47 C 7/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 844 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 844 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 8. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 600 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 9. 2020 domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk) ve výši 2 844 Kč s příslušenstvím, která jí měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem [titul]. [jméno] [příjmení], bývalé soudní exekutorky Exekutorského úřadu Strakonice v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], později vedeného u soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – venkov pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že usnesením Okresního soudu v Prostějově z 23. 4. 2009, č. j.: [číslo jednací] byla nařízena k návrhu žalobkyně jakožto oprávněné exekuce na majetek povinného, dlužníka [jméno] [příjmení] s tím, že ve smyslu ust. § 44b odst. 1 e. ř. došlo dne 23. 6. 2016 ke změně soudního exekutora, kdy vedení shora uvedené exekuce převzal [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, Exekutorský úřad Brno. Následně do uvolněného úřadu po [titul]. [příjmení] byl počínaje dnem 28. 7. 2017 jmenován nový soudní exekutor, [titul]. [jméno] [příjmení]. Ve své žalobě zdůraznila, že přestože původní soudní exekutorka vymohla v průběhu předmětné exekuce peněžité plnění ve výši 3 344 Kč, žalobkyni jako oprávněné zaslala částku toliko 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j.: [číslo jednací] z 23. 6. 2016 nový soudní exekutor určil, že odměna a náhrada hotových výdajů [titul]. [příjmení] se za dosavadní vedení exekuce nepřiznává, resp. její výši určil částkou 0 Kč, je patrné, že soudní exekutorka neměla právo na žádnou část vymoženého plnění a pokud si jakoukoli část vymoženého plnění ponechala, stalo se to v rozporu se zákonem a na úkor žalobkyně. Žalobkyně se tak domáhala zbývající vymožené částky ve výši 2 844 Kč, jež jí dosud nebyla zaslána.

2. Žalovaná v podání z 5. 11. 2020 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně není opodstatněný, ve věci není dán odpovědnostní titul a je zde i absence příčinné souvislosti, neboť z usnesení soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno z 15. 8. 2018, č.j.: [číslo jednací], výroku III., se podává, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce, tedy žalobkyni žádné právo na náhradu nákladů exekuce nebylo přiznáno.

3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Z žádosti z 13. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované. Z potvrzení žalované ze 17. 2. 2020 soud zjistil, že se tak stalo dne 14. 2. 2020. Ze stanoviska žalované ze 4. 11. 2020 vyplývá, že žalovaná nárok žalobkyně neuznala s odůvodněním, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

5. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk a představovanou předběžným uplatněním nároku.

6. Z Exekutorského spisu vedeného posledně u soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – venkov pod sp. zn. [spisová značka] (původně u [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice pod sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu v Prostějově z 23. 4. 2009 č. j.: [číslo jednací] byla k návrhu žalobkyně nařízena exekuce na majetek povinného podle vykonatelného bloku na pokutu na místě nezaplacenou, a to k uspokojení pohledávky žalobkyně ve výši 500 Kč a nákladů exekuce vyčíslených na částku 8 151,50 Kč. Provedením exekuce byla pověřena [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutorka, Exekutorský úřad Strakonice. V rámci předmětného exekučního řízení byla [titul]. [jméno] [příjmení] vymožena dne 5. 12. 2011 částka 684 Kč, dne 6. 12. 2011 částka 487 Kč, dne 6. 1. 2012 částka 487 Kč, dne 6. 2. 2012 částka 562 Kč, dne 6. 3. 2012 částka 562 Kč a dne 16. 4. 2012 částka 562 Kč, celkem tedy částka 3 344 Kč s tím, že žalobkyni v postavení oprávněné byla dne 14. 12. 2011 zaslána toliko částka 500 Kč odpovídající jistině pohledávky. Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 19. 6. 2009 č. j.: [číslo jednací] bylo mj. určeno, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na nákladech exekuce částku 8 151,5 Kč, když tyto náklady byly shledány jako účelně vynaložené k vymáhání nároku přiznaného exekučním titulem. Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 23. 6. 2016 č. j.: [číslo jednací] bylo určeno, že odměna soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice, který exekuci dosud vedl je 0 Kč, ve stejné výši byla shledána i náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a náhrada za doručení písemností soudním exekutorem. Usnesením z téhož dne č. j.: [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že se v souvislosti se změnou soudního exekutora soudní exekutorce [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice, zvláštní náklady nepřiznávají. Usnesením soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno venkov z 15. 8. 2018 č.j.: [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že se exekuce nařízená usnesením č. j: [číslo jednací] Okresního soudu v Prostějově z 23. 4. 2009 zastavuje (výrok I.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Citované usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 2018.

