47 C 50/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce c) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3x 189 000 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se vůči žalobci a) zastavuje co do částky 59 733 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 30. 3. 2021 do zaplacení.

II. Řízení se vůči žalobci b) zastavuje co do částky 59 733 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 30. 3. 2021 do zaplacení.

III. Řízení se vůči žalobkyni c) zastavuje co do částky 82 133 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 30. 3. 2021 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 733 Kč od 21. 2. 2021 do 29. 3. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 733 Kč od 22. 2. 2021 do 29. 3. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82 133 Kč od 21. 2. 2021 do 29. 3. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci a) 129 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

VIII. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci b) 129 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 2. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 59 733 Kč od 21. 2. 2021 do 22. 2. 2021, se zamítá.

IX. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni c) 106 867 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

X. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců náklady řízení ve výši 11 874 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Všichni žalobci se žalobou doručenou soudu 3. 3. 2021 domáhali odškodnění nemajetkové újmy ve výši 189 000 Kč pro každého z nich jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: 14 C 95/2010 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 10 let a 2 měsíce je neúměrná náročnosti věci, a to zejména s ohledem na skutečnost, že řízení probíhalo pouze u soudu I. stupně. V průběhu celého soudního řízení proběhlo pouze 7 jednání, když čtyřikrát bylo odročováno na neurčito a řízení bylo dvakrát přerušeno. Zdůraznili, že v řízení došlo k opakovaným průtahům při rozhodování o procesním nástupnictví ve vztahu k původním žalobkyním. Na průtahy v řízení si žalobci opakovaně stěžovali a podávali návrh na určení lhůty. Dále namítali, že po vyhlášení rozhodnutí ve věci uplynula značná doba, než došlo k zápisu vlastnického práva k nově vzniklým pozemkům podle pravomocného rozsudku. Z pohledu žalobců mohlo při snaze soudu o skončení věci v přiměřené době řízení trvat třetinu až polovinu doby, kterou trvalo. Se zřetelem na shora zmíněné požadovali relutární zadostiučinění ve výši 189 000 Kč pro každého z nich, když vycházeli ze základní částky 135 000 Kč, již z důvodu významu a jednání žalobců, jež průtahy nezapříčinili, navýšili o 40 %, o dalších 20 % za vedení řízení toliko před soudem I. stupně a naopak snížili o 20 % z důvodu složitosti věci.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 22. 4. 2021 uvedla, že u ní žalobci a) a c) dne 20. 8. 2020 a žalobce b) dne 21. 8. 2020 uplatnili svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 189 000 Kč pro každého z nich, jež jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 95/2010. Žádosti žalobců bylo částečně vyhověno a žalovaná jim po projednání nároku dne 25. 3. 2021 poskytla relutární náhradu ve výši 59 733 Kč pro žalobce a) a b), žalobkyni c) poskytla náhradu ve výši 82 133 Kč. Konstatovala, že posuzovaná délka není délkou přiměřenou. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná základní částku zadostiučinění navýšila na 16 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Co se týká přezkoumaného řízení, tak řízení bylo zahájeno dne 23. 3. 2010 žalobou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to u Obvodního soudu pro Prahu 2. Žalobci a) a b) vystupovali v řízení v procesním postavení právních nástupců původních žalobkyň a žalobkyně c) je jednou ze třech původních žalobkyň. Ve vztahu k žalobcům řízení trvalo 10 let a 4 měsíce. V řízení bylo meritorně rozhodováno na jednom stupni obecné soudní soustavy. Z důvodů procesní a skutkové složitosti snížila žalovaná zadostiučinění o 30 %, neboť v řízení bylo provedeno znalecké zkoumání, byly vypracovány 2 znalecké posudky, přičemž soud se v případě prvního posudku potýkal s problémy při ustanovení znalce, když dva znalci úkol odmítli ze zdravotních důvodů. Opakovaně bylo v řízení rozhodováno o procesním nástupnictví, ve věci bylo též provedeno dožádání. Určitou procesní složitost představuje i vyšší počet žalovaných a skutečnost, že v jisté míře postupovali v řízení samostatně a jejich procesní postup nebyl úplně koordinovaný. Z důvodu částečného podílu žalobců přistoupila k snížení základní částky zadostiučinění o 10 %. Konečně z důvodu sdílené újmy a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jež stanoví, že v případě poškozeného, který do řízení vstoupil až jako právní nástupce původního účastníka řízení, výše přiznaného zadostiučinění nemusí dosahovat stejné výše jako by tomu bylo v případě, kdyby o odškodnění žádal původní účastník řízení, na straně žalobce a) a b) snížila základní částku zadostiučinění o dalších 20 %. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobců nepovažuje za odůvodněný.

