47 C 77/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 230 046 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 86 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 143 796 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou z 18. 9. 2020 domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 230 046 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: 65 C 100/2010 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že dosavadní doba trvání řízení v délce bezmála 9 let a 7 měsíců je zjevně nepřiměřená. Žalobkyně vystupuje v posuzovaném řízení o náhradu škody jako žalovaná. Uvedla, že délku namítaného řízení nelze považovat za přiměřenou. Řízení není složité, žalobkyně k průtahům v řízení nijak nepřispěla a s ohledem na množství již vydaných rozhodnutí, vyvozuje nesprávný postup soudu ve věci. Žádá relutární náhradu s tím, že za jeden rok řízení nárokuje částku ve výši 20 000 Kč a vzhledem k okolnostem případu navýšenou o 20 %, tj. celkem se tedy domáhá přiměřeného zadostiučinění ve výši 230 046 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 28. 12. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila dne 15. 4. 2020 svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 230 046 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. 65 C 100/2010, žalovaná však uplatněný nárok dosud předběžně neprojednala. S ohledem na skutečnost, že žalované není detailní průběh naříkaného řízení znám, učinila nárok žalobkyně zcela sporným s tím, že k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo. Ke dni podání žalované řízení trvalo 9 let a 7 měsíců, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, když první soud rozhodl třikrát, odvolací soud také třikrát a soud dovolací prozatím jednou. Má za to, že všechny úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, řízení lze vzhledem k nutnosti zpracování znaleckého posudku a jeho doplňků označit za složitější. Oproti žalobkyni žádné relevantní okolnosti pro zvýšení základní částky zadostiučinění, neshledává a žalobu navrhla v plném rozsahu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 15. 4. 2020 (zjištěno z žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82 (1998 Sb. z 9. 4. 2020; potvrzení žalované o přijetí z 16. 4. 2020). Se zřetelem na skutečnost, že k projednání nároku u žalované k vydání rozhodnutí nedošlo, žalovaná činila existenci odpovědnostního titulu spornou, stejně jako vznik nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi oběma předpoklady.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. 65 C 100/2010 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2010 se žalobkyně domáhala po žalované (v tomto řízení žalobkyni) zaplacení částky 62 749 s přísl. z titulu náhrady škody. Dne 20. 8. 2010 byl vydán platební rozkaz, jenž byl žalované doručen dne 28. 8. 2010. Žalovaná si podala dne 6. 9. 2010 odpor. Na základě referátu soudu z 13. 10. 2010 byl odpor přeposlán k vyjádření protistraně. Vyjádření protistrany došlo dne 22. 10. 2010. Usnesením soudu z 5. 1. 2011 byli účastníci vyzváni ve smyslu ust. § 114a, aby soudu doplnili svá skutková tvrzení a za tím účelem označili důkazy. Vyjádření žalobkyně došlo 14. 2. 2011. Vyjádření žalované došlo 21. 2. 2011. Referátem soudu z 28. 3. 2011 bylo vyjádření žalované přeposláno žalobkyni. Vyjádření žalobkyně došlo dne 18. 4. 2011. Referátem soudu z 15. 7. 2011 bylo vyjádření žalobkyně přeposláno k vyjádření žalované. Další vyjádření žalobkyně došlo dne 8. 7. 2011, tímto podáním žalobkyni žádá, aby soud ve věci nařídil jednání. Další podání žalované došlo dne 17. 8. 2011. Referátem soudu z 12. 10. 2011 bylo nařízeno jednání na 1. 12. 2011. Dne 1. 12. 2011 proběhlo jednání před soudem prvého stupně. Vyjádření žalobkyně došlo dne 26. 12. 2011. Sdělení žalované došlo dne 27. 12. 2011. Další podání žalobkyně došlo dne 30. 12. 2011. Referátem soudu z 16. 2. 2012 bylo nařízeno jednání na 17. 5. 2012. Dne 24. 4. 2012 došla žádost žalované o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize. Referátem soudu ze 14. 