47 C 33/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 129 186,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 100 656 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 60 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% z částky 40 656 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 28 530,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 100 656 Kč od 19. 1. 2021 do 19. 7. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 40 656 Kč od 19. 7. 2021 do 16. 2. 2022, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 24 953 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 129 186,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že dne 2. 4. 2019 bylo proti žalobkyni usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] II, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality – 7. oddělení, pod [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalobkyně podala stížnost proti usnesení zahájení trestního stíhání, které nebylo vyhověno. Následně byl dne 26. 9. 2019 právní zástupce žalobkyně vyrozuměn o podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 20. 7. 2020, vydaným pod č.j. 19 T 168/2019-2279, tak, že žalobkyni v plném rozsahu zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek uvedený v obžalobě. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 9. 2020. Žalobkyně byla neoprávněně stíhána po dobu 520 dní. Ke vzniku majetkové újmy za poskytnutou obhajobu žalobkyně tvrdila, že ji v trestním řízení zastupoval obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], advokát se sídlem [adresa], který ve věci učinil následující úkony: účast při podání vysvětlení dne 1. 4. 2019, převzetí a příprava obhajoby ze dne 2. 4. 2019, stížnost proti zahájení trestního stíhání ze dne 5. 4. 2019, účast při výslechu obviněné dne 2. 4. 2019, účast při výslechu spoluobviněného J. [příjmení] dne 2. 4. 2019, účast při výslechu spoluobviněného [příjmení] [příjmení] dne 2. 4. 2019, právní porada s klientkou v délce 1 hod. dne 9. 4. 2019, účast při výslechu spoluobviněného J. [příjmení] dne 23. 5. 2019, účast při podání vysvětlení [anonymizováno]. [příjmení] dne 30. 5. 2019, účast při podání vysvětlení [anonymizováno]. [příjmení] dne 3. 6. 2019, účast při výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] dne 5. 6. 2019, účast při výslechu obviněného [příjmení]. [příjmení] dne 13. 6. 2019, účast při výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] dne 2. 7. 2019, prostudování spisu po skončení vyšetřování dne 12. 7. 2019, právní porada s klientkou dne 31. 1. 2020, účast na hlavním líčení dne 2. 3. 2020 v délce 5 hod. (3 úkony právní služby), účast na hlavním líčení dne 17. 6. 2020 v délce 3 hod. (2 úkony právní služby), účast na hlavním líčení dne 15. 7. 2020 v délce 1,5 hod. (1 úkon právní služby), závěrečný návrh klientky ze dne 16. 7. 2020 a účast na hlavním líčení dne 20. 7. 2020 v délce 45 minut (0,5 úkonu právní služby). Za výše uvedené úkony jí účtoval odměnu dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Obhájce ve věci vykonal celkem 22,5 úkonu právní služby, za něž zároveň účtoval 23 režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem 40 650 Kč a 21 % DPH ve výši 8 536,50 Kč. Se zřetelem na uvedené, žalobkyně na náhradě škody představující odměnu za poskytnuté právní služby požadovala 49 186,50 Kč. Dále se žalobkyně domáhala nemajetkové újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním, k čemuž uvedla, že samotné zadržení dne 1. 4. 2019 a následné obvinění dne 2. 4. 2019 pro ni bylo traumatizující, překvapivé a obrátilo jí život naruby. K zadržení došlo v garážích nákupního centra [obec], přičemž žalobkyně se v té době věnovala hlídání dětí a v době zadržení měla jedno z dětí – 6-ti měsíční miminko právě u sebe. Policie provedla zadržení způsobem, který v žalobkyni vzbudil obavu, že by se mohla stát obětí únosu, když policisté přijeli v neoznačeném voze a na sobě neměli uniformy. Otec žalobkyně je úspěšným podnikatelem, což obavu žalobkyně posílilo. S ohledem na mladistvý věk žalobkyně pro ni bylo toto jednání značně traumatizující a trýznivé. Žalobkyně dále poukazovala na způsob provedení zásahu, který se jí jeví jako nepřiměřený, když u žalobkyně nemohlo být dáno podezření, že by byla ozbrojená nebo se agresivně bránila zadržení, když u sebe měla dítě a ani před policií neprchala. Dále žalobkyně tvrdila, že nikdy neměla finanční problémy, ona i členové rodiny standardně