47 C 4/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 67 850 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67 850 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 314 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 67 850 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky za technický úkon provedený s vozidlem žalované [značka automobilu] [registrační značka]. Vozidlo bylo dne 4. 6. 2020 odtaženo z místní komunikace v ulici [ulice a číslo] v [obec a číslo] a umístěno na parkoviště střeženém žalobcem, a to na základě rozhodnutí strážníka Městské policie hlavního města Prahy dle ust. § 27 z. č. 361/2000 Sb. Cena za parkovné na střeženém parkovišti provozovaném žalobcem je stanovena nařízením hlavního města Prahy [číslo] (cena za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, parkovné za první až třetí den ve výši 250 Kč, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den ve výši 400 Kč po provedeném odtahu). Žalovaná na svůj dluh za odtah a parkovné ničeho neuhradila, výše dluhu je tak k datu podání žaloby ve výši 67 850 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnící se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Účastníci řízení byli soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu nijak nevyjádřila.

5. Z tvrzení žalobce obsaženého v žalobě a zřizovací listiny žalobce ze dne 31. 5. 2011 soud zjistil, že žalobce byl zřízen hlavním městem Prahou jako příspěvková organizace za účelem materiálně-technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, přičemž mezi jeho předmět činnosti patří mimo jiné výkon oprávnění hl. m. Prahy podle § 19b zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání. Z nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti soud zjistil, že maximální cena za jeden nucený úplný odtah činí 1 900 Kč, a to s účinností od 1. 4. 2013. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] z 4. 6. 2020 soud zjistil, že dne 4. 6. 2020 žalobce provedl na základě rozhodnutí strážníka MP v [čas] z ulice [ulice], [obec a číslo] odtah motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], z důvodu § 27 zákona č. 361/2000 Sb., když si ho žalovaná dosud nevyzvedla. Z kopie osvědčení o registraci vozidla soud zjistil, že předmětný automobil byl v rozhodné době registrován na žalovanou jako provozovatele a vlastníka vozidla. Z výzvy k uhrazení dlužné částky ze 4. 8. 2020 s dodejkou soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě předmětného dluhu s upozorněním na případné soudní vymáhání.

6. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanované na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 téhož zákona, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že dne 4. 6. 2020 provedl žalobce na základě rozhodnutí strážníka Městské policie hlavního města Prahy odtah vozidla žalované [značka automobilu], [registrační značka], z ulice [ulice] v [obec a číslo], kde zakázaně stálo v rozporu s § 27 zákona č. 361/2000 Sb., když žalovaná si vozidlo dosud nepřevzala z odtahového parkoviště. Odtah byl proveden na základě ust. § 27 zák. o silničního provozu, z jehož dikce jednoznačně vyplývá povinnost provozovatele vozidla, tj. žalovaného, nahradit náklady spojené s jeho odstraněním, přičemž oprávněnost závěru, že závazkový vztah založený podle citovaného ustanovení ve spojení s § 2910 a § 2927 o.z. způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci, vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna a jíž tato objektivní škoda vznikla, vyplývá z platné judikatury (viz nález Ústavního soudu sp.zn III. ÚS 150/03, rozsudek NS ČR 25 Cdo 813/2007 apod.). Za odstranění vozidla z pozemní komunikace je však třeba považovat nejen samotný odtah vozidla z místa, kde tvoří překážku, ale i umístění vozidla na jiné vhodné místo a náklady, které tak žalobci vznikly, jsou náklady na odstranění vozidla ve smyslu § 27 odst. 5 zák. o silničním provozu.

8. Vzhledem k výše uvedenému tedy dospěl soud k závěru, že žalované vznikla v důsledku odtahu jejího vozidla z místa, kde neoprávněně stálo, povinnost nahradit žalobci, který byl k takovému jednání oprávněn, náklady s tímto spojené ve výši upravené nařízením hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, tj. cenu úplného odtahu ve výši 1 900 Kč a parkovné, proto soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované, povinnost uhradit žalobci tuto částku i s úrokem z prodlení ode dne 9. 8. 2020, neboť v tuto dobu byla již žalovaná v prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 314 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 714 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby a předžalobní výzva).