47 C 205/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 52 080,76 Kč s příslušenstvím,

I. Konstatuje se, že o vyúčtování žalobce z 18. 5. 2018, které doručil jakožto ustanovený obhájce Krajskému soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], nebylo rozhodnuto ve lhůtě dle § 151 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, čímž došlo k porušení práva žalobce na učinění úkonu v zákonem stanovené lhůtě dle § 13 odst. 1 věta druhá zák. č. 82/1998 Sb., v platném znění.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 52 080,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 2. 12. 2020 domáhá po žalované úhrady částky 52 080,76 Kč, jakožto nemajetkové újmy. Žalobce uvádí, že byl v řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ustanoven obhájcem v trestní věci vedené proti obviněnému [jméno] [příjmení]. Žalobce uvádí, že dne 18. 5. 2018 u Krajského soudu v Brně (dále jen„ trestní soud“) předložil vyúčtování odměny a nákladů obhájce. Žalobce poukázal, že trestní soud byl povinen o tomto jeho nároku rozhodnout ve smyslu § 151 odst. 3 trestního řádu ve lhůtě 2 měsíců, což se nestalo, přičemž žalobce nadto uvádí, že usnesením trestního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kdy mu tento nárok byl přiznán ve výši 309 037,60 Kč, byly náklady obhajoby nezákonně kráceny. K stížnosti žalobce bylo rozhodnuto o jeho nároku Vrchním soudem v Olomouci usnesením z 2. 4. 2020 č. j.: [spisová značka] a žalobci byla přiznána odměna ve výši 311 627 Kč, jež mu byla uhrazena dne 28. 5. 2020. Žalobce požaduje finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s tímto průtahem, přičemž poukazuje na to, že předmět řízení měl pro něj zásadní význam, neboť kdyby měl uvedené prostředky k dispozici, realizoval by koupi bytu, jenž by následně pronajímal, a od roku 2018 by došlo k výraznému zhodnocení nemovitosti.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 4. 3. 2021, ve kterém uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 52 080,76 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. [spisová značka], avšak po projednání žádosti žalobce dne 2. 3. 2021 došla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Trestní věc byla skutkově i právně složitá, trestní spis byl velmi obsáhlý. Poukázala, že trestní řízení ještě neskončilo, bylo nutno reagovat na podání, návrhy, rozhodnutí ve věcech více odsouzených. Podstatnou část doby byl spis předložen s mimořádnými opravnými prostředky u Nejvyššího soudu. Závěrem sdělila, že délka rozhodování byla přiměřená popsaným okolnostem.

3. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

4. Ze stanoviska žalované z 2. 3. 2021 a z uplatnění nároku na náhradu škody z 29. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 29. 5. 2020.

5. Z opatření Okresního soudu v Jihlavě č. j.: [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] soud zjistil, že byla Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka, ustanovena obhájcem [jméno] [příjmení], [datum narození] obhájce, neboť tento obviněný nevyužil práva obhájce si zvolit. Z vyúčtování odměny a nákladů obhájce, vypracovaného žalobcem coby obhájcem obžalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum] má soud za prokázané, že žalobce dne 1. 2. 2014 převzal obhajobu žalobce jako nástupce Mgr. [příjmení], poté co byla pozastavena její činnost a že uplatnil u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] vyúčtování nákladů právního zastoupení v souvislosti s ustanovením obhájcem v této věci, ve výši 363 100,41 Kč s tím, že z doručenky k tomuto dokumentu se podává, že toto vyúčtování bylo dodáno trestnímu soudu dne 18. 5. 2018. Z usnesení Krajského soudu v Brně z [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] soud zjistil, že tento trestní soud rozhodl tak, že žalobci coby obhájci odsouzeného [jméno] [příjmení], se přiznává odměna a náhrady hotových výdajů v celkové částce 309 037,60 Kč. Proti uvedenému usnesení si žalobce podal dne 4. 9. 2019 stížnost, o niž bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci usnesením z [datum rozhodnutí] č. j.: [spisová značka]. Z bankovního výpisu z 28. 5. 2020 vyplývá, že žalobce obdržel odměnu ve výši 311 627 Kč dne 28. 5. 2020.

