47 C 265/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobce zastoupený: Mgr. jméno příjmení , advokátem, IČO , se sídlem adresa žalovaná: Česká republika – ministerstvo spravedlnosti ulice a číslo , PSČ obec a číslo – část obce o zaplacení 4 719 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně v rozsahu, v němž se žalobce domáhá úhrady částky 1 573 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 573 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 146 Kč od 18. 5. 2022 do 22. 1. 2023 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 573 Kč od 23. 1. 2023 do zaplacení, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 573 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 239 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 17. 11. 2022 domáhal na žalované zaplacení částky 4 719 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky ode dne 18. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně z titulu nezákonných rozhodnutí vydaných v řízení o správních deliktech žalovaného. Přípisem ze dne 2. 3. 2017, č.j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/2 bylo žalobci ze strany žalované oznámeno zahájení řízení z moci úřední o správním deliktu podle § 36b odst. 1 písm. d) bod 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Rozhodnutím žalované ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu a bylo mu uloženo zaplatit pokutu ve výši 140 000 Kč a náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný rozklad. Rozhodnutím Ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 č.j. MSP-17/2018-ORA-ROZ/3 byl rozklad zamítnut a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 potvrzeno. Žalobce podal proti rozhodnutí ministra správní žalobu dne 25. 7. 2018, řízení bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 166/2018. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021 č.j. 9 A 166/2018-111 bylo rozhodnuto takto„ Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 č.j. MSP-17/2018-ORA-ROZ/3 a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Podáním ze dne 30. 7. 2021 navrhnul žalobce, aby bylo řízení vedené u Ministerstva spravedlnosti v této věci zastaveno. Podáním ze dne 4. 10. 2021 č.j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/26 byl žalobce vyrozuměn o zastavení správního řízení. Žalobce vynaložil náklady na právní zastoupení v přímé souvislosti s nezákonnými rozhodnutími a následně byla toto rozhodnutí zrušena rozhodnutím soudu. Žalobce uhradil za právní zastoupení částku 6 050 Kč (včetně DPH) na základě faktury [číslo] ze dne 27. 3. 2018, a to za 1) převzetí zastoupení ve věci předmětného řízení, 2) podání rozkladu proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 9. 3. 2018 a 3) návrh na zastavení správního řízení ze dne 30. 7. 2021. Žalobce po žalované touto žalobou nárokuje částku 3 000 Kč (za tři úkony právní služby) podle ust. § 10 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částku 900 Kč za 3 režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 21%, celkem tedy částku 3 900 Kč bez DPH, resp. 4 719 Kč včetně DPH. Žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové újmy vzešlé z neoprávněně vedeného řízení o správních deliktech u žalované dne 17. 11. 2021, žalovaná návrh do doby podání žaloby neprojednala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23. 1. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 17. 11. 2021 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 4 719 Kč, a to podáním se shodným skutkovým a právním obsahem jako v žalobě. Žalovaná uvedla, že požadavku žalobce částečně po podání žaloby vyhověla, a to co do částky 1 573 Kč. Žalovaná však sporovala dva úkony právní služby, jejichž náhradu žalobce požaduje, a to převzetí věci a návrh na zastavení správního řízení s tím, že se nejedná o úkony, které by byly účelně vynaloženy k odklizení nezákonných rozhodnutí, a proto co do částky 3 146 Kč žalovaná shledala nárok žalobce nedůvodným. Žalovaná rekapitulovala průběh napadeného řízení a uvedla, že dne 9. 3. 2018 vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR rozhodnutí o tom, že žalobce spáchal správní delikt dle § 36b odst. 1 písm. d) bod 2 zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích a že žalobci byla uložena pokuta 140 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 20. 3. 2018 rozklad a dne 26. 6. 2018 vydal tehdejší ministr spravedlnosti rozhodnutí, kterým byl rozklad žalobce zamítnut a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 9. 3. 2018. Dne 25. 7. 2018 podal žalobce proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 správní žalobu a dne 28. 1. 2021 vydal Městský soud v Praze rozsudek, kterým zrušil jak rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018, tak rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 9. 3. 2018 a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 1. 3. 2021. Žalobce podal následně návrh na zastavení správního řízení a dne 4. 10. 2021 byl vyrozuměn o zastavení řízení. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že ve věci byla vydána rozhodnutí, jež byla pro nezákonnost zrušena, a to rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 a rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 č. j. MSP-17/2018-ORS-ROZ/3. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítnul.

