47 C 271/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: por. Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Lumírem Kapiasem sídlem 30. dubna 3128/2, 702 00 Ostrava proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 2 000 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 38 890 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované, zaplatit žalobci 1 962 119,36 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 15 649 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 11. 2022 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením ze , datum, obviněn Policií ČR, č. j.: , Anonymizováno, ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a jednak trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána u Okresního soudu v Ostravě na žalobce obžaloba (dále jen „okresní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z 18. 3. 2022 č. j.: , spisová značka, obžaloby zproštěn. Konkrétně žalobce požaduje zaplacení částky 2 000 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním, když trestní stíhání mělo na žalobce významný negativní vliv. V důsledku trestního stíhání došlo ke ztrátě prestiže žalobce za dobu výkonu trvání služby v délce 25ti let ve služebním poměru u Policie ČR, a to jak u kolegů včetně nadřízených, tak státních zástupců činných v Ostravě. Trestní stíhání se projevilo i zhoršením zdravotního stavu žalobce. Nemajetkovou újmu zvyšuje okolnost, že v den vydání nezákonného rozhodnutí byl žalobce zadržen před svými kolegy na pracovišti, a to za použití donucovacích prostředků - pout. Zahájením trestního stíhání reálně hrozilo, že bude žalobce postaven mimo službu. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 7 měsíců, projevilo se negativně na psychickém stavu žalobce, který byl do té doby bezúhonnou osobou, zvláště pak byla narušena nevratně jeho pověst jako komisaře. Opakovaně zdůrazňoval nezákonný postup policejního orgánu, GIBS Ostrava, a to v průběhu celého trestního stíhání.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 4. 1. 2023, v němž uvedla, že žalobce dne 28. 6. 2022 u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nároku představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná vyhověla co do výše 22 000 Kč, což považuje za dostačující a přiměřené předmětné věci.

3. Jelikož žalovaná žalobci po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku uhradila žalobci výše zmíněných 22 000 Kč, vzal žalobce co do této částky žalobu částečně, podáním ze dne 12. 1. 2023, zpět. Soud proto řízení usnesením z 11. 1. 2023 č. j.: 47 C 271/2022-180 v této části zastavil.

4. Dále žalobce v podání z 12. 1. 2023 žalobce rozšířil svou žalobu o nárok na náhradu škody spočívající ve finančních prostředcích vynaložených na obhajné, které žalovaná doposavad neodškodnila. Usnesením ze dne 8. 2. 2023 č. j.: 47 C 271/2022-35 tak soud podle § 95 o. s. ř. připustil rozšíření žaloby o 23 009,36 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy předběžně uplatnil dne 28. 6. 2022 a nárok na náhradu škody dne 15. 9. 2022. Nebylo sporu, že žalobce byl před zahájením trestního stíhání bezúhonný a dále nebylo pochyb stran průběhu trestního stíhání žalobce. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 4. 10. 2018, kdy si žalobce převzal usnesení Policie ČR, KŘP Moravskoslezského kraje, č. j.: , Anonymizováno, a usnesení téhož orgánu ze dne 6. 6. 2019 č. j.: , Anonymizováno, , jímž byl obviněn ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a jednak trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku. Proti jmenovaným usnesením byla podána stížnost, jež byla zamítnuta a pro uvedené trestné činy byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Ostravě. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2022 byl žalobce zproštěn obžaloby. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 28. 5. 2022.

7. Z plné moci na čl. 64 soud zjistil, že žalobce dne 2. 12. 2020 pověřil svým zastupováním advokáta, Mgr. Petra Kaustu.

8. Z výslechu svědka , jméno FO, jakožto kolegy žalobce vzal soud za zjištěné, že žalobce byl více nervózní, byl méně hovorný a pokud hovořil, neustále chtěl řešit „svoji kauzu“. S ohledem na skutečnost, že žalobce nebyl postaven mimo službu, vedení mu věřilo, i když se ve vztahu k jeho osobě objevily i negativní hodnocení a „chodbové řeči“, že by měl být žalobce postaven mimo službu. Finančně se ho dotklo, že musel vynaložit náklady na svou obhajobu.

