47 C 199/2024

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 20 730 674,86 Kč s příslušenstvím, I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 980 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 18 750 674,86 Kč s příslušenstvím se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 4 005 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 8. 2022 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením Jméno žalobce B ze dne 16. 10. 2013, č.j.: Anonymizováno , obviněn ze spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona ve formě účastenství dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství dle § 10, odst. 1, písm. c) tr. zákona. Pro citované trestné činy byla podána u Anonymizováno (dále jen „ Anonymizováno “) na žalobce obžaloba. Žalobce byl následně rozsudkem ze 17. 5. 2019 č. j.: Anonymizováno obžaloby zproštěn. K odvolání státního zástupce byl však napadený rozsudek Anonymizováno dne 30. 6. 2020 zrušen. Další zprošťující rozsudek byl vydán dne 27. 11. 2020, který nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne 1. 9. 2021, poté co bylo zamítnuto další odvolání státního zástupce. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 108 750 Kč představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení, dále zaplacení částky 1 980 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním a dále žalobce uplatnil nároky na náhradu majetkové újmy v podobě náhrady ušlého zisku á 20 278 604,45 Kč a náhradu ušlého zisku z výdělečné činnosti á 452 070,41 Kč. O nárocích na náhradu nemajetkové újmy bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j.: 47 C 179/2022-819 ze dne 10. 7. 2025 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j.: 29 Co 311/2025-839 ze dne 20. 11. 2025. Nároky na náhradu škody byly usnesením zdejšího soudu č. j.: 47 C 179/2022-781 z 19. 11. 2024 vyloučeny k samostatnému projednání a tyto jsou předmětem stávajícího řízení. K náhradě škody žalobce uvedl, že zahájením úkonů trestního řízení došlo k narušení „morální“ integrity jeho osoby, ke zpochybnění jeho důvěryhodnosti, což vedlo k tomu, že postavení žalobce bylo neslučitelné s dalším výkonem ekonomického ředitele Jméno žalobce C , jakož s jeho působením v představenstvu společnosti Jméno žalobce D . - dceřiné společnosti Anonymizováno . Tyto kroky byly vynuceny zahájeným šetřením policie a skandalizováním osoby žalobce o údajném tunelování Jméno žalobce E a následným trestní stíháním. Před zahájením trestního stíhání žalobce působil jako špičkový Anonymizováno , a to po dobu Anonymizováno jako kariérní zaměstnanec Anonymizováno . Žalobce neměl nikdy aspiraci dobrovolně se uplatnit v podnikání. Žalobce po profesní stránce byl uznávanou autoritou s vysokou možností uplatnění na trhu práce. V těchto pracovních pozicích je však nemyslitelné, aby byl „ Anonymizováno “ jakkoliv spojován s trestním řízením vedeným na jeho osobu, natož pak s trestním řízením, které je vedeno pro trestné činy ekonomické povahy spojované s „pletichami při veřejné soutěži“, „porušování povinností při správě cizího majetku“ a na to navázanou „legalizací výnosů z trestné činnosti“. Vzhledem k výše uvedenému žalobce nemohl nadále vykonávat v zaměstnaneckém či obdobném poměru svou profesi jako doposud, pokud by nadále chtěl vykonávat práci, kterou vykonával a rozvíjel celý svůj dosavadní profesní život. Žalobci tak nezbylo, než se snažit zajistit finanční prostředky pro sebe a svou rodinu výkonem samostatné výdělečné činnosti, když trestní stíhání trvalo 99 měsíců. Náprava tohoto stavu v rámci profesního života žalobce nenastala ani po pravomocném osvobozujícím rozsudku, neboť nabytí důvěry či znovuobnovení morální integrity bývá velmi obtížné, ne-li nemožné. Žalobce tak fakticky ztratil šanci najít v rámci pracovního či obdobného poměru u „významných firem“ či nadnárodních firem možnost pracovat v pracovním či obdobném poměru, a to za situace, kdy jeho celá dosavadní profesní kariéra se uplatňovala v rámci těchto poměrů a žalobce nechtěl nikdy podnikat. Nebýt tedy trestního stíhání, žalobcova profesní kariéra by s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou pokračovala i nadále. Žalobci tak bylo v důsledku nezákonného trestního stíhání znemožněno do budoucna působit v jediném oboru, pro který byl kvalifikován, ve kterém dosáhl reputace i postavení. Vedené trestní stíhání absolutně zlikvidovalo žalobcovu profesní kariéru, který již nemá perspektivu být zaměstnán a navázat na předchozí kariéru v oboru a firmě adekvátní jeho dřívějšímu postavení a praxi. Je zcela evidentní, že nebýt trestního stíhání, tak s pravděpodobností blížící se 100 %, zejména s přihlédnutím na její předchozí průběh bez jediné poskvrnky či neúspěchu, by předchozí velmi úspěšná profesní kariéra žalobce jako kariérního zaměstnance pokračovala i nadále. Se zřetelem na shora uvedené se tak žalobce domáhal náhrady ušlého zisku spočívajícího ve ztrátě na výdělku ve výši 20 278 604,45 Kč, když při výpočtu tohoto svého nároku vycházel z daňového přiznání za rok 2012, přičemž tyto příjmy byly sníženy o náklady na jejich dosažení, tj. vycházel z příjmů za rok předcházející tomu, v němž došlo k nezákonnému zásahu usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 10. 2013. V roce 2012 celkové příjmy žalobce činily částku 3 442 672 Kč, průměrný měsíční výdělek žalobce před zásahem tedy činil částku 286 889 Kč. K zásahu došlo dne 16. 10. 2013, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání a tento zásah trval do 20. 12. 2021. Žalobce při výpočtu ušlého výdělku vycházel z jednotlivých příjmů dosahovaných jím v jednotlivých letech, kdy zásah trval, přičemž zohlednil i náklady spojené s dosažením příjmů v jednotlivých letech dle účetní evidence. Rovněž byl zohledněn průměrný růst mezd, přičemž výše jednotlivých složek a výpočet je proveden v tabulce, na kterou žalobce v podrobnostech odkazuje s tím, že si nárokuje náhradu ušlého zisku spočívajícího ve ztrátě na výdělku za rok 2013 ve výši 617 596 Kč, za rok 2014 ve výši 2 282 507 Kč, za rok 2015 ve výši 2 379 890 Kč, za rok 2016 ve výši 2 357 296 Kč, za rok 2017 ve výši 2 580 376 Kč, za rok 2018 ve výši 2 313 470 Kč, za rok 2019 ve výši 2 485 826 Kč, za rok 2020 ve výši 2 444 745 Kč a za rok 2021 ve výši 2 816 897 Kč. Druhým projednávaným nárokem žalobce uplatnil nárok na náhradu ušlého zisku z výdělečné činnosti, spočívající v ušlém zisku za dobu, kdy žalobce nemohl tuto výdělečnou činnost vykonávat, protože se účastnil přímo úkonů trestního řízení a dále za dobu, ve které se zabýval přípravou své obhajoby na tyto úkony trestního řízení spočívající např. ve studiu trestního spisu (listinných důkazů apod.), přípravou na jednotlivá hlavní líčení atd. Jednotlivé dny jsou zjistitelné ze spisového materiálu a dle evidence žalobce. Za celou dobu trvání trestního stíhání se jednalo celkem o 742 hodin., přičemž v r. 2013 se jednalo o 45 hod., v roce 2014 o 58 hod., v roce 2015 o 34 hod., v roce 2016 o 126 hod., v roce 2017 o 8 hod., v roce 2018 o 124 hod., v roce 2019 o 211 hod., v roce 2020 o 120 hod. a v r. 2021 o 16 hod. Žalobce s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 922/18, když sám sebe charakterizoval též jako tzv. malého podnikatele, který podnikatelskou činnost vykonává osobně, jeho podnikání je výlučně závislé na jeho osobním výkonu a je to jeho jediný zdroj příjmů a příjmy z něj jsou pravidelné. Žalobce vypočetl výši průměrného hodinového výdělku v každém roce, kdy ony úkony činil či se jich účastnil, když vycházel z dosaženého příjmu z podnikání výdělečné činnosti (vykázaného v daň. přiznání) za ten který rok, kdy byly uskutečněny, sníženého o náklady na jeho dosažení, který následně vydělil počtem hodin dle plánovacího kalendáře osmihodinové pracovní doby za jednotlivé roky bez pracovních svátků. Takto určený průměrný hodinový výdělek pak vynásobil počtem hodin z jednotlivých roků. Průměrný hodinový výdělek žalobce za r. 2013 činil 508,48 Kč x 45 hod. = 22 881,81 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2014 činil 613,75 Kč x 58 hod. = 35 597,93,- Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2015 činil 579,91 Kč x 34 hod. = 19 717,07 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2016 činil 602,98 Kč x 126 hod. = 75 975,94 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2017 činil 507,91 Kč x 8 hod. = 4 063,30 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2018 činil 664,09 Kč x 124 hod. = 82 346,85 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2019 činil 600,94 Kč x 211 hod. = 126 798,60 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2020 činil 644,73 Kč x 120 hod. = 77 367,73 Kč a průměrný hod. výdělek žadatele za r. 2021 činil 457,57 Kč x 16 hod. = 7 321,17 Kč. Žalobce tedy celkem nárokoval náhradu ušlého zisku z výdělečné činnosti, jak popsáno výše v celkové výši 452 070,41 Kč. V podání ze dne 17. 