6. Soud ve věci nehodnotil listinné důkazy týkající se průběhu řízení vedeného trestním soudem pod sp. zn. [spisová značka], když z výše uvedeného dokazování vyplynulo, že žalobce jakožto obhájce zastupoval [jméno] [příjmení], narozeného 14. 6. 1964 a že o jeho odměně a hotových výdajích jakožto ustanoveného obhájce bylo rozhodnuto trestním soudem dne 30. 8. 2019 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci z [datum rozhodnutí] č. j.: [spisová značka], tedy rozsah jednotlivých úkonů a průběh samotného trestního řízení nejsou pro toto soudní řízení relevantní.

7. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

8. Žalobce byl ustanoven obhájcem [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce vyúčtoval odměnu ustanoveného obhájce a hotové výdaje podáním doručeným tomuto soudu dne 18. 5. 2018 a o této jeho žádosti bylo rozhodnuto až dne 30. 8. 2019. K stížnosti žalobce bylo o odměně rozhodováno posléze i Vrchním soudem v Olomouci, a to dne 2. 4. 2020. Z tohoto rovněž vyplývá, že žalobce byl činný v předmětném řízení jakožto advokát a mezi účastníky o tom nebylo sporu, stejně jako, že žalobce uplatnil nárok na vyúčtování odměny a hotových výdajů dne 18. 5. 2018 a o tomto nároku bylo trestním soudem rozhodnuto až dne 30. 8. 2019 ve spojení s usnesením odvolacího soudu z 2. 4. 2020.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle § 151 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb. o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.

18. Soud posoudil předmětnou věc podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nerozhodnutí o vyúčtování odměny a hotových výdajů v zákonem stanovené lhůtě.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předně třeba konstatovat, že lhůta dvou měsíců, stanovená v § 151 odst. 3 tr. ř., je lhůtou pořádkovou, která nemá vliv na trvání a výši nároku obhájce. Její výrazné překročení ovšem může být posuzováno jako nesprávný úřední postup odůvodňujíc nárok podle OdpŠk. Na podkladě výše uvedených zjištění soud shledal v postupu trestního soudu nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, spočívající v tom, že o žalobcem dne 18. 5. 2018 uplatněném nároku z vyúčtování odměny a nákladů obhájce nerozhodl ve dvouměsíční lhůtě podle § 151 odst. 3 tr. ř., ale až dne 30. 8. 2019, čímž nedodržel zákonem stanovenou lhůtu k učinění konkrétního úkonu a podmínku existence odpovědnostního titulu tak shledal naplněnou.

21. Žalobce se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 52 080,76 Kč jakožto nemajetkové újmy. Nemajetkovou újmu žalobce tvrdí v tom rozsahu, že překročením lhůty k rozhodnutí o jeho odměně a uplatněných hotových výdajích bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, když trestním soudem byla porušena povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Újma mu byla způsobena tím, že kdyby měl uvedené prostředky k dispozici, realizoval by koupi bytu, jenž by následně pronajímal, a od roku 2018 by došlo k výraznému zhodnocení nemovitosti. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2018/2014, dle kterého v případech, kdy soud nedodržel zákonem stanovenou lhůtu pro učinění úkonu, což je právě posuzovaný případ, není možno aplikovat ustanovení § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, a není tak možno postupovat podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Tedy zejména nelze převzít mechanismus výpočtu přiměřeného zadostiučinění, které dopadá na nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení v situacích, kdy není lhůta pro rozhodnutí stanovena a rovněž nelze převzít automatický závěr o vzniku nemajetkové újmy. Soud v tomto ohledu uzavírá, že má za to, že na straně žalobce jakožto advokáta, nemajetková újma vznikla, neboť uvěřil tomu, že částka, o jejíž přiznání bylo rozhodováno, tvořila podstatnou část příjmů žalobce a vzhledem k tomu, že se jedná o odměnu za jím vykonanou práci, kterou byl povinen konat na základě toho, že byl ustanoven obhájcem, přičemž o nároku na jeho odměnu a jím vynaložené hotové výdaje bylo skutečně rozhodnuto až dlouho po zákonem stanovené lhůtě, konkrétně 1 rok a 3 měsíců poté, co dvouměsíční lhůta určená § 151 odst. 1 trestního řádu, marně uplynula a odměnu fakticky obdržel po více než dvou letech od vykonané práce, když k stížnosti žalobce bylo následně rozhodováno odvolacím soudem. Avšak na druhou stranu nelze odhlédnout, že v trestním řádu je stanovena povinnost rozhodnout o odměně obhájce a nikoliv pravomocně rozhodnout.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci.

