47 C 43/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Zdeňkem Králem sídlem Domažlická 800/III, 339 01 Klatovy proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 23 958 Kč s příslušenstvím + 70 000 Kč

I. Řízení se co do částky 23 958 Kč zastavuje.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 70 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 827 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 3. 2024 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 24. 6. 2021 obviněn Policií ČR, ÚO Klatovy, oddělení obecní kriminality, č. j.: , Anonymizováno, ze spáchání trestného činu výtržnictví dle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u Okresního soudu v Klatovech na žalobce obžaloba (dále jen „okresní soud“). Trestní řízení bylo pravomocně skončeno usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 3. 2023, č. j.: , spisová značka, , kterým byl skutek postoupen k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Horažďovicích, neboť nešlo o trestný čin. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 23 958 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a dále zaplacení částky 70 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že byl prověřován od roku 2021, byla s ním provedena rekognice, která byla v rozporu se zákonem a ve věci rozhodoval vyloučený soudce. V současné době je žalobci 77 let, uvedené řízení jeho zdravotní stav zhoršilo, neboť některé úkony trestního řízení byly časově a fyzicky náročné. Před každým úkonem žalobce téměř nespal a po jejich absolvování býval rozrušen. V životě se nedopustil žádné trestné činnosti a žil řádný život. Tvrdil, že byla poškozena jeho čest a dobrá pověst, někteří lidé ho přestali zdravit, nebo se začali chovat odtažitě. Po celou dobu prožíval silné pocity nejistoty a beznaděje. Nadto o celé věci bylo informováno v médii, kde byl vyobrazen žalobce, sic s rouškou, ale s uvedením iniciál, věku a jeho bydliště, tedy pro obyvatele , adresa, , kde žalobce žije, byl jasně identifikovatelný. Se zřetelem na výše uvedené se domáhal odškodnění ve výši 70 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 29. 4. 2022, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 28. 8. 2023 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná zcela a žalobci celou požadovanou částku ve výši 23 958 Kč přiznala. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním porušením práva s tím, že požadavek na peněžité zadostiučinění s ohledem na okolnosti případu považovala za nedůvodný. Stíhaný skutek spočíval, ve stručnosti, v tom, že žalobce ve velmi brzkých ranních hodinách masturboval na vlakovém nádraží před cizí ženou. Soud dospěl k závěru, že toto jednání nedosahuje intenzity trestného činu. Nicméně skutečnost, že se nejedná o trestný čin, ovšem automaticky neznamená, že je dané jednání v souladu s jinými normami – společenskými, mravními a podobnými. Žalovaná je toho názoru, že osoba, která se dopustí skutku, kterého se dopustil žalobce (a právě tento závěr z výsledků trestního řízení vyplývá), a není odsouzena toliko pro podle názoru soudu nízkou společenskou škodlivost takového jednání, se nemůže úspěšně domáhat peněžitého zadostiučinění. Přiznání takového zadostiučinění by žalovaná nepovažovala za souladné s dobrými mravy.

3. S ohledem na výše jmenované plnění žalované po podání žaloby vzal žalobce žalobu co do částky, Anonymizováno, 23 958 Kč zpět. Stran nároku na náhradu nemajetkové újmy však žalobce na své žalobě setrval s tím, že dle konečného rozhodnutí správního orgánu bylo řízení vůči žalobci zastaveno, avšak žalovaná toho svévolně nedbá a porušuje zásadu presumpce neviny.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 28. 8. 2023.

6. Dále byl mezi účastníky nesporný průběh řízení vedený u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 24. 6. 2021 usnesením Policie ČR, ÚO Klatovy, oddělení obecní kriminality, č. j.: , Anonymizováno, ze spáchání trestného činu výtržnictví dle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 14. 9. 2021 byl okresním soudem vydán trestní příkaz č. j.: , spisová značka, , kterým byl žalobce shledán vinným z výtržnictví a byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 16 000 Kč. K odporu žalobce byl trestní příkaz zrušen a na 27. 10. 2021 bylo nařízeno hlavní líčení, přičemž rozsudkem č. j.: , spisová značka, byl žalobce opět shledán vinným a odsouzen ke stejnému trestu jako v trestním příkazu. K odvolání žalobce byl citovaný rozsudek Krajským soudem v Plzni zrušen, bylo nařízeno, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. Následně byla ve věci podána stížnost pro porušení zákona č. j.: , Anonymizováno, , jež Nejvyšší soud usnesením z 29. 6. 2022 zamítl. Dne 9. 3. 2023 bylo okresním soudem vydáno usnesení č. j.: , spisová značka, , kterým byl skutek postoupen k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Horažďovicích, neboť nešlo o trestný čin.

