47 C 30/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 91 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částka a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou z datum domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši částka s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Anonymizováno pro adresa (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn.: Anonymizováno (dále jen „posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce více jak 6 let je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne datum, avšak žalovaná jej odškodnila zadostiučiněním toliko ve výši částka, pročež se touto žalobou domáhá doplacení dalších částka. S ohledem na délku napadeného řízení se žalobce za jeden rok namítaného řízení domáhal částky částka, když délka předmětného řízení byla delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (námitka promlčení). Nesouhlasil se základní částkou zadostiučinění za jeden rok trvání řízení ve výši částka, z níž vycházela žalovaná a dále uvedl, že na rozdíl od žalované má za to, že ve věci jsou naopak dány důvody pro zvýšení základní částky zadostiučinění, když žalovaná nikterak při svých úvahách nezohlednila reputační riziko, jež řízení pro žalobce mělo a ke skutečnosti, že si žalobce dlouhou dobu musel deponovat významné finanční prostředky nutné pro případ rychlé úhrady v případě prohry.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z datum učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro adresa v řízení vedeném pod sp. zn. Anonymizováno. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši částka. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 5 let a 8 měsíců. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů a i před Ústavním soudem, soud I. stupně rozhodoval jedenkrát, stejně jako odvolací soud a Nejvyšší soud ČR. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Význam řízení shledala žalovaná jako běžný. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění částka za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % pro počet stupňů soudní soustavy. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.

3. Žalobce ve své replice ze datum opětovně polemizoval s výší přiznaného zadostiučinění s poukázáním na skutečnost, že sjednocující stanovisko NS bylo vydáno již v roce 2010 a je třeba zohlednit ekonomickou situaci dané země.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne datum.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro adresa sp. zn. Anonymizováno soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. nebezpečný obsah. 7.

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne datum, což bylo mezi účastníky nesporným.

17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z datum, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

18. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

19. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od datum, kdy mu byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do datum, kdy bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti, tj. 5 let a 8 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. S ohledem na již delší dobu trvání řízení není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

20. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

21. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z datum, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi částka až částka za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 8 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši částka, když vycházel z částky částka za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky částka za každý další rok řízení a částky částka za jeden měsíc řízení. Částku ve výši částka ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši částka za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši částka považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky částka.

22. K možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 903/13) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka částka až částka za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne datum, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Poukázat lze v této souvislosti též na nedávný nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1303/21, v němž se tento soud otázkou, kterou žalobce v dovolání vymezil, zabýval v bodech 43 až 45 odůvodnění, přičemž konstatoval, že částku vymezenou za jeden rok průtahů ve výši částka až částka považuje v současné době za přiměřenou a odpovídající životní úrovni v České republice. Zdejší soud tedy nenachází důvod, pro který by bylo namístě předmětnou právní otázku posoudit nyní jinak.

23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i hmotněprávně složité (– 10 %). Předmětem řízení byla žaloba o odškodnění za škodou vzniklou usmrcením a o náhradu nemajetkové újmy ve výši částka. Věc byla skutková zejména po stránce skutkové, pan jméno FO předložil znalecký posudek k posouzení postupu podezřelý výraz a poté též posudek znalce tituly před jménem jméno FO, byl žádáno o zpřístupnění zdravotnické dokumentace zemřelé manželky pana jméno FO, byly provedeny svědecké výslechy, výslech znalce. Za účelem odstranění nejasností byl k vyhotovení znaleckého posudku posléze ustanoven znalecký ústav – právnická osoba. Byť k vypracování revizního znaleckého posudku nakonec nedošlo, soud s ohledem na uvedené došel k závěru, že se jednalo so věc jak skutkově, tak hmotněprávní složitou, pročež soud přistoupil k snížení základní částky o 10 %. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska), s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z datum, č. j. Anonymizováno: „Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %...“). Nadto v rámci hodnocení procesní složitosti lze shrnout, že soud rozhodoval opakovaně o ustanovení znalce, o odměně znalce, o námitce podjatosti vůči znalci.

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, lze konstatovat, že řízení bylo plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). K odročení jednání na straně soudu došlo v podstatě jen v období pandemie Anonymizováno kdy v poměrech projednávané věci se promítl nouzový stav, který trval nejprve od datum do datum, poté od datum do datum a následně byl vyhlášen od datum do datum.

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako lehce zvýšený. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z datum, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z datum, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z datum, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne datum, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno FO proti Portugalsku ze dne datum, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobce nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam (o majetkových poměrech žalobce též vypovídají listiny založené v OR) - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze z datum, č. j. 69 Co 97/2019 – 194, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. 23 Co 318/2020-122 ). Nicméně soud připustil, že kromě žalované částky bylo pro žalobce v sázce „reputační riziko“ – viz čl. na čl. 6 a 7 spisu s nadpisy: „Klinika zanedbala péči, ale smrt pacientky nezavinila. Soud odmítl odvolání vdovce, který žádal 25 milionů“. Nicméně žalovaná za mediaci věci neodpovídá a soud přihlédl toliko k reputačnímu riziku sporu jako takového. S přihlédnutím k uvedenému navýšil základní částku zadostiučinění o 3 %.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky částka/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 27 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí částka. Nicméně žalovaná poskytla již žalobci částku částka, k doplacení by tak byla toliko částka částka, pročež soud jako žalobu nedůvodnou zamítl, když odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum č. j.: 19 Co 338/2023, kde městský soud konstatoval, že: „Je-li ovšem již dříve přiznaná a žalobci vyplacená peněžitá satisfakce hodnocena jako přiměřená, nebylo namístě přiznávat žalobci pouze nepatrný doplatek do prakticky shodné částky vypočtené soudem prvního stupně, nýbrž je naopak třeba podanou žalobu jako celek coby nedůvodnou zamítnout.“ Pro úplnost soud uvádí, že ve srovnávané věci soud I. stupně na přiměřeném zadostiučinění přiznal původně částku částka a městský soud jeho rozhodnutí korigoval dle citovaného. V projednávané věci se obdobně jedná, nejen v poměrech žalobce, o zcela nepatrnou finanční částku, pročež soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná s ohledem na úspěch ve sporu má právo na náhradu nákladů řízení, když přiznaná částka je představována 3 paušálními částkami po částka za vyjádření se k žalobě, přípravu a účast na jednání dne datum dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití §1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.