9. Z výslechu svědka , jméno FO, jakožto přímého nadřízeného žalobce vzal soud za prokázané, že občas při ranních poradách zazněly hlášky typu: „Tak ať si nepřijdou zase z Gibsu, nebo ať nedopadne jako Jánek“, ale to bylo spíš pro odlehčení, konkrétní negativní hodnocení vůči žalobci nezaregistroval. Připustil, že z úst kolegy advokáta slyšel, že se v případě žalobce objevily praktiky, které za dobu své praxe nezažil (dokumentace výslechu, poučování svědků, neprotokolování důležitých pasáží…).

10. Z výslechu svědka , jméno FO, jako nadřízeného žalobce soud zjistil, že byl člověkem, který rozhodl, že žalobce i přes zahájení trestního stíhání, nebude postaven mimo službu, neboť dle názoru svědka práci vykonával řádně a zároveň si při práci dodělával vysokoškolské vzdělání. Plat i odměny zůstaly žalobci stejné jako jinému běžnému pracovníku. Kolegové ho dle svědka podporovali.

11. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že krajský ředitel chtěl, aby byl postaven mimo službu, ale svědek Řezníček se za něj postavil. Celou situaci způsobil jeden zakomplexovaný policista, který ho křivě obvinil. Opakovaně upozorňoval na nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci, jež vedly vyšetřování. Dodnes slýchá narážky na svoji osobu, a to i mimo pracovní prostředí, např. když jede s kolegy na ryby. Ví, že je to legrace, ale vadí mu to. Jeho tehdejší přítelkyně, , jméno FO, , se s ním rozešla, když zjistila, že vůči němu bylo zahájeno trestní stíhání, když ho zadrželi, měl vyzvedávat její dítě ve školce. Později se seznámil se svojí současnou ženou, i na ni byl nevrlý, protivný. Začaly se u něj projevovat neurologické, nefrologické a kardiologické problémy. Na volnočasové aktivity neměl čas ani náladu, nyní se k nim pomalu vrací, hrál 4x týdně badminton, footsal, jezdil pravidelně na zimní a letní dovolenou. V době zahájení trestního stíhání žil v jedné domácnosti s tehdy nezletilým synem. O trestním stíhání mu řekl, rovněž jako své zletilé dceři, avšak nechtěl je tím příliš zatěžovat. Rodiče zatěžovat nechtěl vůbec. Odbornou pomoc nevyhledal, neboť se obával, že by byl postaven mimo službu ze zdravotních důvodů.

12. Z výslechu svědkyně , jméno FO, jakožto manželky žalobce vzal soud za zjištěné, že celá situace bylo pro rodinu velmi stresující. Žalobci se zhoršil zdravotní stav, těžce nesl chyby, jichž se dopouštěly orgány veřejné moci v průběhu vyšetřování. Trpěl úzkostmi, stresem, vysokým tepem, tlakem, častěji se potil. Byl narušen jeho duševní stav. Dle svědkyně trpěl tzv. „fobií z práva“, bál se cokoliv říct, cokoliv udělat, neboť se obával opakovaných nezákonných postupů. Svědkyně mu po celou dobu trestního stíhání poskytovala oporu, a to i finanční, kdy mu půjčila 200 000 Kč, aby si na advokáta a další výdaje s trestním řízením nemusel brát půjčky. Celá situace ho velmi poškodila, za svou dosavadní 30ti letou praxi u policie nikdy předtím nedostal žádnou výtku. Antidepresiva ani odbornou pomoc nevyhledal.

13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

20. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

21. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobkyně došlo.

24. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 2 000 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla finanční zadostiučinění ve výši 22 000 Kč.

25. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 4. 10. 2018, kdy mu bylo doručeno první usnesení o zahájení trestního stíhání, do 28. 5. 2022, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek, tedy zhruba 3 roky a 7 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobkyně. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako věci ještě přiměřenou.

26. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

27. Žalobce byl stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a jednak trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobci byl stíhán ze spáchání úmyslného trestného činu a skutečnost, že žalobce se měl dopustit trestných činů v postavení osoby, jež je odpovědná za jejich dodržování. Dále dle soudu nemajetkovou újmu zvyšuje okolnost, že mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 1 rok až 5 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

28. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

29. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

30. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, úzkosti, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého a pracovního života, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobce byl nesoustředěný, podrážděný, a to jak v pracovním kolektivu, tak v domácím prostředí. Léky či odbornou pomoc se však obával vyhledat, neboť by mu hrozilo postavení mimo službu ze zdravotních důvodů, což si jako samoživitel nemohl dovolit. Žalobce se zejména obával, že ho cela kauza poškodí profesně, že přijde o zaměstnání. Postaven mimo službu sice nakonec nebyl, avšak dodnes je jeho jméno poškozeno, a to nejen křivým obviněním, ale i omezením na svobodě, kdy byl před zraky svých kolegů a nadřízených zadržen za použití donucovacích prostředků. Doposavad je ze strany svých kolegů předmětem ironických poznámek, byť to může být z jejich strany bráno jako legrace. V řízení bylo dále zjištěno, že kvůli trestnímu stíhání se s žalobcem rozešla jeho přítelkyně, paní , jméno FO, . Soud má dále za zjištěné, že žalobce v důsledku trestního stíhání omezil významně své volnočasové a společenské aktivity, když v době před podáním obžaloby se snažil hájit sám, bez odborné pomoci, což ho stálo značné časové úsilí. Mimoto ani na své volnočasové aktivity jako badminton nebo footsal neměl náladu. Jde-li o ekonomické zásahy, bylo prokázáno, že žalobce si z důvodu zvýšených nákladů spojených s obhajobou musel vzít půjčku ve výši 200 000 Kč. Na druhou stranu nutno uvést, že trestní řízení žalobce nebylo medializováno, žalobce nebyl stíhán vazebně. Jeho manželka ho po celou dobu podporovala, ostatně jako nakonec jeho nadřízený, který rozhodl, že žalobce nebude postaven mimo službu. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou.

31. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

32. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 50 000 Kč. Jelikož žalovaná již žalobci přiznala 22 000 Kč, soud výrokem I. uložil žalované zaplatit ještě 28 000 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Předně uvést, že žalobce byl do doby naříkaného řízení bezúhonný. Soud dále zohlednil, že žalobce byl stíhán pro více trestných činů, jichž se měl dopustit úmyslně, jakož skutečnost, že žalobce se měl dopustit trestných činů v postavení osoby, jež je odpovědná za jejich dodržování. Dále vzal soud do úvahy, že žalobce byl ohrožen trestní sazbu až 5 let. Konkrétní výši částky odůvodňuje výše uvedená povaha trestní věci s trestní sazbou 1 rok až 5 let, zásah do osobní svobody žalobce za použití donucovacích prostředků a zejména pak shora popsaný zásah do soukromého a pracovního života žalobce, jeho cti a dobré pověsti. Soud shledal mj. i ekonomický zásah do života žalobce, jenž si na náklady spojené s trestním řízením půjčil 200 000 Kč. Naopak vzhledem ke skutečnosti, věc nebyla medializována a nebyl stíhán vazebně, je okolnost, jež nemajetkovou újmu žalobkyně snižuje. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění. Soud závěrem konstatuje, že pokud žalobce zmiňoval i své zdravotní potíže - nefrologické a kardiologické, k těmto nepřihlížel, když žalobce svou žalobou neuplatnil samostatný nárok na náhradu škody.

33. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“34. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 183/2016 (u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 14 Co 109/2012), kdy poškozené byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 75 000 Kč. V tomto případě byla poškozená trestně stíhána pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a pro § 220 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu, tj. hrozila jí stejná trestní sazba v rozmezí 1 rok až 5 let a poškozená byla stíhána také ze spáchání vícero skutků jako zdejší žalobce. Povaha trestného činu byla, pokud jde o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby totožná, u druhého trestného činu obdobná. Stejně jako zdejší žalobce byla poškozená bezúhonná a vedla řádný život. Trestní stíhání pak trvalo 2,5 roku. Poškozená byla rovněž obdobně vystavena tlaku trestního stíhání, nebyla vazebně stíhána, žila v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Poškozená vykonávala profesi ředitelky základní školy na malém městě. Shodně měla poškozená psychické problémy, nad to užívala léky proti nespavosti a na úzkost, napětí a podrážděnost. Oproti případu žalobce bylo řízení medializováno, poškozená musela snášet medializaci své osoby. Poškozené bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 75 000 Kč. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka nižší než v porovnávaném případě, a to konkrétně částka 50 000 Kč, jež dle soudu je odůvodněna především tím, že trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, z výslechů žalobce a jeho manželky vyplynulo, že o něm věděli jen děti žalobce a jeho kolegové v práci a žalobce tak nemusel snášet medializaci své osoby. Poškozená oproti žalobci byla nucena vyhledat též odbornou pomoc psychiatra a dlouhodobě užívala antidepresiva. Konečně povědomí o trestním stíhání se v případě poškozené rozneslo po celém městě, kdežto v případě žalobce o něm věděli jen kolegové a poté nejbližší příbuzní, které o něm sám žalobce uvědomil. Dále soud provedl srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 129/2018. Poškozený byl stíhán pro shodný trestný čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, ale toliko v prvém odstavci, tj. byl ohrožen nižší trestní sazbou (až 2 léta nebo zákaz činnosti) a obdržel zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Poškozený rovněž nebyl vazebně stíhán, byl bezúhonný, do doby zahájení trestního stíhání vedl řádný život. Trestní stíhání trvalo sice kratší dobu – 6 měsíců, ale stejně jako v případě zdejšího žalobce kauza nebyla medializována, nebyl vazebně stíhán. Avšak s ohledem na skutečnost, že v případě daného poškozeného se jednalo o fatální zátah do jeho pracovního života jakožto renomovaného znalce, kdy mu dokonce po dobu trestního stíhání byla pozastavena činnost, tedy trestní stíhání mělo dalekosáhlejší důsledky i do ekonomické sféry poškozeného, soud dospěl k závěru, že zdejšímu žalobci by se i proti tomuto srovnávanému případu mělo dostat zadostiučinění nižší. Pokud tedy tento poškozený znalec nakonec dostal na zadostiučinění částku 100 000 Kč, má soud za to, že odškodnění v případě zdejšího žalobce ve výši 50 000 Kč je skutkovým okolnostem případu zcela odpovídající, neboť ten měl plnou podporu nadřízených, kteří se za něj postavili, nebyl postaven mimo službu a dostával i nadále plat a odměny jako běžný zaměstnanec. V rozsahu 28 000 Kč tedy soud žalobě vyhověl, a co do částky 1 950 000 Kč proto žalobu zamítl.

35. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl, když v podání z 15. 9. 2023 toliko uvedl, že současně poskytované náhrady nemajetkové újmy z nezákonného stíhání považuje za zcela nedostatečné.

