47 C 41/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro 158 365 Kč, původně: o zaplacení 81 865 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 76 500 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 7 206,80 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 81 865 Kč jakožto náhrady škody a částky 76 500 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 177/2016. Řízení bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu, Krajského ředitelství jihomoravského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 10. 3. 2016, vydané pod č.j. KRPB-169330-313/TČ-2014-060281-L, pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne 13. 3. 2016 podal žalobce stížnost proti výše uvedenému usnesení a navrhl jeho zrušení, neboť byl přesvědčen, že ke spáchání tam popsanému jednání nedošlo. Poté byla ve věci podána obžaloba a následně byla nařízena hlavní líčení, kterých se účastnil obhájce žalobce ustanovený ex offo. Dne 13. 6. 2017 byl ve věci vydán rozsudek pod č.j. 11 T 177/2016-1868, na základě kterého byl žalobce obžaloby zproštěn. Na základě odvolání státní zástupkyně a spoluobžalovaných byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně z 10. 11. 2017, vydaného pod č.j. 4 To 262/2017-1997, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu projednání. Dne 26. 10. 2017 udělil žalobce advokátce Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] plnou moc k zastupování v trestním řízení. Dne 15. 1. 2018 se konalo první hlavní líčení, kde byl opětovně vyhlášen rozsudek pod č.j. 11 T 177/2016-2084, kterým byl žalobce zproštěn viny. Spoluobžalovaní a státní zástupce podali opět odvolání, k němuž se žalobce prostřednictvím své obhájkyně vyjádřil. Usnesením, vydaným pod č.j. 4 To 105/2018-2153, ze dne 24. 4. 2018 byl Krajským soudem v Brně opět rozsudek Městského soud v Brně zrušen a věc byla vrácena k novému projednání spolu se závazným stanoviskem, jak postupovat ve věci. Následovala hlavní líčení ve věci konaná ve dnech 25. 9. 2018, 26. 9. 2018, 27. 9. 2018, 20. 11. 2018, 22. 11. 2018, 21. 1. 2019, 11. 4. 2019 a 28. 6. 2019. Na hlavním líčení, konaném dne 28. 6. 2019, byl vyhlášen rozsudek č.j. 11 T 177/2016-2950, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ve všech bodech. Státní zástupce se do rozsudku odvolal, avšak nikoliv v neprospěch žalobce. Dne 26. 5. 2020 se konalo u Krajského soudu v Brně veřejné zasedání, kde bylo vydáno konečné rozhodnutí ve věci, které nebylo právní moci dne 26. 5. 2020. Od tohoto okamžiku byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Žalobce tvrdil, že po celou dobu trestního řízení popíral jednání, z něhož byl obviněn a vypovídal konstantně. Po celou dobu byl také zastoupen obhájcem. Proti žalobci tak bylo od 10. 3. 2016 do 26. 5. 2020, po dobu téměř 4 let, vedeno neoprávněně trestní stíhání, které žalobce pociťuje jako újmu na svých právech a domáhá se z tohoto důvodu náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé tímto jednáním. Žalobce tvrdil, že vedením trestního stíhání došlo k zásahu do dobrého jména a pověsti žalobce, žalobce byl osobou netrestanou, hrozila mu sankce až osm let trestu odnětí svobody, ve věci bylo vyslýcháno mnoho svědků, kterým byl prezentován jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu a všechny tyto skutečnosti žalobce vnímal jako významný zásah do zákonem chráněných hodnot. V neposlední řadě se obavy o budoucnost žalobce promítli i do jeho osobních a rodinných vztahů. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 12. 3. 2020, který žalovaná dosud neprojednala. Součástí uplatněného nároku byla vedle náhrady nemajetkové újmy také náhrada majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení. Obhájci náleží za obhajobu v trestním stíhání pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku odměna 1 840 Kč za jeden úkon právní pomoci. Obhájkyně vykonala ve věci 24 úkonů právní pomoci spočívajících v účasti na jednáních Městského soudu v Brně a v právních poradách, tj. celkem 46 000 Kč, k čemuž žalobce účtuje zároveň 24 x režijní paušál á 300 Kč (7 200 Kč) a dále 7 úkonů právní pomoci spočívajících v účasti u výslechu svědků, tj. celkem 12 880 Kč, k čemuž žalobce účtuje zároveň 7 x režijní paušál á 300 Kč (2 100 Kč). Žalobce dále účtuje hotové výdaje spočívající v cestovném na výše uvedené výslechy k dožádaným soudům a do nemocnice v [obec] v celkové výši 8 285 Kč a náhradu za promeškaný čas na cestách v celkové výši 5 400 Kč. Žalobce uplatnil náhradu škody za právní pomoc v celkové výši 81 865 Kč. Za nemajetkovou újmu se žalobce domáhal odškodnění ve výši 76 500 Kč, ke které dospěl jako k násobku počtu měsíců, po které byl nedůvodně stíhán, tj. od 10. 3. 2016 do 26. 5. 2020 celkem 51 měsíců, když základní částka náhrady za jeden měsíc činí 1 500 Kč. Žalobce uvedl, že se cítí poškozen na cti a lidské důstojnosti, byl dehonestován v očích veřejnosti a došlo u něj ke vzniku nezanedbatelných psychických problémů, způsobených dopadem trestního stíhání. V průběhu stíhání byly narušeny vztahy s rodiči žalobce a jeho dítětem, což vedlo ke zhoršení jeho psychického stavu. Žalobce zaznamenal komplikace v profesním i osobním životě. Závěrem žalobce uvedl, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly správně, neboť žalobce byl obžaloby zproštěn a nemajetková újma by žalobci nevznikla, nedošlo – li by k trestnímu stíhání. V podání z 20. 7. 2021 žalobce namítal, že nárok nemůže být promlčen, když byl předvolán k jednání odvolacího soudu na 26. 5. 2020 a až tam se dozvěděl, že je zproštěn, tudíž by se promlčecí lhůta měla počítat až od této doby.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 5. 1. 2021 učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podáním z 12. 3. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 77 885 Kč, který následně podáním z 20. 7. 2020 rozšířil na částku 82 165 Kč, spočívající v nákladech obhajoby vedené ve výše uvedeném řízení, a dále uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 58 500 Kč, který podáním ze dne 20. 7. 2020 rozšířil na částku 76 500 Kč. Ve vyjádření žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, když rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2019, č.j. 11 T 177/2016-2950, nabyl právní moci dne 2. 8. 2019, nárok byl předběžně uplatněn až dne 12. 3. 2020 a soudní řízení bylo zahájeno dne 8. 9. 2020. Dle názoru žalované na právní moci rozsudku nemění nic skutečnost, že žalobci bylo dne 28. 6. 2019 doručeno předvolání ke Krajskému soudu v Brně, kde se projednávala odvolání týkajících se osob odlišných od žalobce, proto žalovaná závěrem navrhla, aby byla žaloba v rozsahu nároku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 76 500 Kč zamítnuta. Dne 1. 3. 2021 doplnila žalovaná vyjádření k žalobě a současně sdělila, že ve věci vydala Stanovisko ze dne 26. 2. 2021, na základě kterého žalobci plně nahradila náklady řízení, které vynaložil na svou obhajobu ve výše uvedeném trestním řízení, a to v částce 82 165 Kč. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná odkázala na své původní vyjádření k žalobě s tím, že akcentovala promlčení nároku.