pracují a neměla tudíž důvod páchat majetkově motivovanou činnost. Žalobkyně se po těchto traumatizujících zážitcích při zadržení bála chodit z domu ven sama, na mobilním telefonu si nastavila polohové služby, aby jí rodina či příbuzní mohli vystopovat v případě, že by se tento zážitek opakoval. Krátce po zadržení musela žalobkyně strpět prohlídku rodinného domu otce na adrese [adresa], a to před zraky rodinných příslušníků. Dále žalobkyně uvedla, že [územní celek] – [část obce], v níž se dům nachází má cca 540 obyvatel, celá [obec] pak cca 4 200 obyvatel, jedná se o malou obec, rodinný dům, v němž probíhala prohlídka stojí naproti restauraci/hospodě provozované otcem žalobkyně a skutečnost, že došlo k důkladné domovní prohlídce se dozvěděla celá obec, čímž poškodila jednak podnikatelské a osobní renomé otce žalobkyně, což si žalobkyně vyčítala a jednak došlo k sociální izolaci žalobkyně, která se zdráhala stýkat se svými přáteli v obci. Žalobkyně cítila pocity bezradnosti a bezmoci, nevěděla jak situaci řešit, nikdo v rodině nikdy neměl potíže se zákonem, proto obdobné pocity měli i ostatní rodinní příslušníci. Nepříznivý dopad mělo trestní stíhání na sociální vztahy žalobkyně v rodině, neboť dědeček žalobkyně se s žalobkyní odmítal bavit a přerušil s žalobkyní kontakty. Žalobkyně toto nesla velmi těžce. Další zásah do rodinných vztahů byl zapříčiněn skutečností, že manžel tety žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], pracuje u kriminální policie a musel si držet od žalobkyně profesní odstup, aby nezasáhl do probíhajícího trestního stíhání, což vytvořilo v rodině velmi zvláštní atmosféru a žalobkyni ranilo, že se s ním prakticky ze dne na den nemohla stýkat. Trestním stíháním byla dotčena také volnočasová aktivita žalobkyně, hlídání dětí, když do této doby žalobkyně hlídala děti také širší rodině, rodině pana [příjmení] a tety, avšak ti po zahájení trestního stíhání žalobkyně jí nechtěli své děti nadále svěřovat. U žalobkyně se po zadržení a následném čase stráveném v cele projevily problémy se spaním, které měla žalobkyně minimálně čtvrt roku, a které se projevovaly probouzením v noci a zmateností. V předmětné době se žalobkyně potýkala s rekonvalescencí choroby jícnu, v souvislosti s kterou měla problémy s přijímáním potravy a tyto problémy se v důsledku stresu prohloubily. Také při zadržení v noci ze dne 1. 4. 2019 na 2. 4. 2019 nebyly akceptovány požadavky žalobkyně na potravu, které toto onemocnění vyžadovalo a byla tak nucena strávit noc bez jídla a současně byly žalobkyni odňaty léky na bolest, které jí byly podány až po schválení lékařkou v nemocnici Na [obec], kam byla převezena před odvozem do zadržovací cely. Žalobkyně také obtížně sháněla vodu na zapití léků. Žalobkyně k závažnosti trestného sinu uvedla, že jí hrozil trest odnětí svobody na 2 roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Přečin krádeže je společensky velmi negativně vnímaný, zejména v kontextu lepší ekonomické situovanosti žalobkyně (než v případě krádeže za účelem uživení rodiny apod.). Rovněž délka stíhání 520 dní přispěla ke kontinuálnímu nárůstu újmy žalobkyně, kdy se trestní stíhání podepisovalo zejména na psychice žalobkyně a vyústilo v hlavní líčení, které je z celé části trestního řízení psychicky nejnáročnější. Následky zahájení trestního stíhání měly negativní dopad do osobnostní a soukromé sféry žalobkyně, poškodily její pověst u známých, přátel, sousedů a zejména u blízké rodiny. Žalobkyně poukázala na judikaturu v obdobných věcech a jako přiměřené spatřuje zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v prožitých útrapách a omezeních v částce 80 000 Kč. Závěrem žalobkyně poukázala na skutečnost, že lze vyloučit, že by si trestní stíhání způsobila žalobkyně sama nebo k němu jakkoliv přispěla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k odškodnění své újmy dopisem z 19. 1. 2021, žalovaná se však do doby podání žaloby ve věci nevyjádřila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 22. 3. 2021, doplněném podáním z 18. 8. 2021, učinila nesporným, že žalobkyně u ní podáním doručeným dne 19. 1. 2021 uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, jenž jí měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním později vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 168/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Ohledně náhrady škody spočívající v nákladech obhajoby tvrdila, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně výše škody, když nedoložila žádné listinné důkazy prokazující existenci a výši škody 49 186,50 Kč, a to ani po výzvě žalované odeslané žalobkyni dne 15. 