47 C 222/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 100 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2% ročně z částky 80 000 Kč od 2. 1. 2018 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 2% ročně ž částky 20 000 Kč od 6. 3. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 100 000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 33 585 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 10. 12. 2020 domáhal po žalované zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze 7. 11. 2016 (dále jen„ Smlouva“). Žalobce uvedl, že na základě uvedené smlouvy zapůjčil žalované částku 21 000 Kč, splatnou dne 31. 7. 2017, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2017. Na základě dodatku č. 1 ke Smlouvě z 31. 7. 2017 byla zrušena povinnost žalované splácet zápůjčku ve splátkách a splatnost zápůjčky byla prodloužena do 31. 12. 2017. Dodatkem č. 2 z 2. 1. 2018 došlo k navýšení zápůjčky o 120 000 Kč na celkovou částku 141 000 Kč s tím, že částka 40 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti a částka 80 000 Kč jí byla převedena na účet s tím, že doba splatnosti byla prodloužena do 31. 12. 2018. Dodatkem č. 3 z téhož dne byla sjednána změna čísla bankovního účtu pro bezhotovostní poskytnutí části zápůjčky ve výši 80 000 Kč. Na základě dodatku č. 4 z 6. 3. 2018 pak došlo opětovně k navýšení zápůjčky, a to o 20 000 Kč, které byly žalované poskytnuty v hotovosti. Zapůjčitel žalované poskytl zápůjčku v celkové výši 161 000 Kč Smlouvou byl mezi účastníky ujednán úrok ve výši 2 % ode dne poskytnutí zápůjčky do jejího splacení a pro případ prodlení ujednaly smluvní strany úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále uvedl, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, č. j.: [insolvenční spisová značka] z 2. 1. 2018 bylo schváleno oddlužení žalované splněním splátkového kalendáře. Pohledávka ve výši 140 000 Kč je tedy novou pohledávkou vzniklou ze závazků převzatých žalovanou po schválení jejího oddlužení a není proto předmětem uspokojení v insolvenčním řízení. Žalobce se domáhá uspokojení pouze části pohledávky ze zápůjčky, a to částky 100 000 Kč, která odpovídá bezhotovostní části zápůjčky ve výši 80 000 Kč na základě dodatku č. 2, částce 20 000 Kč plynoucí ze zápůjčky vycházející na základě dodatku [číslo] dále smluvního úroku ze zápůjčky a úroku z prodlení. Žalovaná ani na základě předžalobní upomínky svůj závazek ze zápůjčky žalobci neuhradila.