12. 2024 doplnil, že do 03/2014 působil ještě v představenstvu společnosti Anonymizováno kdy vzhledem k tomu, že předmětem podnikání této společnosti byly dodávky Anonymizováno , byl žalobce jejími akcionáři vyzván k opuštění a ukončení svého působení v této společnosti. V počáteční fázi svého trestního stíhání se obracel především na osoby jemu známé a poptával se u nich na možnost zaměstnání, a to ať již přímo či zprostředkovaně u osob, které měly ve svém dosahu více firem, u nichž byla možnost poptat zaměstnání pro žalobce. Dále za účelem hledání zaměstnání žalobce rozesílal životopisy do pracovních agentur např. Anonymizováno . Pokud jde o tyto pracovní agentury, tak jejich působení spočívalo pouze v tom, že žalobce v následujícím období po registraci vždy pouze kontaktovaly s žádostí o pravidelnou aktualizaci životopisu, příp. osobních údajů. Nicméně žalobci tyto agentury nikdy nenabídly žádnou pozici na zaměstnání. Žalobce oslovoval i headhuntery, se kterými dříve spolupracoval, resp. jej v minulosti zastupovali. Z těchto žalobcem oslovených osob jej kontaktoval pouze p. Anonymizováno (bývalý spolupracovník p. Anonymizováno ,), který mu sdělil, že jej, jakožto stíhanou osobu za „tunelování“ na trhu nabízet u klientů, se kterými spolupracují, nemůže. Žalobce se rovněž obracel na své přátele s dotazy na možnost zaměstnání pro jeho osobu, kteří např. působili u firem Anonymizováno či Jméno žalobce F . Tito však pomoci žalobci nemohli, když u těchto korporací platí vysoké standardy a odmítají se nechat vystavit jakémukoliv „reputačnímu riziku“, resp. negativní obrazu na veřejnosti. Žalobce se zde ucházel, resp. poptával pozice na úrovni středního managementu např. řízení rizik. Žalobce oslovoval i další osoby např. i právníky (Mgr. Anonymizováno , JUDr. Anonymizováno . Anonymizováno , JUDr. Anonymizováno ), kteří mohli oslovovat své známé či klientky s poptávkou zaměstnání pro jeho osobu. Takto mu byla zprostředkována prezentace životopisu u Anonymizováno na pozici finančního manažera, nabídku k práci, ale žalobce nedostal. Na doporučení pak žalobce absolvoval pohovor také např. na Anonymizováno , která se týkala finanční oblasti (název odboru a přesné zařazení s odstupem času nemůže žalobce uvést), ale jednalo se o pracovní pozici na úrovni referenta nikoliv vedoucího odboru, kdy však nebyl vybrán. Dále se zprostředkovaně žalobce ucházel o zaměstnání i u Anonymizováno (na pozici Anonymizováno ) či Anonymizováno (na pozici Anonymizováno ), ale ani zde žalobce ve svém zájmu o zaměstnání nebyl úspěšný. Žalobce také oslovil p. Anonymizováno (svého známého), působícího mj. i v oboru personálního poradenství, který např. oslovil Jméno žalobce G (resp. její dceřinou společnost), nicméně ke kontaktu s žalobcem nedošlo. Dále šlo např. o osobu p. Anonymizováno (obch. Anonymizováno ale ani zde žalobce neuspěl. Žalobce žádal o pomoc při nalezení možnosti zaměstnání p. Anonymizováno (bývalý kolega z Anonymizováno ), ale i zde žalobce neuspěl. Po propuštění žalobce z Anonymizováno tento svou situaci na trhu práce a možnosti dalšího zaměstnání konzultoval např. s Jméno žalobce H , Anonymizováno (bývalá Anonymizováno ). Žalobce výše označeným osobám vždy poskytl svůj životopis či i další doplňující údaje, které jimi byly vyžádány. Vesměs však všechny tyto pokusy o zajištění zaměstnání skončily tak, že žalobce nebyl pozván ani na pohovor, byť by jinak splňoval podmínky kvalifikace, resp. i by byly u něj vyšší. Žalobce dále k danému doplnil, že od r. 2014 se u žalobce objevily zdravotní problémy spojené s vnitřními orgány, které si v r. 2020 vyžádaly operační řešení a žalobce se konečně věnoval své obhajobě. Žalobce ovládá 3 světové jazyky, vystudoval vysokou školu ekonomickou, absolvoval řadu manažerských kurzů. V podání ze dne 21. 8. 2025 žalobce doplnil, že od 1. 12. 2003 do 31. 7. 2007 byl zaměstnán u společnosti Jméno žalobce I ., na pozici Anonymizováno , následně žalobce pracoval u Anonymizováno na pozici Anonymizováno a v období od 1. 2. 2010 do 10. 1. 2011 jako Anonymizováno . Nad rámec uvedeného doplnil, že v období let 1994 až 1995 pracoval jako Anonymizováno , v období let 1995 až 1998 jako Anonymizováno a v období let 1998 až 2003 jako Anonymizováno Anonymizováno ).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 3. 10. 2022, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 25. 2. 2022 uplatnil nároky, jež mu měly vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2017 (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí, omluvou a poskytnutím finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení odškodnila co do částky 71 750 Kč. Nároky na náhradu škody byly zamítnuty s tím, že vznik a výši tvrzené škody, nemá za prokázaný, když ke vzniku škody mělo dojít v důsledku rozvázání pracovního poměru z pozice Anonymizováno Jméno posuzované A . a odvolání z představenstva společnosti Jméno posuzované B . (dceřiná společnost Jméno posuzované A .). K rozvázání pracovního poměru žalobce v Anonymizováno s. však došlo ke dni Anonymizováno a k Jméno žalobce J v obou případech tedy ještě před vydáním nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne Anonymizováno ), absentuje zde tedy příčinná souvislost s předmětným nezákonným rozhodnutím. Pokud žalobce dále tvrdil, že v důsledku trestního stíhání nemohl najít uplatnění v rámci zaměstnaneckého poměru a byl nucen soustředit veškerou svou výdělečnou činnost do podnikání, nepředložil žádné doklady prokazující jeho tvrzení, jakož nepředložil žádné doklady prokazující vznik a výši tvrzené škody. Pokud žalobce dále požadoval náhradu škody ve výši 452 070,41 Kč spočívající v ušlém zisku z výdělečné činnosti po dobu, kdy se účastnil úkonů trestního řízení a kdy se zabýval přípravou své obhajoby, nedoložil však přesný rozpis činností, kterým se v dané době věnoval (přehled vyšetřovacích úkonů, kterých se účastnil atd.), popř. účelnost těchto činností. Žalobce též neprokázal výši svého tvrzeného výdělku, z nějž vypočítává požadovanou škodu. S ohledem na uvedené, navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 25. 2. 2022. Dále nebylo sporu o průběhu namítaného řízení. Žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Jméno žalobce K , Anonymizováno , pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Usnesení si žalobce převzal téhož dne. V měsících říjen 2013 až červen 2016 proběhlo několik desítek výslechů svědků a další úkony v přípravném řízení. Dne 27. 1. 2016 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č. j. Anonymizováno . V měsících srpen 2016 až leden 2017 probíhalo prostudování spisu na konci vyšetřování (v několika desítkách termínů s ohledem na počet obviněných a rozsah spisového materiálu). Dne 6. 11. 2017 podalo Anonymizováno obžalobu pod č. j. Anonymizováno . V měsících prosinec 2017 až květen 2018 obžalovaní podávali návrhy na předběžné projednání obžaloby, k nimž se Anonymizováno vyjádřilo dne 31. 5. 2018. Hlavní líčení se u Anonymizováno konalo ve dnech 16. 10. 2018, 17. 10. 2018, 18. 10. 2018, 19. 10. 2018, 22. 10. 2018, 23. 10. 2018, 24. 10. 2018, 25. 10. 2018, 26. 10. 2018, 10. 12. 2018, 11. 12. 2018, 12. 12. 2018, 13. 12. 2018, 14. 12. 2018, 17. 12. 2018, 18. 12. 2018, 19. 12. 2018, 14. 1. 2019, 15. 1. 2019, 16. 1. 2019, 17. 1. 2019, 18. 1. 2019, 21. 1. 2019, 22. 1. 2019, 23. 1. 2019, 24. 1. 2019, 4. 2. 2019, 5. 2. 2019, 6. 2. 2019, 7. 2. 2019, 8. 2. 2019, 26. 2. 2019, 27. 2. 2019, 28. 2. 2019, 1. 3. 2019, 4. 3. 2019, 5. 3. 2019, 6. 3. 2019, 18. 3. 2019, 21. 3. 2019, 25. 3. 2019, 27. 3. 2019, 15. 4. 2019, 16. 4. 2019, 17. 4. 2019, 18. 4. 2019, 23. 4. 2019, 24. 4. 2019, 25. 4. 2019 a 17. 5. 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek č.j. Anonymizováno jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Veřejné zasedání o odvolání státního zástupce se u Anonymizováno konalo ve dnech 29. 6. až 30. 6. 2020, kdy bylo vydáno usnesení č.j. Anonymizováno byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalobci zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Následně se u Městského soudu v Praze konalo hlavní líčení ve dnech 7. 9. 2020, 8. 9. 2020, 9. 9. 2020, 10. 9. 2020, 11. 9. 2020, 11. 11. 2020, 12. 11. 2020, 18. 11. 2020, 19. 11. 2020, 20. 11. 2020, 23. 11. 2020, 24. 11. 2020, 25. 11. 2020, 26. 11. 2020 a 27. 11. 2020, kdy byl vyhlášen rozsudek sp. zn. Anonymizováno , jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Veřejné zasedání o odvolání státního zástupce se u Anonymizováno ve dnech 31. 8. až 1. 9. 2021, kdy bylo vydáno usnesení č.j. Anonymizováno , jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 2021. Poškozený Anonymizováno podal ve věci ústavní stížnost, která byla žalobci doručena dne 21. 12. 2021.