36. Jde-li o druhý nárok žalobce po rozšíření žaloby, náhradu nákladů za právní zastoupení, po dobrovolném plnění žalované, se žalobce domáhal doplacení částky ve výši 23 009,36 Kč. Na soudním přezkumu zůstaly úkony – prostudování spisu ze dne 9. 1. 2021 a porada s klientem ze dne 17. 2. 2021, když žalovaná tyto odmítla plnit s tím, že k převzetí právního zastoupení došlo až plnou mocí ke dni 1. 3. 2021. Dále žalovaná neodškodnila porady s klientem ze dne 31. 3. 2021, 12. 4. 2021 a 21. 4. 2021 s tím, že tyto nebyly východiskem pro žádný následující úkon obhájce. Konečně žalovaná nepřiznala náhradu za prostudování spisu ze dne 30. 5. 2021 a za přípravu na hlavní líčení dne 21. 9. 2021 a dále vyčíslené cestovné a náhradu promeškaného času obhájce žalobce, jenž je účtoval ze svého sídla nacházejícího se ve stejném městě jako předmětný soud. Při jednání soudu dne 2. 1. 2024 žalovaná učinila nesporným faktické provedení/poskytnutí těchto úkonů, avšak setrvala na jejich neúčelnosti. Sazba mimosmluvní odměny za veškeré úkony právní služby byla stanovena s odkazem na § 7 a § 10 odst. 3 písm. b), c) advokátního tarifu na 1 500 Kč. V této výši je ostatně nárokoval i žalobce. Po doplnění plné moci Mgr. Kapiasovi z 2. 12. 2020 soud žalobci přiznal též náhradu za 4 porady ze dne 17. 2. 2021, 31. 3. 2021, 12. 4. 2021, 21. 4. 2021 á 1 500 Kč s tím, že jednak uvážil, že žalobce se v prvotní fázi řízení snažil hájit sám a odbornou pomoc vyhledal až o dva roky později, tedy s ohledem na uvedené má soud za to, že četnost těchto porad odpovídá t. č. době vedení trestního stíhání, kdy se obhájci museli s již 2 roky vedenou věcí seznámit a s žalobcem projednat postup obhajoby. Vzhledem k uvedenému tedy dospěl soud k závěru, že všech 5,5 úkonů uplatněných v odvolání splňuje podmínky účelnosti vynaložení nákladů na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a žalobci přísluší za ně náhrada. Konečně soud přiznal i úkon nahlížení do spisu ze dne 30. 5. 2021 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT, když studium spisu obhájcem při převzetí věci až po vyhlášení rozsudku je samostatným tarifním úkonem právní služby, byl-li advokát ustanoven obhájcem obviněnému až v průběhu odvolacího řízení a nezúčastnil-li se tedy procesních úkonů v předchozím průběhu řízení, takže nebyl přítomen ani prostudování trestního spisu obviněným při skončení vyšetřování, má nárok na odměnu za prostudování spisu podle ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze 16. 6. 1999 sp. zn. 7 Tz 66/99). Uvedené závěry lze dle soudu vztáhnout i na zde projednávaný případ, neboť šlo o nahlížení do spisu obhájcem před hlavním líčením dne 21. 5. 2021, nejvíce tak odpovídá prostudování spisu při skončení vyšetřování, které obhájce s ohledem na datum převzetí věci neučinil. Tedy celkově soud přiznal náhradu za 5 úkonů právní služby á 1 500 Kč, včetně 5 režijních paušálů á 300 Kč, plus DPH, celkově tak soud přiznal 10 890 Kč na náhradě škody. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nahlížení do spisu dne 9. 1. 2021 je dle soudu spojeno s úkonem převzetí právního zastoupení (v prosinci roku 2020), v rámci něhož je advokát povinen seznámit se s případem. Dále soud neshledal jako účelný úkon - příprava na hlavní líčení dne 21. 9. 2021, když úkon dle advokátního tarifu - účast u jednání soudu z podstaty věci zahrnuje též přípravu na dané jednání. V neposlední řadě soud neshledal ve shodě s žalovanou jako účelné cestovní náklady advokáta, který měl sídlo kanceláře v Ostravě (Mgr. Kausta) a řízení probíhalo před Okresním soudem v Ostravě, když je judikatorně ustáleno, že cestovné v rámci jednoho města nenáleží k účelně vynaloženým nákladům právní služby.

37. Výrok I. je tak součtem přiznané náhrady za škodu ve výši 10 890 Kč a náhrady za nemajetkovou újmy ve výši 28 000 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu (žalobce žádnou konkrétní újmu netvrdil).

1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3; § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 73 009,36 Kč /(, částka, za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + (23 009,36 Kč za škodu)/. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 60 890 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, / - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce, a to v rozsahu 66,80 %, a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

38. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z:- zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč- záloha na důkazy ve výši 3 000 Kč- odměny za 3x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 060 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d)- paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč- právní zástupce žalobce je plátce DPH- účast u jednání dne 5. 9. 2023 a dne 2. 1. 2024 á 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití §1 a 2 vyhlášky č.254/2015 Sb.Tedy celkem činí náklady řízení po drobném zaokrouhlení 23 427 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 66,80 % po drobném zaokrouhlení částku 15 649 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal náhradu za úkon doplnění žaloby k výzvě soudu stran vylíčení nároku na náhradu škody, neboť žalované nelze klást k tíži, že žalobce podal žalobu neúplně a řádně v ní nevylíčil, za jaké úkony právní služby náhradu škody požaduje. Závěrem soud uvádí, že namítal-li žalobce po vyhlášení rozsudku v podání ze dne 11. 1. 2024, že žádal, aby byl rozsudek změněn tak, že náhrada nákladů řízení má být hrazena přímo jemu, toto není možné. Částka určená výrokem I. náleží přímo žalobci, avšak žalobce byl v době vyhlášení rozsudku zastoupen advokátem Mgr. Kapiasem, pročež náklady přiznané výrokem III. ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. náleží advokátu žalobce. Pokud žalobce již svému zástupci uhradil všechny náklady předem, je nyní na domluvě s Mgr. Kapiasem, aby např. k plnění označil přímo účet žalobce. Nad to soud jakmile rozsudek vyhlásí, je jím vázán (§ 156 odst. 3 o. s. ř.).