47 C 205/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 182 461,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 182 461,02 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou z [datum] domáhala po žalované náhrady majetkové a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním vedeném u [název soudu] (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ napadené řízení“), v němž žalobkyně vystupovala jako zúčastněná osoba. Uvedla, že dne [datum] jí byly policejním orgánem zajištěny bankovky v nominální hodnotě 223 200 Kč (dále jen„ finanční prostředky“), když dne [datum] žalobkyně požádala o jejich vrácení. Rozsudkem [název soudu] č. j.: [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl v trestním řízení obviněnému uložen trest propadnutí předmětných finančních prostředků. S ohledem na uvedené, podala dne [datum] žalobkyně proti tomuto rozsudku odvolání, a to co do výroku, kterým byl obviněnému uložen trest propadnutí finančních prostředků. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j.: [spisová značka] byl rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušen mj. ohledně výroku o trestu propadnutí finančních prostředků. Dne [datum] podala proto žalobkyně [název soudu] podnět k vrácení finančních prostředků. Následně dne [datum] požádala o sdělení aktuálního stavu řízení a dne [datum] podala žádost o odstranění průtahů v předmětném řízení. Dne [datum] zaslala další žádost o sdělení stavu řízení, na což se jí dostalo sdělení s datem [datum], že„ že o vrácení finanční částky bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu dne [datum], přičemž rozhodnutí bylo zasláno jak odsouzenému, tak i vaší kanceláři. Proti usnesení si podal stížnost státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] O stížnosti dosud nemohlo být rozhodnuto, neboť ve věci bylo podáno několika odsouzenými dovolání a spis byl proto předložen k rozhodnutí [název soudu], kde se v současné době stále nachází. Proto věc nebylo možné dosud předložit se stížností [název soudu]“ Žalobkyně se následně opakovaně domáhala navrácení finančních prostředků všemi možnými způsoby, a to včetně přípisu ze dne [datum] a dalšího podnětu k odstranění průtahů ze dne [datum], který byl sdělením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], označen za nedůvodný. Dne [datum] obdržela žalobkyně usnesení Vrchního soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto, že uvedené usnesení o vrácení peněžních prostředků ze dne [datum] se zrušuje a [název soudu] byla uložena povinnost, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Žalobkyně podala návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu ze dne [datum] a následně i dne [datum]. Dne [datum] [název soudu] rozhodl tak, že podle § 80 odst. 1 tr. řádu se žalobkyni vydávají finanční prostředky. Proti tomuto usnesení však podalo stížnost [stát. instituce], a to dne [datum]. Předmětná stížnost byla dne [datum rozhodnutí] [název soudu] usnesením č. j. [spisová značka] – [číslo] zamítnuta. Žalobkyně opětovně dne [datum] a [datum] žádala o vrácení finančních prostředků, k jejichž navrácení došlo až dne [datum]. Jak vidno, žalobkyně proti zajištění finančních prostředků brojila již od samého počátku, a to všemi prostředky a rovněž opakovaně žádala příslušné orgány o odstranění průtahů a urychlení celého procesu. Žalobkyně rozhodnutí o zajištění věci považuje za nezákonné, vycházeje z analogického výkladu úpravy nejbližší – úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Dle žalobkyně je stěžejní výsledek namítaného řízení, tj. skutečnost, že jí finanční prostředky neměly být nikdy zabrány. Se zřetelem na výše uvedené se z nezákonného rozhodnutí, za něž označila rozhodnutí o zajištění prostředků ze dne [datum], domáhala náhrady škody představující úrok z prodlení za neoprávněné zadržování finančních prostředků ve výši 107 461,02 Kč a dále se domáhala nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč. Stran nemajetkové újmy tvrdila, že předmětem trestního stíhání byl trestný čin s trestní sazbou 2-10 let, což mělo i nepříznivý vliv na žalobkyni, jakožto osobu spojenou s trestním řízením. Akcentovala neúměrnou délku trestního řízení v délce 6-ti let (od doby podání žádosti o vrácení finančních prostředků do [datum]) a skutečnost, že v očích veřejnosti byla žalobkyně nespravedlivě očerněna.

2. Žalovaná v podání z [datum] navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní uplatnila nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, představující usnesení o zajištění, podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Se zřetelem na skutečnost, že v namítaném řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, ani k nesprávnému úřednímu postupu, nárok žalobkyně neshledala opodstatněným.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za majetkovou a nemajetkovou újmu dne [datum], když žalobkyně při jednání soudu výslovně uvedla, že předmětem řízení není nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, ale náhrada škody/nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí, za něž označila usnesení policejního orgánu PČR, NCOZ, odbor [obec] ze dne [datum], kterým jí byly zajištěny finanční prostředky ve výši 223 000 Kč.