5. 2012 bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 17. 5. 2012 došlo další vyjádření žalobkyně. Referátem soudu z 10. 8. 2012 bylo nařízeno jednání na 9. 10. 2012. Referátem soudu z 6. 9. 2012 bylo jednání odročeno na 13. 11. 2012. Dne 13. 11. 2012 proběhlo další jednání před soudem prvního stupně, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo žalobkyni uloženo předložit ve lhůtě 14ti dnů originály smluv o [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [datum], jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 20. 11. 2012 byly soudu předloženy předmětné smlouvy žalobkyní. Tyto byly předloženy jako úředně ověřená kopie. Přípisem soudu z 28. 11. 2012 byla žalobkyně opakovaně vyzvána k doložení originálu těchto smluv. Originály smluv byly předloženy soudu dne 11. 12. 2012. Referátem soudu z 20. 12. 2012 bylo nařízeno jednání na 15. 1. 2013. Dne 15. 1. 2013 proběhlo před soudem prvého stupně další jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo účastníkům dáno poučení podle § 118a o. s. ř. s tím, aby doplnili svá skutková tvrzení a za tím účelem navrhli důkazy. Jednání bylo odročeno na neurčito. Vyjádření žalobkyně došlo 29. 1. 2013. Referátem soudu z 21. 2. 2013 bylo nařízeno jednání na 25. 6. 2013. Referátem soudu z 10. 6. 2013 bylo jednání odročeno na 11. 7. 2013. Přípisem soudu z 13. 6. 2013 byla učiněna žádost na PČR oddělení Žatec. Sdělení PČR došlo soudu dne 14. 6. 2013. Referátem soudu z 24. 6. 2013 soud vyžádal zaslání záznamu z výjezdu policie. Kopie záznamu výjezdu byla soudu zaslána dne 3. 7. 2013. Dne 11. 7. 2013 se ve věci konalo další jednání. Na uvedeném jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu z 19. 9. 2013. Odvolání žalobkyně došlo 1. 10. 2013. Dne 2. 10. 2013 zástupce žalobkyně poslal soudu vyčíslení náhrady nákladů řízení. Usnesením soudu z 22. 1. 2014 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Soudní poplatek byl zaplacen dne 28. 1. 2014. Přípisem soudu z 25. 2. 2014 bylo odvolání žalobkyně zasláno žalované k vyjádření. Vyjádření žalované došlo dne 9. 3. 2014. Na základě předkládací zprávy z 11. 4. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu dne 17. 4. 2014 Městský soud v Praze na základě žádosti respektive oznámení žalobkyně ze 17. 12. 2013 rozhodl usnesením z 23. 5. 2014 o tom, že v odvolacím řízení bude po právní moci tohoto usnesení jednáno na straně žalobkyně se společností [právnická osoba] Dne 3. 6. 2014 přišla žádost žalobkyně o odročení jednání z rodinných důvodů. Referátem soudu ze 4. 6. 2014 bylo k žádosti zástupce žalobkyně jednání odročeno na neurčito. Referátem soudu z 18. 6. 2014 bylo nařízeno jednání na 9. 7. 2014. Dne 9. 7. 2014 se konalo jednání před odvolacím soudem. Usnesením odvolacího soudu z 9. 7. 2014 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc se mu vrátila k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně bylo sděleno, že se má nadále zabývat existencí škody a dojde-li k závěru, že byla škoda způsobena, tak její výší. Na základě referátu soudu z 26. 9. 2014 bylo usnesení rozesláno účastníkům. Na základě referátu soudu z 3. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na 25. 11. 2014. Dne 25. 11. 2014 se konalo další jednání před soudem prvního stupně, na němž bylo vyhlášeno usnesení, kterým žalobkyně byla vyzvána opětovně k doplnění důkazních návrhů ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. Dne 25. 12. 2014 došlo soudu podání žalobkyně. Usnesením z 9. 3. 2015 bylo žalobkyni uloženo, aby složila zálohu na náklady důkazů znaleckým posudkem. Spis byl soudci předložen dne 3. 4. 2015. Z úředního záznamu z 8. 4. 2015 se podává, že byl založen pohyb spisu a přepisován v systému. Na základě referátu soudu z 10. 4. 2015 bylo ověřováno zaplacení zálohy na znalecký posudek. K zaplacení zálohy došlo dne 8. 4. 2015 E-mailovým podáním soudu ze 7. 5. 2015 bylo obráceno na Fakultu elektrotechniky ČVUT s žádostí, zda by bylo možno u nich zadat zadání zpracování znaleckého posudku. Přípisem z 11. 