7. Z usnesení Okresního soudu v Klatovech č.j. , spisová značka, ze dne 9. 3. 2023 vzal soud za zjištěné, že trestní věc žalobce byla postoupena k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Horažďovicích, neboť nejde o trestný čin, avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. V odůvodnění usnesení je konstatováno, že soud dospěl k závěru, že se projednávaný skutek stal, že se jej dopustil obžalovaný, což jednak vyplývá z výpovědi poškozené, při které poškozená popsala obžalovaného shodně v rámci obou rekognicí, když žalobce poznala i podle hlasu. Pokud poškozená neuvedla některé detaily či okolnosti přesně, soud toto přiřkl k rozrušení poškozené a časovému odstupu. V závěru soud uvedl, že jednání žalobce však nedosahuje takové intenzity, aby naplnilo skutkovou podstatu přečinu výtržnictví, avšak konstatoval, že jednání žalobce není slučitelné s dobrými mravy, pročež rozhodl tak, jak je uvedeno shora.

8. Z usnesení Městského úřadu Horažďovice č.j.: , Anonymizováno, ze dne 13. 6. 2023 se podává, že řízení bylo vůči žalobci zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno. V usnesení bylo vyloženo, že ve věci bylo prvně rozhodnuto Okresním soudem v Klatovech, jehož rozsudkem byl žalobce uznán vinný, avšak tento rozsudek byl později Krajským soudem v Plzni zrušen s tím, že soudce, který věc rozhodoval byl v přípravném řízení přítomen rekognici osoby, při kterém poškozená označila žalobce za pachatele a s ohledem na uvedené měl být z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen. Dále bylo vytýkáno, že pokud byla prováděna hlasová rekognice podle hlasu, poškozená při hlasové rekognici na figuranty viděla, tedy mohla je pozorovat, což nebylo shledáno jako správný postup. Při druhé rekognici, která se konala až po zhruba dvou letech od spáchání skutku, poškozená shodně dvakrát opět označila žalobce jako osobu, který se měl předmětného jednání dopustit, avšak již ne na 100 %, ale spíše na 80 %, pročež úřad s ohledem na zásadu in dubio pro reo rozhodl ve prospěch obviněného a řízení zastavil.

9. Z článku ze dne 7. 7. 2021, uveřejněném na serveru novinky.cz s názvem „Onanistu z nádraží poznala žena při rekognici“, se podává, že kriminalisté vypátrali muže, který je podezřelý, že v lednu 2021 onanoval na nádraží v , adresa, na Klatovsku před 49letou ženou a byl obviněn z přečinu výtržnictví. Dle článku jde o 74letého místního muže. Z článku se podává, že poškozená ho bezpečně poznala podle postavy, chůze a hlasu. Z článku ze dne 27. 10. 2021 zveřejněném na serveru novinky.cz s názvem „Za onanii na nádraží dostal 74letý důchodce pokutu“, se podává, že pokutu 16 000 Kč musí zaplatit 74letý důchodce z obce na Klatovsku za to, že letos v lednu na místním vlakovém nádraží masturboval před 49letou ženou. Byl uznán vinným z výtržnictví. Z článku zveřejněném na klatovském deníku.cz z 27. 10. 2021 s názvem „Dům hrůzy. Jeden obyvatel se zpovídá ze znásilnění, další z onanie na veřejnosti“, se podává, že , Anonymizováno, . měl onanovat na nádraží. Pochází z malé vesničky na Horažďovicku, bude mu za pár měsíců 75 let. Při rekognici poškozená , Anonymizováno, bezpečně poznala. Tento vinu jednoznačně odmítl, avšak nevypovídal. V závěru je uvedeno, že soud dospěl k závěru, že se skutek stal, spáchal ho obžalovaný, pročež mu byl uložen peněžitý trest ve výši , částka, .

10. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

20. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu byl vzat žalobcem zcela zpět, pročež soud řízení v tomto rozsahu ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. zastavil (Výrok I.). Předmětem řízení tak zůstal toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč.

22. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána.

23. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy, avšak ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že skutkovým okolnostem věci odpovídá zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

24. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 70 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

25. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 24. 6. 2021, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 4. 4. 2023, kdy bylo řízení vůči žalobci pravomocně zastaveno (viz justice.cz). Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako přiměřenou.

26. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

27. Žalobce byl stíhán pro trestný čin výtržnictví dle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody až 3 roky, nicméně jak vyplývá z průběhu řízení, reálně žalobci nepodmíněný trest nehrozil, když opakovaně mu byl uložen toliko peněžitý trest ve výši 16 000 Kč.

28. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

29. Jak již uvedeno výše, k nemajetkové újmě žalobce uvedl, že byl prověřován od roku 2021, byla s ním provedena rekognice, která byla v rozporu se zákonem a ve věci rozhodoval vyloučený soudce. V současné době je žalobci 77 let, uvedené řízení jeho zdravotní stav zhoršilo, neboť některé úkony trestního řízení byly časově a fyzicky náročné. Před každým úkonem žalobce téměř nespal a po jejich absolvování býval rozrušen. V životě se nedopustil žádné trestné činnosti a žil řádný život. Tvrdil, že byla poškozena jeho čest a dobrá pověst, někteří lidé ho přestali zdravit, nebo se začali chovat odtažitě. Po celou dobu prožíval silné pocity nejistoty a beznaděje. Nadto o celé věci bylo informováno v médii, kde byl vyobrazen žalobce, sic s rouškou, ale s uvedením iniciál, věku a jeho bydliště, tedy pro obyvatele , adresa, , kde žalobce žije, byl jasně identifikovatelný.

