Dne 12. 1. 2016 se konalo hl. líčení, bylo odročeno na 7. 4. 2016. Referátem z 25. 1. 2016 byli na hl. líčení konané dne 7. 4. 2016 obesláni i svědci a byly vyžádány důkazy od jiných institucí. Referátem soud ze 4. 3. 2016 byla vyžádána zpráva dle § 128 o. s. ř. Dle referátu soudu z 21. 3. 2016 byla vyžádána opětovně zpráva od osob dle § 128 o. s. ř. Dne 7. 4. 2016 se konalo hl. líčení, odročeno na 9. 8. 2016. Referátem soudu ze 7. 4. 2016 byli předvoláni na hl. líčení konané dne 9. 8. 2016 další svědci a vyžádány další zprávy. Usnesením z 20. 4. 2016 bylo rozhodnuto o svědečném. Dne 9. 8. 2016 se konalo ve věci hl. líčení. Dne 29. 9. 2016 bylo soudu zasláno CD s dožádaným výslechem. Dne 1. 12. 2016 proběhlo hl. líčení. Žádost soudce z 27. 12. 2016 o prodloužení termínu k vyhotovení rozhodnutí do 27. 1. 2017. Referátem soudu z 23. 1. 2017 byl účastníkům rozeslán rozsudek krajského soudu č. j. [číslo jednací]. Žalobci byl rozsudek doručen dne 25. 1. 2017. Odvolání st. zastupitelství došlo 30. 1. 2017. Odvolání druhého obžalovaného došlo dne 31. 1. 2017. Odvolání žalobce došlo dne 1. 2. 2017. Doplnění odvolání žalobce došlo dne 2. 3. 2017. Na základě předkládací zprávy z 21. 4. 2017 bylo Vrchnímu soudu v Praze předloženo odvolání všech stran. Referátem soudu z 12. 7. 2017 bylo nařízeno veřejné zasedání na den 24. 8. 2017. Dne 24. 8. 2017 se konalo veřejné zasedání před Vrchním soudem v Praze. Spis byl s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. [číslo jednací] vrácen krajskému soudu dne 20. 9. 2017. Na základě referátu soudu z 5. 10. 2017 bylo rozhodnutí rozesláno stranám. Usnesením z 5. 10. 2017 bylo rozhodnuto o nákladech tr. řízení druhého obžalovaného. Usnesením z téhož dne bylo rozhodnuto i o nákladech tr. řízení žalobce. Dne 13. 10. 2017 došlo soudu dovolání druhého obžalovaného. Téhož dne došlo soudu dovolání žalobce. Referátem soudu z 24. 10. 2017 byl zaslán přípis zástupci žalobce. Na základě předkládací zprávy z 6. 12. 2017 bylo Nejvyššímu soudu předloženo dovolání obžalovaných spolu se spisem dne 11. 12. 2017. Dne 17. 1. 2018 se konalo neveřejné zasedání. Usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [číslo jednací] z 15. 2. 2018 bylo rozhodnuto, že se rozsudky Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] zrušují. Referátem soudu z 2. 3. 2018 bylo usnesení rozesláno účastníkům. Dne 2. 3. 2018 došlo vyjádření z Nejvyššího st. zastupitelství k dovolání obžalovaných. Referátem soudu z 9. 3. 2018 bylo nařízeno hl. líčení na 29. až 30. 5. 2018. Dne 15. 3. 2018 je založeno sdělení o zaplacení nákladů tr. řízení obžalovaných. Dne 9. 4. 2018 je založena omluva druhého obžalovaného z účasti na nařízeném hlavním líčení. Referátem soudu ze 17. 4. 2018 byli účastníci vyrozuměni, že hl. líčení se bude konat toliko dne 30. 5. 2018. Dne 30. 5. 2018 proběhlo hl. líčení. Referátem soudu z 31. 5. 2018 byla obeslána poškozená [příjmení] záruční a rozvojová banka. Dne 20. 8. 2018 se konalo hl. líčení. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem Liberec značky [číslo jednací] byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu z 21. 8. 2018. Dne 28. 8. 2018 si padalo st. zastupitelství odvolání. Žalobce si podává odvolání dne 3. 9. 2018. Druhý obžalovaný si podal odvolání téhož dne. Doplnění odvolání st. zástupce došlo dne 20. 9. 2018. Na základě předkládací zprávy z 27. 9. 2018 byl spis spolu s odvoláním předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 2. 10. 2018. Referátem soudu z 8. 7. 2019 byli účastníci vyrozuměni o veřejném zasedání. Byl vyžádán výpis z rejstříku trestů. Veřejné zasedání se konalo dne 15. 8. 2019. Spis byl vrácen krajskému soudu dne 28. 8. 2019. Rozsudek odvolacího soudu rozeslán na základě referátu soudu z 9. 9. 2019. Usnesením z 9. 9. 2019 bylo rozhodnuto o nákladech tr. řízení obžalovaných.