3. Žalobci ve svém podání z 5. 5. 2021 vzali žalobu částečně zpět, a to tak, že v případě žalobce a) a b) co do částky 59 733 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2021 do zaplacení, v případě žalobkyně c) co do částky 82 133 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2021 do zaplacení. Předmětem přezkumu tak zůstal nárok žalobce a) a b) na zaplacení částky 129 267 Kč, nárok žalobkyně c) na zaplacení taktéž částky ve výši 106 867 Kč, to vše s příslušenstvím.

4. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

5. Z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci a) a c) u žalované uplatnili svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 20. 8. 2020 a žalobce b) dne 21. 8. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku žalobce a), b), c) z 10. 8. 2020 spolu s doručenkami; stanoviska žalované z 25. 3. 2021).

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 14 C 95/2010 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 23. 3. 2010 byla podána třemi žalobci, [jméno] [příjmení], zemř. dne [datum], za níž následně do řízení vstoupil [celé jméno žalobce], [titul] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], zemř. dne [datum], za níž do řízení vstoupil [celé jméno žalobce], žaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 proti osmi žalovaným, ve věci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. Č. [číslo], k. ú. [část obce], [list vlastnictví], [územní celek], [úřad] [anonymizováno 5 slov]. Žalobci v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou také žalobci v řízení probíhajícího u zdejšího soudu pod sp. zn. 47 C 50/2021 a domáhají se zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu nesprávným úředním postupem, a to konkrétně nepřiměřenou délkou řízení. Dne 23. 3. 2010 byla u soudu podána žaloba na vypořádání podílového spoluvlastnictví. Usnesením ze dne 7. 4. 2010 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, soudní poplatek byl zaplacen dne 28. 4. 2010. Referátem ze dne 16. 6. 2010 byla rozeslána žaloba žalovaným spolu s usnesením s výzvou k vyjádření se ve věci. Následuje dne 19. 7. 2010 referát k opětovnému doručení závady na jinou adresu jednomu z žalovaných. Dne 22. 7. 2010 bylo soudu doručeno podání žalované č. 4, v němž vyslovila souhlas s vypořádáním spoluvlastnictví. Dne 28. 7. 2010 bylo doručeno vyjádření žalovaných č. 3 a 5. Dne 20. 7. 2010 doručeno vyjádření žalované č.

8. Dne 14. 7. 2010 doručeno vyjádření žalované č.

6. Dne 4. 8. 2010 následuje referát soudce s pokynem asistentovi k rozeslání stanovisek žalovaných. Dne 18. 8. 2010 bylo doručeno doplnění vyjádření žalovaných 3 a 5 a dne 27. 8. 2010 byla soudu doručena žádost žalované č. 7 (Česká republika), k prodloužení lhůty k podání vyjádření do 30. 9. 2010. Následuje referát ze dne 30. 8. 2010 a spis dán na lhůtu 1 měsíc z důvodu vyhovění žádosti žalované č.