2. Soud ve věci vydal dne 4. 1. 2021 platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce dne 19. 1. 2021 včasný odpor. V odporu žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, částka 80 000 Kč nebyla zaslána do její dispozice a příslušenství z pohledávky je duplicitní a neúměrně vysoké. V podání ze 17. 2. 2021 uvedla, že nesporuje uzavření Smlouvy, včetně jejich dodatků, avšak sporuje data jejich uzavření, když k úřednímu ověření podpisů žalované došlo na Smlouvě ve dnech 9. 11. 2016, namísto 7. 11. 2016, dále na dodatku č. 1 dne 14. 8. 2017 namísto uvedeného 31. 7. 2017 a na dodatku č. 3 dne 8. 1. 2018, namísto uvedeného 2. 1. 2018. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná smlouvy podepisovala v plné důvěře v žalobcovo jednání a nezabývala se více obsahem smluv, když žalobce žalované tvrdil, že oddlužení je v pořádku, má vše pod kontrolou a žádné nebezpečí ji nehrozí. Dále žalovaná zpochybnila dodatek č. 3, když uvedla, že žalobce byl z její strany vyzván k předložení důkazů, že žalované částku 40 000 Kč v hotovosti zapůjčil, avšak žalobce ničeho nepředložil a poukázala na skutečnost, že žalobce tuto částku žalobou ani nevymáhá. Dále namítala, že částka 80 000 Kč jí nikdy nebyla doručena do její dispozice, ačkoliv měla být dle dodatku č. 3 zaslána na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná v dobré víře, že ji chce žalobce pomoci z její finanční situace, nekontrolovala číslo účtu, které bylo žalobcem vyplněno na dodatku. K výše uvedenému účtu žalovaná neměla a nemá dispoziční právo a neví, komu účet patří. Jako stěžejní námitku uvedla, že původní závazek vznikl ještě před rozhodnutím soudu o zjištění úpadku, k čemuž došlo dne 15. 9. 2017 a dodatky k výše uvedenému závazku spadají do režimu původního smluvního vztahu, a proto měly být případné pohledávky plynoucí ze smlouvy o zápůjčce přihlášeny do insolvenčního řízení. Sdělila, že žalobce se v průběhu insolvenčního řízení darovací smlouvou zavázal poskytovat žalované 3 000 Kč měsíčně a přispívat ji tak po celou dobu trvání oddlužení. Má za to, že tím je prokázáno tvrzení, že žalovaná žalobci plně důvěřovala. Žalovaná se tedy domnívá, že pohledávka žalobce měla být přihlášena do oddlužení a pokud nebyla, nelze k ní přihlížet. Žalovaná považuje žalobcova tvrzení za sporná, pouze tvrzení ohledně průběhu insolvenčního řízení nesporuje. K otázce předžalobní upomínky žalovaná uvádí, že nesplňuje náležitosti dle § 142a o. s. ř., neboť žalovaná reagovala na upomínku žalobce a vyzvala ho k předložení důkazů, na níž žalobce nereagoval. Ohledně příslušenství pohledávky žalovaná namítá dvojí úročení, když nesouhlasí s plněním úroků ve výši 2 % ročně a 0,05 % ročně současně. Závěrem žalovaná poukázala na § 6 odst. 2 o. z. a nepoctivé jednání žalobce s tím, že žalobce žalované aktivně pomáhal v průběhu insolvenčního řízení, věděl o oddlužení žalované, přispíval jí v jeho průběhu částkou 3 000 Kč měsíčně a přesto s ní uzavřel několik dodatků ke Smlouvě, aniž by své pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce se k podání žalované dne 1. 3. 2021 vyjádřil a namítal, že vyjádření žalované jsou účelová, nemají oporu v důkazech a odkázal na skutečnosti a důkazy uvedené v žalobním návrhu. Ve vztahu dílčích zápůjček k insolvenčnímu řízení má žalobce za to, že ačkoliv jsou vázány na původní právní jednání učiněné ještě před prohlášením úpadku a povolení oddlužení, je třeba posuzovat je samostatně, neboť závazek z nich vycházející vzniká okamžikem předáním zápůjčky, popř. převodem peněz. Z výše uvedeného důvodu se žalobce domáhá pouze úhrady částky 100 000 Kč, neboť k bezhotovostnímu převodu částky 80 000 Kč dle dodatku č. 2 a č. 3 došlo dne 2. 1. 2018 ve 14: 20 hod. a k poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč dle dodatku č. 4 došlo dne 6. 3. 2018 a tyto pohledávky vznikly prokazatelně až po schválení oddlužení, k němuž došlo dne 2. 1. 2018 v 13:46 hod., a to na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, č.j. [insolvenční spisová značka], a jde tedy o nové pohledávky, které nejsou a nemohou být předmětem uspokojení v insolvenčním řízení a lze je uplatnit přímo vůči žalované. Žalobce upustil od vymáhání pohledávky ve výši 21 000 Kč dle Smlouvy a dále od pohledávky ve výši 40 000 Kč poskytnuté v hotovosti na základě dodatku č. 2 dne 2. 1. 2018, neboť nelze najisto učinit závěr o tom, zda vznikla ještě před schválením oddlužení či se jedná již o pohledávku novou. Závěrem žalobce uvádí, že argumentace žalované nepoctivým jednáním žalobce je zcela nedůvodná, neboť právě žalobce žalované poskytoval zápůjčky v tíživé finanční situaci, prodlužoval jejich splatnost, neuplatnil část zápůjčky v insolvenčním řízení a v rámci insolvenčního řízení se zavázal k poskytování pravidelného plnění žalované z titulu darovací smlouvy, aby jí zajistil dostatečné příjmy pro účely oddlužení. Žalobce naopak argumentuje nezodpovědným jednání žalované, která přijala zápůjčku s vědomím, že nedostojí svým závazkům, nevyvíjí aktivní přístup k obstarání příjmů z vlastních zdrojů a výlučně na závazku žalobce z darovací smlouvy staví minimální plnění svého splátkového kalendáře a v tomto ohledu lze konstatovat, že takovéto jednání může naplňovat znaky jednání rozporného s dobrými mravy. Žalobce s ohledem na výše uvedené na svém žalobním návrhu v plném rozsahu setrval.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky bylo nesporným, že mezi sebou uzavřeli Smlouvu ve znění jejích dodatků č. 1 – č. 4 a že žalobce žádnou pohledávku vůči žalované nepřihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Liberec pod sp. zn. [č.j.] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [rok] s tím, že mezi účastníky nebylo sporu o průběhu tohoto insolvenčního řízení, když pro věc rozhodným je skutečnost, že ke schválení oddlužení žalované došlo dne 2. 1. 2018 v 13:46 hod. na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č.j. [insolvenční spisová značka]. Sporným zůstala výše zápůjčky, a zda si ji žalobce mohl uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení.

