47 C 62/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou z 27. 8. 2020 domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále„ posuzované řízení“) s tím, že doba trvání řízení v délce 4 let a 4 měsíců je nepřiměřená, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní, jež by mělo být projednáno a vyřízeno s co největším urychlením. Žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení jako poškozená. Uvedla, že délku namítaného řízení nelze považovat za přiměřenou, neboť řízení nebylo složité a žalobkyně k průtahům v řízení nijak nepřispěla. Se zřetelem na zvýšený význam žádá relutární náhradu s tím, že za jeden rok řízení nárokuje částku ve výši 20 000 Kč, tj. celkem se tedy domáhá přiměřeného zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Podáním ze 7. 12. 2020 upravila k námitkám žalované žalobní návrh tak, že délka namítaného řízení ve vztahu k ní činila toliko 3 roky a 11 měsíců. Závěrem namítala nesprávný postup krajského soudu, který se v průběhu posuzovaného řízení neseznámil s vyčíslením škody žalobkyně jakožto poškozené, natož se závěry znaleckého posudku, v důsledku čehož bylo jeho rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno, věc se vrátila zpět ke krajskému soudu, což uvedené řízení zatížilo průtahy.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 24. 11. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila dne 30. 3. 2020 svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 80 000 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. [spisová značka], žalovaná uplatněný nárok předběžně projednala stanoviskem z 24. 11. 2020 s tím, že konstatovala, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Vycházela ze skutečností, že řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo 3 roky a 11 měsíců, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, lze jej označit jako řízení po stránce skutkové jako složitější, význam pro žalobkyni jako právnickou osobu shledala snížený. S ohledem na tyto okolnosti má za to, že uvedené konstatování porušení práva je dostačující satisfakcí vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích a proto žalobu navrhla v plném rozsahu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 30. 3. 2020 (zjištěno z žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. z 30. 3. 2020; potvrzení žalované o přijetí z 30. 3. 2020). Mezi účastníky nebylo sporu stran nesprávného úředního postupu krajského soudu, sporným však zůstalo, jaké zadostiučinění by se žalobkyni za vzniklou nemajetkovou újmu mělo dostat.

5. Mezi stranami byl též nesporný tento průběh trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 18. 6. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání sdělením obvinění. Dne 9. 7. 2015 následovala žádost Policie KŘP Ústeckého kraje k žalobkyni jakožto poškozené o vyčíslení škody s dotazem, zda se připojuje k trestnímu řízení a zda obviněný [příjmení] jí hradí škodu, která jí vznikla. Od července 2015 do listopadu 2015 byli vyslýcháni obvinění a svědci. Dne 18. 10. 2015 Policie urguje žalobkyni s vyčíslením škody. Dne 11. 11. 2015 se žalobkyně jakožto poškozená připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 612 018 Kč do trestního řízení, dále uvedla, že obviněný dne 5. 10. 2015 jí uhradil škodu ve výši 90 000 Kč. Dne 16. 12. 2015 a 17. 12. 2015 bylo obviněným umožněno prostudování trestního spisu. Dne 28. 12. 2015 obhájce obviněného [příjmení] zaslal doklad o zaplacení další částky ve výši 15 000 Kč žalobkyni za způsobenou škodu. Dne 19. 1. 2016 byl podán ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem návrh na podání obžaloby. Dne 5. 5. 2016 byla podána obžaloba ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne 31. 7. 2017 a dne 2. 10. 2017 došel dotaz státního zástupce, kdy bude nařízeno hl. líčení. Dne 15. 11. 2017 Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem podalo návrh na určení lhůty k provedení úkonu. Referátem soudu ze 4. 12. 2017 bylo nařízeno veřejné zasedání na 2. 3. 2018. Dne 4. 1. 2018, 30. 1. 2018 a 14. 2. 2018 se obviněný [příjmení] dostavil na konzultace k Probační a mediační službě, kde uvedl, že je připraven žalobkyni uhradit způsobenou škodu s tím, že již uhradil 1 500 Kč). Dne 4. 1. 2018, 30. 1. 2018 se obviněný též [příjmení] dostavil na konzultace k probační službě a sdělil, že uhradil žalobkyni další částku ve výši 27 000 Kč. Dne 2. 3. 2018 se konalo veřejné zasedání. Dne 8. 3. 2018 se konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo trestní stíhání vůči oběma obviněným podmíněně zastaveno. Dne 12. 3. 2018 žadatel podal proti usnesení krajského soudu stížnost. Dne 7. 5. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 24. 5. 2018 odvolací soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil dne 1. 6. 2018 k dalšímu řízení. V lednu 2019 bylo obesláno cca 40 potenciálních poškozených. Ve dnech 5. a 6. března 2019 se konalo hlavní líčení, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo trestní stíhání vůči oběma obviněným opětovně podmíněně zastaveno. Dne 7. 3. 2019 žalobkyně podala proti usnesení krajského soudu stížnost. Dne 16. 5. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 10. 10. 2019 odvolací soud stížnost žalobkyně zamítl. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od 11. 11. 2015 do 10. 10. 2019, tedy 3 roky a 11 měsíců.

