47 C 295/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátkou JUDr. Petrou Kubáčovou sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO: 00551023 sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 183 855,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 72 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 116 012 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 695 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se podanou žalobou ze 14. 12. 2022 domáhala jednak náhrady škody ve výši 183 855,31 Kč s příslušenstvím způsobené nezákonným rozhodnutím a jednak náhrady škody ve výši 4 719 Kč jakožto náhrady nákladů řízení vynaložených v rámci obrany proti předmětnému nezákonnému rozhodnutí. Ve své žalobě uvedla, že je společností podnikající v oblasti vývoje software, přičemž v rámci své podnikatelské činnosti zamýšlela přidělení zaměstnance - občana České republiky, k práci na pozici zaměstnance se zaměřením v oblasti IT ve Spolkové republice Německo (dále jen „SRN“). Pro realizaci tohoto záměru bylo nutné získat povolení ke zprostředkování zaměstnání v České republice a licenci k provozování agentury práce v SRN (dále jen „Záměr“). S ohledem na uvedené žalobkyně požádala o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání, dne 9. 10. 2017 vydal Úřad práce České republiky (dále jen „ÚP“) rozhodnutí č. j.: , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „Povolení ÚP 1“). S Povolením ÚP 1 mohla žalobkyně zprostředkovávat zaměstnání v České republice na dobu 3 let. Povolení ÚP 1 nabylo právní moci dne 26. 10. 2017. Dne 17. 10. 2017 pak vydal ÚP rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, (dále jen „Povolení ÚP 2“), kterým žalobkyni udělil povolení ke zprostředkování zaměstnání v oboru Informační technologie ve formách zprostředkování zaměstnání, přičemž povolení ÚP 2 bylo uděleno na dobu neurčitou a Záměr mohla žalobkyně realizovat pouze v případě, kdy byla současně držitelem Povolení ÚP 1 i Povolení ÚP 2. Následně po obdržení výše uvedených povolení ÚP 1 a ÚP 2 žalobkyně požádala o licenci k provozování agentury práce v SRN, načež dne 20. 3. 2018 udělila Federální agentura pro práci v SRN žalobkyni licenci k provozování agentury práce v SRN, č. j. , Anonymizováno, (dále jen „Licence SRN“) a žalobkyně tak byla od 3. 4. 2018 do 2. 4. 2019 oprávněna přidělovat zaměstnance v SRN. Po obdržení Licence SRN tedy žalobkyně přidělila od 1. 5. 2018 svého jediného agenturního zaměstnance k uživateli ve SRN. Licenci SRN žalobkyně následně prodloužila do 2. 4. 2020. ÚP zahájil dne 24. 8. 2018 správní řízení z moci úřední pod č. j.: , Anonymizováno, , o odejmutí povolení žalobkyně ke zprostředkování zaměstnání, protože žalobkyně ode dne právní moci Povolení ÚP 1 až do dne 14. 5. 2018 nedoložila ÚP potvrzení o sjednaném pojištění. Výsledkem shora uvedeného správního řízení bylo rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 1. 11. 2018 (dále jen „Rozhodnutí ÚP“), kterým ÚP odejmul žalobci Povolení ÚP 1. Žalobkyně se bránila odvoláním, avšak Ministerstvo práce a sociálních věcí dne 25. 1. 2019 rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, jej zamítlo a Rozhodnutí ÚP potvrdilo („Rozhodnutí MPSV“) (Rozhodnutí ÚP a Rozhodnutí MPSV dále společně také jako „Nezákonné rozhodnutí“). Rozhodnutí MPSV nabylo právní moci dne 28. 1. 2019, přičemž MPSV poskytlo žalobkyni lhůtu k ukončení aktivit v délce 3 měsíců od nabytí právní moci Rozhodnutí MPSV, která skončila dne 29. 4. 2019. Od 30. 4. 2019 tak žalobkyně nebyla oprávněna provádět činnost zprostředkování zaměstnání v ČR a v důsledku toho ani v SRN nemohla pokračovat v realizaci Záměru. Dne 31. 1. 2019 podala žalobkyně proti Nezákonnému rozhodnutí k Městskému soudu v Praze správní žalobu. Dne 10. 3. 2021 vydal Městský soud v Praze rozsudek č.j. , spisová značka, (dále jen „Rozsudek“), kterým Rozhodnutí ÚP a Rozhodnutí MPSV jako nezákonné zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 3. 2021. Městský soud v Praze určil, že postup ÚP a MPSV, při kterém došlo k odejmutí povolení žalobkyně ke zprostředkování zaměstnání, byl nezákonný, protože nebyly splněny podmínky pro odejmutí daného povolení a také proto, že správní řízení před ÚP a MPSV trpělo vadami. Se zřetelem na výše uvedené žalobkyně dne 4. 8. 2021 uplatnila u žalované nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, tato se však k uplatněnému nároku v zákonné šestiměsíční lhůtě nevyjádřila, pročež žalobkyně přistoupila k podání této žaloby. Žalobkyni v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí vznikla škoda v podobě: a) marně vynaložených nákladů na získání Povolení ÚP 1 a Povolení ÚP 2, kdy kvůli nezákonnému rozhodnutí bylo zkráceno právo žalobkyně realizovat Záměr po celou dobu trvání Povolení ÚP 1, tj. minimálně do 26. 10. 2020; b) marně vynaložených nákladů na získání a udržování Licence SRN, kterou kvůli nezákonnému rozhodnutí nemohla žalobkyně využívat po celou zamýšlenou dobu, tj. minimálně po dobu trvání Povolení ÚP 1 (minimálně do 26. 10. 2020); c) škody v podobě nákladů na právní zastoupení ve správním řízení před ÚP a MPSV. Při výpočtu škody žalobkyně vycházela z premisy, že z původní doby trvání Povolení ÚP 1 mohla vykonávat činnost zprostředkování zaměstnání (a tedy realizovat Záměr) pouze od 26. 10. 2017 do 29. 4. 2019, namísto původně očekávané doby trvání do 26. 10. 2020. Žalobkyně tak byla oprávněna vyvíjet činnost zprostředkování zaměstnání pouze v délce 551 dní namísto zamýšlených minimálně 1097 dní. Investice žalobkyně v podobě nákladů vynaložených na získání povolení ke zprostředkování zaměstnání v České republice tak byla zmařena v poměru 546/1097. Dále žalobkyně konstatovala, že odejmutím Povolení ÚP 1 došlo k zániku Licence SRN. Z původní doby trvání platnosti Licence SRN (prodloužené do 2. 