3. Usnesením z 19. 3. 2021, vydaným pod č.j. 47 C 41/2020-138, soud řízení co do částky 81 865 Kč zastavil pro zpětvzetí žaloby žalobcem učiněné podáním z 10. 3. 2021 z důvodu úhrady nákladů obhajoby žalovanou dne 26. 2. 2021. Citované usnesení nabylo dne 8. 4 2021 právní moci. Předmětem řízení tak zůstal toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 76 500 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 12. 3. 2020, jež rozšířil podáním z 20. 7. 2020.

6. Nesporným byl mezi účastníky i průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 177/2016. Řízení bylo zahájeno vůči žalobci na základě usnesení policejního orgánu, Krajského ředitelství jihomoravského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 10. 3. 2016, vydané pod č.j. KRPB-169330-313/TČ-2014-060281-L, pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Poté, co byla na žalobce podána obžaloba, a ve věci proběhlo několik hlavních líčení, dne 13. 6. 2017 a dne 15. 1. 2018 byly ve věci vydány rozsudky, jež však byly k odvoláním Krajským soudem v Brně zrušeny. Dne 28. 6. 2019 bylo pak ve vztahu k žalobci vydáno konečné rozhodnutí, a to zprošťující rozsudek č. j.: 11 T 177/2016- 2950.

7. Z rozsudku Městského soudu v Brně z 28. 6. 2019 č. j.: 11 T 177/2016 -2950, jímž byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Podle připojené doložky právní moci toto rozhodnutí nabylo ve výroku o zproštění, tj. ve vztahu k žalobci právní moci dne 2. 8. 2019. Z protokolu o hlavním líčení z 28. 6. 2019 se podává, že žalobce se na místě vzdal práva odvolání.

8. Z žádosti o vyznačení doložky právní moci z 22. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobce se daného dne prostřednictvím své právní zástupkyně obrátil k Městskému soudu v Brně s žádostí o zaslání zprošťujícího rozsudku, jež ve vztahu k žalobci mělo nabýt právní moci.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zák. OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 tamtéž uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 tamtéž domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

15. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo [číslo]).