3. Podáním doručeným soudu dne 24. 1. 2023 vzal žalobce svou žalobu zpět co do žalovanou uznané a uhrazené částky 1 573 Kč a nadále se po žalované domáhal zaplacení zbývající částky 3 146 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 719 Kč od 18. 5. 2022 do 22. 1. 2023 a z částky 3 146 Kč od 23. 1. 2023 do zaplacení, když žalovaná dne 23. 1. 2023 uhradila částku 1 573 Kč žalobci.

4. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť tato je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalovaná konkludentně, když nereagovala na výzvu soudu ze dne 25. 1. 2023 a žalobce výslovně svým podáním ze dne 7. 2. 2023.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Z uplatnění škody žalobcem ze dne 17. 11. 2021 a ze stanoviska žalované ze dne 19. 1. 2023 soud zjistil, že žalobce předběžně uplatnil u žalované svůj nárok dne 17. 11. 2021. Žalovaná ve svém stanovisku uvedla, že došlo k vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterými byla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 a rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 č. j. MSP-17/2018-ORS-ROZ/3, a přiznala žalobci za vzniklou škodu, spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení, částku 1 573 Kč.

7. Z částečného zpětvzetí žaloby ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná dne 23. 1. 2023 vyplatila žalobci přiznanou částku 1 573 Kč.

8. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 2. 3. 2017 soud zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti ČR jako správní orgán příslušný dle § 36c odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích a podle § 46 odst. 1) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oznámil zahájení řízení z moci úřední o správním deliktu podle § 36b odst. 1 písm. d) bod 2 ZIS, z jehož spáchání je podezřelý žalobce.

9. Z rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 soud zjistil, že byl žalobce uznán vinným ze spáchání správních deliktů podle § 36b odst. 1 d) bod 2 zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích, ve znění účinném do 30. 6.2017. Za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku I. až III. tohoto rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta 140 000 Kč a dále byla žalobci uložena povinnost k úhradě nákladů správního řízení paušální částkou 1 000 Kč.

10. Z rozkladu účastníka ze dne 20. 3. 2018 soud zjistil, že žalobce podal proti rozhodnutí uvedeném pod bodem 9. rozklad ve smyslu § 152 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutí napadnul v celém rozsahu a ve všech jeho výrocích, když namítal jeho nezákonnost a nesprávnost, přičemž za vadné označil i řízení, jež předcházelo vydání nezákonného rozhodnutí.

11. Z rozhodnutí Ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 č. j. MSP-17/2018-ORA-ROZ/3 soud zjistil, že byl rozklad žalobce podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 SB., správní řád, zamítnut a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 potvrzeno.

12. Z rozsudku ze dne 28. 1. 2021, vydaného Městským soudem v Praze pod č. j. 9 A 166/2018-111 bylo zjištěno, že rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 a rozhodnutím Ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 č.j. MSP-17/2018-ORA-ROZ/3 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku plyne, že Městský soud v Praze plně přebral právní závěry vyslovené v rozsudku č. j. 5 AS 475/2019 – 78 a že v daném případě nebylo možné žalobcovo jednání postihnout jako správní delikt podle § 36b odst. 1 písm. d) bod 2 zákona o insolvenčních správcích, jak učinila žalovaná.

13. Z návrhu žalobce ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce navrhnul žalované zastavení správního řízení, vedeného proti němu pod sp. zn. MSP-3/2017-OINS-SRIS s odůvodněním, že s ohledem na ustálenou judikaturu NSS je s ohledem na zrušená výše uvedená nezákonná správní rozhodnutí další vedení správního řízení nadbytečné a nepřiměřeně zatěžující žalobce.

14. Z usnesení Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že řízení o správních deliktech žalobce, vedené pod sp. zn. MSP-3/2017-OINS-SRIS bylo zastaveno, neboť podle § 66 odst. 2 s. ř. odpadl důvod, pro který bylo řízení zahájeno, když skutky, pro které bylo správní řízení zahájeno, nejsou správním deliktem.