7. Dne 9. 9. 2010 doručeno stanovisko žalobkyň k vyjádření žalovaných, které bylo referátem ze dne 14. 9. 2010 rozesláno žalovaným. Dne 27. 9. 2010 bylo doručeno vyjádření žalované č. 7 s vypracovaným znaleckým posudkem k odhadu obvyklé ceny majetku. Referátem ze dne 26. 1. 2011 bylo vyjádření žalované zasláno žalobcům. Referátem ze dne 18. 4. 2011 bylo nařízeno jednání na 4. 8. 2011. Následuje protokol o jednání ze dne 4. 8. 2011, kde bylo konstatováno, že žalovaný č. 2 je nečinnný, k žalobě se nevyjádřil a na to jednání odročeno za účelem provedení výslechu žalovaného č. 2 formou dožádání v [obec]. Dne 8. 8. 2011 referátem rozeslán protokol z jednání účastníkům a dne 7. 11. 2011 vyhotovena soudkyní žádost o předvolání žalovaného č. 2 a vyjádření k žalobě Okresnímu soudu v Šumperku, vypravena dne 5. 12. 2011. Dne 9. 1. 2012 doručen OS pro Prahu 2 o provedení důkazu před dožádaným soudem ze dne 22. 12. 2011, kde žalovaný č. 2 sdělil své stanovisko k věci. Referátem ze dne 30. 1. 2012 bylo nařízeno jednání na 18. 4. 2012. Následuje protokol o jednání ze dne 18. 4. 2012, kde navrhli žalobci přerušení řízení, s čímž žalovaní souhlasili, neboť probíhá jednání mezi stranami, na to jednání odročeno na neurčito z důvodu přerušení řízení. Dne 20. 4. 2012 odeslán přípis žalovanému č. 2 k vyjádření k návrhu na přerušení řízení. Usnesením č.j. 14 C 95/2010-110 ze dne 14. 5. 2012 bylo řízení přerušeno z důvodu, že to účastníci shodně navrhli, PM dne 6. 6. 2012. Referátem ze dne 11. 6. 2012 dán spis na lhůtu 1 rok. Dne 3. 4. 2013 spis předložen ke kontrole věcí starších. Dne 3. 6. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalobců, v němž navrhli, aby bylo pokračováno v řízení. Referátem ze dne 20. 6. 2013 rozesláno vyjádření žalobců k vyjádření žalovaným. Dne 8. 7. 2013 byl spis předložen ke kontrole věcí starších. Usnesením č.j. 14 C 95/2010-114 ze dne 1. 8. 2013 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, PM dne 15. 8. 2013. Dne 23. 8. 2013 doručen email žalobce. Dne 22. 8. 2013 zaslán přípis účastníkům ke sdělení stavu mimosoudního jednání ve věci. Ne 29. 8. 2013 doručeno vyjádření žalovaných vyjma p. [příjmení]. [příjmení]. Dne 23. 9. 2013 spis předán ke kontrole věcí starších. Referátem ze dne 7. 10. 2013 nařízeno jednání na 2. 1. 2014. Dne 6. 1. 2014 spis předložen ke kontrole věcí starších. Následuje protokol o jednání z 2. 1. 2014, kde soud navrhl ustanovení znalce a uzavřel, že strany se po poradě k návrhu soudu na ustanovení znalce vyjádří a poté, co budou jejich stanoviska soudu doručena, bude případně ustanoven znalec, za tímto účelem jednání odročeno na neurčito. Dne 14. 2. 2014 doručeno podání žalobkyň, kde je navržena úprava petitu žaloby z důvodu nové právní úpravy spoluvlastnictví v NOZ. Dne 24. 3. 2014 doručeno vyjádření žalovaných ve smyslu nové právní úpravy. Usnesením č.j. 14 C 95/2010-151 ze dne 25. 3. 2014 byla připuštěna změna žaloby v návaznosti na návrh dle NOZ, rozesláno dne 26. 3. 2014. Dne 31. 3. 2014 spis předložen do 8. 4. 2014 ke kontrole věcí starších. Referátem ze dne 12. 5. 2014 bylo usnesení č.l. 151 dodatečně zasláno žalovanému č. 2 a 7. Usnesením ze dne 12. 6. 2014 byl ustanoven znalec za účelem posouzení možností reálného rozdělení spoluvlastnictví, PM dne 30. 6. 2014. Dne 30. 6. 2014 spis předložen ke kontrole věcí starších. Dne 27. 6. 204 a 30. 6. 2014 byly složeny zálohy na znalecký posudek. Dne 28. 6. 2014 bylo doručeno sdělení znalce, že ze zdravotních důvodů není schopen podat znalecký posudek. Dne 4. 7. 2014 spis předložen asistentce k ustanovení nového znalce. Usnesením č. j. 14 C 95/2010-161 ze dne 29. 8. 2014 soud ustanovil nového znalce, PM dne 8. 9. 2014. Dne 2. 9. 2014 dán spis na lhůtu 60 dnů k vyhotovení znaleckého posudku. Dne 4. 9. 2014 doručeny námitky k nově uložené povinnosti složit zálohu na znalecký posudek s přiloženými doklady o jejím zaplacení. Dne 10. 9. 2014 doručena žádost znalce o zproštění z důvodu vážného [onemocnění] onemocnění. Dne 18. 9. 2014 spis předložen asistentce k ustanovení nového znalce. Usnesením ze dne 29. 9. 2014 ustanoven nový znalec, PM dne 11. 10. 2014. Dne 1. 10. 2014 předloženo ke kontrole věcí starších. Přípisem ze dne 20. 10. 2014 znalec zažádal o prodloužení termínu k vyhotovení znaleckého posudku do konce ledna 2015 a dne 24. 10. 2014 přípisem znalci sděleno, že se žádosti vyhovuje. Od 2. 1. 2015 do 9. 1. 2015 předložen ke kontrole věcí starších. Dne 2. 1. 2015 doručen znalecký posudek. Dne13. 1. 2015 znalecký posudek rozeslán účastníkům. Přípisem ze dne 27. 2. 2015 znalec vyzván k doložení dokladů o cestovném aj. výdajích. Dne 11. 2. 2015 doručen návrh zástupkyně žalovaných na opravu znaleckého posudku z důvodu chybějícího podílu. Dne 30. 3. 2015 provedena kontrola věcí starších. Dne 3. 4. 2015 založen záznam o složení zálohy. Dne 14. 4. 2015 vydáno usnesení č.j. 14 C 95/2010-198 o přiznání znalečného, vypraveno 15. 4. 2015. Dne 30. 4. 2015 bylo podáno odvolání žalovaných do rozhodnutí o znalečném, dne 13. 5. 2015 bylo rozesláno účastníkům, dne 14. 5. 2015 bylo doplněno žalovanými a 16. 6. 2015 bylo doručeno s předkládací zprávou MS v Praze. V mezidobí znalcem doručeno dne 9. 6. 2015 doplnění posudku. Usnesením č. j. 18 Co 221/2015-211 ze dne16. 9. 2015, vydaným Městským soudem v Praze, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a dne 22. 9. 2015 bylo spis doručen zpět OS pro Prahu 2, moci nabylo dne 29. 9. 2015. Podáním ze dne 7. 9. 2015 byla navržena záměna účastníka – žalobkyně č. 3, z důvodu úmrtí. Dne 29. 9. 2015 spis předložen ke kontrole věcí starších do 16. 10. 2015. Referátem ze dne 19. 10. 2015 spis předložen účtárně k proplacení znalečného. Dne 22. 10. 2015 znalečné proplaceno. Dne 30. 10. 2015 spis předložen soudci. Následuje referát z 2. 11. 2015 k nařízení jednání na 28. 1. 2016. Dne 30. 12. 2015 spis dán ke kontrole věcí starších. Dne 28. 1. 2016 proběhlo jednání, při němž bylo rozhodnuto o připuštění [celé jméno žalobce] do řízení (žalobce), závěrem jednání odročeno na 27. 4. 2016 za účelem jednání účastníků a doocenění jednotlivých podílů, protokol rozeslán dne 1. 2. 2016. Usnesením č.j. 14 C 95/2010-253 ze dne 28. 1. 2016 soud připustil vstup [celé jméno žalobce] do řízení, PM dne 23. 3. 2016. Dne 29. 2. 2016 doručeno podání žalovaných, doplnění vyjádření k žalobě. Dne 29. 3 2016 spis předložen ke kontrole věcí starších. Dne 27. 4. 2016 konáno jednání, které bylo odročeno na 28. 7. 2016 za účelem výslechu znalce. Dne 29. 4. 2016 referát k rozeslání protokolu účastníkům. Dne 17. 5. 2016 znalcem sděleno, že se nemůže účastnit jednání z důvodu zahraniční dovolené, na to bylo jednání odročeno na 28. 7. 2016. Dne 25. 8. 2016 konáno jednání, kde proběhl výslech znalce a jednání bylo odročeno za účelem vypracování dalšího znaleckého posudku, protokol rozeslán dne 14. 9. 2016. Dne 29. 9. 2016 spis dán ke kontrole věcí starších, soudci předloženo 4. 10. 2016. Usnesením ze dne 30. 11. 2016 byl soudem ustanoven znalec za účelem stanovení hodnoty spoluvlastnických podílů. Dne 30. 12. 2016 předloženo ke kontrole věcí starších. Spis dán na lhůtu 1 měsíc a v mezidobí byly složeny zálohy na znalecký posudek. Dne 15. 2. 2017 spis dán na lhůtu 1 měsíc k vyhotovení znaleckého posudku. Dne 30. 3. 2017 spis dán ke kontrole věcí starších. Dne 7. 4. 2017 urgován znalec k předložení znaleckého posudku. Dne 27. 4. 2017 a dne 19. 5. 2017 přípisem znalec opakovaně urgován k předložení znaleckého posudku. Dne 22. 5. 2017 sděleno jmenovcem soudního znalce, že nalezl v datové schránce urgence, které nejsou určeny jeho osobě. Následuje úřední záznam, kdy bylo zjištěno, že bylo špatně doručováno jmenovci znalce, nikoliv znalci samotnému, neboť mu byla špatně přiřazena špatná datová schránka, referátem ze dne 12. 6. 2017 znovu doručováno usnesení o ustanovení znalce správně na adresu znalce. Referátem ze dne 13. 7. 2017 spis zaslán znalci. Dne 11. 8. 2017 podán návrh na záměnu účastníka na straně žalobce, neboť došlo k úmrtí [jméno] [příjmení]. Dne 31. 8. 2017 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 15. 9. 2017 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům a dne 15. 9. 2017 byl spis předložen asistentce soudce k vyhotovení usnesení o záměně účastníků. Dne 13. 10. 2017 doručen dotaz žalobců na rozhodnutí o nástupnictví a nařízení jednání. Usnesením č.j. 14 C 95/2015 ze dne 31. 10. 2017 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s nástupcem žalobkyně a) s [celé jméno žalobce], PM dne 1. 12. 2017. Následuje referát ze dne 8. 12. 2017 k proplacení znalečného, poté založen záznam o vydání ze dne 19. 12. 2017. Referátem ze dne 27. 12. 2017 nařízeno jednání na 28. 2. 2018. Následuje žádost zástupců žalobců i žalovaných o odročení jednání a dále žádost zástupkyně žalovaných na přerušení řízení dle § 110 o.s.ř. z důvodu probíhajícího smírného jednání ve věci. Jednání referátem ze dne 19. 2. 2018 odvoláno na neurčito. Přípisem ze dne 26. 2. 2018 vyzván žalovaný č. 7 k vyjádření se k návrhu na přerušení řízení. Dne 5. 3. 2018 doručen souhlas žalovaného č. 7 s přerušením řízení. Usnesením č.j. 14 C 95/2010-346 ze dne 20. 3. 2018 bylo na návrh účastníků přerušeno řízení, PM dne 19. 4. 2018. Dne 27. 3. 2018 emailem doručen dotaz zástupce žalobců ohledně vypracování geometrického plánu, dne 28. 3. 2018 byla přípisem odeslána odpověď. Poté spis dán na lhůtu duben 2019. Dne 25. 10. 2018 byl soudu doručen návrh žalovaných na pokračování v řízení a současně i návrh na uzavření smíru. Dne 29. 10. 2018 doručen návrh žalobců na pokračování řízení a uzavření smíru. Dne 31. 10. 2018 soudu doručen souhlas žalované č. 7 s pokračováním v řízení a souhlas s dohodou účastníků a dne 1. 11. 2018 doručen souhlas s pokračováním v řízení žalovaného č.