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 30. 3. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 11. 11. 2015, kdy se připojila se svým nárokem na náhradu škody do předmětného trestního řízení, do 10. 10. 2019, kdy bylo odvolacím soudem rozhodnuto o zamítnutí její stížnosti. Řízení tudíž ve vztahu k žalobkyni trvalo 3 roky a 11 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Předně je třeba uvést, že naříkané řízení vykazuje určitý stupeň skutkové složitosti, žalobkyně se na délce řízení zásadně nepodílela, soud shledal v řízení průtah v období od 5. 5. 2016 do 2. 3. 2018 a od 1. 6. 2018 do 5. 6. 2019 s tím, že se jednalo o řízení se sníženým významem pro žalobkyni. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení byla zapříčiněna především obdobími nečinnosti a nesprávného úředního postupu krajského soudu, jenž neprovedl žádné dokazování ke škodě způsobené trestnou činností obviněných, v důsledku čehož bylo pro svou přinejmenším předčasnost zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. S přihlédnutím na dobu posuzovaného řízení, která činí 3 roky a 11 měsíců, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 10 let a 7 měsíců, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 143 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.

21. Žalobkyně se v žalobě domáhala odčinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení s odkazem na zvýšený význam, skutečnost, že se na délce řízení nepodílela a že řízení není složité. Nicméně jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud vychází při rozhodování o výši odškodnění ze základní částky 15 000 Kč. Horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

22. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i právně složitější (minus 20 %). Jednalo se o trestní řízení, v němž byli obvinění obžalováni pro přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku. Právní složitost je dána i tím, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122,„ Soud I. stupně nepochybil, pokud právní složitost věci odůvodnil také poukazem na to, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud, neboť právě právní složitost věci hraje významnou roli při určení věcné příslušnosti soudu. Z ust. § 9 o. s. ř. je zřejmé, že spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často, zákon svěřuje v prvním stupni krajským soudům.“). Obžaloba byla podána pro větší množství dílčích skutků, s čímž souvisí i obsáhlost důkazního materiálu.

23. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně a odvolací soud rozhodoval dvakrát, v popsaném soud ke snížení či zvýšení základní částky zadostiučinění důvod neshledal.

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílela. Uvedené kritérium se proto do výsledné částky zadostiučinění nijak nepromítlo.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci soud shledal v řízení průtah od 5. 5. 2016, kdy byla podána ve věci obžaloba do 2. 3. 2018, kdy proběhlo veřejné zasedání a od 1. 6. 2018, kdy se spis vrátil krajskému soudu z odvolacího soudu do 5. 6. 2019, kdy se konalo hlavní líčení. Na celkovou délku řízení měla vliv především citovaná období nečinnosti a do určité míry i postup krajského soudu ve věci, jenž se dopustil zásadního procesního pochybení, kdy prost jakéhokoliv dokazování ke škodě způsobené trestnou činností, se neseznámil s vyčíslením škody žalobkyně, ani s jejím návrhem na náhradu škody a dokonce ani se závěry znaleckého posudku, v důsledku čehož bylo jeho první rozhodnutí pro přinejmenším předčasnost zrušeno a vráceno zpět k projednání a rozhodnutí ve věci, což zcela jistě hospodárným shledat nelze. Soud proto za postup orgánů veřejné moci zadostiučinění zvýšil o 10 %.

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako snížený, neb i přestože se jednalo o řízení trestní, žalobkyně v něm vystupovala v postavení poškozené, tedy její postavení v naříkaném řízení nelze srovnávat s postavením osob obviněných, jež trestní řízení více negativně ovlivňuje a zatěžuje jejich osobní život a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Citované by soud vedlo k závěru o standardním významu pro žalobkyni, když pro ni se jednalo o spor o výši náhrady jí způsobené škody. Nicméně, jak vyplynulo z provedeného dokazování (čl. 2828, 2829 a 2836 spisu), žalobkyně o prohloubení dokazování po prvním zrušujícím rozhodnutí neprojevila již více zájem, ve věci žádné vysvětlení výpočtu částek požadovaných v adhezním řízení nepodala, a to přestože se jej obvinění v průběhu trestního řízení domáhali („ většina požadavků žalobkyně byla shledána jako nepodloženými, nedostatečně vysvětlené, náklady na zpracování podkladů a na zmapování situace nijak nedoložila, v řízení před soudem nebyla ochotna své požadavky na náhradu škody vysvětli“), tedy citované vede k závěru o naprosté rezignaci žalobkyně jakožto poškozené stran vysvětlení svého požadavku na nároku škodu, což nepochybně svědčí o sníženém významu pro žalobkyni. Pro snížený význam předmětu řízení pro žalobkyni je namístě základní částku odškodnění snížit o 20 %.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 20 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 35 000 Kč (výrok I.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

28. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 30. 3. 2020. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 1. 10. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 30. 3. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 30. 9. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 1. 10. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) s tím, že konec lhůty podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost (§ 605 odst. 2 o. z.).

29. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (45 000 Kč) jako nedůvodnou, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a účasti na jednání dne 24. 3. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

31. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobkyni nijak nepoškozuje.