5. 2015 je sděleno, že toto je možné, a to na Katedře telekomunikační techniky. Dne 12. 5. 2015 došla soudu replika žalované k tvrzením žalobkyně z 25. 12. 2014. Usnesením z 19. 5. 2015 byl ustanoven znalec, a to České vysoké učení technické v Praze k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 60-ti dnů. Referátem soudu z 27. 5. 2015 bylo nařízeno jednání na 22. 9. 2015. Dne 27. 5. 2015 došlo podání žalobkyně. Dne 10. 6. 2015 bylo vydáno opravné usnesení k usnesení o ustanovení znalce. Dne 10. 6. 2015 byla znalci zaslána kopie spisu a přílohy ke zpracování znaleckého posudku. Dne 27. 7. 2015 byl soudu předložen zpracovaný znalecký posudek. Referátem soudu z 29. 7. 2015 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům řízení. Zároveň přípisem z 3. 8. 2015 byl znalec vyzván k doplnění vyúčtování. K upřesnění vyúčtování došlo dne 10. 8. 2015. Dne 17. 8. 2015 došlo vyjádření žalované ke znaleckému posudku. Dne 22. 9. 2015 se konalo jednání před soudem prvého stupně. Na jednání bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo účastníkům uloženo do jednoho týdne zaslat soudu písemně otázky na znalce. Referátem soudu z 22. 9. 2015 bylo nařízeno jednání na 20. 10. 2015. Dne 21. 9. 2015 došlo vyjádření žalobkyně ke znaleckému posudku. Dne 23. 9. 2015 došlo vyjádření žalované, jež obsahovalo otázky pro vypracování doplnění znaleckého posudku. Přípisem z 24. 9. 2015 bylo stranám zasláno vyjádření protistrany k znaleckému posudku. Dne 29. 9. 2015 došlo podání žalobkyně, jímž navrhla položení doplňujících otázek znalci. Usnesením z 2. 10. 2015 bylo znalci uloženo, aby zpracoval doplněk ke svému znaleckému posudku. Usnesení bylo znalci zasláno přípisem z 5. 10. 2015. Podání žalobkyně došlo dne 5. 10. 2015. Na základě referátu soudu ze 7. 10. 2015 byl opakovaně předvoláván svědek za užití jiné adresy. Dne 15. 10. 2015 byl soudu předložen doplněk znaleckého posudku. Doplněk znaleckého posudku byl účastníkům přeposlán na základě referátu soudu z 15. 10. 2015. Dne 19. 10. 2015 došlo vyjádření žalované k doplňku znaleckému posudku. Dne 20. 10. 2015 proběhlo další jednání před soudem prvého stupně, na kterém byl vyslýchán znalec a svědek. Na uvedeném jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba v části zamítnuta, a v části bylo žalobě vyhověno. Dne 3. 11. 2015 bylo soudu doručeno vyčíslení nákladů řízení žalobkyně. Usnesením z 20. 10. 2015 soud rozhodl o znalečném. Rozsudek byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu z 19. 11. 2015. Dne 27. 11. 2015 podala žalobkyně podání, ve kterém žádá o opravu sídla zástupce žalované na rozhodnutí soudu. Dne 2. 12. 2015 došlo odvolání žalované. Dne 6. 1.2016 bylo vydáno opravné usnesení. Přípisem soudu z 18. 1. 2016 bylo žalované zasláno odvolání žalobkyně a žalobkyni odvolání žalované k případnému vyjádření. Dne 3. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalované k odvolání žalobkyně. Na základě referátu soudu z 11. 2. 2016 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Soudní poplatek byl uhrazen dne 24. 2. 2016. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 12. 4. 2016. Dne 20. 5. 2016 došla replika žalobkyně. Referátem soudu ze 14. 4. 2016 bylo nařízeno jednání na 23. 5. 2016. Dne 20. 5. 2016 došlo další podání žalobkyně. Dne 23. 5. 2016 se konalo jednání před odvolacím soudem. Na jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně a v části přiznaných zákonných úroků toto změnil tak, že je zamítl s tím, že v postupu soudu prvního stupně neshledal pochybení. Rozhodnutí soudu bylo rozesláno na základě referátu soudu z 27. 7. 2016. Dne 8. 9. 2016 byla žalovanou zaplacena částka na náhradu nákladů státu. Dne 10. 10. 2016 bylo žalovanou podáno dovolání. Usnesením z 2. 11. 2016 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Referátem soudu ze 4. 11. 2016 bylo dovolání žalované zasláno žalobkyni k vyjádření. Soudní poplatek byl uhrazen dne 10. 1. 2017. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 27. 