5. Z účastnického výslechu žalobce, soud zjistil, že pokud jde o odchod z jeho pracovní pozice z Anonymizováno ), o nějaké dobrovolnosti nemůže být řeč. Pozvali si ho na Anonymizováno , v podstatě mu bylo nastíněno, aby odešel, jinak „vypadne“. Bylo mu sděleno, že musí opustit kancelář, že mu nemohou přidělovat práci, vyvrcholilo to zákazem vstupu do Anonymizováno . Nicméně připustil, že formálně byl pracovní poměr ukončen dohodou s tím, že mu bylo vyplaceno odstupné Anonymizováno Anonymizováno , byť toto bylo prezentováno jako odměna. Z Anonymizováno Anonymizováno , jakožto dceřiné společnosti Anonymizováno ho vyhodili o pár měsíců později. Po odchodu se zkoušel zaměstnat nejprve přes headhuntera, Jméno žalobce L , který se o něj do té doby roky „staral“ a který mu „dohodil“ právě pozici Anonymizováno Anonymizováno , nicméně ten mu sdělil, že žalobce již nabízet nemůže, a to právě kvůli zprávám na internetu a v důsledku toho poškozené pověsti žalobce. Poté si zkoušel sehnat zaměstnání přes kamarády, například v Anonymizováno (např. Jméno žalobce M ., Anonymizováno …), v leasingové společnosti aj., avšak toto nebylo možné, neboť každý HR si před náborem zaměstnance projde Google, kde je jméno žalobce nesčetněkrát skloňováno s Anonymizováno . Má za to, že banka ani společnosti na obdobné úrovni si nemohou dovolit, aby na pozici Anonymizováno zaměstnali člověka, který je spojován s Anonymizováno , tunelováním či praním špinavých peněz. Do skončení trestního stíhání nepřipadalo v podstatě v úvahu, aby byl někde řádně zaměstnán, když jen jemu samotnému se podařilo v médiích dohledat Anonymizováno článků, které se kauzy kolem jízdenek Anonymizováno týkaly. Oprášil tedy živnostenské oprávnění a začal poskytovat služby pro advokáty (systematizace, archivace spisu). Pracuje z domova, straní se společnosti. Jednu dobu chodil na terapii, tam mu řekli, že trpí Anonymizováno . Nicméně konzultace u psychiatra označil jako „tlachání“, nevěřil, že by mu to mohlo pomoci. Bere antidepresiva, dávku musel zvýšit, když byl opakovaně odmítán na pracovních pozicích – ucházel se o pozice několika Anonymizováno , ale ani mu neodpověděli…pak zkusil Anonymizováno , která hledala někoho pro práci se spisem a byť za to bylo málo peněz, říkal si, že by aspoň dělal něco, co ho baví. Nicméně mu sdělili, že je na uvedenou pozici překvalifikován. Nebo mu třeba odpovídali, že našli někoho, kdo vyhovuje více složení stávajícímu pracovnímu kolektivu. V průběhu trestního stíhání měl i zdravotní problémy, které si vyžádaly operační řešení. Na začátku si myslel, že se kauza rychle přežene, vše se brzy vysvětlí a jeho jméno bude očištěno. Své obhajobě se věnoval velmi intenzivně, 14 dní si připravoval úvodní řeč, připravoval se pečlivě na každé další jednání, vyhodnocoval skončená líčení, vyhodnocoval výslechy svědků, zpracovával listiny. Pokud měl nějakou zakázku, tuto musel v důsledku uvedeného zpracovávat o sobotách nebo nedělích.