8. Ze smlouvy příkazní o poskytnutí právní pomoci z 6. 9. 2013 soud zjistil, že uvedenou smlouvu uzavřel zdejší žalobce jakožto příkazce se svým právním zástupcem jakožto příkazníkem. Jako předmět právní pomoci byla sjednána obhajoba příkazce ve věci úvěrového podvodu. Ve smlouvě bylo sjednáno, že poskytnuté právní služby bude ve smyslu dohody ve firmě hradit [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to na základě předložených faktur.

9. Z dohody o zápůjčce z 27. 10. 2016 uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] jakožto zapůjčitelem a zdejším žalobcem jakožto vypůjčitelem vzal soud za prokázané, že na základě této dohody byla sjednána úhrada nákladů za právní zastoupení ve věci trestní obhajoby žalobce zapůjčitelem, a to v maximální výši 150 000 Kč. Vydlužitel se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úroky nejpozději do 27. 10. 2021.

10. Z daňového dokladu [číslo] vystaveného dne 1. 11. 2016 vzal soud za prokázané, že společnosti [právnická osoba] (dále jen„ společnost“) bylo za právní služby – obhajoba žalobce fakturována částka ve výši 36 300 Kč s datem splatnosti dne 9. 11. 2016.

11. Z daňového dokladu [číslo] vystaveného dne 13. 10. 2017 vzal soud za prokázané, že společnosti bylo za právní služby – obhajoba žalobce fakturována částka ve výši 26 780,03 Kč s datem splatnosti dne 18. 10. 2017.

12. Z daňového dokladu [číslo] vystaveného dne 14. 11. 2017 vzal soud za prokázané, že společnosti bylo za právní služby – obhajoba žalobce fakturována částka ve výši 33 880 Kč s datem splatnosti dne 14. 11. 2017.

13. Z daňového dokladu [číslo] vystaveného dne 1. 11. 2018 vzal soud za prokázané, že společnosti bylo za právní služby – obhajoba žalobce fakturována částka ve výši 10 890 Kč s datem splatnosti dne 1. 11. 2018.

14. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené je pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nehodnotí důkazy, které se vztahovaly k nároku na náhradu škody (čestné prohlášení žalobce z 23. 4. 2020 a přehled úkonů právní služby ze 7. 11. 2019), když skutková zjištění učiněná z těchto provedených důkazů nebyla pro rozhodnutí podstatná a z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

15. Soud má za prokázané, mezi účastníky bylo nesporné, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie České republiky, odboru hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje z 21. 8. 2013, [číslo jednací], pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství. Rozsudkem krajského soudu z 1. 12. 2016, č. j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným trestným činem a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s tím, že trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let s dohledem. Vrchní soud v Praze rozsudkem z 24. 8. 2017, sp. zn. [spisová značka], změnil rozsudek krajského soudu tak, že uložil žalobci trest odnětí svobody k nepodmíněnému trestu na 5 let. Následně bylo podáno dovolání, Nejvyšší soud v Brně usnesením z 15. 2. 2018, sp. zn. [číslo jednací] oba rozsudky zrušil, věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Krajský soud posléze rozsudkem č. j. [číslo jednací] z 20. 8. 2018 shledal žalobce vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a uložil podmíněný trest, tedy trest odnětí svobody v délce trvání 3 let a výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební doby v trvání 5 let s dohledem. Vrchní soud v Praze po projednání podaných odvolání rozhodnutím pod č. j. [spisová značka] z 15. 8. 2019 odsoudil žalobce za uvedený zločin k trestu odnětí svobody na 3 roky a podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu žalobci podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let a byl vysloven dohled. Toto rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 15. 8. 2019. Žalobce se v napadeném řízení nechal zastoupit advokátem, s nímž uzavřel shora citovanou příkazní smlouvu, ve které však bylo sjednáno, že za obhajobu žalobce bude fakturováno společnosti, s níž měl žalobce uzavřenou smlouvu o zápůjčce. Právní zástupce v souladu s příkazní smlouvou proto za žalobci poskytnuté právní služby vystavil daňové doklady [číslo] vystavené na společnost, tj. za obhajobu žalobce hradila právní služby třetí osoba.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 7. 11. 2019, což bylo mezi účastníky nesporným.