2. Usnesením ze dne 15. 11. 2018 soud rozhodl o pokračování v řízení, právní moci nabylo dne 12. 12. 2018. Soud nařídil referátem ze dne 27. 12. 2018 jednání na 13. 3. 2018. Dne 3. 1. 2019 požádal zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu plánované dovolené. Dne 9. 1. 2019 bylo jednání odročeno na 20. 3. 2019. Opět následuje žádost zástupce o odročení jednání z důvodu kolize. Na to jednání opět odročeno na 15. 5. 2019. Dne 15. 5. 2019 se uskutečnilo dle protokolu jednání, které bylo závěrem odročeno na 23. 5. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku. Následuje protokol o jednání ze dne 23. 5. 2019, kde došlo k vyhlášení rozsudku. Rozsudek č.j. 14 C 95/2010-386 byl dne 21. 6. 2019 rozeslán účastníkům a právní moci nabyl dne 19. 7. 2019. Dne 2. 7. 2019 podali žalobci blanketní odvolání. Přípisem ze dne 8. 7. 2019 byli žalobci vyzváni k jeho doplnění a dne 18. 7. 2019 podali doplněné odvolání do výroku o náhradě nákladů státu spolu s návrhem na vydání opravného usnesení. Dne 5. 8. 2019 bylo vydáno opravné usnesení, to bylo odesláno dne 6. 8. 2019 účastníkům a dne 27. 8. 2019 nabylo právní moci. Poté byla vyhotovena předkládací zpráva a dne 19. 12. 2019 byl spis doručen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 2. 1. 2020 by spis vrácen, neboť obsahem podání žalobce byl návrh na vydání doplňujícího rozhodnutí o nákladech státu. Doplňujícím usnesením č. j. 14 C 95/2010-399 ze dne 24. 2. 2020 soud rozhodl o doplnění rozsudku o výrok o nákladech řízení, které nabylo právní moci dne 6. 5. 2020 ve znění opravného usnesení ze dne 3. 8. 2020, které nabylo právní moci dne 11. 8. 2020. Dne 30. 3. 2020 doručena žádost o vyznačení doložky PM. Dne 6. 4. 2020 doplňující usnesení doručováno žalovanému č.