3. 2021. Žalovaná tak neměla za prokázané, že škoda žalobkyni skutečně vznikla. V souvislosti s tím poukázala na skutečnost, že žalobkyně neposkytla žalované součinnost k případnému vyplacení odškodnění, a proto žalobkyni nevzniká nárok na zaplacení úroků z prodlení z požadované částky, neboť žalovaná se nedostala do prodlení s jejím zaplacením. Dále žalovaná sdělila, že dosud neměla možnost ověřit provedené úkony právní služby ze spisového materiálu, avšak již v této fázi namítla, že za úkon spočívající v podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání přísluší odměna ve výši ½ úkonu, dále nepovažuje za účelně vynaložený náklad úkon ze dne 2. 4. 2019, účast na výslechu obviněné, který trval jednu minutu, když žalobkyně odmítla vypovídat a rovněž žalovaná namítala, že nebyly ničím podloženy porady konané ve dnech 9. 4. 2019 a 31. 1. 2020. S ohledem na výše uvedené žalovaná považovala nárok na zaplacení částky 49 186,50 Kč za neprokázaný a navrhla žalobu v tomto rozsahu zamítnout. Následně žalovaná rekapitulovala shodně s žalobkyní průběh trestního řízení a ke vzniku nároku na nemajetkovou újmu uvedla následující. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 2. 4. 2019, doručeným žalobkyni téhož dne, kdy byla žalobkyně obviněna z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, proti kterému podala žalobkyně stížnost, které nebylo vyhověno. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v rozsahu maximálně 2 let. Policie při svém jednání postupovala v souladu s trestním zákonem a trestním řádem, nekonala svévolně ani podjatě. Žalobkyně byla zproštěna obžaloby rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 19 T 168/2019-2279 z 20. 7. 2020, když ve vztahu k žalobkyni nebylo shledáno, že se stal skutek, pro který byla stíhána. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 9. 2020 a trestní řízení tak trvalo 1 rok a 5 měsíců. Žalovaná vydala ve věci dne 20. 7. 2021 stanovisko, v němž konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně z 2. 4. 2019 a dále se žalovaná za uvedené porušení práva omluvila. K okolnostem týkajícím se povahy trestní věci žalovaná konstatovala, že řízení bylo vedeno vůči žalobkyni v intencích trestního řádu a šetrně, když nedošlo k vazebnímu zasedání, nebylo uloženo žádné ochranné opatření ani nebyla v řízení odsouzena. Spoluobžalovaní žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], byli shledáni vinnými ze spáchání pokračujícího zločinu krádeže v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci spáchaného ve spolupachatelství a dále [jméno] [příjmení] ze spáchání přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem a byl jim uložen trest odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem na dobu 5 let, dále byl vysloven dohled na obžalovanými a byl jim uložen peněžitý trest ve výši 200 000 Kč a trest propadnutí věci. K délce trestního řízení 1 rok a 5 měsíců žalovaná uvedla, že úkony orgánů veřejné moci byly činěny bez průtahů a délka je přiměřená okolnostem případu. V trestní věci vystupovalo šest obžalovaných, provádělo se velké množství důkazů a svědeckých výpovědí a věc byla po právní, skutkové i procesní stránce složitá. K následkům způsobených žalobkyni v osobní sféře žalovaná namítla, že nebyly prokázány žádné konkrétní zásahy do osobní sféry či rodinného života a veškeré tvrzené zásahy jsou pouze obecnými nepodloženými tvrzeními žalobkyně. Povinností žalobkyně je uvést konkrétní zásah do své osobní sféry, když nemajetková újma a její intenzita musí být žalobkyní prokázána. Nadto žalovaná poukazuje na institut takzvané zprostředkované újmy, tedy újmy, která vznikla na podnikatelském a osobním renomé otce žalobkyně, když takto vzniklou újmu vzniklou otci žalobkyně nelze odškodňovat, neboť se jedná o újmu, která je odvozena primárně od osobního vztahu žalobkyně k otci a nikoliv od trestního stíhání žalobkyně. S ohledem na výše uvedené žalovaná uzavřela, že konstatování porušení práva a poskytnutí omluvy žalobkyni lze vzhledem k okolnostem případu považovat za odpovídající a dostatečné, když poskytnutí zadostiučinění nemá sankční povahu, ale kompenzuje nemajetkovou újmu, která poškozenému vznikla a navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila, a to dne 19. 1. 2021.

5. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že ji velmi zasáhl den, kdy byla zadržena, neboť zrovna hlídala cizí dítě, takže do toho byla vtažena i rodina tohoto miminka, která s tím neměla nic společného. Bylo to šestiměsíční miminko, což se žalobkyni jevilo jako naprosto nevhodné, neboť jak se dozvěděla z trestního spisu, byla sledována několik měsíců, program měla naplánovaný, tedy policie mohla k jejímu zadržení zvolit jakoukoliv jinou vhodnější dobu. Nadto, když se k nim policie seběhla, policisté neměli uniformy. Nevěděla, co se děje. Myslela si nejdříve, že ji někdo přepadl, zadržení se uskutečnilo v podzemních garážích na [část obce]. Nebyli tam skoro žádní lidé, byl to pro ni strašný šok. Policisté jí nedovolili nikomu zavolat, vzít si telefon. Neustále byla nabádána, že pokud nebude vypovídat, uskuteční se v rodinném domě jejího otce a bratra, kde měla ještě pokoj, domovní prohlídka. Pokud naléhala, že si chce pomocí mobilního telefonu sehnat advokáta, toto jí bylo ze strany policie odmítnuto s tím, že si má číslo na právního zástupce pamatovat z paměti. Pokud žádala, aby mohla kontaktovat svého partnera, jenž by zajistil právní pomoc, uvedený požadavek byl také zamítnut. Při svém zadržení se musela 2x vysvléct úplně do naha, což jí bylo velmi nepříjemné. Osobní prohlídku jí dělali několikrát. Policisté s ní během zadržení nijak nekomunikovali. Vůbec nevěděla, co ji čeká. Ani jí neřekli, jak dlouho bude zadržena. Následně byla provedena domovní prohlídka, kdy žalobkyně byla zavřena minimálně půl hodiny v autě s policisty, kteří opětovně na ni činili nátlak, aby vypovídala, ačkoliv ona setrvale tvrdila, že nic neví. Až díky otci, jenž se tam objevil náhodou, tak i když jí nedovolili s otcem mluvit, aby nikoho neovlivňovala, podařilo si jí na něj zakřičet, ať zavolá partnerovi a seženou jí advokáta, jehož se dočkala až v 23,00 hodin. Přičemž policisté jí umožnili poradu s advokátem poté, co ho nechali asi 4 hodiny čekat na služebně. Pokud se dožadovala jídla, byl jí nabídnut jogurt, což odmítla s tím, že musí dodržovat kvůli poruše jícnu bezlaktózovou dietu, pročež zůstala celý zbytek dne bez jídla. Dále se dožadovala léků na bolest, což jí bylo také odmítáno, až kolem půlnoci ji odvezli na Bulovku, kde po provedené prohlídce lékařka naspala, že si léky, které má u sebe, může vzít. Druhý den po zadržení, se ocitla na ulici bez telefonu. Neměla na nikoho kontakt. Nejtěžší bylo, že jí rodina několik měsíců nevěřila, že s trestnou činností spoluobviněných nemá nic společného. Celá záležitost velmi otřásla celou rodinou, neboť hlídala děti i strýcovi, jenž je kriminalistou a který pro probíhající vyšetřování, s ní odmítl další kontakt, děti jim již hlídat nemohla. Po nějaké době se situace trochu zlepšila, když jí partner a otec uvěřili a začali ji podporovat, ale například její děda jí do poslední chvíle, do posledního soudu, nevěřil a nekomunikoval s ní. Doplnila, že ještě před dvěma měsíci jí například volali z policejní stanice, aby se dostavila k výslechu ohledně jiné kauzy spoluobviněného, což ji opětovně velmi rozrušilo. Po svém zadržení se bála být sama, takže neustále byla s partnerem nebo s otcem, kteří si jí předávali. V noci nemohla spát. Budila se, proto též brala léky na uklidnění předepsané psycholožkou. Do poslední chvíle se bála, že by mohla být také odsouzena, neboť spoluobvinění byli stíháni z vícero skutků, byli ve vazbě a policisté na ni neustále tlačili. K hlídání dětí se již vrátit nemohla, rodiče dětí v ní úplně ztratili důvěru. V té době také pracovala u otce v jeho hospodě ve vesnici [část obce], kde už potom také přestala pracovat, neboť jí bylo nepříjemné, že o jejím stíhání a tam provedené domovní prohlídce všichni ve vesnici věděli, ptali se na to. Ozývali se jí různí lidé, jestli o tom něco neví, mj. manželky spoluobviněných. S ohledem na uvedené, se zcela přestěhovala za partnerem do [obec], kde již předtím napůl pobývala. V době, kdy nepracovala a mimo jiné řešila i své zdravotní problémy, ji finančně podporoval otec. Hlavní líčení těžce snášela. Doprovázela ji tam maminka. Narušilo jí to všechny vztahy s kamarády z vesnice. Do dneška se vídá jenom s jedním z nich. Během svého zadržení byla během doby na stanici připoutaná k zábradlí pouty, pouta měla jinak po celý den svého zadržení.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] jakožto maminky žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se po svém zadržení psychicky zhroutila. Nemohla chodit do práce, špatně jedla, byla strašně hubená. [příjmení] se chodit sama. Vždycky, když někam chtěla jít, tak někoho volala. [příjmení] se, že by mohla být opětovně zadržena. V té době byla žalobkyně po operaci, což celkově přispělo k zhoršení jejího zdravotního stavu. Potvrdila, že žalobkyně chodila k psycholožce, brala léky na uklidnění. Poté, co bylo zahájeno tr. stíhání a provedena domovní prohlídka v domě nacházejícím se ve vesnici [část obce], kde bydlí její otec a kde provozuje restauraci, se již žalobkyně této vesnici vyhýbala. Přestala chodit dokonce otci pomáhat do restaurace. Rodině, jíž dříve hlídala miminko, v následujících měsících hlídala jen opravdu v nejnutnějších případech, ale již to zdaleka nebylo v intenzitě jako před zahájením tr. stíhání. Ze začátku ta situace byla podezřelá i svědkyni, neboť spoluobvinění byli kamarádi žalobkyně. Když byla dcera zadržena, pokoušela se jí celý den volat, ale byla nedostupná. Až večer se dozvěděla od syna, co se stalo. Přisvědčila, že v době zahájení tr. stíhání žalobkyně částečně bydlela s otcem a částečně již s přítelem. [příjmení] rodiny jí ze začátku také moc nevěřil až později, ale například dědeček žalobkyně jí uvěřil, až když byla pravomocně obžaloby zproštěna. Po dobu, kdy nechodila do práce, ji podporoval finančně otec. S kamarády z oblasti [část obce] se téměř přestala stýkat. Styděla se. Zproštění brala jako určitou satisfakci, ale to, jak se k žalobkyni chovali policisté, zvláště když byla umístěna v cele předběžného zadržení, považovala svědkyně za nepřístojné. Uvedla, že švagr, jenž je policistou, se s žalobkyní nechtěl stýkat, aby neohrožoval svoji rodinu. Připustila, že žalobkyně docházela k psychologovi již před zahájením tr. stíhání. Pokud měla uvést, kdy byla dcera na operaci s žaludkem, uvedla, že tomu tak bylo před tr. stíháním, někdy v září. Přesný rok si nepamatovala. Soud hodnotí její výpověď jako spontánní, věrohodnou, prostou snah žalobkyni účelově pomoci.