4. 2020) tak byla žalobkyně držitelem Licence SRN pouze 27 dnů namísto 366 dnů (rok 2020 je přestupným rokem). Žalobkyně tak Licenci SRN nemohla využívat v rozsahu 339 dní z 366 dní a v této části byla investice žalobkyně v podobě nákladů vynaložených na získání Licence v SRN zmařena.Žalovaná ve svém vyjádření z 16. 1. 2023 učinila nesporným vydání nezákonného rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2019 č. j.: , tel. číslo, a Úřadu práce ČR ze dne 1. 11. 2018 č.j.: , Anonymizováno, , která byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2021 č.j.: , spisová značka, pro nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Namítala, že žalobkyně se žalobou o náhradu škody domáhá vlastní nepoctivosti, když neoznámila sjednání pojištění a pojištění neměla sjednáno v době, kdy již aktivně dle vlastního vyjádření zprostředkovávala zaměstnání. Žalovaná při tom vycházela ze skutečnosti, že pojištění ze strany žalobkyně bylo sjednáno až k 9. 5. 2018, svého jediného agenturního zaměstnance přidělila k uživateli v SRN už od 1. 5. 2018. Závěrem upozornila, že jí není zřejmé, proč žalobkyně prodloužila licenci SRN od 3. 4. 2019 (resp. poplatek uhradila již dne 13. 3. 2019), přestože již dne 28. 1. 2019 nabylo právní moci výše uvedené rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. S ohledem na absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou navrhla žalobu zamítnout. V doplňujícím vyjádření ze dne 16. 2. 2023 dále konstatovala, že jí není známo, že by licence v SRN byla vázána na platnost obdobného povolení v jiném členském státě EU, v žalobě zcela absentuje uvedení důvodu, pro který nebylo možné po odejmutí českého povolení, nadále využívat povolení německé, zvlášť za situace, když v některých případech se na vyslání či dočasné přidělení pracovníků vztahuje pouze notifikační povinnost.Při jednání soudu dne 25. 4. 2023 žalobkyně vysvětlila, že shora uvedené pojištění nebyla povinna v rozhodnou dobu sjednávat, neboť svoji činnost fakticky nevykonávala a zaměstnanec byl zaměstnán až k 1. 10. 2018. Stran ziskovosti rozvedla, že předmětný zaměstnanec byl honorován 80 euro na hodinu, při 48 hodin úvazku týdně, takže zaplacení licence se jí vyplatilo i při vědomí jeho zaměstnání toliko do 30. 4. 2019. Při uvedeném jednání byla žalobkyně ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o. s. ř. poučena, aby doplnila svá skutková tvrzení a za tím účelem označila důkazy, z jakého důvodu bylo o povolení ÚP 1 a ÚP 2 žádáno zvlášť, aby vysvětlila provázanost těchto povolení a licencí v SRN, proč žalobkyni nepostačovalo povolení ÚP1, jež je svým rozsahem širší a od kdy měl být agenturní zaměstnanec skutečně zaměstnán, když podpis na ….je až s datem 17. 1. 2019.Žalobkyně v podání ze dne 25. 5. 2023 doplnila, že dne 18. 8. 2018 uzavřela s , Anonymizováno, (dále jen „uživatel“) rámcovou smlouvu upravující podmínky přidělování zaměstnanců (dále jen „rámcová smlouva“), když tato bylo sjednána s účinností od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019. Dle rámcové smlouvy měla být ke každému dočasně přidělenému zaměstnanci uzavřena individuální smlouva o dočasném přidělení. V souladu s tímto ustanovením žalobkyně uzavřela s uživatelem dohodu, dle které měla k dočasnému užívání přidělit zaměstnance , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „zaměstnanec“), když přidělení mělo trvat od 1. 10. 2018 do 30. 4. 2019. Dohoda byla spolu s rámcovou smlouvou mezi žalobkyní a uživatelem uzavřena distančně, přičemž účinnost dohody byla sjednána na období od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019 a nebyla vázána na den uzavření dohody a ani na den podpisu obou stran. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 3033/2005 je ujednání o zpětné účinnosti platné a účinné. Dále žalobkyně upřesnila, že jednala uživatelem o zprostředkování zaměstnanců - IT vývojářů z České republiky, kterých byl v SRN nedostatek. Žalobkyně se s uživatelem dohodla, že pro otestování spolupráce nejprve vyhledají jednoho zaměstnance. Tato forma zprostředkování spadá pod povolení agentury práce dle § 14 odst. 1 písm. c) zákona a žalobkyně tak dne 2. srpna 2017 podala žádost o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona. Vzhledem k tomu, že zprostředkování zaměstnání mělo probíhat tak, že žalobkyně zaměstná zaměstnance napřímo a toho přidělí uživateli na základě individuální dohody o přidělení zaměstnance, potřebovala žalobkyně také povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona. Ačkoliv se může zdát, že povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona je širší, ve skutečnosti pouze zahrnuje samotné oprávnění přidělit zaměstnance k uživateli, ale nezahrnuje jiné formy zprostředkování dle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona. S ohledem na záměr žalobkyně realizovat zprostředkování zaměstnání do SRN bylo nutné získat i licenci agentury práce v SRN. Pro získání licence agentury práce v SRN bylo nutné mít nejprve příslušné povolení v České republice – tedy jak povolení dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona, tak povolení dle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona. Zprostředkování zaměstnání v SRN upravuje zákon Arbeitnehmerüberlassungsgesetz – AUG - Zákon o dočasném přidělování práce (dále jen „AUG“). Bez platné licence z domovského státu nebude licence v SRN udělena a právnická osoba by nemohla legálně dočasně přidělovat svoje zaměstnance k uživateli v SRN. S ohledem na zamýšlenou formu zprostředkování, tedy i) vyhledání zaměstnanců pro uživatele a ii) přidělením zaměstnance uživateli tak žalobkyně pro získání licence SRN potřebovala povolení ÚP 1 i povolení ÚP 2. Obě tyto povolení přiložila k žádosti o vydání Licence SRN a dne 20. března 2018 žalobkyně získala potřebnou Licenci SRN a mohla tak ralizovat svůj záměr spočívající ve zprostředkování zaměstnanců Uživateli – nejprve v testovacím režimu přidělením pouze zaměstnance. Odejmutím povolení ÚP 1 žalobkyně ztratila povolení, na základě kterého mohla přidělovat zaměstnance k uživateli. Na proběhlém jednání před nadepsaným soudem žalovaná namítala, že v takovém případě bylo možno aplikovat § 14 odst. 5 zákona, dle kterého měla pro přidělení zaměstnance k Uživateli v SRN postačovat Licence SRN nebo povolení ÚP 2. Toto je však špatný výklad daného ustanovení, neboť dané ustanovení upravuje odlišnou situaci a zejména toto ustanovení nebylo během doby přidělení zaměstnance součástí zákona, do kterého bylo implementováno až od 30. července 2020. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyně po odejmutí povolení ÚP 1 nemohla nadále vykonávat zprostředkování zaměstnání přidělením zaměstnance v SRN, nebo pro tuto formu zprostředkování nedisponovala potřebným povolením platným v domovském státě. Závěrem k námitce žalované uvedla, že dle § 2 odst. 4 AUG je platnost licence agentury práce v SRN omezena na dobu jednoho roku. Žádost o prodloužení licence musí být podána nejpozději tři měsíce před koncem roku (platnosti licence). V době podání žádosti o prodloužení Licence SRN tak ještě nebylo vydáno rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. ledna 2019, č.j. , tel. číslo, a žalobkyně tak nevěděla, že jí bude povolení ÚP 1 odejmuto.Při jednání dne 22. 6. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. doplnila, za které konkrétní úkony žádá náhradu škod a aby prokázala účelnost předmětných úkonů.Žalovaná v podání ze dne 19. 12. 2023 opětovně vznesla námitky, že v řízení nebylo prokázáno, že německé úřady podmiňovaly udělení licence v SRN platným povolením obdobné činnosti v jiném členském státě. V tomto smyslu byla při jednání dne 9. 1. 2024 dána žalobkyni výzva ve smyslu ust. § 118a o. s . ř., když ta ta doplnila, že spolu k žádosti o získání licence v SRN musel a vyplnit formulář, jenž přiložení povolení v domovské zemi požadoval a dále odkázala na prováděcí pokyny Ministerstva k zákonu AUG, jenž povolení požadované ve vysílajícím státě stanovuje jako zásadní podmínku pro získání licence v SRN Se zřetelem na výše uvedené žalobkyně měla za to, že prokázala, že vynaložila náklady na získání povolení v ČR a následně licence v SRN, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, v jehož důsledku bylo žalobkyni znemožněo vykonávat zamýšlený záměr a náleží jí tak požadoaná náhrada škody.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Z individuální dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené mezi žalobkyní a uživatelem na čl. 106 vzal soud za zjištěné, že zaměstnanec , jméno FO, , Anonymizováno, , nar. , datum, , byl ve smyslu čl. 1. 3 přidělen k uživateli na dobu od 1. 10. 2018 do 30. 4. 2019. Podpis za uživatele byl připojen dne 17. 1. 2019, a to na základě emailové komunikace upozorňující na absenci podpisu mezi žalobkyní a uživatelem v prosinci 2018 na čl.

228. Z rámcové dohody uzavřené dne 18. 9. 2018 mezi žalobkyní a uživatelem na čl. 130 vzal soud za prokázané, že tato byla sjednána s účinností od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019. Žalobkyně se zavázala poskytovat dočasné pracovníky uživateli v souladu s obecnými pravidly dle této dohody a na příslušné objednávky uživatele. V dohodě žalobkyně prohlásila, že jí bylo uděleno oprávnění k dočasnému přidělení zaměstnanců podle německého práva. Dle rámcové dohody měla být ke každému dočasně přidělenému zaměstnanci uzavřena individuální smlouva o dočasném přidělení.Z německého zákona o dočasném zaměstnávání na čl. 148 soud zjistil, že dle § 1 odst. 1 AUG zaměstnavatelé, kteří chtějí jako poskytovatelé přidělovat třetím osobám (uživatelům) zaměstnance (dočasné přidělené zaměstnance) k výkonu práce v rámci své hospodářské činnosti (dočasné zaměstnávání), potřebují povolení. Dle § 2 se povolení vydává na dobu 1 roku. Žádost o prodloužení povolení se podává nejpozději 3 měsíce před uplynutím daného roku. Povolení se prodlouží o další rok, pokud orgán vydávající povolení před uplynutím daného roku prodloužení nezamítne. Dle § 3 je povolení možné zamítnout, pokud žadatel není Němec ve smyslu čl. 1+6 ústavního zákona nebo pokud žádost podala společnost nebo právnická osoba, která buď není založena podle německého práva, nebo nemá statutární sídlo, centrálu ani hlavní místo podnikání v oblasti působnosti zákona. Dle přílohy – odborné pokyny č. 3.2 dočasné zaměstnání v rámci EU/Evropského hospodářského prostoru vyžaduje odlišného posouzení: Poskytovatel se sídlem v jiném členském státě EHP potřebuje německé povolení k dočasnému zaměstnávání, pokud poskytuje dočasné zaměstnance uživateli v Německu. Dle § 17 je zá zmiňovaný zákon prováděn v souladu s technickými pokyny Spolkového ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „prováděcí pokyny“), když dle prováděcích pokynů v čl. 3. 5 odst. 3 je stanoveno, že: „Pro udělení povolení podle zákona o dočasném zaměstnávání je v zásadě rozhodující pouze německé právo. Neexistence povolení k dočasnému zaměstnání potřebného v zemi vyslání však zpravidla odůvodňuje domněnku skutkových okolností, že neexistuje spolehlivost vyžadovaná podle § 3 odst. 1 bod 1. V souladu s tím může být německé povolení zásadně uděleno pouze tehdy, pokud je k dispozici povolení požadované ve vysílajícím státě.”Z emailové komunikace mezi právním zástupcem žalobkyně a Úřadem práce v Kielu na čl. 262 se podává, že podává, že pokud žalobkyně obdrží povolení v Německu, ale v průběhu platnosti německého povolení přijde o české povolení, musí být toto neprodleně nahlášeno a německé povolení by pak rovněž skončilo. Povolení v domovské zemi je základním předpokladem pro podání žádosti/udělení povolení v Německu.Z výplatních pásek , jméno FO, na čl. 222 a násl. se podává, že měsíční mzda tohoto zaměstnance činila od 1. 