47 C 66/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 201 148,56 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do částky 12 364,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 10. 2020 do zaplacení.

II. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena část soudního poplatku ve výši 3 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 38 651 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 4. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 41 254 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 10. 9. 2020 domáhal na žalované náhrady škody v celkové výši 99 998 Kč (náhrada právního zastoupení; cestovné a ušlý zisk) a nemajetkové újmy ve výši 101 151 Kč vzniklých žalobci v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že trestní stíhání vůči žalobci bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Územní odbor [obec], Oddělení obecné kriminality SKPV, o zahájení trestního stíhání ze 14. 9. 2015 č. j.: KRPM [číslo] pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle ustanovení § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Pro uvedený přečin byla na žalobce podána u [název soudu] (dále jen„ okresní soud“) obžaloba, jíž byl žalobce zproštěn rozsudkem okresního soudu z 9. 9. 2019, č. j.: [číslo jednací]. Uvedl, že trestní stíhání mělo negativní vliv na jeho čest a dobrou pověst, pracovní a rodinný život, byl vystaven psychické zátěži, v důsledku čehož se nemohl kariérně rozvíjet a ani se věnovat svým zájmům. Ve své žalobě též poukázal na odebrání zbrojního průkazu. S ohledem na výše uvedené žalobce požadoval za jinou újmu vzniklou v důsledku trestního stíhání částku ve výši 40 000 Kč a za nepřiměřenou délku řízení pak požadoval částku ve výši 61 151 Kč, když zejména namítal, že celé trestní stíhání bylo zahájeno a posléze vedeno na základě žalobcem podaného úředního záznamu, což je nepřípustné. Namítal, že přestože Nejvyšší soud rozhodl ve věci do jednoho měsíce od předložení spisu, celé trestní stíhání bylo vedeno přes 4 roky, což je neospravedlnitelné a proto požaduje v souladu s judikaturou za každý rok trestního stíhání částku ve výši 20 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 14. 12. 2020 uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za majetkovou škodu a nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 201 148,56 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem [název soudu] v řízení vedeném pod sp. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne 10. 12. 2020. Konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, pročež žalobci poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 Kč a náhradu nákladů obhajoby ve výši 87 633 Kč. Nárok na náhradu ušlého výdělku neshledala důvodným, stejně jako požadované zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce naříkaného řízení, když uvedla, že posuzované řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo třeba širšího dokazování včetně výslechu svědků a řady listinných důkazů. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy. Dále nelze odhlédnout, že účastníci byli ve věci procesně aktivní a podávali řadu návrhů, o nichž bylo nezbytné rozhodovat. Závěrem uvedla, že v řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony nedocházelo, ve věci bylo postupováno plynule a koncentrovaně.

3. Poté, co vzal žalobce žalobu podáním z 28. 1. 2021 částečně zpět, soud usnesením z 8. 2. 2021 č.j.: 47 C 66/2020-119 rozhodl o zastavení řízení co do částky 127 632,81 Kč odpovídající co do částky 40 000 Kč náhradě nemajetkové újmy a co do částky 87 632,81 náhradě škody. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2021.

4. Před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce dne 8. 3. 2021 žalobu zpět i stran nároku na náhradu ušlého zisku ve výši 3 179 Kč a co do částky 9 185,75 Kč odpovídající rozdílu mezi částkou zaplacenou již žalovanou a částkou, jíž se žalobce zprvu domáhal na náhradě škody, a to včetně příslušenství. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. výrokem I. rozsudku řízení zastavil co do částky 12 364,75 Kč (3 179 Kč + 9 185,75 Kč). Předmětem řízení tedy zůstal toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši 61 151 Kč. Se zřetelem na zpětvzetí žaloby před prvním jednáním soud v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč (1 000 Kč á nárok, jež by mohl být žalobou uplatněn samostatně).

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení dne 3. 4. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění z 3. 4. 2020; potvrzení žalované z 3. 4. 2020).

