47 C 45/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 53 589,04 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 53 589,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 1. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou z 24. 2. 2021 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 53 589,04 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 4 C 358/2016 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 3 let a 3 měsíců je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky ve výši 202 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení také v postavení žalobce. Uvedl, že posuzované řízení nelze hodnotit jako skutkově, právně či procesně složité a žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, naopak k celé věci přistupoval zodpovědně. Průtahy způsobil okresní soud, jenž až 1 rok a 4 měsíce po vydání rozsudku vydal opravné usnesení k opravě jeho zřejmé nesprávnosti. Částka, o níž v předmětném řízení šlo, měla pro žalobce nezanedbatelný význam, řízení mělo pro něj zásadní dopad do majetkové sféry. Nadto upozornil, že v průběhu naříkaného řízení došlo ze strany žalovaného k vyvedení majetku, z nějž se mohl žalobce uspokojit a dokonce k podání insolvenčního návrhu. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši 15 000 Kč zvýšenou o 60 %, a to o 20 % za nízkou složitost řízení, o 20 % za absenci přispění žalobce k průtahům v řízení, o 10 % za postup orgánů veřejné moci a konečně o 10 % za význam předmětu řízení pro žalobce, celkem se tedy domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 53 589,04 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 21. 4. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 2. 7. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) v celkové výši 53 589,04 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu ve Vyškově v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 358/2016 spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. V rámci předběžného šetření dospěla k závěru, že nárok žalobce je promlčen a že v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 OdpŠk nedošlo. Naříkané řízení bylo skončeno usnesením o odmítnutí odvolání, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2019. Nárok žalobce proto není důvodný, neboť byl promlčen již před jeho předběžným uplatněním u žalované. Žalovaná tudíž vznesla námitku promlčení, když uvedla, že nejistota žalobce ohledně výsledku napadeného řízení skončila k 30. 9. 2019.

3. Žalobce v replice z 1. 5. 2021 uvedl, že námitku promlčení vznesenou žalovanou nepovažuje za důvodnou s tím, že dne 5. 11. 2019 ještě došlo k vydání opravného usnesení Okresního soudu ve Vyškově č. j.: 4 C 358/2016-138. Má za to, že řízení pravomocně skončilo až dne 9. 3. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně č. j.: 16 Co 248/2019-146 z 25. 2. 2020.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 2. 7. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobenou při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem z 2. 7. 2020; stanovisko žalované z 20. 4. 2021).

6. Ze spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 4 C 358/2016 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 15. 12. 2016 byla podána žaloba na zaplacení částky 202 000 Kč s přísl., když žalobce i v napadeném řízení vystupoval na pozici žalobce. Usnesením z 20. 12. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Usnesením z 31. 1. 2017 bylo řízení zastaveno, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z žaloby. Dne 17. 2. 2017 si podal žalobce odvolání s tím, že téhož dne byl soudní poplatek uhrazen. Rozhodnutím z 22. 2. 2017 bylo usnesení okresního soudu o zastavení řízení zrušeno. Usnesením z 20. 3. 2017 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Podání žalovaného došlo dne 2. 5. 2017 E-mailem z 31. 5. 2017 žalovaný uvědomil soud o své doručovací adrese. Přípisem z 1. 6. 2017 byla žalovanému k jeho žádosti prodloužena lhůta k vyjádření k žalobě. Dne 21. 9. 2017 došlo další podání žalovaného s tím, že byl zneužit pro korespondenci soudem jeho e-mail. Usnesením z 5. 10. byl žalobce i žalovaný vyzván, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 25. 10. 2017 došlo soudu vyjádření žalovaného, kterým sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Referátem soudu z 14. 11. 2017 bylo nařízeno jednání na 29. 11. 2017. Dne 29. 11. 2017 se konalo jednání před soudem prvého stupně, jež bylo za účelem opětovného předvolání žalovaného odročeno na 17. 1. 2018. Dne 17. 1. 2018 se konalo další jednání před soudem prvého stupně, kterého se účastnil již žalovaný. Usnesením ze 17. 1. 2018 bylo účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem a řízení bylo přerušeno do 18. 3. 2018. Dne 24. 4. 2018 došlo podání žalovaného, kterým sdělil, že nesouhlasí s mediátorem, jehož si zvolil žalobce. Dne 24. 4. 2018 žalobce doložil potvrzení o účasti žalobce na první setkání s mediátorem s tím, že se této schůzky zúčastnil sám. Referátem soudu z 27. 4. 2018 bylo nařízeno jednání na 13. 6. 2018. Dne 28. 5. 2018 došlo podání žalobce. Dne 13. 6. 2018 se konalo další jednání před soudem prvého stupně, na kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Dne 25. 7. 2018 je založena žádost o prodloužení lhůty, následují další žádosti a dne 31. 8. 2018 byl předložen k rozeslání rozsudek okresního soudu sp. zn. 4C 358/2016-93 (dále jen„ rozsudek“). Dne 26. 9. 2018 došlo odvolání žalovaného do rozsudku a dne 10. 10. 2018 došlo doplnění odvolání. Usnesením z 15. 10. 2018 byl žalovaný vyzván k doplnění svého odvolání. Usnesením z 18. 12. 2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Dne 4. 1. 2019 přišla žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků. Na základě přípisu z 8. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k doplnění svých majetkových, osobních poměrů, jež soudu předložil dne 4. 2. 2019. Dne 18. 3. 2019 byl zaslán přípis žalovanému k jeho dotazům. Dne 29. 3. 2019 žalovaný doplňuje svou žádost o osvobození od soudních poplatků. Usnesením z 5. 4. 2018 bylo rozhodnuto o neosvobození soudních poplatků žalovanému. Dne 1. 5. 2018 došlo soudu odvolání žalovaného. Na základě předkládací zprávy z 9. 5. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu 13. 5. 2019. Usnesením Krajského soudu v Brně z 21. 5. 2019 bylo usnesení soudu prvního stupně o neosvobození od soudních poplatků žalovanému potvrzeno. Dne 10. 7. 2019 došel žalovanému přípis s upozorněním na povinnost zaplatit soudní poplatek z podaného odvolání. Dne 8. 8. 2019 byl soudní poplatek zaplacen. Na základě předkládací zprávy z 15. 8. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu dne 22. 8. 2019. Usnesením z 3. 9. 2019 bylo odvolání žalovaného odmítnuto (dále jen„ usnesení o odmítnutí odvolání“). Usnesením z 5. 11. 2019 bylo rozhodnuto o opravě výroku rozsudku (dále jen„ opravné usnesení“). Dne 1. 12. 2019 si podal žalovaný odvolání do tohoto opravného usnesení. Usnesením z 3. 1. 2020 byl vyzván k doplnění odvolání. Na základě předkládací zprávy z 6. 2. 2020 byla věc předložena odvolacímu soudu dne 10. 2. 2020. Usnesením z 25. 2. 2020 bylo opravné usnesení soudu prvého stupně potvrzeno.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zák. OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 tamtéž uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 tamtéž domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

14. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

15. Podle § 609 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 2 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 2. 7. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

17. Žalovaná v podání z 21. 4. 2021 vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. V případě nepřiměřené délky řízení se za tento den považuje den, kdy předmětné řízení pravomocně skončilo. Usnesení o odmítnutí odvolání žalovaného do rozsudku nabylo právní moci dne 30. 9. 2019, žalobce však svůj nárok u žalované uplatnil až 2. 7. 2020. Namítala, že následné opravné usnesení se týkalo pouze zjevné administrativní chyby v podobě nadbytečné věty ve výroku I. rozsudku, která však nikterak nenarušila zcela jasné určení oprávněnosti nároku a jeho výše.

18. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení.

19. Ke vzniku nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení dochází nejpozději ke dni pravomocného ukončení řízení, neboť nejpozději daného dne se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy a kdo za ni odpovídá. Rozsudek okresního soudu nabyl právní moci dne 28. 9. 2018. Žalovaný si v napadeném řízení sice podal dne 26. 9. 2018 odvolání, nicméně usnesením odvolacího soudu z 3. 9. 2019, jež nabylo právní moci dne 30. 9. 2019, bylo ve smyslu ust. § 212a odst. 2 o. s. ř. odvolání žalovaného odmítnuto. V poměrech projednávané věci je rozhodnutí o odmítnutí odvolání žalovaného třeba považovat za konečné rozhodnutí ve věci. Právní moci nabylo usnesení o odmítnutí odvolání dne 30. 9. 2019, kdy počala běžet promlčecí lhůta ve smyslu § 609 o. z. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula dne 30. 3. 2020 (§ 605 o. z.). Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 35 OdpŠk u žalované uplatnil až dne 2. 7. 2020, tj. po marném uplynutí promlčecí lhůty, proto nemohlo dojít ke stavení jejího běhu podle § 35 OdpŠk a žaloba byla podána k soudu dne 24. 2. 2021, taktéž po marném uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tudíž důvodná.

20. Namítal-li žalobce, že ve věci došlo dne 5. 11. 2019 k vydání opravného usnesení, v důsledku čehož se otevřela účastníkům v posuzovaném řízení nová odvolací lhůta proti opravovanému rozhodnutí, dovoluje si soud odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 310/2002, v němž dospěl k závěru, že:„ …lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje.“ Avšak v poměrech projednávané věci okresní soud rozhodl rozsudkem, v němž uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy výše úroku z prodlení byla uvedena, jak číslicí (8,05 % ročně), tak i slovním spojeným vysvětlujícím jeho výši (ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalovaného). Tedy nárok žalobce byl i přes uvedenou chybu v psaní jednoznačně určen a nebylo o něm pochyb. Konec konců i Krajský soud v Brně, jenž následně rozhodoval o odvolání žalovaného do opravného usnesení, ve svém rozhodnutí z 25. 2. 2020 pod bodem 8 uvedl, že:„ …z hlediska formulace výroku I. (rozsudku) bylo naprosto dostatečné, že žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 202 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 202 000 Kč od 20. 7. 2016 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku…“ 21. Se zřetelem na citované, soud dospěl k závěru, že provedená oprava chyby v psaní ve výroku I. rozsudku okresního soudu v napadeném řízení, neměla za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Opačný výklad bez zřetele k tomu, o jakou chybu v psaní jde, by ve své podstatě vedl k popření smyslu institutu opravného usnesení, sloužícího k ochraně účastníků před obsahovými změnami výroků vydaného rozhodnutí, provedenými soudem v době po uplynutí lhůty k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Ke stejnému závěru došla i komentářová literatura (P. Simon – Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, str. 342), kde je uvedeno, že jestliže je vydáním opravného usnesení znovu otevřena možnost odvolání proti opravovanému rozhodnutí, je třeba za skončení řízení považovat okamžik nabytí právní moci usnesení. S ohledem na shora vyložený závěr soudu, že vydáním opravného usnesení nebyla účastníkům v naříkaném řízení otevřena možnost odvolání proti rozsudku, soud nepovažoval za skončení řízení až okamžik nabytí právní moci opravného usnesení a došel tudíž k závěru, že nárok žalobce je promlčen a proto bez dalšího žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu. Žalované tak náleží náhrada za jeden úkon představující vyjádření k žalobě. Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.).