7. Ze zápisu z jednání v advokátní kanceláři datovaného 31. 1. 2020 se podává, že dne 31. 1. 2020 se uskutečnila v advokátní kanceláři právního zástupce žalobkyně porada s obhájcem, a to v době od 13,00 do 15,00 hodin.

8. Ze zápisu z jednání v advokátní kanceláři datovaného dne 9. 4. 2019 vyplývá, že dne 9. 4. 2019 se uskutečnila porada žalobkyně a jejím právním zástupcem, a to od 11,00 do 12,00 hodin.

9. Z faktury č. 080722, vystavené dne 15. 2. 2022 s datem splatnosti téhož dne se podává, že žalobkyni bylo fakturováno za právní servis respektive její obhajobu v tr. řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19T 168/2019 celkově částka ve výši 49 186,50 Kč.

10. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh tr. řízení. Trestní stíhání vůči žalobkyni bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality – 7. oddělení, [číslo jednací] z 2. 4. 2019, jež si žalobkyně převzala téhož dne v 9,40 hodin. Dne 1. 4. 2019 převzal právní zastupování žalobkyně obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] (plná moc na č.l. 76). Dne 5. 4. 2019 podala žalobkyně stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání a z protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 2. 4. 2019 se podává, že ten trval od 9,44 hodin do 9,45 hodin, neboť žalobkyně odmítla vypovídat. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] se podává, že právní zástupce obhájkyně byl přítomen jeho výslechu 2. 4. 2019 od 10,50 hodin do 10,55 hodin. Dále byl právní zástupce žalobkyně přítomen výslechu spoluobviněného [příjmení] dne 2. 4. 2019 od 11,09 hodin do 11,14 hodin, což soud zjistil z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] (č.l. 12). Z protokolu o zadržení osoby podezřelé z 1. 4. 2019 se podává, že žalobkyně byla zadržena v areálu OC [obec] v 12,30 hodin a propuštěna byla následujícího dne v 9,52 hodin. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] z 23. 5. 2019 se podává, že jeho výslechu byl přítomen od 10,35 hodin do 10,55 hodin právní zástupce žalobkyně. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] z 13. 6. 2019 se podává, že jeho výslechu byl přítomen v čase od 9,00 hodin do 10,34 hodin právní zástupce žalobkyně. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] ze dne 5. 6. 2019 se podává, že právní zástupce žalobkyně byl přítomen jeho výslechu v čase od 13,27 hodin do 14,22 hodin. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] z 2. 7. 2019 se podává, že právní zástupce žalobkyně byl přítomen jeho výslechu v čase od 9,40 hodin do 11,00 hodin. Z úředního záznamu z 3. 6. 2019 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně byl přítomen podání vysvětlení [jméno] [příjmení] v čase od 10,00 do 10,34 hodin. Z úředního záznamu ze dne 30. 5. 2019 vzal soud za zjištěné, že právní zástupce žalobkyně byl přítomen podání vysvětlení [jméno] [příjmení] v čase od 9,57 hodin do 9,58 hodin. Dále bylo ze spisu zjištěno, že obžaloba byla podána Obvodním st. zastupitelstvím pro Prahu 5 Obvodnímu soudu Praha 5 dne 1. 10. 2019, a to pro pomoc dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Z protokolu o hl. líčení ze dne 3. 2. 2020 se podává, že to bylo zahájeno v 9,00 hodin, jehož byl přítomen spolu s žalobkyní její právní zástupce. Hl. líčení bylo přerušeno na dobu deseti minut, v 9,55 hodin pokračováno ve stejném složení. Opětovné přerušení na dobu pěti minut, v 10,52 hodin pokračováno ve stejném složení. Poté přerušeno na jednu hodinu, v 13,06 hodin pokračováno ve stejném složení. Skončeno v 15,05 hodin. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob vzal soud za prokázané, že žalobkyně do doby zahájení předmětného tr. stíhání neměla žádný záznam v rejstříku trestů. Z protokolu o hl. líčení ze 17. 6. 2020 se podává, že hl. líčení se účastnil právní zástupce žalobkyně, bylo zahájeno v 8,00 hodin, v 9,10 hodin bylo přerušeno, pokračováno bylo v 9,29 hodin. Podruhé bylo přerušeno v 10,33 hodin, pokračováno v 10,51 hodin, skončeno v 11,00 hodin. Z protokolu o hl. líčení z 15. 7. 2020 soud zjistil, že se ho účastnil právní zástupce žalobkyně. Hl. líčení bylo zahájeno v 13,02 hodin a skončeno v 14,27 hodin. Z protokolu o hl. líčení z 20. 7. 2020 se podává, že se ho účastnil právní zástupce žalobkyně. Hl. líčení bylo zahájeno v 11,26 hodin a skončeno v 12,11 hodin. Zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ve vztahu k žalobkyni nabyl právní moci 2. 9.2020. Ze záznamu o prostudování spisu se podává, že obhájce dne 12. 7. 2019 prostudoval spis po skončení vyšetřování.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

18. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

19. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobkyně došlo.

22. Žalobkyně se žalobou domáhala finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 80 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

23. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobkyně trvalo od 2. 4. 2019, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 2. 9. 2020, kdy byla žalobkyně obžaloby rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 5 č. j.: [číslo jednací] zproštěna. Trestní stíhání žalobkyně tedy trvalo 1 rok a 5 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje„ pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobkyně. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, zejména ke skutečnosti, že věc byla jak po skutkové, tak procesní stránce složitá, soud hodnotí délku trestního stíhání žalobkyně jako věci zcela přiměřenou. Orgány veřejné moci postupovaly plynule, v přiměřených lhůtách.

24. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

25. Žalobkyně byla stíhána pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobkyně byla stíhána ze spáchání úmyslného trestného činu. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody maximálně v rozsahu 2 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

26. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

27. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

28. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, lze uzavřít, že žalobkyni vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, potažmo rodinného a pracovního života, zdraví, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobkyně prokázala, že jí v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobkyně byla ve špatném psychickém stavu, bála se být sama, špatně spala, v důsledku čehož musela chodit na terapii k psycholožce. Brala léky na zklidnění i na spaní. Její problémy s příjmem potravy se prohloubily. Jako velmi traumatizující soud hodnotí zejména zadržení žalobkyně, když lze přisvědčit žalobkyni, že zadržení žalobkyně mohlo být orgány činnými v trestním řízení, zvláště pak k poměrně nízkému věku žalobkyně, jež bylo v době zadržení 22 let, provedeno mnohem šetrněji. Soud uvěřil výpovědi žalobkyně, jež vypověděla, že se musela dvakrát svléknout, byla držena v poutech, na služebně dokonce byla pouty připoutána k trubce, kromě nabízeného jogurtu jí bylo odpíráno jídlo, léky, posléze i voda k zapití. Ostatně i samotné zadržení, uskutečněné v podzemním parkovišti nákupního centra [obec], kdy policisté k žalobkyni, přiběhli, aniž by na sobě měli uniformy, bylo s to žalobkyni způsobit značný šok. V tomto ohledu lze dát též žalobkyni za pravdu, že policejní orgány mohly zadržení provést jak mnohem citlivěji, tak jistě i mnohem diskrétněji, než v době, kdy žalobkyně se jako chůva starala o 6-ti měsíčního chlapečka, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, že všichni obvinění byli po několik měsíců sledováni. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně byla v důsledku trestního stíhání částečně zasažena i ve svém pracovním životě, když z důvodu špatného psychického stavu a studu přestala pracovat v hospodě u svého otce, která se nachází ve vesnici, kde byla provedena domovní prohlídka a že poté, co byla zadržena v době, kdy pečovala o cizí miminko jako chůva, již tito lidé v ní ztratili důvěru a bylo obtížné navázat tyto kontakty zpět. Konečně má soud za prokázáno, že žalobkyně byla podstatně zasažena i v rodinném životě, neboť rodině byla nejdřív celá situace podezřelá, když mezi spoluobviněnými byli i kamarádi žalobkyně, pročež jí z počátku nevěřily a dědeček žalobkyní s ní dokonce odmítl komunikovat až do doby, kdy padl osvobozující rozsudek. Pokud jde o sféru sociální, soud má za prokázané, že žalobkyně až na jednoho přítele, přerušila společenské kontakty s kamarády z vesnice. Žalobkyně dále netvrdila ani neprokazovala zásahy ve sféře ekonomické, když z provedeného dokazování vyplynulo, že po dobu, kdy nepracovala, ji finančně podporoval otec. Jde-li o volnočasovou sféru žalobkyně, žalobkyně byla dříve zvyklá hrát tenis, avšak sama při své výpovědi připustila, že uvedenou zájmovou činnost musela omezit již v rámci svých zdravotních problémů. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou. Okolnost, jež nemajetkovou újmu žalobkyně nepatrně snižuje, je okolnost, že psychoterapeutickou pomoc vyhledala již dříve před zahájením trestního stíhání, při řešení rodinných problémů.

29. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

30. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobkyně dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobkyni od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 60 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobkyni trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Předně uvést, že žalobkyně byla do doby naříkaného řízení bezúhonná. Soud dále zohlednil, že žalobkyni v době zahájení trestního stíhání bylo 22 let, když do úvahy vzal všechny okolnosti jejího zadržení, jež jsou podrobněji rozepsány shora a jež měly dle soudu způsobilost vyvolat závažné negativní následky v životě žalobkyně. Další okolností zvyšující nemajetkovou újmu byl zejména zásah do rodinného, pracovního a sociálního života žalobkyně. Konkrétní výši částky odůvodňuje výše uvedená povaha trestní věci s trestní sazbou až 2 roky a zejména pak shora popsaný zásah do soukromého, rodinného, sociálního a pracovního života žalobkyně, do její cti a dobrého jména. Naopak vzhledem ke skutečnosti, že věc nebyla medializována a žalobkyně oproti spoluobviněným nebyla umístěna ve vazbě, je okolnost, jež nemajetkovou újmu žalobkyně snižuje. Ekonomická ani volnočasová sféra žalobkyně nebyla zasažena, když žalobkyně, již před zahájením trestního stíhání v důsledku zdravotních potíží omezovala pracovní činnost u otce na hospodě a ten ji pak i v době trestního stíhání finančně podporoval. A pokud jde o volný čas, jak uvedeno výše, ze zdravotních důvodů se mu žalobkyně již nevěnovala ani v roce před zahájením trestního stíhání. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění.

31. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 32. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 131/2016 (u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 25 Co 242/2017), kdy poškozené byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 48 000 Kč. I v tomto případě byla poškozená trestně stíhána pro trestné činy - přečin krádeže a přečin poškození cizí věci, oboje v prvém odstavci, tj. hrozila jí stejná trestní sazba a povaha trestného činu byla totožná, stejně jako zdejší žalobkyně byla poškozená bezúhonná a vedla řádný život. Poškozená žila rovněž na malém městě a shodně v obou případech došlo k poškození jejich pověsti, stejně jako zdejší poškozená měla zdravotní obtíže a ubývala na váze. Přestože trestní stíhání poškozené trvalo delší dobu, konkrétně 2 roky a 7 měsíců, je zdejší soud toho názoru, že žalobkyni náleží větší finanční zadostiučinění jednak pro významnější zásahy do jejího života (pracovní a rodinný život) a jednak s ohledem na skutečnost, že musela strpět domovní prohlídku a omezení své osobní svobody, jež bylo dokonce za použití pout. Se zřetelem na výše uvedené, soud v rozsahu 60 000 Kč žalobě vyhověl, a co do částky 20 000 Kč žalobu zamítl.

33. Žalobkyní založená judikatura k doložení odůvodněnosti požadované výše finančního zadostiučinění dle závěru soudu není pro porovnání použitelnou, když v předloženém řízení, jež bylo potvrzeno rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1684/2010 zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, se jednalo o závažnější majetkovou trestnou činnost, kdy poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu a věc byla medializována v denících [příjmení] a [příjmení] [příjmení].