6. Ze Smlouvy ze 7. 11. 2016 bylo prokázáno, že žalovaný na základě této smlouvy zapůjčil žalované v hotovosti částku 21 000 Kč a žalovaná uvedenou částku přijala a zavázala se ji splácet v pravidelných splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně nejpozději do 31. 7. 2017. V bodě 1.3 smluvní strany ujednaly úrok ve výši 2 % ročně z poskytnuté zápůjčky ode dne jejího poskytnutí do jejího vrácení. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky ujednaly smluvní strany v bodě 2.4 Smlouvy úrok z prodlení ve výši 0,05 % ročně z dlužné částky za každý den prodlení. Dne 9. 11. 2016 byl úředně ověřen podpis žalované na listině.

7. Dodatkem č. 1 ke Smlouvě z 31. 7. 2017 soud zjistil, že účastníci sjednali prodloužení doby splatnosti závazku ze Smlouvy k datu 31. 12. 2017 a dále bylo vypuštěno ustanovení 2.3 Smlouvy, na jehož základě byla žalovaná povinna splácet zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách. Dne 14. 8. 2017 byl úředně ověřen podpis žalované na listině.

8. Dodatkem č. 2 ke Smlouvě z 2. 1. 2018 bylo prokázáno, že smluvní strany navýšily zápůjčku o 120 000 Kč na celkovou částku 141 000 Kč, kdy v článku I. je stanoveno, že z této částky přijala žalovaná v hotovosti 40 000 Kč a částka 80 000 Kč bude obratem převedena na její účet u [anonymizována dvě slova] č. [bankovní účet]. Článkem 2.1 byla prodloužena doba splatnosti výše uvedené zápůjčky, a to do 31. 12. 2018. Dne 2. 1. 2018 byl úředně ověřen podpis žalované na listině.

9. Dodatkem č. 3 ke Smlouvě z 2. 1. 2018 bylo prokázáno, že došlo ke změně čísla účtu, na něž má být převedena sjednaná část zápůjčky ve výši 80 000 Kč s tím, že po uvedené změně měla být částka převedena na účet u [anonymizována dvě slova] č. [bankovní účet]. Dne 8. 1. 2018 byl úředně ověřen podpis žalované na listině.

10. Z potvrzení o platbě na účtu bylo prokázáno, že na účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] vedeného na jméno žalobce je evidována transakce ve výši 80 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet], která proběhla dne 2. 1. 2018 v 14:20 hod. Výpisem z účtu žalobce k 11. 4. 2018 bylo prokázáno, že částka ve výši 80 000 Kč byla z účtu dne 2. 1. 2018 odepsána a převedena na účet č. [bankovní účet].

11. Dodatkem č. 4 z 6. 3. 2018 bylo prokázáno, že zápůjčka se navyšuje o částku 20 000 Kč na celkovou výši zápůjčky 161 000 Kč a v článku I. je uvedeno, že žalovaná převzala tuto částku v hotovosti.