2. Dne 31. 3. 2020 doručena zástupkyní žalovaných žádost o opravu zjevné nesprávnosti v odůvodnění doplňujícího usnesení. Dne 13. 5. 2020 podán žalobci návrh na určení lhůty, na to reagováno soudem přípisem, že o jejich podání již bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením dle pokynu Městského soudu v Praze a 19. 5. 2020 vzali žalobci návrh na určení lhůty zpět. Usnesením z 3. 8. 2020, č. j. 14 C 95/2010-417, byla opravena zjevná nesprávnost v usnesení, PM nabylo dne 11. 8. 2020. Dne 29. 7. 2020 podal žalobce opět návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, neboť dosud neprovedl návrh na vklad do katastru nemovitostí a nevrátil žalobcům přeplatek na zálohách na znalecký posudek. Usnesením ze dne 10. 8. 2020 rozhodl Městský soud v Praze o zamítnutí návrhu na určení lhůty, neboť dosud není pravomocné opravné usnesení. Referátem ze dne 31. 8. 2020 dán pokyn k vyznačení PM a rozsudek odeslán s opravným a doplňujícím usnesením na Katastrální úřad. Dne 11. 11. 2020 spis dán do správy soudu. Následuje referát k předložení asistentce soudce k vypořádání záloh ze dne 7. 4. 2021. Usneseními ze dne 13. 4. 2021 a 19. 4. 2021 soud rozhodl o vrácení záloh účastníkům a vyzval účastníky ke sdělení čísel účtů pro vrácení záloh. Dne 22. 4. 2021 sděleno číslo účtu, následuje platební poukaz ze dne 18. 5. 2021 a záznam o vydání zálohy [celé jméno žalobce] ze dne 21. 5. 2021 a 8. 6. 2021, platební poukaz ze dne 26. 5. 2021 a záznam o vydání částky [jméno] [příjmení] ze dne 1. 6. 2021 a 9. 6. 2021. Přípisem ze dne 12. 7. 2021 soud sdělil všem účastníkům, že veškeré zálohy již byly vráceny.