5. Při jednání dne [datum] dále účastníci učinili nesporným průběh trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v části týkající se zajištění finančních prostředků žalobkyně, tak jak byl popsán v žalobě. Dne [datum] byly žalobkyni usnesením policejního orgánu PČR, NCOZ, odbor [obec] zajištěny bankovky v nominální hodnotě 223 200 Kč. Rozsudkem [název soudu] č. j.: [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl v trestním řízení obviněnému uložen trest propadnutí předmětných finančních prostředků. S ohledem na uvedené, podala dne [datum] žalobkyně proti tomuto rozsudku odvolání, co do výroku, kterým byl obviněnému uložen trest propadnutí finančních prostředků. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j.: [spisová značka] byl uvedený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušen mj. ohledně výroku o trestu propadnutí finančních prostředků. Dne [datum] podala žalobkyně Krajskému soudu v Ústí nad Labem podnět k vrácení finančních prostředků. Následně dne [datum] žalobkyně požádala o sdělení aktuálního stavu řízení v této věci a dne [datum] podal žádost o odstranění průtahů v předmětném řízení. Dne [datum] žalobkyně zaslala další žádost o sdělení stavu řízení. Žalobkyně se následně opakovaně domáhala navrácení finančních prostředků všemi možnými způsoby, a to včetně přípisu ze dne [datum] a dalšího podnětu k odstranění průtahů ze dne [datum], který byl sdělením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], označen za nedůvodný. Dne [datum] obdržela žalobkyně usnesení Vrchního soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto, že uvedené usnesení o vrácení peněžních prostředků ze dne [datum] se zrušuje a [název soudu] byla uložena povinnost, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Žalobkyně podala návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu dne [datum] a následně i dne [datum]. Dne [datum] [název soudu] usnesením č. j.: [spisová značka] rozhodl tak, že podle § 80 odst. 1 tr. řádu se žalobkyni vydávají finanční prostředky. Proti tomuto usnesení podalo stížnost Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, a to dne [datum]. Stížnost byla dne [datum rozhodnutí] [název soudu] usnesením č. j. [spisová značka] – [číslo] zamítnuta. Uvedené konečné usnesení [název soudu] bylo žalobkyni doručeno dne [datum], přičemž žalobkyně opětovně dne [datum] a [datum] žádala o vrácení finančních prostředků. K vrácení finančních prostředků došlo dne [datum].

6. Z rozsudku [název soudu] č. j.: [spisová značka] na čl. 87 a následující soud zjistil, že na str. 50 je konstatováno, že:„ Nejasný původ peněz, resp. vysvětlení obžalovaného [příjmení] [příjmení] [jméno], že peníze zajištěné při domovní prohlídce, patří do vlastnictví jeho společnosti [právnická osoba], tj. zdejší žalobkyně a nikoli jemu, vedly vrchní soud k tomu, že zrušil krajským soudem uložený trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku, a sice peněžní prostředky ve výši 223 000 Kč a již ho v odvolacím řízení neuložil. Pochybnosti, které odvolací soud sídlí, nelze nikterak vyvrátit, a to ani provedeným finančním šetřením. Zmíněná společnost sídlí na stejné adrese, na níž je obžalovaný evidován k trvalému pobytu, nebylo prokázáno, že by měl jakýkoli výnos z trestné činnosti a trest propadnutí věci lze uložit toliko vlastníkovi věci.“ 7. Z usnesení [název soudu] č. j.: [spisová značka] vzal soud za prokázané, že:„ nebylo zcela bez pochybností prokázáno, že zmíněná hotovost je výnosem z trestné činnosti odsouzeného [příjmení] [příjmení] [jméno], proto ji vydal [právnická osoba], která na ni od [datum] uplatnila nárok, když tvrzení tohoto společníka a druhého společníka nejsou v rozporu.“ 8. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne [datum], což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě vydání nezákonného rozhodnutí; vznik majetkové/nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vydaným nezákonným rozhodnutím a vzniklou majetkovou/nemajetkovou újmou.

16. Předně konstatovat, že odpovědnost státu za škodu/nemajetkovou újmu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013).