12. Výdajovým pokladním dokladem z 6. 3. 2018 bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč a žalovaná ji převzala.

13. Předžalobní upomínkou z 10. 11. 2020 a dodejkou z 11. 11. 2020 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu plynoucího ze Smlouvy ve znění jejích dodatků ještě před podáním žaloby.

14. Další důkazy pro nadbytečnost soud neprováděl s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce se na základě smlouvy o zápůjčce ze 7. 11. 2016, ve znění jejích dodatků z 31. 7. 2017, 2. 1. 2018 a 6. 3. 2018, zavázal žalované zapůjčit částku ve výši 161 000 Kč se smluvním úrokem 2 % ročně z dlužné částky a žalovaná se zavázala žalobci zápůjčku vrátit spolu s výše uvedeným smluvním úrokem. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Dodatkem č. 2 z 2. 1. 2018 byla sjednána zápůjčka mezi smluvními stranami ve výši 120 000 Kč s tím, že částka 40 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti a částka 80 000 Kč bude obratem poukázána na její bankovní účet a doba splatnosti zápůjčky byla prodloužena do 31. 12. 2018. Dodatkem č. 3 z téhož dne byl změněn účet, na nějž měla být zápůjčka poukázána, a to na účet č. [bankovní účet]. Dodatkem č. 4 ze dne 6. 3. 2018 byla výše zápůjčky rozšířena na celkových 161 000 Kč, když se žalobce zavázal žalované poskytnout částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalobce provedl dne 2. 1. 2018 v 14:20 hod. transakci peněžních prostředků ve výši 80 000 Kč na číslo účtu [bankovní účet], uvedené jako platební místo v dodatku č. 3 ke Smlouvě, což dále vyplývá i z výpisu účtu žalobce. Dne 6. 3. 2018 na základě dodatku č. 4 vystavil žalobce žalované výdajový pokladní doklad, na němž žalovaná stvrdila převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Žalobce vyzval dne 11. 11.2020 prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu včetně příslušenství. Usnesení o povolení oddlužení žalované bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 2. 1. 2018 v 13:46 hod.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), ve znění pozdějších předpisů, kdy přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 4 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

18. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 109 odst. 1 písm. a) ins. z. se se zahájením insolvenčního řízení spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