7. Mezi účastníky bylo sporné, zda byla délka posuzovaného řízení přiměřená či nikoliv.

8. Ze spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 29. 6. 2015 je založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení, když podáním doručeným st. zástupcem dne 16. 6. 2015 byl předložen protokol o hl. líčení u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka] ve věci obžalovaného [jméno] [příjmení], v němž byl podezřelý [celé jméno žalobce] vyslechnut jako svědek a úřední záznam o podaném vysvětlení z 22. 10. 2012. Úřední záznam o podaném vysvětlení žalobce z 9. 7. 2015. Úřední záznam ze 7. 8. 2015, vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce z 14. 9. 2015 bylo žalobci doručeno dne 30. 9. 2015. Dne 8. 10. 2015 byla předložena stížnost proti usnesení policejního orgánu, jež byla doručena 5. 10. 2015. Dne 26. 10. 2015 došlo odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 5. 11. 2015 bylo rozhodnuto, že se stížnost žalobce zamítá, a to usnesením Okresního st. zastupitelství v Jeseníku [spisová značka]. Dne 19. 10. 2015 byl žalobce vyslechnut, dne 20. 11. 2015 bylo provedeno vyžádání třetí osoby ([právnická osoba] [anonymizováno], a.s.). Další dožádání této třetí osoby je založeno z 21. 12. 2015. Dne 23. 11. 2015 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Dne 25. 11. 2015 byl žalobce vyrozuměn o plánovaném výslechu [jméno] [příjmení] na 3. 12. 2015. Dne 3. 12. 2005 proběhl výslech svědka [jméno] [příjmení]. Dne 28. 12. 2015 proběhl výslech svědka [jméno] [příjmení]. Dne 15. 9. 2015 došlo sdělení na základě dožádání z Magistrátu města Karlovy Vary. Vyrozumění o možnosti prostudovat spis bylo žalobci doručeno dne 30. 12. 2015. Dne 14. 1. 2016 byl prostudován spis v souladu s ust. § 166 odst.

1. Návrh na podání obžaloby byl doručen Okresního st. zastupitelství v Jeseníku dne 25. 1. 2016. Obžaloba došla soudu dne 3. 2. 2016. Z úředního záznamu ze 17. 2. 2016 se podává, že spis byl předložen vyřizujícímu soudci dne 17. 2. 2016, neboť mezi tím byl omylem založen mezi spisy do spisovny. Usnesením ze 17. 2. 2016 bylo rozhodnuto, že samosoudce Mgr. Kubíček je vyloučen z úkonů trestního řízení v této trestní věci. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z téhož dne. Na základě referátu z 10. 3. 2016 byl spis předložen druhému trestnímu soudci. Na základě referátu soudu z 14. 3. 2016 byl vyhotoven trestní příkaz dle pokynu soudce. Dne 14. 3. 2016 došel soudu návrh žalobce na odnětí a přikázání věci. Dne 4. 4. 2016 došel soud odpor žalobce proti trestnímu příkazu. Na základě referátu soudu ze 6. 4. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením Nejvyššího soudu ze 4. 5. 2016 bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu v Jeseníku neodnímá-veřejné zasedání u Nejvyššího soudu proběhlo téhož dne. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 9. 5. 2016.