6. Z lékařské zprávy ze dne 21. 2. 2022 se podává, že žalobce byl v psychiatrické péči v letech Anonymizováno na počátku soudního procesu, kdy byl obviněn a hrozilo mu dlouholeté vězení. Po dobu 9letého trestního stíhání byl žalobce vystaven enormnímu stresu, jež vygradoval mj. i Anonymizováno , jenž vedl až k závažným psychosomatickým dopadům s projevy v Anonymizováno V důsledku chronického stresu reagoval Anonymizováno . Nasazeni antidepresiv nevedlo k významné úlevě. Z lékařské zprávy ze dne 17. 3. 2022 se podává, že žalobce se Anonymizováno , hospitalizace proběhla v dubnu 2020.

7. Z výslechu svědka Jméno svědka A , kamaráda žalobce, vzal soud za zjištěné, že žalobce zná více jak Anonymizováno Anonymizováno let. Svědek vyrozuměl, že žalobce dohodu o ukončení pracovního poměru podepsal pod nátlakem, „musel“ podepsat dohodu vzhledem k mediálnímu tlaku a a tlaku zástupců Anonymizováno . Potom už zaměstnán nebyl, živil se jako OSVČ. V průběhu té doby vyvinul systém na zpracování advokátních/soudních spisů. Snažil se pracovně spolupracovat i se svědkem, svědek se v okruhu svých známých snažil žalobci sehnat místo, ale problém byl, že žalobce byl příliš často v novinách a byl překvalifikovaný.

8. Z výslechu svědkyně Jméno svědkyně A , jakožto manželky žalobce, se podává, že odchod žalobce z Anonymizováno popisuje jako nedobrovolný. Bylo mu předestřeno, že musí odejít, že tam už prostě nemůže zůstat. Aniž by byl obviněn, ale bylo v té době všechno hrozně medializované. On sám neměl důvod odejít, nic neprovedl. Žalobce se poté snažil zaměstnat, ale na pozicích, kde pracoval, Anonymizováno , to bylo nemyslitelné. Svědkyně má několik kolegů, kteří mají headhunterské společnosti, sama se dříve částečně zabývala náborem, neviděla za dobu své 30-leté praxe, že by někdo na manažerské pozici zaměstnal osobu s takovou „skvrnou“. Žalobce se snažil jít jak cestou známých v bance a v různých dalších společnostech, tak i cestou inzerátu. Avšak pozice, kde žalobce dříve pracoval se zpravidla získávají ze známosti a pak se teprve jde na konkurz, ale s jeho mediálním obrazem mu všichni říkali, ať to ani nezkouší, že to nemá smysl.

9. Z potvrzení Jméno žalobce N (dále jen „ Anonymizováno “) ve spojení s pracovní smlouvou se podává, že žalobce byl u Anonymizováno zaměstnán na pozici Anonymizováno působil též v jeho Anonymizováno o Jméno žalobce O .

10. Z prohlášení Anonymizováno ve spojení s jeho výslechem jakožto „headhuntera“ vzal soud za zjištěné, že je jednatel společnosti Jméno žalobce P ., jejíž předmět podnikání spočívá zejména ve vyhledávání vhodných kandidátů na manažerské pozice významných obchodních společností (minimálně pozicí B mínus). Skrze společnost svědka žalobce nastoupil do dopravního podniku a později během trestního stíhání se s žalobcem sešel zhruba 5-6x krát, kdy jej žalobce opakovaně oslovoval s hledáním nové pozice, nicméně vždy museli s kolegou Chocholoušem konstatovat, že žalobci nemohou pomoci, neboť ta kauza byla hodně vidět a jméno žalobce se vzpomínalo poměrně často. Svědek prohlásil, že vlivem nezákonného trestního stíhání se žalobce stal nezaměstnatelným a nejmenovatelným do vysokých manažerských postů, kdy je zcela běžnou praxí, že před samotnou prezentací vhodných uchazečů do tzv. TOP managementu se provádí lustrace těchto uchazečů zaměřena na jejich renomé, jež musí být zcela prosto všech podezření, která by byť i jen vzdáleně poškozovala jejich pověst. Vyhodnocení potencionálního uchazeče (tzv. due diligence) je nutno provádět i skrze dostupná webová média, když etický kodex a tzv. compliance je zaměřeno i na goodwill potencionálně etablované osoby do příslušné manažerské funkce. Svědek se s ohledem na uvedené domnívá, že i přes zprošťující rozsudky byl žalobce jako osoba hojně mediálně prezentovaná pro podezření z páchání trestné činnosti spojované s tzv. Anonymizováno , nenapravitelně poškozen na dobré pověsti, neboť by již nikdy nebyl vybrán na jakoukoliv obdobnou manažerskou pozici, kterou ve svém životě zastával (bývalý Jméno žalobce Q ).