23. Soud proto ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk hodnotil, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování porušení práva nebo zda je namístě poskytnout zadostiučinění ve formě relutární. V tomto ohledu soud uzavírá, že ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk je třeba vyhodnotit i závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Obě tyto kritéria poté vedou soud k závěru, že dostačující formou zadostiučinění je konstatování porušení práva, konkrétně práva na učinění úkonu v zákonem stanovené lhůtě, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Důvodem je skutečnost, že žalobce vyúčtoval odměnu v částce 363 100 Kč a současně tvrdil, že v důsledku neučinění úkonu v zákonem stanovené lhůtě, jenž se projevil tím, že neměl uvedené finanční prostředky k dispozici, si nemohl koupit byt, ten následně pronajmout a přišel o zhodnocení bytu. Nicméně uvedené zůstalo toliko v rovině tvrzení, neboť žalobce nijak netvrdil, natož, aby prokazoval, jaký konkrétní byt si chtěl koupit a za jakou cenu, neprokázal, že mu t. č. stávající příjmy nepostačily k jeho nákupu, či že by skutečně došlo k zhodnocení uvedené nemovitosti. Nadto žalobce kalkuluje s rokem 2018, když s ohledem na provedené dokazování, kdy žalobce by si pravděpodobně podal do rozhodnutí soudu o jeho odměně stejně stížnost, a to ikdyby bylo vydáno v zákonné dvouměsíční lhůtě, když brojil i proti výši přiznané odměny, není postaveno najisto, že by o jeho stížnosti bylo rozhodnuto ještě v roce 2018 a že by mu odměna byla v daném roce vyplacena. Žalobce ohrožení ekonomické činnosti či běžný chod svých finančních záležitostí netvrdil, a pokud jde o okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo, pak je třeba zohlednit zejména skutečnost, že žalobce vystupoval v předmětném řízení jakožto advokát, tedy profesionál, který by měl mít zvýšenou odolnost v situacích, které jsou stresové a konfliktní, a to zejména ve vztahu k jednání před soudy či jinými státními orgány. Soud tak má za to, že postačujícím zadostiučiněním je konstatování porušení práva, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobce se snažil institut nutné obhajoby účelově zneužít s cílem neúměrně a nedůvodně navýšit svou odměnu za vykonanou obhajobu, protože ačkoliv žalobce tvrdil, že byl nezákonně krácen na nákladech obhajoby, z provedeného dokazováno vyšlo najevo, že v odvolacím řízení byl žalobce stran výše své odměny úspěšný pouze nepatrně (cca co do částky 2 000 Kč a neúspěšný co do 52 000 Kč), když zdejší soud odkazuje na odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu pod bodem 15. a 16. Ve zmiňovaném rozhodnutí je totiž naopak uvedeno, že je nepřípustné, aby instituty práva na obhajobu a nutné obhajoby ze strany obhájce uplatňujícího nárok vůči státu byly účelově zneužívány s cílem nepřiměřeně a nedůvodně navýšit odměnu za obhajobu, jak se o to pokusil v naříkaném řízení žalobce.

24. Závěrem si soud dovoluje odkázat na obdobný případ jiného žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], o jehož odměně bylo rozhodnuto ještě ve lhůtě násobně delší, avšak přesto soud shledal jako postačující formu odškodnění konstatování porušení práva, kdy uvedený závěr byl později aprobován i Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 8 228 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložila, že je jejím plátcem.