47 C 275/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 2 527 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do částky 2 527 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 486 Kč od 1. 8. 2019 do 30. 12. 2020, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 2 527 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná, uzavřela, jakožto nájemce bytu [číslo] o velikosti 2 + 1, umístěného ve [číslo] podlaží domu na adrese [adresa], zapsaného na [list vlastnictví], budova [adresa], [katastrální uzemí], [územní celek], část [územní celek], vedený [stát. instituce], [stát. instituce], jehož vlastníkem je žalobkyně, s žalobkyní dne 7. 7. 2010 nájemní smlouvu na dobu neurčitou č. [spisová značka] [číslo] Nájemní smlouvou se žalovaná zavázala hradit žalobkyni měsíčně nájemné ve výši uvedené v evidenčním listu nebo jeho změně dle čl. V. odst. 2 nájemní smlouvy s tím, že nájemné spolu se zálohami na služby bylo splatné vždy do posledního dne kalendářního měsíce, za nějž se nájemné a zálohy platí. Žalovaná žalobkyni neuhradila nájemné za měsíc červenec 2019 ve výši 2 486 Kč a úrok z prodlení za pozdní úhradu nájemného a záloh na služby za měsíc prosinec 2018 ve výši 41 Kč, neboť nájemné za měsíc prosinec 2018 ve výši 6 933 Kč bylo splatné dne 31. 12. 2018 a žalovaná jej uhradila až dne 23. 1. 2019. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 2 527 Kč předžalobní upomínkou ze dne 17. 2. 2020, avšak na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 15. 8. 2021, v němž uvedla, že dlužnou částku 2 527 Kč dne 30. 12. 2020 uhradila a doložila výpis o bankovním převodu.

3. Podáním ze dne 6. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 527 Kč s tím, že žalovaná částka byla dne 30. 12. 2020 uhrazena a setrvala na žalobě v rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení a příslušenství pohledávky, neboť žalovaná částka byla uhrazena až po podání žaloby.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je vlastníkem stavby [adresa] v obci [obec], část [územní celek], [katastrální uzemí], [list vlastnictví], stojící na pozemku [adresa]. Dále mezi účastníky nebylo pochyb, že žalovaná uhradila žalobkyni dlužnou platbu ve výši 2 527 Kč dne 30. 12. 2020, a to 2 486 Kč za předpis úhrad a 41 Kč za vyúčtování služeb.

6. Ze smlouvy o nájmu bytu (dále jen smlouva) ze dne 7. 7. 2010 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou bylo prokázáno, že žalobkyně žalované pronajala byt [číslo] o velikosti 2 + 1 ve [číslo] podlaží domu [adresa], nacházejícího se v ulici [ulice], [obec a číslo]. V čl. V odst. 2 smlouvy smluvní strany ujednaly, že poskytování plnění spojených s užíváním bytu a úhrada tohoto plnění se stanoví dohodou a konkrétní výše nájemného za byt a záloh na plnění je uvedena v evidenčním listu nebo jeho změně. V čl. V odst. 6 smlouvy bylo smluvními stranami ujednáno, že nájemné a zálohy na plnění je nájemce povinen platit pronajímateli řádě a včas na účet pronajímatele v dohodnutém termínu, nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné.

7. Upomínkou ze dne 5. 2. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2020 a podacím archem ze dne 17. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužného nájemného.

8. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu a na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

9. Žalovaná je na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 7. 7. 2010 nájemcem bytu [číslo] o velikosti 2 + 1, umístěného ve [číslo] podlaží domu na adrese [adresa], který je ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná řádně a včas neuhradila dle předpisu plateb nájemné za měsíc červenec 2019 ve výši 2 486 Kč, které byla povinna dle smlouvy o nájmu bytu uhradit do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné a dále dlužný úrok z prodlení za pozdní úhradu nájemného za měsíc prosinec 2018 ve výši 41 Kč. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dlužnou částku v celkové výši 2 527 Kč žalovaná uhradila až dne 30. 12. 2020.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

13. Podle § 2247 odst. 2 o. z. pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

16. V předmětné věci vzal žalobce svou žalobu zpět co do jistiny ve výši 2 527 Kč dříve, než bylo zahájeno první jednání ve věci, a to z důvodu, že žalovaná po podání žaloby žalobci jistinu v žalované výši uhradila, proto soud rozhodl v souladu citovaným ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

17. Soud následně rozhodoval o zbývajícím uplatněném nároku (výrok II.), který je představován příslušenstvím pohledávky a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyni vznikl na základě pozdní úhrady nájemného za měsíc červenec 2019 nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, když nájemné ve výši 2 486 Kč bylo dle čl. V odst. 6 smlouvy o nájmu bytu splatné nejpozději k poslednímu dni měsíce července 2019 a nebylo žalovanou uhrazeno řádně a včas v termínu splatnosti. Žalovaná se dostala do prodlení, neboť uhradila dlužné nájemné až dne 30. 12. 2020, a proto žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z částky 2 486 Kč od 1. 8. 2019 do 30. 12. 2020. Žalobkyni náleží úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do jejího zaplacení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, kdy žalovaná žalobkyni plnila až po podání žaloby a žalobkyně současně doložila, že žalované zaslala ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobkyni nepřísluší, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, který konstatoval, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V dané věci se jednalo o spor skutkově i právně jednoduchý, jehož vedení nekladlo větší nároky na odbornost při právním zastoupení. Soud proto žalobkyní požadované náklady za právní zastoupení nepovažuje za účelně vynaložené, a proto žalobci přiznal pouze právo na zaplacený soudní poplatek.

19. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.