27. Nárok na náhradu škody ve výši 26 880 Kč 28. Mezi účastníky nebylo sporné, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení Policie ČR z 21. 8. 2013, [číslo jednací]. Sporným zůstal vznik majetkové škody. Po částečném zpětvzetí zůstal předmětem žaloby nárok na náhradu škody ve výši 24 280 Kč představující dle žalobce rozdíl mezi obhajobou v trestní sazbě 5-12 let vedenou do rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci a následnou obhajobou dle mírnější kvalifikace v trestní sazbě 2-8 let. Rozdíl mezi sazbami za jednotlivý úkon činí dle advokátního tarifu částku 640 Kč. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno ještě za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013. V souladu s § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Při posouzení nároku žalobce bylo tedy nutno vycházet z právní úpravy obsažené ve starém občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., ten přitom za škodu považoval majetkovou újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu, pouhý vznik dluhu oproti současné právní úpravě tedy ke vzniku škody nepostačuje.

29. Judikatura vycházející ze starého občanského zákoníku jednoznačně přijala závěr, že za škodu se považuje újma, která nastala (se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi (viz stanovisko Nejvyššího soudu z 18. 11. 1970, č. j. Cpj 87/70). Skutečná škoda dle starého občanského zákoníku znamenala zmenšení (úbytek) majetku poškozeného oproti stavu před škodnou událostí (viz opět uvedené stanovisko č. j. Cpj 87/70). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nebylo lze za takové zmenšení majetkového stavu poškozeného považovat skutečnost, že poškozenému vznikla povinnost zaplatit určitou částku svému věřiteli (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001, na něj navazující usnesení Nejvyššího soudu z 25. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1338/2005, a z 27. 6. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2225/2004, 25 Cdo 2227/2004), ale teprve skutečnost, že poškozený tuto částku svému věřiteli uhradil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1836/2001). V případech řešených v uvedené judikatuře šlo právě o situaci, kdy žalobci vznikla povinnost uhradit určitou částku jeho věřiteli, tato částka však dosud ze strany žalobce nebyla zaplacena. Nejvyšší soud založil svá citovaná rozhodnutí na závěru, že nebyla-li dosud dlužná částka věřiteli ze strany žalobce uhrazena, škoda na straně žalobce dosud nevznikla (neboť podle Nejvyššího soudu se samotná existence pohledávek třetích osob vůči žalobci v majetkové sféře žalobce úbytkem hodnot neprojevila). Citovaná judikatura Nejvyššího soudu přitom plně dopadá i na případ zdejšího žalobce. Žalobce v řízení prokázal, že náklady jeho obhajoby za něj hradil třetí subjekt, společnost. Dluh, jenž žalobci z tohoto titulu vznikl vůči společnosti nelze ve světle výše uvedené judikatury považovat za skutečnou škodu a proto soud žalobu v tomto rozsahu shledal neopodstatněnou a nárok žalobce zamítl.

30. Nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení ve výši 150 000 Kč 31. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

32. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

33. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 26. 8. 2013, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. K námitce žalobce, že trestní řízení trvalo devět let od podpisu smlouvy, z níž později vzešlo jeho trestní stíhání, soud upozorňuje, že řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu do doručení usnesení o zahájení trestního řízení, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 15. 8. 2019, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 5 let a 11 měsíců.

34. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky naříkaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

35. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i právně složitější. Žalobce byl stíhán pro spáchání trestného činu úvěrového podvodu spáchaného ve spolupachatelství. Ve věci bylo nezbytné zkoumat podmínky uzavření stavebního revolvingového úvěru ve výši 10 000 000 Kč a s tím související podnikatelskou činnost společnosti, jejímž jednatelem byl žalobce, zejména jaké zakázky a kdy tato společnost získala. Dále byla předmětem dokazování dotace na celou investiční akci. Řízení bylo komplikováno i probíhajícím insolvenčním řízením této společnosti, když ze zprávy insolvenční správkyně z 26. 11. 2013 policii k žádosti o poskytnutí informace vyplývá, že zdejší žalobce jakožto bývalý jednatel společnosti neurčitě označil adresu místa, kde by podle něho měl být uskladněn zbývající majetek dlužníka, nadto tento údajný pronajímatel sdělil, že nikdy nebyl ve smluvním vztahu s dlužníkem, a dlužník u něho nikdy žádná majetek uskladněný neměl. Insolvenční správkyně dále namítala, že nemá k dispozici účetnictví dlužníka, když z prohlášení žalobce dosud neobdržela žádnou relevantní informaci. Tedy žalobce v předsoudní fázi podával stran majetku dlužníka neurčité informace, policie v důsledku uvedeného neměla k dispozici účetnictví dlužníka. Dále bylo v řízení zpracováváno odborné vyjádření řešící pravost předložených listin za účelem poskytnutí úvěru. Naříkané řízení bylo komplikováno též tím, že žalobce měl spolu s druhým obviněným předat účetnictví dlužníka osobě bez domova, kdy za účelem výslechu této osoby muselo být vyhlášeno celostátní pátrání. Dále se ohledně projektu, na nějž byl stavební úvěr čerpán, bylo nezbytné zabývat podklady předloženým v souvisejícím stavebním řízení, byly též činěny prověrky nemovitostí. Vzhledem k podnikatelským aktivitám dlužníka, jehož jednatelem žalobce byl, bylo prováděno rozsáhlejší dokazování, o čemž mj. svědčí již samotná obsáhlost spisu čítajícího přes 2 000 stran, kdy podstatnou část spisu tvoří listinné důkazy, zejména pak smlouvy uzavřené dlužníkem a výpisy z bankovních účtů. V řízení vyvstala opakovaná potřeba svědeckých výpovědí, když nelze odhlédnout, že stran zaměstnanců banky muselo být s časovým předstihem též řešeno zproštění jejich mlčenlivosti, než policie vůbec mohla přistoupit k jejich výslechu.

36. Řízení probíhalo před policejním orgánem a dále před soudem. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát a Nejvyšší soud jedenkrát.

37. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že přestože se žalobce řádně dostavoval k výslechům a k nařízeným jednáním u soudu hlavní líčení, veřejná zasedání), má soud za to, že i žalobce se v předsoudní fázi podílel na délce řízení a stěžoval postup orgánů činných v trestním řízení, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce spolu s druhým obviněným poskytovali neúplné, neurčité informace stran majetku dlužníka a v řízení se bránili, že účetnictví dlužníka údajně předali osobě bez domova. Dále soud nepřehlédl, že žalobce opakovaně využíval dostupných řádných i mimořádných opravných prostředků, přičemž jak již bylo mnohokráte vyjádřeno v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, účastníku řízení sice nelze odepřít jeho právo podávat proti rozhodnutí soudu řádné i mimořádné opravné prostředky, na straně druhé však nelze klást k tíži státu, že řízení o těchto opravných prostředcích celkovou délku řízení nutně prodlouží.

38. Jde-li o činnost orgánů veřejné moci, musí zdejší soud konstatovat, že tyto postupovaly v řízení již od počátku plynule a koncentrovaně a činily úkony směřující k vydání rozhodnutí ve věci samé. V řízení nelze spatřovat žádné průtahy (ostatně žalobce ani nic takového netvrdí a žádné průtahy v řízení neoznačuje). Skutečnost, že řízení trvalo 5 let a 11 měsíců byla způsobena především skutkovou a právní složitostí projednávané věci a procesní aktivitou stran řízení.

39. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako zvýšený. Soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v trestních věcech (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko).

40. Nicméně vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy složitosti věci, významu řízení pro účastníka, chování účastníka a postupu orgánů veřejné moci, soud uzavřel, že délka řízení přesahující 5 let před policejním orgánem a následně vedená na třech stupních soudní soustavy je přiměřená, neboť má za to, že odpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a délka řízení netkví v příčinách vycházejících z působení orgánů veřejné moci v naříkaném řízení. Jelikož soud neshledal existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, nezabýval se již tím, zda žalobci vznikla nemajetková újma, a žalobu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobce byl neúspěšný, proto je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast na jednání dne 2. 3. 2021 a 7. 4. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 16. 4. 2021 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).