7. Z korespondence mezi soudním exekutorem, [titul]. [jméno] [příjmení], jenž převzal vedení po původní soudní exekutorce a [titul]. [jméno] [příjmení], jenž byl později jmenován na uvolněné místo po původní exekutorce, soud zjistil, že ani jeden nedisponuje vymoženým plněním ve výši 2 844 Kč.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle ust. § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 51 e. ř. oprávnění k vedení exekuce exekutorovi zaniká, jestliže a) exekuční soud rozhodl o vyloučení exekutora, b) exekuce byla zastavena, c) pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy, d) došlo ke změně exekutora podle § 44b, e) exekuční soud rozhodl o spojení exekučních řízení, nejde-li o exekutora, který povede spojená řízení.

14. Podle § 89 e. ř. dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

15. Mezi účastníky nebylo sporu, že k návrhu žalobkyně byla nařízena shora uvedená exekuce, jejímž vedením byla zprvu pověřena [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutorka, exekutorský úřad Strakonice. Nesporným byla i skutečnost, že jmenovaná soudní exekutorka vymohla v rámci předmětného exekučního řízení celkem částku 3 344 Kč, když žalobkyně obdržela dosud částku 500 Kč. Žalovaná zbývající nárok odmítla s tím, že usnesením o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce a vzhledem k tomu, že vymáhanou jistinu již žalobkyně obdržela a žádná jiná pohledávka nebyla pro žalobkyni v daném exekučním řízení vymáhána, nemá žalobkyně na žádnou další částku nárok.

16. V projednávané věci soud dospěl k názoru, že žaloba je důvodná. Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 23. 6. 2016 a shora citovaným usnesením soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení] z téhož dne bylo rozhodnuto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce případně vydaný soudním exekutorem [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Strakonice, zůstává v platnosti s tím, že vzniklé náklady exekuce tam určené bude nadále ve svůj prospěch vymáhat nově určený soudní exekutor s tím, že odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času, náhrada za doručení písemností a ani zvláštní náklady nebyly původní soudní exekutorce, [titul]. [jméno] [příjmení] přiznány, neboť se jich původní soudní exekutorka výslovně vzdala, když svým rozhodnutím ukončila svoji činnost jako soudní exekutor k 30. 6. 2016. Bylo konstatováno, že procesní vina na změně exekutora tedy ležela výhradně na straně původní soudní exekutorky. Pakliže tedy uvedenými rozhodnutími bylo rozhodnuto, že původní soudní exekutorka nemá na žádnou odměnu a další náklady nárok s tím, že se jich výslovně vzdala a zároveň zůstal nadále v platnosti i příkaz k úhradě nákladů exekuce jí vydaný ze dne 19. 6. 2009, jímž bylo kromě její odměny rozhodnuto o povinnosti povinného zaplatit žalobkyni na nákladech exekuce částku 8 151,5 Kč (výrok II.), mělo být do té doby vymožené plnění zasláno oprávněné, neboť žádný jiný oprávněný subjekt v napadeném exekučním řízení nevystupoval. Je běžnou praxí, že soudní exekutor nejprve vymožené plnění použije na svou odměnu, avšak vzhledem ke skutečnosti, že se o 5 let později od doby vymožení jednotlivých splátek, své odměny a dalších nákladů původní soudní exekutorka vzdala, měla do doby ukončení své činnosti, tj. 30. 6. 2016 veškeré vymožené plnění zaslat žalobkyni jakožto oprávněné. Nadto, jak vyplynulo z komunikace mezi soudním exekutorem, [titul]. [jméno] [příjmení], jenž převzal vedení po původní soudní exekutorce a [titul]. [jméno] [příjmení], jenž byl později jmenován na uvolněné místo po původní exekutorce, ani jeden z nich vymoženým plněním ve zbývající části nedisponuje, tj. pokud je nesporným, že byla vymožena částka ve výši 3 344 Kč, oprávněné zaslána částka 500 Kč a původní soudní exekutorka tuto částku nepřevedla ani na jednoho z výše zmíněných soudních exekutorů, zůstala s ohledem na následné rozhodnutí stran její odměny a nákladů v její neoprávněné držbě. V uvedeném jednání původní soudní exekutorky tedy soud shledal nesprávný úřední postup a nelze přisvědčit námitce žalované, že ve věci není dána příčinná souvislost, neboť kdyby původní soudní exekutorka jednala v souladu s rozhodnutím z 23. 6. 2016, jímž bylo rozhodnuto o její odměně a nákladech ve výši 0 Kč, měla nejpozději ke dni skončení své činnosti, tj. k 30. 6. 2016 vymožené plnění zaslat žalobkyni a nebýt tohoto jejího pochybení, žalobkyni by škoda ve výši 2 844 Kč nevznikla.