1. 2017. Rozsudek Nejvyššího soudu byl vyhlášen 16. 5. 2018 s tím, že rozsudek odvolacího i obvodního soudu se ve výroku II. zrušují a vrací se k tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že rozsudky byly zrušeny, když soudy rozhodly v rozporu s ustálenou judikaturou a měly se zabývat skutečnou škodou. Spis byl vrácen soudu prvého stupně dne 18. 6. 2018. Na základě referátu soudu z 27. 6. 2018 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům a bylo nařízeno jednání na 27. 7. 2018, a to na základě referátu soudu z 25. 6. 2018. Dne 27. 7. 2018 se konalo další jednání před soudem prvého stupně, na němž bylo opětovně vyhlášeno usnesení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. Dne 25. 8. 2018 došlo podání žalobkyně. Usnesením z 5. 9. 2018 bylo znaleckému ústavu uloženo zpracování doplňku ke znaleckému posudku. Námitky žalované k tomuto usnesení došly dne 2. 10. 2018. Usnesením z 16. 10. 2018 bylo rozhodnuto o uložení doplňujících otázek k doplňku znaleckého posudku. Dne 17. 10. 2018 došel soudu doplněk znaleckého posudku. Usnesením z 18. 10. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném a znalecký posudek respektive jeho doplněk byl rozeslán účastníkům. Vyjádření žalované došlo dne 19. 11. 2018. Referátem soudu z 21. 11. 2018 bylo nařízeno jednání na 14. 12. 2018. Dodatek [číslo] k znaleckému posudku na základě doplňujícího usnesení byl soudu předložen dne 3. 12. 2018. Dodatek byl rozeslán účastníkům dne 14. 12. 2018. Usnesením z 12. 12. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 14. 12. 2018 se konalo jednání před soudem prvého stupně, při kterém byl vyslechnut znalec. Žalobkyni bylo dáno opětovně poučení podle § 118a o. s. ř. Dne 27. 12. 2018 došlo soudu odvolání žalované do usnesení o přiznaném znalečném. Odvolání žalované bylo rozesláno žalobkyni a znaleckému ústavu dne 9. 1. 2019. Dne 12. 1. 2019 došlo vyjádření žalobkyně doplněné podáním z 18. 1. 2019. Na základě předkládací zprávy byl spis předložen odvolacímu soudu dne 12. 2. 2019. Vyjádření znalce došlo dne 14. 1. 2019. Usnesením z 25. 4. 2019 bylo rozhodnuto o změně výše znalečného – změněna výše přiznané odměny a náhrada hotových výdajů znalce. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z 10. 5. 2019. Na základě referátu soudu z 24. 5. 2019 byl obeslán znalec, aby se vyjádřil k výši skutečné škody, k čemuž znalec zaslal dne 28. 5. 2019 odpověď, že toto není možné. Vyjádření znalce bylo rozesláno účastníkům na základě referátu soudu z 31. 5. 2019. Referátem soudu z 6. 6. 2019 bylo nařízeno jednání na 18. 6. 2019. Podání žalobkyně - žádost o odročení došla dne 12. 6. 2019. K žádosti žalobkyně bylo jednání odročeno na 25. 6. 2019. Dne 25. 6. 2019 se konalo další jednání před soudem prvého stupně, na kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo z větší části žalobě vyhověno. Odvolání žalované došlo dne 31. 7. 2019. Odvolání žalované bylo žalobkyni přeposláno na základě referátu soudu z 8. 8. 2019. Usnesením ze 17. 9. 2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Soudní poplatek byl zaplacen dne 20. 9. 2019. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 30. 10. 2019. Na základě referátu z 10. 10. 2019 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 13. 11. 2019. Dne 13. 11. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem. Na uvedeném jednání byl rozsudek potvrzen a v části náhrady nákladů změněn. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 26. 2. 2020. Dne 6. 5. 2020 došlo dovolání žalované. Přípisem z 20. 5. 2020 byla žalobkyně vyzvána k případnému vyjádření k dovolání žalované. Na základě předkládací zprávy byl spis předložen dne 30. 6. 2020 Nejvyššímu soudu. Následně byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jenž jej zapůjčil Ministerstvu spravedlnosti a dále byl spis zapůjčen zdejšímu soudu k nařízenému jednání. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvá od 28. 8. 2010 do současnosti (31. 3. 2021), zhruba 10 let a 7 měsíců.