5. 2018 do prosince 2018 částku 135 000 Kč měsíčně.Z písemného pokynu o dočasném přidělení zaměstnance na čl. 226 vyplývá, že , jméno FO, byl na dobu od 1. 10. 2018 do 30. 4. 2019 přidělen jako Java Developer k uživateli.Z rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 9. 10. 2017 č. j.: , Anonymizováno, na čl. 56 má soud za zjištěné, že podle § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (dále jen „zákon“) bylo žalobkyni uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ust. § 14 odst. 1 písm. b) zákona ve formě zprostředkování (zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení). Povolení bylo uděleno na dobu 3 let ode dne nabytí právní moci předmětného rozhodnutí. Z výzvy k zaplacení správního poplatku se podává, že správní poplatek v předmětné věci činil 25 000 Kč.Z rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 17. 10. 2017 č. j.: , Anonymizováno, na čl. 58 má soud za prokázáno, že žalobkyni bylo uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání ve formě zprostředkování zaměstnání podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona o zaměstnanosti (vyhledávání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, a poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí). Povolení bylo uděleno na dobu neurčitou.Z rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 1. 11. 2018 č.j.: , Anonymizováno, vyplývá, že pro porušení povinnosti stanovené v § 58a zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že zprostředkovávala zaměstnání bez sjednaného pojištění, se jí odnímá povolení ze dne 9. 10. 2017 č. j.: , Anonymizováno, .Z rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věc ze dne 25. 1. 2019 č. j.: , tel. číslo, čl. 64 vyplývá, že odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 1. 11. 2018 č.j.: , Anonymizováno, , na základě kterého, bylo žalobkyni odejmuto povolení ke zprostředkování zaměstnání jí udělené rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 9. 10. 2017 č. j.: , Anonymizováno, , jež nabylo právní moci dne 26. 10. 2017.Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2021 č.j.: , spisová značka, na čl. 48 vzal soud za zjištěné, že jím byla zrušena rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věc ze dne 25. 1. 2019 č. j.: , tel. číslo, a rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 1. 11. 2018 č.j.: , Anonymizováno, s tím, že k odejmutí povolení daného žalobkyni ke zprostředkování zaměstnání nepostačuje skutečnost, že disponovala povolením ke zprostředkování zaměstnání a zároveň neměla sjednané pojištění ve smyslu § 58a odst. 1 zákona o zaměstnanosti.Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila.V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě vydání nezákonného rozhodnutí; vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklo škodou.Podřazením pod shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru o částečné důvodnosti žaloby, když mezi účastníky nebylo sporu stran průběhu řízení o získání povolení ÚP 1 a ÚP 2 a následně získání licence v SRN, jakož i stran následného průběhu správního řízení, ve kterém došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, v jehož důsledku bylo žalobkyni povolení ÚP 1 odejmuto. Žalobkyně požádala o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání, dne 9. 10. 2017 vydal Úřad práce České republiky rozhodnutí č. j.: , právnická osoba, Povolením ÚP 1 mohla žalobkyně zprostředkovávat zaměstnání v České republice na dobu 3 let. Povolení ÚP 1 nabylo právní moci dne 26. 10. 2017. Dne 17. 10. 2017 pak vydal ÚP rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , kterým žalobkyni udělil povolení ke zprostředkování zaměstnání v oboru Informační technologie ve formách zprostředkování zaměstnání, přičemž povolení ÚP 2 bylo uděleno na dobu neurčitou. Následně po obdržení výše uvedených povolení ÚP 1 a ÚP 2 žalobkyně požádala o licenci k provozování agentury práce v SRN, načež jí dne 20. 3. 2018 udělila Federální agentura pro práci v SRN licenci k provozování agentury práce v SRN, č. j. , Anonymizováno, a žalobkyně tak byla od 3. 4. 2018 do 2. 4. 2019 oprávněna přidělovat zaměstnance v SRN. Licenci SRN žalobkyně následně prodloužila do 2. 4. 2020. ÚP zahájil dne 24. 8. 2018 správní řízení z moci úřední pod č. j.: , Anonymizováno, , o odejmutí povolení žalobkyně ke zprostředkování zaměstnání, protože žalobkyně ode dne právní moci Povolení ÚP 1 až do dne 14. 5. 2018 nedoložila ÚP potvrzení o sjednaném pojištění. Výsledkem shora uvedeného správního řízení bylo rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, ze dne 1. 11. 2018, kterým ÚP odejmul žalobci Povolení ÚP 1. Žalobkyně se bránila odvoláním, avšak žalovaná dne 25. 1. 2019 rozhodnutím č.j. , tel. číslo, odvolání zamítla a Rozhodnutí ÚP potvrdila. Rozhodnutí MPSV nabylo právní moci dne 28. 1. 2019, přičemž lhůta k ukončení aktivit žalobkyně skončila dne 29. 4. 2019. Od 30. 4. 2019 tak žalobkyně nebyla oprávněna provádět činnost zprostředkování zaměstnání. Dne 31. 1. 2019 podala žalobkyně proti nezákonnému rozhodnutí k Městskému soudu v Praze správní žalobu. Dne 10. 3. 2021 vydal Městský soud v Praze rozsudek č.j. , spisová značka, , kterým rozhodnutí ÚP a rozhodnutí MPSV jako nezákonné zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 3. 2021. Se zřetelem na výše uvedené žalobkyně dne 4. 8. 