17. Žalovaná však v podání z 5. 1. 2021 vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. V případě žalobce se za tento den považuje den, kdy předmětné řízení pravomocně skončilo, tj. 2. 8. 2019. Zprošťující rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne 2. 8. 2019, žalobce však svůj nárok u žalované uplatnil až 12. 3. 2020 a žalobu u soudu podal ještě později, obojí po uplynutí promlčení doby.

18. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení.

19. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012).

20. Ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, v jejímž důsledku mělo dojít k poškození dobrého jména a osobní cti žalobce, k zásahu do jeho rodinného a soukromého života a ke zhoršení psychického stavu žalobce, došlo nejpozději ke dni pravomocného ukončení řízení, neboť nejpozději daného dne se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy, a kdo za ni odpovídá. Rozsudek Městského soudu v Brně z 28. 6. 2019, č. j. 11 T 177/2016-2950 nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 2. 8. 2019, kdy počala běžet promlčecí lhůta. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula dne 2. 2. 2020 (§ 605 odst. 2 o. z.). Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 58 500 Kč ve smyslu § 35 OdpŠk u žalované uplatnil dne 12. 3. 2020 a na částku 76 500 Kč jej rozšířil svým podáním z 20. 7. 2020 tj. po marném uplynutí promlčecí lhůty, proto nemohlo dojít ke stavení jejího běhu podle § 35 OdpŠk a žaloba byla podána k soudu dne 8 9. 2020, taktéž po marném uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tudíž důvodná. S ohledem na shora uvedené, proto soud bez dalšího žalobu v části nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 76 500 Kč zamítl, neboť došlo k promlčení žalobou uplatněného nároku. Pokud žalobce namítal, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, soud k uvedenému závěru nedospěl. Pokud se žalobce se bránil tím, že čekal až písemného vyhotovení rozsudku, je to úvaha lichá, vyhlášením zprošťujícího rozsudku při vědomí vzdání se odvolání státního zástupce pro něj nejistota ohledně jeho výsledku skončila. Ostatně o skutečnosti, že zprošťující rozsudek nabyl již ve vztahu k žalobci právní moci, svědčí žádost jeho právní zástupkyně z 22. 8. 2019 o zaslání rozsudku s doložkou právní moci, proto neobstojí ani argument, že se se žalobce o svém zproštění měl dozvědět až dne 26. 5. 2020, na jednání odvolacího soudu, u něhož se projednávala odvolání jiných obviněných. Obiter dictum žalobce byl po celou dobu jak trestního, tak odškodňovacího řízení zastoupen odborníkem z oboru práva a je na místě připomenout klasické římskoprávní pravidlo vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. za použití ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalobce úspěšný co do části nároku náhrady škody za obhajné v rozsahu 62 % (81 865 Kč), když tato částka byla proplacena žalobci až po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby. Žalovaná byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do nároku na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, jejíž tarifní hodnota je určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu v částce 50 000 Kč, a to v rozsahu 38 %. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že poměr úspěchu žalobce ve věci činí po odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované 24 % (62 % - 38 % = 24 %). Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 3 000 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) á 6 380 Kč z tarifní hodnoty 131 865 Kč (za převzetí zastoupení, žalobu a částečné zpětvzetí žaloby) a 1 úkon právní služby á 3 100 Kč za účast na jednání dne 13. 4. 2022 z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. a paušální náhradou hotových výdajů za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč, celkem 1 200 Kč Celkem činí odměna advokáta částku 23 440 Kč. Dále bylo přiznáno cestovné podle § 13 odst. 4 vyhlášky za cestu ze sídla advokáta k jednání soudu dne 13. 4. 2022, [obec] – [obec] a zpět, celkem 404 km, dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. náhrada za 1 km = 4,7 Kč a cena 1l benzinu 36,10 Kč, při průměrné spotřebě 6,1 l [číslo] km; ve výši 2 788,44 Kč. Konečně byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 3 vyhlášky za 8 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 800 Kč. Celkové náklady jsou v součtu představovány částkou 30 028,40 Kč, z níž 24 % odpovídá částka 7 206,80 Kč, jejíž zaplacení soud uložil neúspěšné žalované, přičemž lhůtu k plnění pro zaplacení určil odlišně od § 160 odst. 1 o. s. ř. na patnáct dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Účelným pak soud neshledal ani vyjádření žalobce z 20. 7. 2021, kdy se soud jen dotázal, zda na podané žalobě trvá s ohledem na stanovisko žalované, aniž by jej vyzýval k doplnění tvrzení.