17. Na uvedeném ničeho nezmění ani skutečnost, že usnesením o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Není pochyb, že právní mocí rozhodnutí, jímž se exekuce končí, zaniká i účinnost příkazu k úhradě nákladů exekuce jako podkladu k vymáhání nákladů a k jeho zrušení není v usnesení o zastavení exekuce třeba zvláštního výroku, neboť exekučním titulem je nadále samo usnesení, jímž byla exekuce zastavena, tedy do výrokové části lze zahrnout jen takový výrok, jenž by mohl být v budoucnu vymáhán v další exekuci. Usnesením o zastavení exekuce, konkrétně výrokem III. tedy soudní exekutor rozhodl, že žalobkyně nemá právo na další náhradu nákladů exekuce, tj. zabránil dalšímu řetězení pohledávek, avšak bylo –li v letech 2011 [číslo] v rubrikované věci vymoženo plnění, na které měl nárok buď soudní exekutor nebo žalobkyně jako oprávněná, tak za situace, kdy vymožené plnění nepřesáhlo judikovanou pohledávku, její příslušenství a náklady exekuce a původní soudní exekutorka se veškerých svých nároků k 30. 6. 2016 vzdala, náleželo vymožené plnění bezesporu žalobkyni a exekuce v části takto vymoženého plnění zanikla ve smyslu ust. § 51 písm. c) e. ř., tedy splněním, a to bez jakéhokoliv speciálního rozhodnutí k částečnému zastavení exekuce. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni žalovanou částku a její příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 14. 2. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 14. 8. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 15. 8. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Nicméně podle judikatury Ústavního soudu u„ statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musela využívat právní pomoci advokátů.“ (Srovnej nález Ústavního soudu z 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, nález Ústavního soudu ze 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12). Neodůvodní-li obecný soud dostatečně přesvědčivě přiznání náhrady nákladů právního zastoupení statutárnímu městu, a není-li tak z jeho rozhodnutí patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč statutární město není schopno výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů, je takový postup v rozporu s požadavkem náležitého odůvodnění plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (Srovnej nález Ústavního soudu z 24. 3. 2020 [příjmení] . ÚS 2434/19). S ohledem na citovanou judikaturu a se zřetelem ke skutečnosti, že soud nedospěl k závěru, že by se v rubrikované věci jednalo o jedinečný, unikátní, složitý případ, jež by nebyla schopna zajistit vlastními účastnickými silami sama žalobkyně, soud přiznal žalobkyni toliko náhradu nákladů řízení, jako kdyby se hájila sama. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč za dva úkony (podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu z 19. 11. 2020 vše dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl č. 254/2015 Sb.). Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

20. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.