2021 uplatnila u žalované nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. V poměrech souzené věci tedy nebylo sporu o vzniku odpovědnostního titulu žalované spočívajícím ve vydání nezákonného rozhodnutí, když hlavní obrana žalované spočívala zejména v tom, zda žalobkyně k provozování svého záměru potřebovala jak povolení ÚP 1 a ÚP 2 a zda získání licence v SRN bylo podmíněno získáním těchto povolení.V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se uživatelem se dohodla, že pro otestování spolupráce nejprve vyhledají jednoho zaměstnance, pana , jméno FO, . Tato forma zprostředkování spadá pod povolení agentury práce dle § 14 odst. 1 písm. c) zákona. Vzhledem k tomu, že zprostředkování zaměstnání probíhalo tak, že žalobkyně zaměstnala pana , jméno FO, napřímo a toho přidělila k uživateli na základě individuální dohody o přidělení zaměstnance, k čemuž potřebovala též povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona. Povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona zahrnuje samotné oprávnění přidělit zaměstnance k uživateli, ale nezahrnuje jiné formy zprostředkování dle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona, pročež soud dospěl k závěru, že žalobkyně k realizaci svého záměru potřebovala jak povolení ÚP 1, tak povolení ÚP 2 (komentář STEINICHOVÁ, Ladislava. Zákon o zaměstnanosti: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-501-4., k § 14 odst.1 zákona který uvádí následující: V § 14 odst. 1 písm. a) je upraven klasický způsob zprostředkování zaměstnání, kdy je nabídka pracovní síly a poptvka po ní realizována prostřednictvím třetího subjektu, § 14 odst. 1 písm. c) pak zahrnuje všechny ostatní aktivity související s realizací zprostředkování tak, jak je to formulováno z hlediska mezinárodních zvyklostí; i poskytování informací vedoucí k nabídce práce či poradenství (například o volných pracovních místech) je považováno za zprostředkování a je nutno mít k němu též povolení. Podle § 14 odst. 1 písm. b) se zprostředkováním zaměstnání rozumí zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení. Jinak řečeno, povolení dle § 14 odst. 1 písm. b zákona nezahrnuje také formy zprostředkování dle § 14 odst. 1 písm. a) a c). Žalobkyně tak pro realizaci svého záměru potřebovala disponovat jak povolením pro zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona, tak povolením dle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona. V řízení bylo dále prokázáno, že k získání licence v SRN bylo nutné mít nejprve výše uvedená povolení v České republice, když zprostředkování zaměstnání v SRN upravuje zákon Arbeitnehmerüberlassungsgesetz – AÜG - Zákon o dočasném přidělování práce, jenž v § 1 odst. stanoví Zaměstnavatelé, kteří chtějí jako poskytovatelé přidělovat třetím osobám (uživatelům) zaměstnance (dočasné zaměstnance) k výkonu práce v rámci své hospodářské činnosti potřebují povolení. Zaměstnanci jsou dočasně přidělováni k práci, pokud jsou začleněni do organizace práce uživatele a podléhají jeho pokynům. Dále sic je § 3 odst. 4 AUG uvedeno, že: státní příslušníci států Evropského hospodářského prostoru či jiného smluvního státu Dohody o evropském hospodářské prostoru získají povolení za stejných podmínek jako němečtí státní příslušníci. Se státními příslušníky těchto států se zachází stejně jako se společnostmi a právnickými osobami, které byly založeny v souladu s právními předpisy těchto států a mají sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikání v těchto státech, § 17 příslušného zákona stanoví povinnost provádět tento zákon v souladu s pokyny Spolkového ministerstva práce a sociálních věcí. Jako zásadní pro právní posouzení soud shledal znění čl. 3.5 zmiňovaných pokynů, kde uvedeno, že: „Pro udělení povolení podle zákona o dočasném zaměstnávání je v zásadě rozhodující pouze německé právo. Neexistence povolení k dočasnému zaměstnání potřebného v zemi vyslání však zpravidla odůvodňuje domněnku skutkových okolností, že neexistuje spolehlivost vyžadovaná podle § 3 odst. 1 bod 1. V souladu s tím může být německé povolení zásadně uděleno pouze tehdy, pokud je k dispozici povolení požadované ve vysílajícím státě.” Toto vyplývá i ze sdělení Úřadu práce v Kielu, který potvrdil, že odejmutím povolení v domovské zemi, má za následek ukončení německého povolení. Tedy s ohledem na uvedené vzal soud za prokázané, že žalobkyně k realizaci svého záměru potřebovala pro získání licence v SRN povolení v ČR, jak ÚP 1 a ÚP 2. Další námitky žalované stran podnikatelské efektivnosti postupu žalobkyně, jež se uvedený záměr rozhodla realizovat prozatím prostřednictvím jednoho „zkušebního“ zaměstnance, pana , jméno FO, , nejsou v poměrech souzené věci relevantní, resp. obezřetný přístup žalobkyně vedl ve svém důsledku k minimalizaci škody. Závěrem soud uvádí, že se ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že bez ohledu na připojení podpisu na dohodě o individuálním přidělení zaměstnance až na počátku roku 2019, byla tato dohoda účinná již od 1. 5. 2018.Vydáním nezákonného rozhodnutí tak žalobkyni vznikla škoda spočívající v podobě nákladů na právní zastoupení ve správním řízení a dále v podobě marně vynaložených nákladů na získání povolení ÚP 1 a ÚP 2, a to minimálně do doby trvání povolení ÚP 1, tj. do 26. 10. 2020, stejně jako žalobkyni vznikla škoda v podobě marně vynaložených nákladů na získání a udržování licence v SRN, neboť nebýt vydání nezákonného rozhodnutí žalobkyni by tato škoda nevznikla.Dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk se v případě odškodňování náhrady nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí určuje výše odměny podle a. t. V souladu s ust. § 7 odst. 3 a. t. sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činila 1 000 Kč. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč na 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 13 a. t. Žalobkyně jako náklady za právní zastoupení ve správním řízení žádala uhradit převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.) a za poradu s klientem ze dne 24. 11. 