11. Z výslechu svědkyně Jméno svědkyně B , bývalé kolegyně žalobce z Anonymizováno , vyplývá, že v době, kdy se v Anonymizováno seznámila s žalobcem, pracovala jako Anonymizováno . Pokud byla svědkyně dotázána na okolnosti odchodu žalobce z Anonymizováno , vypověděla, že v podniku proběhla „hromadná nátlaková akce“, kdy všechny osoby z vedoucích pozic byly „odejiti“. Bylo jim řečeno (včetně samotné svědkyně), že musejí opustit Anonymizováno a že musí podepsat dohody o ukončení pracovního poměru nebo rezignační dopis. Kauza Anonymizováno se mediálně propírala, věc byla šetřena Policií ČR a z Anonymizováno byl proto pokyn, že všichni musí skončit. Konkrétně uvedla, že její tehdejší nadřízený jí řekl, že obdržel z Anonymizováno seznam lidí, kteří v Anonymizováno končí a je na ni, aby se nějak dohodli, nebo jí začnou dělat problémy. V pondělí jí to oznámili, do pátku měla odejít. Byl to opravdu velký nátlak, jednak z časového důvodu a jednak, že nic „neudělali, tak proč musí odcházet“. Všichni dostali mimořádné odměny, které byly náhradou za odstupné, které by jim jinak náleželo. Ve vztahu k žalobci uvedla, že stejně jako u pana Anonymizováno , dostal zákaz vstupu do budovy, musel si okamžitě sbalit věci, vrátit všechno „nafasované“ a opustit budovu. K osobě žalobce vypověděla, že byl vždy respektovaný, fundovaný, nikdy vůči němu nebyly výhrady/stížnosti.

12. Z výslechu svědka Jméno svědka B , bývalého nadřízeného žalobce v Anonymizováno , má soud za zjištěné, že k jeho i žalobcovo odchodu z Anonymizováno vedl obrovský nátlak. Několikrát byl účasten jednání u Anonymizováno , kde jim bylo řečeno, že buď rezignují nebo toho budou „hořce litovat“. Byl to velký politický, mediální, policejní nátlak, který se opíral o opakovaná vyjádření státního zástupce, který pořádal tiskové konference, hovořil o organizované skupině, což mělo okamžitě odezvu v médiích a následně to rezonovalo v politických bitvách. Na toto téma bylo zveřejněno více jak Anonymizováno . Žalobce se určitě nedopustil žádného pochybení, byl pověstný nadstandardní opatrností, nikdy mu nebylo nic vytýkáno. Sám se skončení svého působení nechal zaměstnat v Anonymizováno , protože 2 headhunteři, kteří se o něj do té doby starali, mu opakovaně řekli, že v jeho situaci (když o vás vyjde zhruba Anonymizováno ve spojení s trestní kauzou) nemá smysl posílat životopis.

13. Z výpisu historie na stránkách Anonymizováno , že žalobce dne 11. 7. 2022 odpověděl na inzerát „Advokátka hledá svoji pravou ruku“, dne 30. 6. 2022 na Pozici „ Anonymizováno Jméno advokátky B Anonymizováno “ a dne 30. 6. 2022 na pozici „ Anonymizováno “. Na všechny citované nabídky bylo ze strany zaměstnavatelů reagováno negativně.

14. Z výslechu svědka Jméno svědka C , bývalého právního zástupce žalobce, se podává, že žalobce obhajoval v trestní věci zhruba od roku 2013, po celou dobu přípravného řízení, a i na počátku fáze trestního řízení, která se dostala před soud. Žalobce na začátku trestního stíhání pracoval jako Anonymizováno Jméno žalobce R , byl odvolán z funkce v důsledku trestního řízení. Osobně tomu nerozuměl, neboť skutečnosti, které mu byly kladeny za vinu, tak se jich jako Anonymizováno objektivně dopustit. Žádné zakázky nepodepisoval, nevyřizoval. V trestní věci žalobce šlo o složitou kauzu, spis obsahoval mnoho listin, spoustu podkladového materiálu, kterým se museli s žalobcem tzv. prokousat, při této mravenčí práci poznal kvality žalobce, pokud jde o jeho nadání na matematiku, účetnictví atd. Posléze se žalobci snažil pomoci tak, že jeho schopnosti nabízel svým klientům ( Jméno žalobce S , Anonymizováno …), kdy byl upřímný ve vztahu ke klientům, vysvětlil jim situaci žalobce, vyzdvihl jeho pracovní zkušenosti a nasazení, avšak neuspěl, problém bylo právě probíhající trestní stíhání a skutečnost, že žalobce byl spojován s osobou Anonymizováno . V tu dobu byl veřejný prostor plný reportáží, článků o této kauze. V důsledku uvedeného se mu pro žalobce nepodařilo sehnat ani žádnou zakázku z oblasti analýzy dat, neboť, když klienti zjistili, o koho jde, rovnou odmítli, nebo se už svědkovi neozvali.

15. Z výslechu svědka Jméno svědka D , známého žalobce z byznysu, vzal soud za zjištěné, že žalobce není zaměstnán od té doby, co byl obviněn z korupce. On sám se mu snažil v rozhodnou dobu pomoci mu hledat práci. Má řadu kontaktů, obvolával své známé, kteří hledali nějaké zaměstnance na pozici manažera či na jiné pozice v rámci managementu (na pozici na vrátnici či v Anonymizováno by si jistě žalobce našel zaměstnání sám). Uvedl, že před zahájením kauzy měl žalobce dobré renomé, byl Anonymizováno , znal headhuntera, který se o žalobce v tu dobu staral, ví, že žalobce vždycky rychle obsadil. Někteří známí svědka odmítli hned, někteří řekli, že si to rozmyslí, ale pak už se neozvali, dívali se na žalobce skrz prsty. Má za to, že ani na žádný pohovor nikdy nešel. Ví, že i žalobce se snažil oslovit headhuntera, když situace utichla, ale i ten od něj dával ruce pryč. Sám žalobce se snažil si najít práci, ale bylo to těžké. Obecně všichni říkali, že si nemůžou žalobce dovolit zaměstnat, že to je pro ně reputační riziko. Doplnil, že on sám, pokud hledá nové zaměstnance, tak si osoby „googlí“, podívá se na jejich aktivitu na sociálních sítí, na jejich tzv. digitální stopu, kdy samozřejmě je logické, že pokud se přihlásí více uchazečů a někdo by se přihlásil s takovým pozadím jako má žalobce, společnosti dají přednost jiným kandidátům. Dále uvedl, že obecně na takové pozici, na které byl zaměstnán žalobce, je tzv. dlouholetý výpadek, kdy má za to, že již pokud někdo vypadne na 2 až 3 roky z oboru, je návrat prakticky nemožný.