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 15. 4. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobkyni od 28. 8. 2010, kdy jí byl doručen platební rozkaz. Řízení není skončeno a dosud trvá 10 let a 7 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Předně je třeba uvést, že naříkané řízení vykazuje určitý stupeň právní a skutkové složitosti, žalobkyně se na délce řízení zásadně nepodílela, postup orgánů moci lze hodnotit do určité míry jako nekoncentrovaný, soud shledal v řízení průtah v období od 18. 4. 2011 do 1. 12. 2011, od 24. 4. 20212 do 13. 11. 2012 a od 27. 1. 2017 do 16. 5. 2018 s tím, že se jednalo o řízení s běžným významem pro žalobkyni. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení byla zapříčiněna především nekoncentrovaným postupem soudu prvého stupně, obdobími nečinnosti a s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí doposavad 10 let a 7 měsíců, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobkyni, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 10 let a 7 měsíců, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 143 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.

21. Žalobkyně se v žalobě domáhala odčinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, navýšený o 20 %, neboť se na délce řízení nepodílela, řízení není složité a s ohledem na množství vydaných rozhodnutí. Nicméně jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud vychází při rozhodování o výši odškodnění ze základní částky 15 000 Kč. Horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

22. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i právně složité (– minus 25 %). Jedná se o spor o náhradu škody, v němž žalobkyně vystupuje v pozici žalované. V řízení vyvstávala potřeba nejen zpracování znaleckého posudku, ale i jeho doplňků. O skutkové složitosti svědčí již samo vyjádření znalce, že skutečnou škodu určit jednoznačně nelze (přestože Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů právě s tím, že se mají zabývat skutečnou škodou). Byly prováděny listinné důkazy, výslech svědků, znalce, soud žádal o součinnost PČR – oddělení Žatec. V posuzovaném řízení soud žalobkyni i po 8 letech sporu vyzýval k doplnění skutkových tvrzení.

23. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně a odvolací soud rozhodoval třikrát, Nejvyšší soud bude nyní rozhodovat podruhé. Soud proto s ohledem na počet stupňů soudní soustavy a s ohledem na četnost vydaných rozhodnutí snížil základní částku o 25 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílela. Mnohá vyjádření, žádost o odročení jednání z 24. 4. 2012, neplnění poplatkové povinnosti spolu s podaným odvoláním řízení sice prodloužily, avšak s ohledem na jeho celkovou délku pouze nepatrně, aby soud přistoupil ke snížení zadostiučinění.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci soud shledal v řízení průtah v období od 18. 4. 201, kdy došlo soudu podání žalobkyně do 1. 12. 2011, kdy se konalo jednání, od 24. 4. 2012, kdy došla žádost o odročení jednání do 13. 11. 2012, kdy se konalo další jednání a od 27. 1. 2017 do 16. 5. 2018, kdy byl spis předložen dovolacímu soudu do vydání rozhodnutí Nejvyšším soudem. Na celkovou délku řízení měla vliv především složitost řízení (viz výše), citovaná období nečinnosti a do určité míry i nekoncentrovaný postup obvodního soudu, který účastníky opakovaně vyzýval k doplnění skutkových tvrzení, a to i po 8 letech sporu, což za hospodárné označit nelze, dále došlo dvakrát k odročení jednání na straně soudu (jednání nařízená na 9. 10. 2012 a 25. 6. 2013). Soud proto za postup orgánů veřejné moci zadostiučinění zvýšil o 10 %.

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení je spor o zaplacení peněžité částky (náhradu škody ve výši 62 749 Kč), který souvisí s podnikatelskou činností žalobkyně. Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít za to, že řízení mělo pro žalobkyni sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění, proto se toto kritérium do základní částky zadostiučinění nijak nepromítlo.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 40 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 86 50 Kč (výrok II.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

28. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 15. 4. 2020. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 16. 10. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 15. 4. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 15. 10. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 16. 10. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) s tím, že konec lhůty podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost (§ 605 odst. 2 o. z.).

29. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (143 796 Kč) jako nedůvodnou, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a účasti na jednání dne 24. 3. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

31. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobkyni nijak nepoškozuje.