2018 (§ 11 odst. 1 písm. c) a. t.), tj. 3x 1 000 Kč a 3x 300 Kč, celkem s DPH 4 719 Kč. V tomto nároku soud žalobě zcela vyhověl, když ze strany žalované bylo učiněno nesporným, že úkony byly provedeny, byly fakturovány a ze strany žalobkyně uhrazeny, když jenom právní posouzení nechala na úvaze soudu. Soud všechny tři úkony shledal jako účelné, vedoucí ke zrušení nezákonného rozhodnutí, pročež jejich náhradu přiznal v plné výši.Dále žalobkyně požadovala poměrnou výši za úhradu správních poplatků na získání povolení ÚP 1 a ÚP2, jakož licence v SRN. I všem těmto nárokům soud vyhověl, když se ztotožnil zcela s výpočtem žalobkyně. Žalobkyně uhradila jednak správní poplatek ve výši 25 000 Kč za povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona a dále správní poplatek ve výši 5 000 Kč za povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Povolení ÚP 1 bylo vydáno 10. 10. 2017 a právní moci nabylo dne 26. 10. 2017. S ohledem na tříletou platnost pak povolení mělo trvat do 26. 10. 2020. Rozhodnutím MPSV došlo ke zrušení Povolení ÚP 1 s tím, že žalobkyně byla povinna ukončit činnost zprostředkování zaměstnání do 29. 4. 2019. Z původní doby trvání Povolení ÚP 1 tak žalobkyně mohla vykonávat činnost zprostředkování zaměstnání pouze od 26. 10. 2017 do 29. 4. 2019, namísto původně očekávané doby trvání do 26. 10. 2020. Žalobkyně tak byla oprávněna vyvíjet činnost zprostředkování zaměstnání pouze v délce 551 dní namísto zamýšlených minimálně 1097 dní. Investice žalobkyně v podobě nákladů vynaložených na získání povolení ke zprostředkování zaměstnání v České republice tak byla zmařena v poměru 546/1097. Škoda v podobě zmařené investice do nákladů na správní poplatky za povolení ke zprostředkování zaměstnání v České republice tak činí 14 931,63 Kč [(25.000 Kč + 5.000 Kč) : 1097] x 546 = 14.931,63 Kč. Za vydání licence agentury práce v SRN žalobkyně uhradila správní poplatek 1 000 EUR za každý rok trvání povolení. Licenci SRN žalobkyně obdržela nejprve od 3. 4. 2018 do 2. 4. 2019 a tuto následně prodloužila. Dne 13. 3. 2019 uhradila žalobkyně správní poplatek 1 000 EUR za období trvání povolení od 3. 4. 2019 do 2. 4. 2020. K danému dni činil střední kurz devizového trhu 25,670 CZK za 1 EUR. Opětovným zaplacením poplatku byla žalobkyně oprávněna k provozování agentury práce v SRN od 3. 4. 2019 s platností v délce 1 roku, tedy do 2. 4. 2020. Odejmutím Povolení ÚP 1 došlo k zániku Licence SRN. Z původní doby trvání platnosti Licence SRN tak byla žalobkyně držitelem Licence SRN pouze 27 dnů namísto 366 dnů. Žalobkyně tak Licenci SRN nemohla využívat v rozsahu 339 dní z 366 dní. Investice žalobkyně v podobě nákladů vynaložených na získání Licence v SRN tak byla v příslušné části zkrácení trvání Licence SRN zmařena. Škoda v podobě zmařené investice tak činí 23.776,31 Kč, [(1.000 EUR x 25,670):366] x 339 = 23.776,31 Kč. Tedy soud vyhověl i těmto nárokům v plném rozsahu.Konečně se soud zabýval nárokem v podobě vynaložených nákladů na právní služby. Náklady na právní služby žalobkyně vynaložila za účelem realizace Záměru po dobu trvání povolení ÚP 1, tedy po dobu 3 let počínaje od 26. 10. 2017. S ohledem na odejmutí povolení ÚP 1 z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí byly tyto náklady zčásti vynaloženy marně, a to ve vztahu k období od 30. 4. 2019 do 26. 10. 2020, a to v rozsahu 546/1097. Původní doba platnosti Povolení ÚP 1 činila 1097 dnů. Doba platnosti Povolení ÚP 1 tak byla vlivem nezákonného rozhodnutí zkrácena o 546 dnů. Marně vynaložené náklady žalobkyně tak představovaly poměrnou část ve výši 546/1097 z celkově vynaložených nákladů ve výši 115.841,77 Kč s DPH. Žalobkyně uplatnila zmařené náklady ve výši 57 656,92 Kč s DPH. Nicméně soud z této částky shledal jako opodstatněný náklad toliko částku ve výši 9 705 Kč, když ve shora uvedeném poměru shledal jako účelným úkon právní služby - návrh na vydání povolení ÚP 1 a ÚP 2 (3x 1 500 Kč, když z důvodu složitosti soud navýšil uvedené na trojnásobek základní hodnoty za 1 úkon právní služby), rovněž jako žádost o získání licence v SRN 3x 1 500 Kč, dále soud shledal jako účelným přípravu příloh pro povolení licence v SRN, když z celkové částky 19 500 Kč včetně režijních paušálů odpovídá poměru částka 9 705 Kč. Další úkony spočívající zejména v telefonické či písemné komunikaci právního zástupce s žalobkyní, soud neshledal jako účelným úkonem právní služby, když jde toliko o informování klienta o stavu řízení. Stejně tak soud nepřiznal náhradu za komunikaci s úřadem práce či jinými institucemi či studium podkladů, když stejně tak analogicky příprava k jednání u soudu je již zahrnuta v odměně za úkon samotný a stejně tak zjišťování/ověřování podmínek pro získání licence nelze ohodnotit jako samostatný úkon právní služby. Se zřetelem na výše uvedené soud zamítl nárok v části A) úkony směřující k získání povolení agentury práce v ČR a získání licence v SRN v tomto rozsahu:Faktura č. , hodnota, - Příprava informací ohledně postupu získání s časovou náročností 7:00 h ze dne 12. května 2017 (prostudování příslušných pasáží zákoníku práce a zejména zákona o zaměstnanosti; přezkum podmínek pro získání licence agentury práce v České republice a v SRN; zjištění zákonných náležitostí návrhu na vydání povolení, zjištění požadavků souvisejících s odpovědným zástupcem Faktura č. , hodnota, - Právní rozbor požadavků na získání licence agentury práce, příprava návrhu na vydání povolení provedený dne 17. července 2017 ( Mgr. Zemek dokončil analýzu právních podmínek vydání a užívání povolení agentury práce v České republice a zahájil přípravné práce na přípravě žádosti o vydání povolení; Mgr. Kubáčová provedla vyhodnocení informací zjištěných Mgr. Zemkem a následující den, tj.