9. Referátem soudu z 10. 5. 2016 bylo nařízeno hl. líčení na 31. 8. 2016. Dne 31. 8. 2016 proběhlo hl. líčení. Protokol byl účastníkům rozeslán na základě referátu z 2. 12. 2016. Bylo zažádáno o připojení přílohového spisu pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 8. 1. 2017 došla soudu závěrečná řeč žalobce. Z úředního záznamu z 11. 1. 2017 se podává, že z důvodu zdravotní indispozice samosoudce bylo hl. líčení odvoláno. Na základě referátu soudu z 20. 1. 2017 bylo hl. líčení nařízeno na 18. 4. 2017. Dne 18. 4. 2017 proběhlo hl. líčení, na němž byl vyhlášen odsuzující rozsudek, jenž byl žalobci doručen dne 28. 7. 2017. Dne 11. 5. 2017 došlo odvolání žalobce. Referátem soudu z 1. 6. 2017 bylo odvolání zasláno st. zastupitelství k možnému vyjádření. Následně byly učiněny žádosti o součinnost PČR ve věci doručování žalobci. Dne 27. 6. 2017 došla žádost žalobce o zaslání rozsudku, této žádosti bylo vyhověno na základě referátu z 14. 7. 2017. Na základě předkládací zprávy z 25. 9. 2017 byl spis předložen Krajskému soudu v Ostravě s odvoláním dne 31. 8. 2017. Dne 19. 10. 2017 proběhlo ve věci veřejné zasedání. Usnesením odvolacího soudu z téhož dne bylo rozhodnuto, že se odvolání žalobce zamítá. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 15. 11. 2017. Usnesením z 18. 12. 2017 bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit náklady trestního řízení. Dne 5. 3. 2018 došlo soudu dovolání žalobce. Dne 16. 3. 2018 byly uhrazeny náklady trestního řízení. Na základě předkládací zprávy z 28. 5. 2018 byl spis předložen Nejvyššímu soudu dne 15. 6. 2018. Dne 17. 7. 2018 proběhlo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto o zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě a rozsudku okresního soudu. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z 29. 8. 2018. Z úředního záznamu z 10. 10. 2018 se podává, že Okresním st. zastupitelství nebyly k výzvě soudu zaslány žádné důkazy. Dne 12. 11. 2018 proběhlo hl. líčení, na němž byl vyhlášen opětovně odsuzující rozsudek, jenž byl žalobci doručen dne 29. 11. 2018. Dne 6. 12. 2018 došlo odvolání žalobce. Referátem soudu z 11. 12. 2018 bylo odvolání žalobce přeposláno st. zastupitelství na vědomí. Na základě předkládací zprávy z 3. 1. 2019 byl spis předložen Krajskému soudu v Ostravě dne 10. 1. 2019. Dne 25. 4. 2019 proběhlo ve věci neveřejné zasedání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž byl rozsudek okresního soudu zrušen. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 12. 6. 2019. Referátem soudu z 25. 6. 2019 k žádosti žalobce bylo odvoláno hl. líčení z 1. 7. 2019. Dne 5. 8. 2019 proběhlo hl. líčení, jež bylo odročeno na 9. 9. 2019. Dne 8. 8. 2019 došel návrh ze st. zastupitelství s dalšími důkazy. Referátem soudu z 13. 8. 2019 byli voláni navrhovaní svědci. Dne 28. 8. 2019 došla soudu žádost o konání hl. líčení v nepřítomnosti obviněného. Dne 9. 9. 2019 se konalo ve věci hl. líčení, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž byl žalobce v plném rozsahu zproštěn obžaloby, a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 10. 2019. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 30. 9. 2015 do 5. 10. 2019, zhruba 4 roky.

10. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 3. 4. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

11. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

12. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

13. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 9. 2015, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního řízení, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení pro žalobce skončilo dne 5. 10. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek okresního soudu. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Posuzované řízení vykazovalo určitou složitost, žalobce se na délce řízení zásadně nepodílel, postup orgánů moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od 31. 8. 2016 do 18. 4. 2017 a rozsudek z 12. 11. 2018 byl zrušen, neboť okresní soud nerespektoval závazný pokyn dovolacího soudu. Ojedinělý průtah v řízení je v zásadě tolerovatelný, avšak přidá-li se k tomuto průtahu i procesní pochybení, které se samozřejmě vždy negativně projeví na délce řízení, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se jedná o řízení s vyšším významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

14. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen„ Stanovisko“).

15. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 4 let, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 45 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.