16. Z Anonymizováno .

17. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče účastnické výpovědi žalobce, vzal soud v potaz osobní zájem žalobce na výsledku řízení, nicméně neměl důvod jím sdělenému nevěřit. Výpověď žalobce byla konzistentní, prosta vnitřních rozporů, spontánní. Co se týká výpovědi dalších svědků, soud neměl důvod jim přikládat nižší váhu, jednalo se o osoby žalobci vzdálenější (vyjma manželky žalobce), výpovědi byly spontánní, prosty vnitřních rozporů. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

18. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Žalobce se jej měl dopustit jako Anonymizováno . Žalobce byl politicky exponovanou osobou, kdy jej zastihlo v pozici Anonymizováno následně v pozici Anonymizováno . Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn. V důsledku trestního stíhání žalobce nemohl navázat na úspěšnou manažerskou kariéru a nedosahoval příjmů, kterých by dosahoval, pokud by nebyl trestně stíhán. Po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu škody u žalované, která požadavek žalobce neshledala důvodným.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

26. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věta prvá, hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

28. Jak bylo konstatováno již výše, předmětem přezkumu zůstal toliko nárok žalobce na náhradu ušlého zisku spočívajícího ve ztrátě na výdělku ve výši 20 278 604,45 Kč a nárok na náhradu škody ve výši 452 070,41 Kč spočívající v ušlém zisku z výdělečné činnosti po dobu, kdy se účastnil úkonů trestního řízení a kdy se zabýval přípravou své obhajoby.

29. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

30. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

31. Ten, kdo byl zproštěn obžaloby pro skutek, který není trestným činem, má zásadně vůči státu nárok na náhradu škody (zákon č. 82/1998 Sb.), bez ohledu na to, zda ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ustanovení trestního řádu upravujících postup před zahájením a při zahájení trestního stíhání (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1388/2004).

32. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku v naříkané věci.

33. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Ušlý zisk se neprojevuje zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu. Pro výši ušlého zisku je rozhodující, jakému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005). Ušlý zisk ovšem nemůže představovat jen tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského či jiného výdělečného záměru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25Cdo 818/2005), není-li plánovaný majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch, spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nenastala škodná událost – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Předpokladem úspěšnosti nároku na náhradu ušlého zisku je tvrzení a prokázání těch skutkových okolností, z nichž lze spolehlivě dovodit, že nebýt škodné události, poškozený by v období, za nějž požaduje náhradu, dosáhl při své činnosti příjmu (zisku), o nějž přišel. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost, nýbrž musí být najisto postaveno, že nebýt škodní události, poškozený by získal určitý majetkový prospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 25Cdo 1243/2008). Zmíněná judikatura Nejvyššího soudu je přiléhavá i pro výklad ustanovení § 2952 o. z.

34. Ustanovení občanského zákoníku o způsobu a rozsahu náhrady škody žádnou fikci ani domněnku existence skutečné škody či ušlého zisku nezakládají, vznik (existence) škody a její rozsah musí být poškozeným prokázán.

35. Nárok A - nárok na náhradu škody ve výši 452 070,41 Kč spočívající v ušlém zisku z výdělečné činnosti po dobu, kdy se účastnil úkonů trestního řízení a kdy se zabýval přípravou své obhajoby 36. Jak uvedeno výše, žalobce uplatnil nárok na náhradu ušlého zisku z výdělečné činnosti, spočívající v ušlém zisku za dobu, kdy žalobce nemohl tuto výdělečnou činnost vykonávat, protože se účastnil přímo úkonů trestního řízení a dále za dobu, ve které se zabýval přípravou své obhajoby na tyto úkony trestního řízení spočívající např. ve studiu trestního spisu (listinných důkazů apod.), přípravou na jednotlivá hlavní líčení atd. Jednotlivé dny jsou zjistitelné ze spisového materiálu a dle evidence žalobce. Za celou dobu trvání trestního stíhání se jednalo celkem o 742 hodin. Žalobce s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 922/18, když sám sebe charakterizoval též jako tzv. malého podnikatele, který podnikatelskou činnost vykonává osobně, jeho podnikání je výlučně závislé na jeho osobním výkonu a je to jeho jediný zdroj příjmů a příjmy z něj jsou pravidelné. Žalobce vypočetl výši průměrného hodinového výdělku v každém roce, kdy ony úkony činil či se jich účastnil, když vycházel z dosaženého příjmu z podnikání výdělečné činnosti (vykázaného v daň. přiznání) za ten který rok, kdy byly uskutečněny, sníženého o náklady na jeho dosažení, který následně vydělil počtem hodin dle plánovacího kalendáře osmihodinové pracovní doby za jednotlivé roky bez pracovních svátků. Takto určený průměrný hodinový výdělek pak vynásobil počtem hodin z jednotlivých roků. Průměrný hodinový výdělek žalobce za r. 2013 činil 508,48 Kč x 45 hod. = 22 881,81 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2014 činil 613,75 Kč x 58 hod. = 35 597,93,- Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2015 činil 579,91 Kč x 34 hod. = 19 717,07 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2016 činil 602,98 Kč x 126 hod. = 75 975,94 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2017 činil 507,91 Kč x 8 hod. = 4 063,30 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2018 činil 664,09 Kč x 124 hod. = 82 346,85 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2019 činil 600,94 Kč x 211 hod. = 126 798,60 Kč; průměrný hodinový výdělek žadatele za r. 2020 činil 644,73 Kč x 120 hod. = 77 367,73 Kč a průměrný hod. výdělek žadatele za r. 2021 činil 457,57 Kč x 16 hod. = 7 321,17 Kč. Žalobce tedy celkem nárokoval náhradu ušlého zisku z výdělečné činnosti, jak popsáno výše v celkové výši 452 070,41 Kč.

