47 C 259/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: nahrazení rozhodnutí finančního arbitra č.j. fa/sr/su číslo a nález čj. fa/sr/su číslo

I. Zamítá se žaloba na zamítnutí návrhu žalované na zaplacení částky 9 110 Kč a o nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 10. 8. 2021 č.j. spisová značka číslo ve výroku I. a III. a rozhodnutí o námitkách vydané finančním arbitrem ze dne 21. 9. 2021 č.j. spisová značka číslo.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 4 356 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl zamítnut návrh žalované na zaplacení částky 9 110 Kč a kterým by byl nahrazen nález finančního arbitra ze dne 10. 8. 2021 č. j. FA/SR/SU číslo ve výroku I. a III. a rozhodnutí o námitkách vydané finančním arbitrem ze dne 21. 9. 2021 č. j. FA/SR/SU číslo. Žalobkyně tvrdila, že finančním arbitrem byl vydán nález dne 10. 8. 2021, č.j. FA/SR/SU číslo, kterým bylo výrokem I. žalobkyni uloženo zaplatit žalované (jako navrhovateli) částku 9 110 Kč, výrokem II. byl návrh co do zbývající části zamítnut a výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost k zaplacení sankce ve výši 15 000 Kč. Výroky I. a III. žalobkyně napadla námitkami, které byly rozhodnutím ze dne 21. 9. 2021, č. j. FA/SR/SU číslo, zamítnuty a nález byl finančním arbitrem potvrzen. Žalobkyně poukázala na vady v rozhodnutí finančního arbitra, když žalobkyně tvrdila, že u obou zápůjček prověřovala úvěruschopnost přiměřeně výši svěřených prostředků, zatímco finanční arbitr v rozhodnutí uvedl, že i v bagatelních případech je nutno zachovat postupy, které judikatura požaduje u úvěrů řádově vyšších. Další vadu řízení pak žalobkyně spatřuje v absenci výslechu svědkyně, která uzavírala smlouvu s žalovanou a mohla zdůvodnit postupy a úvahy, kterými byla při poskytnutí vedena, avšak v odůvodnění rozhodnutí finanční arbitr dospěl k závěru, že svědeckou výpověď lze v tomto případě ztotožnit s jednostranným prohlášením instituce a není tak způsobilé nahradit listinné důkazy. Žalobkyně v žalobě dále poukázala na některé parametry, které svědčily o finanční bonitě klienta, a to zejména na předcházející spolupráci s žalovanou, kdy závazky vždy plnila a jejich výše se nestupňovala a také používala po celou dobu jeden bankovní účet bez komplikací, což není u klientů se špatnou platební morálkou obvyklé. Tyto okolnosti žalobkyně považovala za dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti a poskytnutí drobného spotřebitelského úvěru, když žalovaná plnila řádně své závazky a není uvedena v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 11. 2021 ztotožnila se závěrem finančního arbitra, uvedeném jak v nálezu, tak v rozhodnutí o námitkách. Žalovaná uvedla, že má za to, že žalobkyně řádně neposoudila její úvěruschopnost, což má za následek neplatnost smluv a povinnost žalobkyně vrátit žalované bezdůvodné obohacení za smluv. K posuzování úvěruschopnosti žalovaná uvádí, že skutečnost, že věřitel poskytl žalované řádově nižší úvěr, nezbavuje věřitele jeho zákonných povinností vyplývajících ze zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně nesprávně hodnotila úvěruschopnost žalované, když špatně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalované a nesprávně vyhodnotila příjmy a výdaje žalované. Konkrétně žalobkyně nesprávně hodnotila žalovanou předložené výpisy z účtů, z nichž bylo zřejmé, že žalobkyně není jediným věřitelem žalované, na což měla žalobkyně reagovat a zkoumat skutečnou finanční situaci žalované, a to např. tím, že měla vyžádat výpisy z účtu žalované před uzavřením každé ze smluv k prokázání skutečných příjmů a výdajů žalované. Na základě těchto zjištění mohla žalobkyně zkoumat původ příjmů žalované, které automaticky neměla považovat za další pravidelné příjmy žalované (k tomu poukazuje např. na příjmy od právnická osoba a.s., kdy zároveň žalobkyně měla věnovat pozornost skutečnosti, že žalovaná zasílala nikoli malé částky na účty sázkových kanceláří). Dále z výpisů účtů bylo zřejmé, že žalovaná měla příjmy ze smluv o úvěrech i od dalších nebankovních institucí, na které byla povinna plnit nezanedbatelné částky. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně sice tvrdila, že prověřovala solventnost žalované u jejího zaměstnavatele, avšak nedisponuje záznamem hovoru a na výzvy učiněné v řízení před finančním arbitrem je nedoložila. Žalobkyně tak sama aktivně neopatřovala podklady k prověření finanční situace žalované, jak předvídají zákonná ustanovení i žalovanou uvedená judikatura. K tvrzením žalobkyně, že součástí posouzení úvěruschopnosti žalované bylo i užívání jednoho bankovního účtu a dobrá platební historie žalované, neboť výše závazků se nestupňovala, žalovaná uvádí, že tato skutečnost platební schopnost nedokládá, není relevantní a nezbavuje žalobkyni nutnosti posouzení úvěruschopnosti před každou uzavřenou smlouvou. Žalobkyně se ve svých závěrech nemohla spoléhat na dobrou předchozí platební morálku žalované, měla ověřovat informace též prostřednictvím výpisů z nebankovních registrů, což žalobkyně neprovedla, a byť uvedla, že žalovanou prověřovala v registru EUCB, uvedené neprokázala a nedoložila. Žalovaná zpochybnila postup při posuzování úvěruschopnosti žalobkyní a uvedla, že povinností žalobkyně bylo nahlédnout do veřejně přístupného registru dlužníků a do Centrální evidence exekucí, čímž by získala alespoň rámcové informace o úvěruschopnosti žalované a vyžádat aktuální výpisy z účtu žalované před poskytnutím každého úvěru. Výše uvedené žalobkyně neprovedla a učinila tak nesprávné závěry o platební schopnosti žalované. Žalovaná tak poukazuje na skutečnost, že žalobkyně porušila svou povinnost, jejíž nesplnění má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalovaná sporuje postup při stanovení odměn, kdy při určení jejich výše jedná v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy spatřuje žalovaná i ve způsobu, jakým žalobkyně úvěry poskytuje, když poskytne úvěr na krátkou dobu a následně nabízí možnost úvěr za poplatek prodloužit, čehož spotřebitel obvykle využije, neboť není schopen v krátkém čase dluh splatit a tím dochází k nepřiměřenému nárůstu úvěru. Žalovaná závěrem uvedla, že žalobkyně svým postupem porušila zákonnou povinnost uloženou při poskytování úvěru spotřebiteli, jejímž následkem je neplatnost smlouvy a povinnost stran vydat si veškeré bezdůvodné obohacení, které z ní získaly. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Finanční arbitr ve vyjádření z 29. 3. 2022 setrval na správnosti svých závěrů a odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (rozsudek z 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR- právnická osoba a rozsudek z 18. 12. 2014 ve věci C číslo, anonymizována tři slova proti jméno příjmení).

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 12. 4. 2016 žalobkyně a žalovaná uzavřeli Smlouvu o zápůjčce 1 s kódem číslo a dne 12. 10. 2016 Smlouvu o zápůjčce 2 s kódem číslo. Na základě první smlouvy poskytla žalobkyně zápůjčku ve výši 5 000 Kč, když žalovaná postupně na tuto zápůjčku uhradila celkem 10 540 Kč včetně příslušenství a smluvených poplatků. V případě druhé zápůjčky byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, na níž žalovaná postupně žalobkyni uhradila celkem 11 570 Kč. K návrhu žalované ze dne 13. 5. 2019 na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč finanční arbitr vydal dne nález dne 10. 8. 2021, č. j.: FA/SR/SU číslo, kterým bylo výrokem I. zdejší žalobkyni uloženo zaplatit žalované (jako navrhovateli) částku 9 110 Kč, výrokem II. byl návrh co do zbývající části zamítnut a výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost k zaplacení sankce ve výši 15 000 Kč. Výroky I. a III. žalobkyně napadla námitkami, které byly rozhodnutím ze dne 21. 9. 2021 č. j. FA/SR/SU číslo zamítnuty a nález byl finančním arbitrem potvrzen.

6. Ze spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/SU číslo, resp. z výpisu z platebního účtu žalované č. bankovní účet za období od 8. 10. 2015 do 6. 11. 2015, že je v něm zachyceno nespočet transakcí vůči právnická osoba., provozujícího sázkovou kancelář a splátky vůči společnostem právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, anonymizována tři slova. Z neúplného výpisu z platebního účtu žalované č. bankovní účet za období od 8. 4. 2016 do 6. 5. 2016, že je zde opětovně nespočet transakcí vůči právnická osoba. Konečně z výpisu z platebního účtu žalované č. bankovní účet za období od 6. 8. 2015 do 7. 9. 2015, že je zde nespočet transakcí vůči právnická osoba., provozujícího sázkovou kancelář a dále splátky vůči společnostem právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a současně, že jí bylo daný měsíc ze strany právnická osoba zasláno 7 000 Kč, ze strany právnická osoba 20 000 Kč, ze společnosti právnická osoba 10 500 Kč, přičemž o všech citovaných společnostech je soudu z úřední činnosti známo, že jsou nebankovními poskytovateli půjček. Ze všech výpisů bylo dále prokázáno, že žalované ze strany anonymizována tři slova) přicházela každý měsíc výplata ve výši cca 20 000 Kč. Z čestného prohlášení žalované z 12. 10. 2016 vyplývá, že žalovaná sdělila, že finanční závazky vůči bankám a nebankovním společnostem činí měsíčně celkem 13 000 Kč a že má čistý měsíční příjem bez poplatků 28 000 Kč. Z čestného prohlášení žalované z 3. 3. 2016 soud zjistil, že uvedené měsíční finanční závazky vůči bankám a úvěrovým společnostem činí 16 000 Kč a že má čistý měsíční příjem 28 000 Kč.

7. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na výslech svědkyně příjmení, jež měla obecně vysvětlit systém kontroly úvěruschopnosti klientů před poskytnutím půjček ze strany žalobkyně.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Žalobkyně se domáhala zvrácení rozhodnutí finančního arbitra ze dne 10. 8. 2021 č. j.: FA/SR/SU číslo a rozhodnutí o námitkách vydané finančním arbitrem ze dne 21. 9. 2021 č.j. FA/SR/SU číslo, když tvrdila, že u obou zápůjček prověřovala úvěruschopnost žalované přiměřeně výši svěřených prostředků. Soud však po provedeném dokazování došel k závěru o nedůvodnosti žaloby, když má za to, že žalobkyně před uzavřením shora uvedených smluv o zápůjčce neověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované a proto jsou smlouvy o zápůjčkách ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné. K uvedenému závěru vede soud především skutečnost, že z předložených výpisů z účtu, které přestože byly žalovanou předloženy i za období, jež bezprostředně nepředcházelo poskytnutím zápůjček, jednoznačně vyplývá, že žalovaná měla několik dalších závazků u jiných nebankovních institucí a že výpisy mj. obsahovaly desítky finančních operací vůči právnická osoba a.s., jež je provozovatel sázkové kanceláře, aniž by uvedené žalobkyně zohlednila při poskytnutí zápůjček. jméno žalobkyně sdělila, že povinnost uloženou ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru splnila tím, že schopnost žalované splácet byla ověřována výpisy z účtů, jimiž bylo stvrzeno tvrzení žalované, že jí každý měsíc na účet přichází čistý měsíční příjem cca 19 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaná svoji kredibilitu potvrzovala zejména tím, že své závazky vůči žalobkyni průběžně plnila a především, že požadavky stanovené v Rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nejsou přiměřené, že uvedené postupy není nutno zachovat u drobných spotřebitelských úvěrů, jež jsou o jeden až dva řády nižší. Za dané situace tak nebyl důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla s to dostát svým závazkům a nemohla úvěr splácet. Ve zbytku žalobkyně odkázala na čestná prohlášení žalované ze dne 3. 3. 2016 a 12. 10. 2016, jež žalovaná podepsala spolu s žádostmi o poskytnutí zápůjčky. Konečně při jednání soudu dne 30. 3. 2022 uvedla, že před poskytnutím zápůjček bylo ze strany žalobkyně nahlíženo do registru anonymizována čtyři slova, kde je náhled na všechny společnosti, kde klient čerpal nebo čerpá další půjčky, kdy a v jaké výši má splatnost dalších půjček a jestli má dluhy nebo nedoplatky. Avšak k dotazu soudu uvedené nebyla s to doložit printscreenem obrazovky či obdobnou formou např. ve formě staženého výpisu (§ 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru 2010). S ohledem na citované, soud došel k závěru, že ze strany žalobkyně nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace žalované jako spotřebitele a s odbornou péčí tak řádně posoudit, zda je schopna řádně zápůjčky splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů, když jí byly ze strany žalované předloženy výpisy z účtů, které ve dvou případech nepocházejí z období bezprostředně přecházejícím uzavření smluv, a v třetím případě není jeden výpis sám o sobě postačující k ověření skutečnosti, jaké příjmy a výdaje jsou u žalované pravidelné. Nadto z třetího výpisu jednoznačně vyplývá, že ze strany dalších nebankovních poskytovatelů byly žalované poskytnuty finanční prostředky v nemalé výši (bod 6. rozsudku) a že výpis obsahuje nesčetně operací ve prospěch sázkové kanceláře. Obiter dictum soud z výpisů z účtu nemá ani za prokázáno, že by žalované každý měsíc docházel příjem ve výši 28 000 Kč, jak ve svých čestných prohlášeních uvedla. Pakliže žalobkyně neustále argumentovala přiměřeností kontroly úvěruschopnosti stran výši poskytnuté zápůjčky, není uvedený argument relevantním, neboť ani judikatura ani zákon o spotřebitelském úvěru, nerozlišují úvěry spadající do jeho působnosti z hlediska jejich výše. Tato povinnost je stanovena pro všechny úvěrové vztahy stejně. Žalovaná tak měla právo dle ust. § 2993 obč. zák požadovat po žalobkyni vrácení částky 9 110 Kč, kterou žalobkyni poskytla, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně je pak povinna vrátit žalované tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalované obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Žalovaná na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce od žalobkyně převzala celkem 13 000 Kč (5 000 + 8 000 Kč), posléze žalované plnila celkem částkou 22 110 Kč, pokud tedy po provedeném zúčtování finanční arbitr dospěl k závěru, že nárok žalované přesahuje nárok žalobkyně o 9 110 Kč, jedná se o závěr správný, s nímž se ztotožnil i zdejší soud, a tudíž žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 356 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 100 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů- převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a vyjádření k žalobě ze dne 27. 12. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je zástupce žalované plátcem. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.