30. Nicméně soud jako zásadní shledal okolnost, že z usnesení Okresního soudu v Klatovech č.j. , spisová značka, ze dne 9. 3. 2023 byla sice trestní věc žalobce postoupena k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Horažďovicích, neboť nejde o trestný čin, avšak v odůvodnění usnesení je konstatováno, že soud dospěl k závěru, že se projednávaný skutek stal, že se jej dopustil obžalovaný, což jednak vyplývá z výpovědi poškozené, při které poškozená popsala obžalovaného shodně v rámci obou rekognicí, když žalobce poznala i podle hlasu. Pokud poškozená neuvedla některé detaily či okolnosti přesně, soud toto přiřkl k rozrušení poškozené a časovému odstupu. V závěru soud uvedl, že jednání žalobce však nedosahuje takové intenzity, aby naplnilo skutkovou podstatu přečinu výtržnictví, avšak konstatoval, že jednání žalobce není slučitelné s dobrými mravy. Ke všem těmto okolnostem soud při svém rozhodování přihlédl a byť tedy byl žalobce formálně zproštěn, soud vyšel z odůvodnění citovaného rozhodování, pročež má za to, že v poměrech souzené věci je konstatování porušení práva dostatečnou satisfakcí.

31. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. Soud s ohledem na výše uvedené seznal, že konstatování porušení práva je přiléhavou formu a v poměrech posuzované věci zcela plnohodnotnou formu kompenzace.

32. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

33. Soud dospěl k závěru, že uvedená forma odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 224/2010 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 536/2011), kdy poškozenému bylo na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání poskytnuto toliko konstatování porušení práva. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro tr. čin znásilnění v druhém odstavci, tedy byl ohrožen mnohem vyšší tr. Sazbou než zdejší žalobce, tr. řízení trvalo necelý rok. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě trestního stíhání. V obou případech nešlo o vykonstruovanou kriminalizaci a tr. represi, byly prováděny standardní vyšetřovací úkony, které vyšetřování tohoto tr. činu vyžadují (v případě zdejšího žalobce namítaná opakovaná rekognice). Stejné tak nedošlo k narušení rodinné, profesní ani ekonomické sféry života poškozeného (žádný takový zásah zdejší žalobce netvrdil). V dané věci odvolací soud konstatoval, že důležitou okolností pro stanovení výše odškodnění bylo i chování poškozeného, který ke vzniku nemajetkové újmy přispěl (požil alkoholické nápoje za účasti nezletilé osoby a následně mezi nimi došlo k sexuálnímu kontaktu). V tomto případě byl poškozený ve srovnávacím případě zproštěn obžaloby ze spáchání tr. činu znásilnění, nicméně s konstatováním, že se určitého nevhodného chování dopustil. Tedy v porovnání s uvedeným případem má soud za to, že nemajetková újma způsobená zdejšímu žalobci byla dokonce ještě nižší intenzity, než ve srovnávaném případě (obvinění ze znásilnění je dle úvahy soudu obvinění, jež je v očích veřejnosti ještě více dehonestující, poškozenému ve srovnávaném případě hrozila trestní sazba až 10let, tj. 3x vyšší než zdejšímu žalobci) a s ohledem na okolnost, že soud konstatoval, že se skutek stal a že jej spáchal žalobce (jako v případě poškozeného ve srovnávaném případě), avšak k odsouzení v trestněprávní rovině nedošlo (nelze než konstatovat, že pokud vlivem procesního pochybení došlo k druhé rekognici více než 2 roky po spáchání skutku, je logické, že si již poškozená nebyla s to vybavit konkrétní detaily), soud shledal jako v případě poškozeného ve srovnávaném případě jako dostačující formou satisfakce konstatování porušení práva. Porovnáním s tímto případem, tak soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce je odpovídající a zcela dostatečnou satisfakcí, přičemž relutární zadostiučinění by bylo se shora popsaných důvodů v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, a proto žalobu v této části shledal neopodstatněnou.

34. Pro úplnost soud uvádí, že pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, lze žalobci přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči žalobci vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě k potřebnému klidu nevedly, avšak na nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019). Nadto nelze odhlédnout, že žalobce zdravotní problémy toliko tvrdil a nikterak neprokazoval (lékařskými zprávami apod.). Jde-li o medializaci věci, soud nedospěl k závěru, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011).

35. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 73 958 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 23 958 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení zcela úspěšný (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení).

37. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z:- zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč- odměny za 3x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1; § 11/1 a), d) a. t.- paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 KčTedy celkem činí náklady řízení po drobném zaokrouhlení 19 827 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.