37. Nicméně soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uvedený nárok není důvodný, pročež žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval konkrétním počtem hodin strávených žalobcem při úkonech trestního stíhání. Byť dokazováním bylo prokázáno, že žalobce po odchodu z Anonymizováno již nebyl v zaměstnaneckém poměru a výdělečné činnosti dosahoval jako OSVČ, přičemž jej lze ve smyslu žalobcem odkazovaného nároku charakterizovat jako „malého podnikatele“, žalobci žádný zisk neušel. Soud připouští, že není sporu, že žalobce byl osobně přítomen četných úkonů trestního řízení, rovněž jakož soud nepochybuje, že žalobce přípravou své obhajoby strávil enormní množství času, nicméně sám žalobce ve svém účastnickém výslechu uvedl, že v důsledku uvedeného pak práci pro klienty – zpracovávání zakázek v oblasti systematizace musel činit o sobotách a nedělích. Jinými slovy sám žalobce uvedl, že o žádný finanční přínos nepřišel, jen v důsledku časové náročnosti obhajoby musel pracovat o víkendech, tj. žalobce netvrdil, že by o nějaké konkrétní zakázky přišel, nebo, že by je musel odmítat, jen odkazoval na těžkosti spojené s tím, že výdělečné činnosti se musel věnovat o sobotách či nedělích. Nicméně tyto okolnosti samy o sobě neznamenají zamření plánovaného majetkového přínosu, pročež soud neshledal žalobu důvodnou. Nadto soud uvedené těžkosti zohlednil při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, o které již bylo soudem pravomocně rozhodnuto. Konečně nelze přehlédnout, že žalobce se tohoto nároku domáhá za současného odškodnění ušlého zisku jako takového, tj. ušlého zisku kterého by dosáhl v manažerské pozici nebýt trestního stíhání. Tyto dva nároky si tak konkurují a z podstaty věci nemohou být současně úspěšné, neboť v takovém případě by byl žalobce za hodiny strávené obhajobou odškodněn dvakrát (žalobce se jednoduše řečeno domáhá doplatku mzdy, jaké by dosahoval při plném pracovním úvazku v manažerské pozici a zároveň ještě 742 hodin z této pracovní doby žádá odškodnit nad rámec manažerské mzdy náhradou dle t. č. dosahované hodinové mzdy).

38. Nárok B - nárok žalobce na náhradu ušlého zisku spočívajícího ve ztrátě na výdělku ve výši 20 278 604,45 Kč 39. Oproti tomu druhý nárok žalobce soud shledal částečně důvodným, když z níže vyložených důvodů přiznal žalobci náhradu ušlého zisku ve výši 1 980 000 Kč. Trestní stíhání žalobce trvalo od 16. 10. 2013, kdy bylo vydáno (doručeno) usnesení o zahájení trestního stíhání, do 21. 12. 2021, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o ústavní stížnosti (byť žalobce v žalobě žádal odškodnit za období do 20. 12. 2021 dle soudu uvedený rozdíl jednoho dne není pro posouzení nároku rozhodné). Soud ve shodě s žalobcem se ztotožnil se závěrem, že s ohledem na uvedené je nutno za současné volné úvahy odškodnit žalobce za 99 měsíců trestního stíhání (sic trestní stíhání zasáhlo na kraji a jeho konci do trvání necelých měsíců, soud tato období počítá jako celé měsíce, tj. 10/13-12/21, kdy nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby si našel zaměstnání hned druhý den po svém zproštění a je obvyklou mzdovou praxí, že mzda se při skončení/nástupu počítá v celých měsících).

40. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce dlouhé roky před trestním stíháním působil jako tzv. Anonymizováno ), když úspěšná profesní kariéra žalobce by nebýt trestního stíhání pokračovala i nadále. Žalobce byl mezi svými kolegy a obecně v oboru uznávanou autoritou, když o jeho profesní uplatnění se mj. starali tzv. headhunteři, kteří se zabývají obsazováním top manažerských pozic (nejníže B mínus, když principem obsazování těchto pozic je v podstatě „přetahování“ kandidátů z konkurenčního prostředí na obsazovanou pozici). K profesním kvalitám žalobce pak soud považuje za stěžejní výslech svědkyně Anonymizováno a svědka Anonymizováno , kteří stvrdili, že nikdy vůči žalobci, resp. jeho práci nebyla vznesena námitka, byl zejména oceňován pro svoji pečlivost, perfekcionicmus a opatrnost. Nicméně vlivem trestního stíhání, jež se dostalo do širokého zájmu veřejnosti, žalobce ztratil možnost živit se jako kariérní zaměstnanec. Jako klíčový hodnotí soud svědecký výslech svědka Anonymizováno , headhuntera z firmy spolupracující dlouhodobě s žalobcem, který vypověděl, že přes opakovanou snahu nebylo lze žalobci pomoci, neboť kauza žalobce byla hodně vidět a jméno žalobce se vzpomínalo poměrně často. Svědek prohlásil, že vlivem nezákonného trestního stíhání se žalobce stal nezaměstnatelným a nejmenovatelným do vysokých manažerských postů, kdy je zcela běžnou praxí, že před samotnou prezentací vhodných uchazečů do tzv. TOP managementu se provádí lustrace těchto uchazečů zaměřena na jejich renomé, jež musí být zcela prosto všech podezření, která by byť i jen vzdáleně poškozovala jejich pověst. Vyhodnocení potencionálního uchazeče (tzv. due diligence) je nutno provádět i skrze dostupná webová média, když etický kodex a tzv. compliance je zaměřeno i na goodwill potencionálně etablované osoby do příslušné manažerské funkce. Svědek vypověděl, že i přes zprošťující rozsudky byl žalobce jako osoba hojně mediálně prezentovaná pro podezření z páchání trestné činnosti spojované s tzv. Anonymizováno , nenapravitelně poškozen na dobré pověsti, neboť by již nikdy nebyl vybrán na jakoukoliv obdobnou manažerskou pozici, kterou ve svém životě zastával ( Jméno žalobce U ). Uvedená svědecká výpověď byla podpořena i dalšími svědeckými výslechy, když všichni svědci shodně vypovídali, že se žalobci snažili pomoci skrze své posty, avšak i přes jejich přímluvy a avizované pracovní a osobní kvality žalobce, nikdo z oslovených neměl z důvodu reputačního rizika o žalobce zájem, byť byl dostatečně kvalifikovaný (někdy i překvalifikovaný) a splňoval požadavky oslovených zaměstnavatelů. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k jednoznačnému závěru, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním došlo k zásahu do pracovního života žalobce, jež minimálně po dobu trvání trestního stíhání nemohl vykonávat top manažerské pozice.