17. Na poskytnutí zadostiučinění/náhrady škody za vydání nezákonného rozhodnutí o zajištění finančních prostředků tak nemá žádný vliv okolnost, že by usnesení o trestním stíhání bylo zrušeno, neboť předpoklady odpovědnosti státu za rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků se posuzuje z hlediska předpokladů odpovědnosti státu (§ 8 OdpŠk) zcela autonomně. Nutno podotknout, že v poměrech projednávané věci ani ke zproštění obžaloby nedošlo.

18. Institut zajištění v trestním řízení je obvykle užíván v prvotní fázi trestního řízení a jeho účelem je i prověřit, zda došlo vůbec k trestné činnosti. Pak nelze z naplnění tohoto účelu, byť s negativním závěrem oproti původnímu předpokladu učiněnému v krátkém čase, učinit závěr o nezákonnosti původního rozhodnutí. K takovému závěru lze dospět pouze v případě, že by původní rozhodnutí, které je vykonatelné bez ohledu na právní moc, bylo ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk zrušeno nebo změněno pro nezákonnost příslušným orgánem, byť na základě řádného opravného prostředku (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013). Tomuto jeho účelu odpovídá i široké oprávnění orgánů činných v trestním řízení takové zajištění na základě dalších získaných poznatků zrušit či omezit.

19. Rovněž podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 100/2010, za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.

20. Naposledy uvedený právní názor podporuje i další judikatura, podle které„ bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007).

21. Pro posouzení věci je tedy stěžejní, z jakého důvodu došlo ke zrušení zajištění, zda pro nezákonnost či proto, že pominuly důvody pro zajištění. Dne [datum] [název soudu] usnesením č. j.: [spisová značka] rozhodl tak, že podle § 80 odst. 1 tr. řádu se žalobkyni vydávají finanční prostředky. Usnesením [název soudu] č. j.: [spisová značka] pak byla proti citovanému rozhodnutí zamítnuta stížnost státního zástupce s tím, že:„ nebylo zcela bez pochybností prokázáno, že zmíněná hotovost je výnosem z trestné činnosti odsouzeného [příjmení] [příjmení] [jméno], proto ji vydal [právnická osoba], která na ni od [datum] uplatnila nárok, když tvrzení tohoto společníka a druhého společníka nejsou v rozporu.“ 22. Se zřetelem na zmiňované, soud nemá pochyb, že v poměrech projednávané věci, bylo rozhodnuto o vrácení finančních prostředků nikoli z důvodu nezákonnosti vydaného rozhodnutí, ale protože se nepodařilo bez pochybností prokázat, že finanční prostředky byly výnosem z trestné činnosti odsouzeného, zvlášť pak s přihlédnutím ke skutečnosti, že odsouzený měl hlášený trvalý pobyt na stejné adrese, na které měla sídlo zdejší žalobkyně. Nadto ve věci soudy při rozhodování o vrácení finančních prostředků vycházely toliko z tvrzení odsouzeného, k čemuž odvolací soud konstatoval, že:„ Pochybnosti, které odvolací soud sídlí, nelze nikterak vyvrátit, a to ani provedeným finančním šetřením.“ (bod 6. rozsudku). Tedy soudy při rozhodování o vrácení finančních prostředků měly nadále pochybnosti o jejich původu, avšak ve smyslu zásady in dubio pro reo, rozhodly o jejich vrácení zúčastněné osobě, tj. zdejší žalobkyni.

23. Je tak nutno konstatovat, že ke změně či zrušení rozhodnutí o zajištění finančních prostředků v napadeném řízení nikdy nedošlo, ostatně ani žalobkyně uvedené netvrdila. Naopak v řízení bylo prokázáno, že bylo toliko rozhodnuto o vrácení finančních prostředků. Nadto jak vyplývá ze skutkových zjištění zdejšího soudu, k vrácení finančních prostředků žalobkyni došlo, neboť nebylo bez pochybností prokázáno, že by se jednalo o výnos z trestné činnosti odsouzených. Lze tedy konstatovat, že ve věci nedošlo ke zrušení zajištění pro nezákonnost a proto za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění majetku tak stát ve smyslu § 8 odst. 1 věta prvá OdpŠk neodpovídá (viz již výše zmíněná rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 479/2007 a 25 Cdo 4462/2007). S přihlédnutím k uvedenému soud žalobu pro absenci odpovědnostního titulu jako nedůvodnou zamítl a v rámci hospodárnosti řízení se již nezabýval naplněním dalších předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za škodu/nemajetkovou újmu.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, proto je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu a účast u jednání dne [datum] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).