20. Dle § 140c ins. z. v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují.

21. Soud se ve smyslu výše uvedených ustanovení zabýval existencí žalobou uplatněných nároků plynoucích ze Smlouvy a jejích dodatků, které vznikly po vydání usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích z 2. 1. 2018 o schválení oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Dodatkem č. 2 se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní částku 80 000 Kč na číslo účtu [bankovní účet], které bylo samostatně specifikováno v dodatku č. 3 navazujícím na Smlouvu. Mezi účastníky bylo uzavření Smlouvy a jejích dodatků nesporným. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce ze svého účtu zaslal částku 80 000 Kč na účet sjednaný smluvními stranami ve třetím dodatku Smlouvy a tento dodatek byl dne 2. 1. 2018 podepsán žalovanou, která svým podpisem projevila souhlas s jeho obsahem. Ve věci není rozhodným, jestli účet byl veden na jméno žalované, neboť byl sjednán toliko jako platební místo, což mj. vyplývá i ze samotné textace jednotlivých dodatků. V dodatku č. 2 je uvedeno, že zápůjčka bude převedena na účet žalované jako vydlužitele, avšak v dodatku č. 3 je již uvedena, že platba bude převedena na bankovní účet bez bližší specifikace toho, kdo je jeho majitelem. Nadto lze přisvědčit argumentaci žalobce, že poskytla-li by žalovaná číslo svého účtu, spadaly by peněžní prostředky do majetkové podstaty a nemohla by s nimi nakládat. Obiter dictum žalovaná do marného uplynutí data splatnosti zápůjčky, kdy se žalobce začal domáhat jejího vrácení, skutečnost, že tuto částku obdržela, nikdy nesporovala a Smlouvu včetně jejích dodatků byla vždy podepsána žalovanou s úředně ověřeným podpisem. Mimoto je soudu z úřední činnosti známo a konec konců to vyplývá i z insolvenčního řízení žalované, že v průběhu svého života uzavřela několik půjček a s odkazem na § 4 o. z. lze shrnout, že každé svéprávné osobě je zřejmé, že za skutečnost, aby mi někdo půjčil peníze, zaplatit určitou cenu, ať již v podobě úroků ze smlouvy či např. poplatku za zprostředkování zápůjčky a že nevrátím-li peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, hrozí penalizace takové jednání. Obdobně se soud staví k závazku žalované uhradit žalobci částku 20 000 Kč, plynoucího z dodatku č. 4 ke Smlouvě, v němž se žalobce zavázal žalované tuto částku zapůjčit v hotovosti. Výdajovým pokladním dokladem z 6. 3. 2018 bylo stvrzeno převzetí této částky žalovanou. Při jednání dne 11. 5. 2021 byl žalované předložen originál výdajového dokladu k nahlédnutí, která pravost dokladu ani jeho obsah nesporovala. Tímto má soud za dostatečně prokázané, že podepsala-li žalovaná pokladní doklad o převzetí peněžní částky ve výši 20 000 Kč a zaslal – li žalobce částku 80 000 Kč na číslo účtu uvedené žalovanou v dodatku č. 3 ke Smlouvě, pak žalobce ve smyslu zákonných ustanovení zápůjčku ve výši 100 000 Kč žalované poskytl a žalované vznikla povinnost ji žalobci v souladu se sjednaným příslušenstvím řádně a včas vrátit, tj. ve lhůtě splatnosti do 31. 12. 2018 spolu s 2 % smluvním úrokem z poskytnutí zápůjčky. Zápůjčky byly žalované předány v hotovosti nebo převedeny až po vydání usnesení o povolení oddlužení a jedná se tedy o nové pohledávky, jež lze uplatnit přímo vůči žalované, neboť nebyly uplatněny v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c ins. z. K námitce žalované, že Smlouva byla uzavřena před rozhodnutím o schválení oddlužení, je třeba zdůraznit, že k předání či převodu žalovaných částek došlo až na podkladě později uzavřených dodatků ke Smlouvě, kdy s ohledem na skutečnost že zápůjčka je tzv. reálným kontraktem, závazek ze zápůjčky vzniká až okamžikem předání či převodu předmětu zápůjčky. Z výše uvedeného důvodu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť bylo prokázáno, že žalovaná dluží žalobci částku 100 000 Kč odpovídající jím poskytnuté zápůjčce a zavázal žalovanou k úhradě žalované částky spolu s požadovaným příslušenstvím. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Námitkami žalované stran zapůjčení částky ve výši 40 000 Kč vyplývající z dodatku č. 2 se soud nezabýval, když tato částka nebyla předmětem žalobního nároku.

22. Soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., kdy výše úroku 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení byla stanovena Smlouvou. K otázce přiměřenosti výše smluvního úroku prodlení se opakovaně ve svých rozhodnutích vyjadřoval Nejvyšší soud (např. 32 Cdo 1490/2019 z 22. 9. 2020) a dovodil, že právě konkrétní výše úroku plní sankčně-motivační či kompenzační funkci a jen posouzením okolností vzniku pohledávky lze hodnotit, zda je adekvátní či se příčí dobrým mravům. Ve svých závěrech Nejvyšší soud poukázal i na skutečnost, že v závislosti na okolnostech může i úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky obstát jako morálně konformní a tedy platně sjednaný. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že v poměrech projednávané věci výše smluvního úroku z prodlení 0,05 % denně nevybočuje nad rámec nastíněných morálních mantinelů a je adekvátní okolnostem případu.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., když uzavřel, že žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má proti žalované nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil při uplatňování svého práva. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou advokáta za 4,5 úkonů právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) á 5 100 Kč (za převzetí zastoupení, žalobu, výzvu k plnění -1/2 úkon, vyjádření žalobce k výzvě soudu z 1. 3. 2021 a účast na jednání dne 11. 5. 2021), paušální náhradou hotových výdajů za 5 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů. Celkem činí náklady žalobce částku 33 585 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.