19. července o podmínkách agentury práce v souvislosti s odpovědným zástupcem informovala pana , jméno FO, ; Mgr. Kubáčová informovala jednatele žalobkyně o povinnostech souvisejících s odpovědnou osobou agentury práce. Jednalo se o standardní komunikaci mezi klientem a právním zástupcem, která je v rámci poskytování právních služeb běžná; Příprava návrhu na vydání povolení a jeho podání byla nutná pro realizaci Záměru žalobkyně, sepsání plné moci pro získání licence agentury práce provedené dne 17. července 2017; přezkum podmínek vydání licence agentury práce pro zahraničí a pro ČR a podmínky výkonu funkce odborného zástupce v rámci licence provedený dne 18. července 2017 s časovou náročností 0:30 h, za který bylo účtováno 925 Kč; E-mail panu , jméno FO, ohledně odpovědného zástupce agentury práce ze dne 19. července 2017; příprava návrhu na vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání provedená dne 21. července 2017, Faktura č. , hodnota, (Příprava přihlášky k registraci agentury práce provedená dne 1. srpna 2017 - Mgr. Zemek provedl finalizaci žádosti o vydání povolení agentury práce, která byla nutná pro realizaci Záměru žalobkyně. Tímto byla příprava žádosti zfinalizovaná a dne 2. srpna 2017 byla podána Úřadu práce České republiky; Komunikace s Úřadem práce, panem , jméno FO, a paní , jméno FO, ohledně prohlídky prostor , právnická osoba, Policií ČR z důvodu licence agentury práce uskutečněná dne 21. srpna 2017; Komunikace s Generálním ředitelstvím Úřadu práce ad licence agentury práce konaná dne 21. srpna 2017 - V rámci tohoto úkonu se Mgr. Zemek telefonicky dotazoval na stav řízení ve věci podaných žádostí o povolení agentury práce a dále se dotazoval na povinnost disponovat povolením agentury práce vydaným v SRN, a to za účelem realizace Záměru; Prostudování usnesení o přerušení řízení a komunikace s panem , jméno FO, ohledně řízení o získání agentury práce; Řízení o vydání povolení agentury práce bylo přerušeno Úřadem práce dle § 60a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti z důvodu vyžádání souhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra. Mgr. Kubáčová provedla prostudování usnesení o přerušení řízení a telefonicky informovala jednatele žalobkyně o důvodech přerušení a o dalším postupu - advokát pověřený zastupováním klienta informuje klienta o průběhu řízení; Faktura č. , tel. číslo, -E-mail panu , jméno FO, a panu , jméno FO, ohledně nutnosti požádat o licenci agentury práce v Německu, kontakt německých kolegů a kontakt Úřadu práce v Německu, který byl proveden dne 18. října 2017; e-mail panu , jméno FO, a panu , jméno FO, ohledně poplatků za licenci agentury práce v SRN, který byl proveden dne 20. října 2017. Faktura č. , hodnota, -Telefonická komunikace s panem , jméno FO, ohledně agentury práce v Německu a plné moci, která se konala dne 6. listopadu 201, Faktura č. , hodnota, -Telefonát s úřadem práce v Německu a e-mail panu , jméno FO, ohledně update na licenci v Německu s časovou náročností 0:15 h konaný dne 13. prosince 2017, Faktura č. , hodnota, - Telefonát na úřad práce v Kielu ohledně získání licence agentury práce konaný dne 8. ledna 2018; Příprava e-mailu panu , jméno FO, ohledně žádosti německého úřadu práce a přezkum žádosti, který se odehrál 15. ledna 2018; Studium výzvy pro doplnění podkladů registrace agentury práce v Německu, které bylo provedeno dne 22. ledna 2018 s časovou náročností 1:00 h, za kterou bylo účtováno 1.850 Kč, Komunikace s , jméno FO, a , jméno FO, ohledně licence v Německu, úprava a zaslání dokument, která proběhla dne 24. ledna 2018; Faktura č. , hodnota, Komunikace s panem , jméno FO, ohledně dokumentů pro licenci agentury práce v SRN, která se konala dne 5. února 2018; Zpracování podkladů pro povolení agentury práce v Německu, cesta na ministerstvo a apostilace dokumentů, které bylo provedeno dne 7. února 2018; Kompletace dokumentů k doplnění pro získání licence agentury práce v SRN, která byla provedena dne , datum, ; Telefonická komunikace s úřadem práce v SRN, která se odehrála dne 27. února 2018; Telefonická komunikace s úřadem práce v SRN, která se odehrála dne 28. února 2018, Faktura č. , hodnota, - Telefonická komunikace s úřadem práce v SRN ohledně získání licence agentury práce uskutečněná dne 1. března 2018, Revize dokumentu k odeslání úřadu práce v SRN uskutečněná dne , datum, , Telefonická komunikace s úřadem práce v SRN ohledně licence agentury práce uskutečněná dne 22. března 2018.Stran nároku na náklady vynaložené na úkony v této sekci násobí poměrem 339/366, neboť právě v tomto rozsahu byly náklady na prodloužení Licence SRN vynaloženy marně, v této části soud přiznal v uvedeném rozsahu z přiznaných 10 559 Kč částku 9 725 Kč, když soud jako účelné shledal sepis žádosti o prodloužení licence za zvýšenou sazbu 3x 1 500 Kč, reakci na výzvu úřadu práce v SRN á 1 500 Kč, příprava a předklad podkladů dozorujícímu orgánu do Německa za zvýšenou sazbu 3x 1500 Kč. Ke všem úkonům soud připočetl též režijní paušál á 300 Kč. Se stejnou argumentací soud zamítl nároky žalobkyně v hojné komunikaci a advokátem a další činnosti charakterizované jako zpracování podkladů, a to pro neúčelnost. Konkrétně Faktura č. , hodnota, - Příprava a odeslání e-mailu panu , jméno FO, ohledně prodloužení Licence SRN a informace ohledně povinných příloh žádosti, které byly provedeny dne 9. prosince 2018, Příprava a odeslání e-mailu paní Arpe z úřadu práce v Kielu v SRN ohledně prodloužení Licence SRN, které proběhly dne 11. prosince 2018 s časovou náročností 0.45 h, za které bylo účtováno 1.387,50 Kč; Příprava rešerše ohledně dalšího výkonu činnosti agentury práce v SRN a příprava e-mailu panu , jméno FO, a , jméno FO, , které byly provedeny dne 12. prosince 201; Příprava e-mailu panu , jméno FO, ohledně Licence SRN a Povolení ÚP1 a souvisejícího řízení o odnětí Povolení ÚP 1, která byla provedena dne 14. prosince 2018; Faktura č. , hodnota, Po podání žádosti o prodloužení Licence SRN