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnili dne 20. 8. 2020 a dne 21. 8. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobcům od 23. 3. 2010, kdy byla žalobkyní c) a právními předchůdkyněmi žalobce a) a b) podána žaloba. Řízení trvalo do 11. 8. 2020, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 10 let a 4 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobcům vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobci se na délce řízení částečně podíleli, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, kteří však sdíleli újmu s dalšími osobami. Avšak s ohledem na do určité míry nekoncentrovaný postup obvodního soudu, a to i v době kdy se již jednalo o řízení podléhající kontrole spisům starších řad a soud by měl k němu přistupovat se zvýšenou pečlivostí a s přihlédnutím již delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 10 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobcům, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 10 let a 4 měsíce, soud přiznal žalobcům základní částku ve výši 140 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, ale není extrémně dlouhá.

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově (- minus 15 %) složitější. Jednalo se o žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky, byl prováděn výslech znalce, při ustanovení znalce soud čelil těžkostem, neboť první dva soudem ustanovení znalci odmítli vypracování znaleckého posudku ze zdravotních důvodů. Soud má za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní (– minus 15 %). Soudem bylo opakovaně rozhodováno o procesním nástupnictví, přerušení a pokračování v řízení. Procesní složitost je též již dána mnohostí účastníků, a to jak na straně žalobců, tak na straně žalovaných. S ohledem na nečinnost žalovaného 2) bylo též žádáno o provedení jeho výslechu před Okresním soudem v Šumperku. Pokud jde o hmotněprávní složitost věci, v důsledku nové právní úpravy spoluvlastnictví v NOZ bylo obvodním soudem rozhodováno o připuštění změny žaloby.

22. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé jednou a odvolací soud rozhodoval toliko v procesních otázkách, což s ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou, tudíž nepřistoupil k snížení ani k zvýšení základní výše zadostiučinění.

23. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že žalobci se svým jednáním na délce řízení částečně podíleli, když v dubnu 2012 navrhli přerušení řízení do června 2013, kdy navrhli pokračování v řízení. Situace se opakovala v únoru 2018, kdy požádali o přerušení řízení z důvodu probíhajícího smírného jednání, a to do října 2018, kdy byl doručen soudu jejich návrh na pokračování v řízení. Celkem bylo k žádosti žalobců řízení přerušeno po dobu 20-ti měsíců. V neposlední řadě dne 3. 1. 2019 požádali žalobci o odročení jednání nařízeného na březen 2019, kdy posléze požádali i odročení tohoto jednání, jež bylo nakonec odročeno na květen 2019, čímž prodloužili řízení o další dva měsíce. Pro chování žalobců bylo řízení celkem prodlouženo o 22 měsíců, z tohoto důvodu soudu přistoupil k snížení základní částky zadostiučinění o 20 %.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, žalobci žádné konkrétní průtahy netvrdili, soud shledal řízení plynulým, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Nicméně na druhou stranu lze připustit, že postup obvodního soudu byl do určité míry nekoncentrovaný, kdy některé úkony ve věci mohl obvodní soud činit současně (rozeslání vyjádření účastníků a nařízení jednání ve věci; s rozesláním protokolu z jednání zaslat rovnou žádost o provedení dožádaného úkonu), avšak zdejší soud dospěl k závěru, že na délku řízení měla vliv především tzv. období klidu, kdy řízení bylo k návrhu účastníků přerušeno a složitost věci, daná především znaleckým zkoumáním, proto k snížení ani k zvýšení základní částky zadostiučinění za uvedený markant nepřistoupil.

25. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Posuzované řízení byl spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vzhledem k předmětu řízení lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam. Předně uvést, že uvedené řízení vedené u zdejšího soudu (bod 7. rozsudku) nepatří mezi shora uvedená řízení, jež ze své podstaty mají pro poškozené vyšší význam. Obecně se podle judikatury ESPL neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku z 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku z 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě žalobci vznikající újmu pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko) a v případě zdejších žalobců i rozprostření nákladů řízení, když všichni byli zastoupeni jedním právním zástupcem. Soud tedy základní částku se zřetelem na uvedené okolnosti ponížil o 10 %. Uvedené platí, jak pro dobu, kdy byly řízení ještě účastny právní předchůdkyně žalobců, tak i po rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví, kdy nastoupivší žalobci a) a b) sdíleli nemajetkovou újmu s žalobkyní c), stejně jakož finanční náklady právního zastoupení.

26. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 60 %. Celková částka, která náleží každému z žalobců jako přiměřené zadostiučinění proto činí 56 000 Kč, nicméně žalobci a) a b) byl žalovanou dne 29. 3. 2021 poskytnuto zadostiučinění ve výši 59 733 Kč a žalobkyni c) téhož dne zadostiučinění ve výši 82 133 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že takto poskytnuté zadostiučinění proběhlo dostatečně. Soud nárok žalobců ve zbývající části neshledal opodstatněným a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (129 267 Kč vůči žalobci a) a b), 106 867 Kč vůči žalobkyni c) jako nedůvodnou zamítl. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

27. Žalobce a) a žalobkyně c) předběžně uplatnili nárok dne 20. 8. 2020. Soud tudíž přiznal žalobcům úrok z prodlení od 21. 2. 2021 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 20. 8. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 20. 2. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 21. 2. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Žalovaná zadostiučinění poskytla žalobcům dne 29. 3. 2021.

28. Žalobce b) předběžně uplatnil nárok dne 21. 8. 2020. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 21. 2. 2021 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 21. 8. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 21. 2. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 22. 2. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Žalovaná poskytla zadostiučinění žalobci dne 29. 3. 2021 29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobci byli úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobců jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečném zpětvzetí z 5. 5. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Odměna advokáta pro každého z žalobců činí 12 342 Kč, jíž soud v souladu s ust. § 12 odst. 4 a. t. snížil o 20 %, tudíž činí 9 874 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatek náklady každého z žalobců činí 11 874 Kč.

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.