34. Jde-li o druhý nárok žalobkyně, a to nárok na náhradu škody ve výši 49 186,50 Kč, jenž spočíval v odměně za právní zastoupení žalobkyně, soud nároku vyhověl co do částky 40 656 Kč a zamítl nárok ve zbývající výši, tj. co do částky 8 530,50 Kč. Pro stručnost soud odkazuje na bod 10. odůvodnění svého rozsudku, kde jsou podrobně rozepsána skutková zjištění týkající se konkrétního dne a délky trvání úkonů právní služby, když z přílohového spisu soud zjistil, že v trestním řízení žalobkyni zastupoval obhájce JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], advokát se sídlem [adresa], který ve věci učinil následující úkony: účast při podání vysvětlení dne 1. 4. 2019, převzetí a příprava obhajoby ze dne 2. 4. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t.), stížnost proti zahájení trestního stíhání ze dne 5. 4. 2019 (1/2 úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t.), účast při výslechu obviněné dne 2. 4. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), účast při výslechu spoluobviněného J. [příjmení] dne 2. 4. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), účast při výslechu spoluobviněného [příjmení] [příjmení] dne 2. 4. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), právní porada s klientkou v délce 1 hod. dne 9. 4. 2019, účast při výslechu spoluobviněného J. [příjmení] dne 23. 5. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), účast při podání vysvětlení R. [příjmení] dne 30. 5. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), účast při podání vysvětlení Ž. [příjmení] dne 3. 6. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), účast při výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] dne 5. 6. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), účast při výslechu obviněného [příjmení]. [příjmení] dne 13. 6. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), účast při výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] dne 2. 7. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. e) a. t.), prostudování spisu po skončení vyšetřování dne 12. 7. 2019 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) a. t.), právní porada s klientkou dne 31. 1. 2020 (1x úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t.), účast na hlavním líčení dne 2. 3. 2020 v délce 5 hod. (3 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – 9-9:45 hod, 9: 55-10 hod, 10: 52-12 hod, 13: 06-15 hod, účast na hlavním líčení dne 17. 6. 2020 v délce 3 hod. (2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – zahájeno v 8 -9:10hod, pokračováno 9:29 -10:05hod, 10: 10-10 hod a 10:51-11hod), účast na hlavním líčení dne 15. 7. 2020 v délce 1,5 hod. (1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), závěrečný návrh klientky ze dne 16. 7. 2020 a účast na hlavním líčení dne 20. 7. 2020 v délce 45 minut (1/2 úkonu právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t.). Přestože soud neměl po provedeném dokazování pochyb, že citované úkony obhájce žalobkyně učinil, neshledal všechny účelnými. Jako neúčelný shledal úkon - účast při podání vysvětlení podezřelé, když nezákonným rozhodnutím je usnesení o zahájení trestního stíhání, jež bylo vydáno a žalobkyni doručeno až následujícího dne, tj. 2. 4. 2019, proto uvedený úkon nelze mít v příčinné souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím. Dále soud nepřiznal odměnu za úkon - porada ze dne 9. 4. 2019, jež jak vyplývá ze záznamu z advokátní kanceláře, trvala přesně 1 hodinu a ve smyslu advokátního tarifu dle § 11 odst. 1 písm. c) je za účelně vynaložený úkon právní služby považována toliko porada trvající déle jak 1 hodinu. Dále soud nepřiznal náhradu za úkon označený jako závěrečný návrh žalobkyně, jenž není možné ve smyslu odškodňovacího zákona považovat za úkon účelně vynaložený vedoucí ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Poslední redukci soud učinil ohledně úkonu označeného jako stížnost proti zahájení trestního stíhání, kdy za ten ve smyslu advokátního tarifu náleží toliko odměna jako ½ úkon (1x úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t.) a nikoliv jako 1 úkon, jak nárokovala žalobkyně. Konečně žalobkyně za účast obhájce u hlavních líčení dne 2. 3. 2020 požadovala 3 režijní paušály á 300 Kč a dne 17. 6. 2020 dva režijní paušály á 300 Kč, avšak přestože hlavní líčení v součtu přesáhlo dvě/čtyři hodiny, náleží za tento úkon, jde-li o režijní paušál pouze jedna náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každé z těchto hlavních líčení, jež se k němu pojí. Tedy žalobkyně požadovala náhradu za celkem 22,5 úkonů právní služby á 1 500 Kč a 23 režijních paušálů á 300 Kč, avšak soud účelným shledal 18 úkonů právní služby á 1 500 Kč, 2 úkony á 750 Kč (stížnost proti usnesení o zahájení, účast při vyhlášení rozsudku) a 17 režijních paušálů á 300 Kč, což činí v součtu 40 656 Kč včetně DPH. Pro úplnost soud uvádí, že bylo-li žalovanou namítáno, že výslech žalobkyně dne 2. 4. 2019 trval jen 1 minutu a proto nelze tento úkon považovat za účelný, soud se s uvedeným závěrem žalované neztotožnil, neboť výsostným právem obviněného je i právo nevypovídat a záleží jen na obviněném jakou„ taktiku“ obhajoby si zvolí.

35. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými. K prodlení žalované došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 19. 1. 2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 19. 7. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 20. 7. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Pokud jde o nárok na náhradu škody, soud přisvědčil žalované, že žalobkyně ani k výzvě žalované, neprokázala v rámci předběžného projednání nároku u žalované, vznik pohledávky představující odměnu advokáta alespoň ve formě faktury, jíž doložila až při jednání soudu dne 16. 2. 2022, tedy žalobkyně mohla být ohledně nároku na náhradu škody nejdříve následujícího dne po konání jednání soudu v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení až od 17. 2. 2022.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 99 186,50 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 49 186,50 Kč za škodu). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 90 656 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, tj. žalobkyně byla úspěšná zcela ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy á 50 000 Kč + na škodní nárok ve výši 40 656 Kč. Převážně tak byla v řízení úspěšná žalobkyně v rozsahu 82,8 % a v tomto rozsahu jí tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

38. Žalobkyni vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 100 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 2x účast u ÚJ dne 16. 2. 2022 a 6. 4. 2022) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč -) právní zástupce žalobkyně je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 30 136 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 82,8 % po drobném zaokrouhlení částku 24 953 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.