16. Žalobce se v žalobě domáhal odčinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, avšak jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud vychází při rozhodování o výši odškodnění ze základní částky 15 000 Kč. Horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

17. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově procesně složitější (minus 15 %). Žalobce byl stíhán pro přečin křivé výpovědi a nepravdivý znalecký posudek podle ust. § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. V řízení bylo prováděno množství listinných důkazů, byl proveden důkaz výslechem řady svědků, soud žádal o součinnost třetí osoby. Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní – minus 15 %. Procesně bylo též rozhodováno o návrhu na odnětí a přikázání věci jinému soudu, bylo rozhodováno o vyloučení soudce, dále nelze odhlédnout, že délka řízení byla zapříčiněna též procesní aktivitou žalobce, jež využíval řádných i mimořádných procesních opravných prostředků k možné nápravě rozhodnutí soudu, což mu nelze klást k tíži, avšak nutnost se s těmito zákonem danými prostředky k ochraně práva vypořádat stejně tak nelze klást k tíži žalované (viz bod 18.)

18. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval ve věci třikrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát a Nejvyšší soud dvakrát. Soud proto s ohledem na zmiňované snížil základní částku o 30 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

19. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel.

20. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci nebyly žalobcem žádné konkrétní průtahy tvrzeny a zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení ani nedocházelo. Období nečinnosti od 31. 8. 2016 do 18. 4. 2017 společně s pochybením okresního soudu, jež se neřídil právně závazným názorem dovolacího soudu, byly důvodem, proč soud dospěl k závěru, že délka řízení nebyla přiměřená, a proto se tyto pochybení dostatečně odrazily v samotném závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

21. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako vyšší, neboť soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení v řízeních typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 26. 10. 2004, [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, [číslo], § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 / [číslo]). Soud tedy základní částku z důvodu zvýšeného významu pro žalobce navýšil o 10 %, když pro větší navýšení neshledal důvod, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce si dne 28. 8. 2019 podal žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, z čehož nelze vyvozovat vyšší význam pro žalobce.

22. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 50 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 22 500 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

23. Žalovaná žalobci stran tohoto nároku ničeho neplnila. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 3. 4. 2020. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 4. 10. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 3. 4. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 3. 10. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 4. 10. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

24. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (38 651 Kč) jako nedůvodnou, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a náklady za právní zastoupení. Tarifní hodnota sporu v době zahájení řízení byla 199 997, 56 Kč (50 000 Kč za jinou nemajetkovou způsobenou nezákonným rozhodnutím; 50 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v nesprávném úředním postupu – to vše § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a 99 997, 56 Kč na náhradě škody), po částečném zpětvzetí žalobcem byla tarifní hodnota 50 000 Kč – předmětem řízení zůstal toliko nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce. Do zpětvzetí žaloby žalobce vykonal tři úkony – převzetí věci, návrh ve věci samé a zpětvzetí. Žalobce byl úspěšný částečně (z nároku na náhradu škody byl žalobce uspokojen částkou 87 632,81 Kč, avšak nárok vzal po revizi zpět celý) s tím, že dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal tři shora uvedené úkony právní služby á 9 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z jeho odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Náhrada nákladů řízení tak činí 34 122 Kč, z níž má žalobce nárok na 87,6%, což je 29 901 Kč. Po zpětvzetí žaloby žalobce učinil dva úkony – účast na jednání dne 8. 3. 2021 a účast při vyhlášení rozsudku dne 17. 3. 2021. V tomto nároku byl žalobce plně úspěšný, když plnění, jak uvedeno shora, záviselo na úvaze soudu a v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 1,5 úkonu právní služby á 3 100 Kč s tím, že k odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu + daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy celkem částka 6 353 Kč, celkem má tedy žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 41 254 Kč (5 000 Kč SOP + 29 901 Kč náhrada nákladů ke zpětvzetí a 6 353 Kč po zpětvzetí). Důvodnou soud neshledal poradu advokáta s žalobcem uskutečněnou dne 5. 3. 2021, když žalobce byl již v nároku na náhradu jiné nemajetkové újmy odškodněn a zbývající část nároku závisela již jen na právním posouzení věci. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

26. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.