žalobkyně obdržela výzvu úřadu dohlížející na činnosti agentur práce. V rámci této výzvy byla žalobkyně vyzvána k předložení pracovněprávních dokumentů pana , jméno FO, , Anonymizováno, . V rámci tohoto úkonu byla provedena analýza obdržené výzvy a příprava vyrozumění pro žalobkyni; Návrh vnitřního předpisu omezení zastupování společnosti zaměstnanci a příprava e-mailu panu , jméno FO, s vysvětlením a komentáři, přehled o činnosti agentury práce, které byly provedeny dne 17. ledna 2019; Příprava podkladů k zaslání dozorovému orgánu pro agentury práce v Lipsku (SRN) a jejich překlad), které byly provedeny dne 21. ledna 2019; Příprava podkladů k zaslání dozorovému orgánu pro agentury práce v Lipsku (SRN) a jejich překlad), které byly provedeny dne 22. ledna 2019; Příprava podkladů k zaslání dozorovému orgánu pro agentury práce v Lipsku (SRN) a jejich překlad), které byly provedeny dne 24. ledna 2019, Příprava podkladů k zaslání dozorovému orgánu pro agentury práce v Lipsku (SRN) a jejich překlad), které byly provedeny dne 26. ledna 2019; Příprava podkladů k zaslání dozorovému orgánu pro agentury práce v Lipsku (SRN) a jejich překlad), dále příprava e-mailu tomuto orgánu, které byly provedeny dne 28. ledna 2019).Konečně v poslední části, nároku na náklady vynaložené na úkony v této sekci násobí poměrem 546/1097, neboť právě v tomto rozsahu byly náklady vynaloženy marně, označované žalobkyní jako „související úkony“. V této části soud shledal nárok žalobkyně důvodný co do částky 19 500 Kč, když dle výše uvedeného poměru jí náleží 9 705 Kč. V této části soud shledal jako účelné – podání finančnímu úřadu v Německu, sepis pracovní smlouvy mezi žalobkyní a uživatelem a sepis individuální pracovní smlouvy mezi žalobkyní a , jméno FO, , každý z těchto úkonů soud hodnotil ve zvýšené sazbě 2x 1 500 Kč za úkon právní služby, přičemž ke každému úkonu náleží režijní paušál 300 Kč. Soud nepřiznal náhradu za - Příprava dokumentů pro finanční úřad v Chemnitz v souvislosti s licencí agentury práce v SRN, která byla provedena dne 27. dubna 2018; Faktura č. , hodnota, -Telefonická komunikace s paní , jméno FO, ohledně povinností agentury práce, která se uskutečnila dne 11. května 2018 , Úprava individuální smlouvy o přidělení zaměstnance dle komentářů pana , jméno FO, Kimuka a následující e-mail panu , jméno FO, , Anonymizováno, a komunikace s panem , jméno FO, ohledně přidělení pana , jméno FO, , Anonymizováno, , která byla provedena dne 23. května 2018; Přezkum a úpravy rámcové smlouvy smlouvy o přidělování zaměstnanců provedený dne 25. května 2018; Příprava přehledu dokumentů a povinností agentury práce v ČR a v Německu a související komunikace s paní , jméno FO, , které byly provedeny dne 30. května 2018; Příprava e-mailu panu , jméno FO, ohledně rámcové smlouvy o přidělování zaměstnanců a individuální smlouvy o přidělení zaměstnance s IBM Germany, která byla provedena dne 8. června 2018, Faktura č. , hodnota, - Příprava e-mailu panu , jméno FO, s odpovědí na otázky 3 a 4 ohledně agentury práce, která se konala dne 13. listopadu 2018, Příprava e-mailu k zaslání dokumentů nezbytných pro prodloužení povolení ke zprostředkování a přehled základních povinností pro zaměstnavatele ve vztahu k agenturním zaměstnancům, která se konala dne 14. listopadu 2018, Právní analýza dokumentů zaslaných finančním úřadem v Offenburgu, která se konala dne 19. listopadu 2018; Právní analýza dokumentů zaslaných finančním úřadem v Offenburgu, která se konala dne 20. listopadu 2018; Prostudování dopisů od finančního úřadu v SRN, příprava e-mailu paní , jméno FO, , které byly provedeny dne 20. listopadu 2018; Analýza podmínek prodloužení licence agentury práce v SRN za probíhajícího řízení o odejmutí povolení ÚP 1, která byla provedena dne 23. listopadu 2018; Telefonická komunikace s panem , jméno FO, ohledně rozhodnutí úřadu práce o odejmutí povolení ÚP 1 a e-mailová komunikace s panem , jméno FO, ohledně sdělení informací o aktuální situaci a návrhu řešení, které se odehrály dne 24. listopadu 2018, Analýza podmínek prodloužení licence agentury práce v SRN, vypracovávání odpovědí na otázky klienta v souvislosti s přidělením , jméno FO, Marcibala v SRN, které byly provedeny dne 26. listopadu, Vypracování odpovědí na otázky klienta v souvislosti s přidělením , jméno FO, , Anonymizováno, v Německu, analýza ustanovení německého zákona o zaměstnanosti ohledně počátku běhu 18měsíční doby pro přidělení zaměstnance k práci v Německu, posouzení nabídky žalobkyně zasílané uživateli IBM Germany k přidělení , jméno FO, Marcibala na další období, které byly provedeny dne 30. listopadu 2018. Závěrem soud uvádí, že studium a analýza dokumentů nelze shledat jako účelné, když toto patří k běžné činnosti advokáta a ve smyslu advokátního tarifu se jedná o přípravu k sepisu podání, účasti na jednání apod a nejsou hodnoceny zvlášť. Soud obtížnost věci zohlednil ve zvýšeném paušálu.Součet vyhovujícího výroku je tak součtem žalobkyni přiznaných částek 4 719 Kč, 14 931, 63 Kč; 23 776,31 Kč; 9 705 Kč; 9 725 Kč a 9 705 Kč, když ve zbytku soud shledal nárok žalobkyně jako neopodstatněný a žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 183 855 Kč. Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 72 562 Kč, tedy po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalované, náleží žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 21 %.Žalované vznikly náklady řízení, které sestávají z 11 úkonů právní služby nezastoupeného účastníka (5x příprava k jednání dne 25. 4. 2023, 22. 6. 2023, 3. 10. 2023, 9. 1. 2024 a 19. 3. 2024, dále 5x účast u všech zmiňovaných jednání a konečně účast u vyhlášení rozsudku dne 26. 3. 2024) á 300 Kč ve smyslu vyhlášky č. 254/2015Sb., tj. z celkových 3 300 Kč, činí přiznaných 21 % po drobném zaokrouhlení částku 695 Kč.