15. Z faktury [číslo] ze dne 27. 3. 2018 bylo zjištěno, že Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, účtoval žalobci za poskytnuté právní služby částku 6 050 Kč, včetně DPH a z výpisu z běžného účtu ze dne 12. 4. 2018 bylo zjištěno, že na bankovní účet jmenovaného advokáta byla dne 9. 4. 2018 převedena částka 6 050 Kč.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona č. 82/1998 Sb. se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení tohoto zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

18. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7, § 8 a § 31 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce na žalované domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 4 719 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout z titulu nezákonných rozhodnutí, konkrétně Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 9. 3. 2018 č. j. MSP-3/2017-OINS-SRIS/13 a Rozhodnutím Ministra spravedlnosti ze dne 26. 6. 2018 č.j. MSP-17/2018-ORA-ROZ/3 (dále jen„ Rozhodnutí“). V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. a že tento byl uspokojen pouze částečně, a to až po podání žaloby, a proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). V řízení bylo rovněž prokázáno, že Rozhodnutí, vydaná v naříkaném správním řízení, byla pro jejich nezákonnost zrušena pravomocným soudním rozhodnutím ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., jak ostatně konstatovala i žalovaná ve svém stanovisku, když částečně nárok žalobce uznala.

20. Vzhledem k tomu, že dne 23. 1. 2023 uhradila žalovaná ve prospěch žalobce částku 1 573 Kč a žalobce podal v návaznosti na tuto skutečnost soudu návrh na částečné zpětvzetí žaloby, soud v souladu s návrhem žalobce řízení, co do uhrazené částky, ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Co se týče nároku žalobce na přiznání náhrady za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu - převzetí právního zastoupení ve věci naříkaného správního řízení, dospěl soud k závěru, že žaloba je v tomto směru důvodná, neboť právní zástupce musí nejprve převzít právní zastoupení žalobce, aby mohl činit další na to navazující úkony právní služby v jeho zastoupení (např. podat rozklad proti správnímu rozhodnutí). Soud se v tomto směru ztotožnil s argumentací žalobce. Pokud však jde o žalobcem požadovanou náhradu za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu - návrh na zastavení správního řízení ze dne 30. 7. 2021, soud tento nárok žalobci nepřiznal, neboť náklad za tento úkon právní služby nebyl vynaložen na odstranění nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Návrh na zastavení správního řízení ze dne 30. 7. 2021 byl žalobcem podán až poté, co byla nezákonná Rozhodnutí dne 1. 3. 2021 pravomocně zrušena. Nadto nutno podotknout, že i bez uvedeného návrhu by řízení muselo být zastaveno žalovanou z úřední činnosti.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uplatnil předběžně u žalované nárok na poskytnutí vzniklé škody ve výši 4 719 Kč, šestiměsíční lhůta pro jeho projednání uplynula v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 82/1998 Sb. dne 17. 5. 2022. Žalovaná uhradila žalobci částku 1 573 Kč dne 23. 1. 2023, tedy plnila až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku. Vzhledem k tomu, že teprve marným uplynutím lhůty šesti měsíců se mohla žalovaná dostat do prodlení, je žalobce oprávněn požadovat za toto období úrok z prodlení, a to až do doby zaplacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud tedy s ohledem na uvedené a na výši soudem přiznaného nároku přiznal žalobci úrok z prodlení z částky 3 146 Kč ode dne prodlení žalované, tj. od 18. 5. 2022, do 22. 1. 2023, tj. do dne částečné úhrady žalovanou, a z částky 1 573 Kč od 23. 1. 2023 do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 věty druhé a za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl žalobce úspěšný v částce 3 146 Kč (tj. včetně částky žalovanou dobrovolně uhrazené po podání žaloby) z požadované částky 4 719 Kč. Žalobce byl tedy převážně úspěšný v 66,66%, soud mu tedy přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 33,32 % (po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobce, tj. 66,66 % – 33,34 %). Náklady řízení žalobce pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta dle § 7 a. t. za 3 úkony právní služby á 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby, dále paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby á 300 Kč a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů dle § 14a odst. 1 a. t. ve výši 819 Kč Celkem činí náklady žalobce 6 719 Kč, soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 33,32 %, tedy 2 239 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

24. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.