41. K výši škody 42. Soud vyšel ze stejné úvahy jako žalobce – tj. při výpočtu náhrady ušlého zisku vycházel z příjmů žalobce za rok 2012, když žalobce vycházel z příjmů v celkové výši 3 442 672 Kč (DPP á 2 802 347 Kč, Rencar 358 131 Kč a netto z podnikání 282 194 Kč). Nicméně soud se s uvedeným neztotožnil, když žalobce v lednu a v únoru 2012 obdržel ke své mzdě též mimořádnou odměnu á 948 000 Kč, která byla fakticky i dle tvrzení žalobce odstupným (nemohla být nazvána odstupným formálně, neboť místo žalobce se nerušilo a zároveň u žalobce nebyl naplněn žádný jiný výpovědní důvod), avšak tuto nelze započíst do běžných příjmů žalobce před zahájením trestního stíhání. Soud tak v podrobnostech odkazuje na bod 15. svého odůvodnění, když z uvedeného vzal za zjištěné, že průměrná měsíční mzda žalobce za rok 2012 po odpočtu odstupného ve výši 2x á 948 000 Kč, činila 139 631 Kč btto měsíčně, kdežto průměrná hrubá měsíční mzda žalobce v době trvání trestního stíhání činila zhruba 114 000 Kč. Rozdíl činí zhruba 25 631 Kč měsíčně, tj. za celou dobu trvání trestního stíhání by rozdíl činil 2 537 469 Kč. Nicméně je třeba přisvědčit žalobci, že s přihlédnutím k ekonomickému vývoji by se ještě jeho mzda v letech zvyšovala, jak je ostatně i stvrzeno z přehledu ročních mezd nástupců žalobce. Na druhou stranu soud zohlednil, že a) žalobce nyní vykonává práci, která ho baví a nemá tzv. potřebu ani rodinná situace nevyžaduje, aby nutně vydělával více (manželce se rozjelo úspěšné podnikání), b) žalobce po značnou část trvání trestního stíhání trpěl zdravotními problémy s vnitřními orgány a tyto si vyžádaly i operační řešení, dále žalobce trpěl Anonymizováno , nicméně psychiatra navštívil v jednotkách s tím, že k léčení přistupoval skepticky, pročež léčbu ukončil a dále c) k vyvrácenému tvrzení, kdy žalobce tvrdil, že v podstatě kvůli trestnímu stíhání neměl na zaměstnanecký poměr ani čas, když toto tvrzení má soud za vyvrácené právě přehledem příjmů žalobce, když si za dobu trvání trestního stíhání přišel na částku cca 100 000 Kč měsíčně (kdy u jednání k dotazu soudu uvedl, že dnes si vydělává cca 80-90 000 Kč měsíčně). Tedy volnou úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. soud dospěl k závěru, že za spravedlivé považuje, že za každý měsíc trvání trestního stíhání žalobci náleží žalobci částka 20 000 Kč měsíčně, tj. 99x 20 000 Kč, 1 980 000 Kč. Uvedené odpovídá i tomu, že žalobce měl na základě smlouvy s Anonymizováno v roce 2010 příjem zhruba Anonymizováno Kč měsíčně, v době trestního stíhání vydělával zhruba Anonymizováno Kč měsíčně (výpočet žalobce na čl. 337 připojeného spisu při zohlednění skutečných výdajů na podnikání). Za celé trestní stíhání by mu náleželo v rozdílu 9 900 000 Kč, kdy pokud soud odečetl 50 % z této částky, že a) žalobce nehledal zaměstnání za účelem nutné obživy (např. nešel pracovat jako prodavač, na vrátnici aj., ač tak učinit mohl – z chování žalobce je zřejmé, že „nezbytně nutně“ zaměstnání nehledal, resp. hledal zaměstnání, které by ho i naplňovalo) a nyní dělá práci, která ho baví, byť nedosahuje předchozích výdělků, b) 15 % za zdravotní problémy, jež měly vliv na práceschopnost žalobce (vnitřní orgány, stres, deprese, kdy je do určité míry spekulací nakolik by byl žalobce schopen pracovat zase v kolektivu, chodit každý den do práce, když nyní pracuje z domova a společnosti se straní, k psychiatrické léčbě přistoupil skepticky, pročež s ní o své vůli přestal/případně naopak jaký by byl stav žalobce, kdyby v léčbě pokračoval/, na kolik by byl omezen léčbou Anonymizováno - tedy zde soud zohlednil, že žalobce s psychiatrickou léčbou přestal o své vůli, nepokračoval v ní, když ze zpráv vyplývá, že trpí Anonymizováno , která si vyžádala i hospitalizaci), c) 15 % za vyvrácené tvrzení, že by mu tato škoda měla náležet, neboť svou obhajobou v podstatě strávil veškerý volný čas a na zaměstnanecký poměr již neměl kapacitu. I uvedenou úvahou se soud dostává k částce 1 980 000 Kč, když soud má za to, že v případě žalobce nelze nárok konstruovat na jednotky Kč a je nutno spravedlivého uvážení, neboť nelze s jistotou určit, jakou konkrétní pozici by býval mohl žalobce zastávat, jaké by bylo jeho finanční ohodnocení, zda by mu zdravotní stav umožnil pracovat na plný úvazek. Soud při rozhodování vycházel též z rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 31 C 160/2018, kde byl vydán mezitímní a částečný rozsudek, jehož část byla aprobována Městským soudem v Praze, kdy soudy při rozhodování o náhradě ušlého zisku vycházely též z procentních úvah (např. též zdravotní stav žalobce případně potažmo jaký vliv na ušlý zisk mělo např. přijetí NOZ a důsledky s tím spojené). Nadto z údajů dostupných na internetu ( Anonymizováno ) vyplývá, že přiznaná částka spolu v souhrnu s již dosaženým příjmem žalobce za dobu trestního stíhání odpovídá základní manažerské mzdě á 130 000 Kč měsíčně.

43. Celkem tak soud přiznal žalobci na nároku z ušlého zisku částku ve výši 1 980 000 Kč, když shora uvedených příjmů by celkově žalobce minimálně dosahoval za normálního běhu věcí, tj. pokud by nebyl trestně stíhán, když soud zohlednil i všechny shora uvedené konkrétní okolnosti případu. Tedy v tomto rozsahu nedošlo k rozmnožení majetku žalobce, ač k jeho rozmnožení reálně dojít mělo. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

44. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými. Žalovaná se dostala do prodlení až dne 26. 8. 2022, když k uplatnění pohledávky došlo, jak uvedeno shora dne 25. 2. 2022.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce se původně domáhal náhrady škody ve výši 20 730 674,86 Kč. Žalobě bylo vyhověno co do částky 1 980 000 Kč, tedy po odečtení úspěchu žalobce, náleží žalované 80,9 % náhrady účelné vynaložených nákladů. Žalované vznikly náklady v podobě 3 režijních paušálů á 450 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast na jednání dne 11. 3. 2025, 19. 5. 2025, 5. 8. 2025, 30. 9. 2025, 25. 11. 2025 a za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 3. 12. 2025 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tj. celkem 11x 450 Kč, z čehož přiznaných 80,9 % činí po drobném zaokrouhlení 4 005 Kč (výrok III.).