47 C 233/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341 sídlem Palackého nám. 375/4, 128 01 Praha 2 pro zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 700 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhrady nákladů řízení 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se jakožto syn zemřelého , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , t. č. pacienta , podezřelý výraz, , (dále jen „zemřelý“), domáhal na žalované náhrady za duševní útrapy ve výši 250 000 Kč, náhrady za závažné ublížení na zdraví a vytrpění bolesti za zemřelého ve výši 250 000 Kč a konečně náhrady za způsobenou újmu – úmrtí zemřelého ve výši 200 000 Kč, to vše ve vztahu k úmrtí otce žalobce v důsledku očkování vakcínou Comirnaty, Snomed CZ 1119349007, BionTech, v žalobě uvedeným identifikátorem s tím, že očkovací látka byla otci žalobce podána dne , datum, . Otec žalobce po neúspěšné resuscitaci zemřel dne 12. 11. 2021, přičemž z pitevního protokolu vyplývá, že jako bezprostřední příčina smrti byla stanovena akutní cor pulmonale, jejíž nejčastější příčinou je plicní embolie. Žalobce s žalobou předložil znalecký posudek MUDr. Vladimíra Čížka, znalce pro obor zdravotnictví, ze kterého vyplývá, že příčinná souvislost mezi podáním očkovací látky proti COVID – 19 a vznikem plicní embolie je vysoce pravděpodobná. S ohledem na uvedené má tak žalobce za to, že smrt otce žalobce nastala v příčinné souvislosti s očkováním, které bylo charakteru očkování povinného a žalovaná tak odpovídá za smrt otce žalobce, se kterým měl žalobce hluboký a nepovrchní vztah.

2. Žalovaná k vyjádření k žalobě ze dne 2. 11. 2023 uvedla, že nárok žalobce ani z části neuznává, neboť náhradu újmy způsobené léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19 (dále jen „očkování“) lze uplatnit a poskytnout pouze na základě zvláštního zákona, a to zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, když podle § 2 zákona č. 569/2020 Sb. je možné újmu nahradit pouze osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19 (dále jen „očkovaný“), nikoli osobě blízké. S ohledem na uvedený zákonný výčet, není možné se náhrady za duševní útrapy/náhrady za závažné ublížení na zdraví/náhrady za úmrtí zemřelého ze strany žalobce domáhat, když na podporu svých tvrzení odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2479/2020, jakož nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/14. V závěru uvedla, že o očkování nebylo lze hovořit jako o povinném, v žádném případě je nelze zaměňovat s povinnými očkováními, které vymezuje vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Konečně namítala, že i kdyby byl žalobce aktivně legitimován, není ve věci dána příčinná souvislost, protože ta byla přerušena z důvodu vysokého věku zemřelého, kterému v době podání očkovací látky bylo 77 let, což ostatně uznává i shora jmenovaný znalec a vyšší věk zemřelého označuje jako závažný rizikový faktor. Dále ze znaleckého posudku vyplývají další rizikové faktory jako kardiovaskulární choroba, možnost negativní reakce organismu na antikoagulační léčbu či nezvládnutí antikoagulační terapie, když všechny jmenované faktory mohly být příčinou plicní embolie.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky bylo nesporným, že k úmrtí zemřelého došlo dne 12. 11. 2021 a že k uplatnění nároku žalobce u žalované došlo dne 13. 11. 2022.

5. Ze znaleckého posudku MUDr. Vladimíra Čížka na čl. 16 a násl. soud zjistil, že zemřelému byla dne , datum, aplikována 3. Dávka vakcíny proti Covid- 19. Příčinná souvislost mezi podáním očkovací látky proti COVID – 19 a vznikem plicní embolie je vysoce pravděpodobná, když jako další závažný rizikový faktor znalec označil vyšší věk zemřelého. Pod bodem 2.2.2 je pak konstatováno, že podle dostupné literatury je tromboembolická nemoc vzácnou, ale existující komplikací očkování proti Covid-19. V posudku je dále shrnuto, že k podání očkovací látky došlo s oficiálními doporučeními, neboť s ohledem na věk zemřelého, šlo o pacienta s rizikovým faktorem pro onemocnění Covid-19.

6. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci, pročež pro nadbytečnost zamítl další žalobci navržené důkazy – soubor novinových článků, jež by prokazovaly společenský tlak vedení kampaně a procesu žalované na obyvatelstvo, aby se dalo očkovat s tím, že je relevantně neinformovala o možných rizicích s pojených s předmětným dokazováním, jakož dokumenty prokazující konkrétní obsah očkovací látky a dokládající možné negativní následky očkovací látky, když jak uvedeno níže, soud zamítl žalobu v prvé řadě pro nedostatek aktivní legitimace žalobce.

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Mezi účastníky nebylo sporu, že k úmrtí zemřelého otce žalobce došlo dne 12. 11. 2021 a že žalobce je jeho blízkým rodinným příslušníkem – synem zemřelého.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

10. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním (dále jen „ zákon č. 166/2020 Sb.) stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb2), (dále jen "očkovaný"), dojde-li následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Dle odst. 2 téhož ustanovení stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících látku pro očkování proti onemocnění Covid-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osbám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 569/2020 Sb.“) nahradí stát osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění. Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně.

13. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost žalované za újmu, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: skutečnost, že poškozený podstoupí očkování proti onemocnění COVID-19; vznik zvlášť závažného ublížení na zdraví u poškozeného; a příčinná souvislost mezi vakcinací a vzniklou újmou.

14. Předně uvést, že zejména s ohledem na § 2 zákona č. 569/2020 Sb. soud došel k závěru, že újmu v souvislosti s podáním očkovací látky je možno nahradit jen osobě, která se nechala léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti onemocnění COVID-19 očkovat a nikoli osobě blízké, pročež soud má již z tohoto důvodu žalobu jako nedůvodnou a žalobu tak zamítl pro nedostatek aktivní legitimace žalobce (výrok I.). Soud má totiž za to, že při právním hodnocení nároku žalobce je nutno vycházet právě ze speciální úpravy – zákona č. 569/2020 Sb. a nikoli ze znění zákona č. 116/2020 Sb., když tento se dle soudu vztahuje jen k povinným očkováním, přičemž mezi účastníky je nesporné, že v době aplikace 3. dávky očkovací látky proti onemocnění Covid- 19 u zemřelého dne 9. 11. 2021 očkování povinné nebylo, jakkoli soud připouští, že za účelem minimalizace šíření onemocnění Covid – 19 byla vedena kampaň na podporu tohoto očkování. Konečně soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2479/2020 dospívá k závěru, že v poměrech současné právní věci nelze nároky žalobce posuzovat ve smyslu obecných ustanovení o škodě dle o. z., když Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí konstatoval, že: „občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení, které by výslovně upravovalo odpovědnost jakéhokoliv subjektu za újmu na zdraví způsobenou povinným očkováním“. Z uvedeného soud vyvozuje, že tím spíše by bylo lze vyvodit ve smyslu ustanovení občanského zákoníku o škodě odpovědnost jakéhokoliv subjektu za nepovinné očkování, konkrétně zde očkování proti onemocnění Covid – 19. Pro úplnost soud uvádí, aniž by chtěl jakýmkoliv způsobem situaci žalobce a okolnosti kolem, jistě tragického úmrtí zemřelého otce žalobce, bagatelizovat, z provedeného dokazování vyplývá, že zde byly i další významné rizikové faktory pro vznik plicní embolie, a to zejména vyšší věk zemřelého, kterému bylo v době úmrtí 77 let. Se zřetelem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve vztahu k žalované činí výše těchto nákladů 900 Kč – 300 Kč á za vyjádření k žalobě, přípravu a účast u jednání dne 16. 1. 2024 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).