47 C 79/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce , Spojené státy americké b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce , Spojené státy americké oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 54 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům úrok ve výši 9,29 % ročně z částky 54 000 Kč od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 000 Kč od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobci domáhali zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 48 268,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou ze dne [datum] domáhali na žalované zaplacení celkové částky ve výši 54 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřeli s žalovanou jakožto pronajímatelem nájemní smlouvu (dále jen„ smlouva“) dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejím předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěného ve 2. nadzemním podlaží domu [č.p.], na adrese [adresa], [obec a číslo] – [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem [obec] [anonymizováno] [část obce] (dále jen„ byt“). V souladu s čl. 4 odst. 6 smlouvy složili žalobci na bankovní účet žalované dne [datum] jistotu ve výši 54 000 Kč (dále jen„ jistota“) a nájemné za polovinu měsíce září [rok] ve výši 15 147 Kč. Žalobci v právním zastoupení odeslali žalované výpověď smlouvy a dne [datum] byt předali žalované. Smlouva tak zanikla nejpozději ke dni [datum] a tímto dnem se stala pohledávka žalobců na vrácení jistoty a přirostlých úroků splatnou ve smyslu § 2254 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2235 odst. 1 o. z. Žalobci kromě vrácení jistoty dále požadovali úroky z jistoty ve výši 4,07 % p.a. ve smyslu § 2254 odst. 2 o. z., a to od okamžiku jejího poskytnutí dne [datum] až do okamžiku jejího úplného vrácení k rukám žalobců a dále zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ode dne [datum] do zaplacení. Žalobci se prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] obrátili na žalovanou s předžalobní upomínkou, kterou právní zástupce zaslal v souladu se smlouvou na žalovanou a společnost [právnická osoba], avšak žalovaná do dne podání žaloby ničeho neuhradila.

2. Dne [datum] vydal zdejší soud ve věci platební rozkaz č.j. [číslo jednací], kterým žalované uložil, aby zaplatila ve prospěch žalobců žalovanou částku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.

3. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná dne [datum] včasný odpor, který odůvodnila tím, že žalobci nebyli ochotni akceptovat fakt, že kauce slouží také k zajištění nákladů na vyúčtování služeb a že s ohledem na nárůst cen všech služeb a dodávek vody a elektřiny, nebylo možné odhadnout výši vyúčtování podle předchozích let. Žalovaná uvedla, že po odečtení nedoplatku, který v případě žalobců činil 32 261 Kč, bude rozdíl částek vrácen v měsíci červnu [rok] žalobcům.

4. V replice ze dne [datum] žalobci navrhli částečné zastavení řízení co do částky 54 000 Kč v důsledku částečné úhrady uplatňované pohledávky žalovanou, když žalovaná dne [datum] zaplatila žalobcům částku 51 439 Kč, která představuje jistotu poníženou o nedoplatek za služby za rok [rok] vyúčtovaný žalovanou a splatný dne [datum], přičemž žalobci tento nedoplatek nesporovali. Žalobci dále navrhli ve smyslu § 95 o.s.ř. změnu výroku II. žalobního petitu, neboť při svém výpočtu užili jiné úrokové sazby poskytované v případě korunových úvěrů bankami domácnostem v ČR, než která je v případě úročení jistoty dle § 2254 odst. 2 o.z. užívána, a to tak, že úroky z jistoty ve smyslu § 2254 odst. 2 o. z. požadují ve výši 9,29 % p.a.

5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (dále jen„ Usnesení“) zdejší soud řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. co do částky 54 000 Kč pro zpětvzetí ze strany žalobců v tomto rozsahu zastavil a podle § 95 o.s.ř. připustil změnu žaloby na konečné znění požadovaného úroku na výši 9,29 % ročně z částky 54 000 Kč od [datum] do [datum].

6. Proti Usnesení specifikovaném v bodě 5 výše podala žalovaná nepřípustné odvolání ze dne [datum], ve kterém uvedla, že nikterak nezpochybňovala zákonné právo žalobce jakožto nájemce na úrok ze zaplacené jistoty, který navrhoval původně ve výši 4,07 %, neboť jí přijde logickým aritmetickým průměrem mezi úrokovou sazbou pro úvěry na pořízení bydlení a úrokovou sazbou pro spotřebitelské úvěry pro rozhodné období, tedy září [rok]. Se změnou úrokové sazby na 9,29% p.a. nesouhlasí, když se jedná o nejvyšší sazbu poskytovaných spotřebitelských úvěrů. Uvedla, že složenou jistotu nelze z podstaty věci považovat za formu spotřebitelského úvěru a že přiléhavější je úrok z hypotéčních úvěrů nebo spíše ze státních dluhopisů.

7. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, neboť je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobci výslovně a žalovaná konkludentně podle § 101 odst. 4 o.s.ř., když nereagovala na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

8. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

9. Ze smlouvy soud zjistil, že žalobci jako nájemci uzavřeli se žalovanou jako pronajímatelkou dne [datum] ve smyslu § 2235 a násl. o. z. nájemní smlouvu, jehož předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěného ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa], na adrese [adresa], [obec a číslo] – [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro [obec] [část obce]. Dle čl. IV bod 6 se smluvní strany dohodly, že nájemce převede nejpozději do 3 dnů od podpisu nájemní smlouvy na účet pronajímatele částku ve výši 54 000 Kč. Pronajímatel je oprávněn použít jistotu k úhradě nedoplatků na nájemném, k úhradě plnění spojených s užíváním předmětu nájmu, k úhradě nedoplatku z vyúčtování či úhradě škod, které byly během nájmu na předmětu nájmu způsobeny nájemcem a nebyly vyrovnány. Nedojde-li k čerpání jistoty ze strany pronajímatele, je pronajímatel povinen vrátit nájemci jistotu v plné výši, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce předmět nájmu vyklidil a předal zpět pronajímateli. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobce] provedl dne [datum] úhradu jistoty ve výši 54 000 Kč na č. ú. [bankovní účet]. Z e-mailové korespondence mezi žalobcem a) a žalovanou z [datum] vyplývá, že žalovaná sdělila téhož dne žalobci a) číslo bankovního účtu pro zaslání jistoty ve výši 54 000 Kč, a to č. ú. [bankovní účet]. Ze Zápisu o předání a převzetí ze dne [datum] soud zjistil, že předmět nájmu byl ze strany nájemců předán zpět pronajímateli dne [datum]. Z předžalobní výzvy z [datum], včetně doručenek se podává, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení peněžité jistoty ve výši 54 000 Kč, úroku v obvyklé výše v místě a čase uzavření smlouvy, tj. 4,07 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů na vymáhání. Z výpisu z bankovního účtu za období [datum] – [datum] vedeného na jméno žalobce a) soud zjistil, že žalovaná uhradila na účet M. [celé jméno žalobce] dne [datum] částku ve výši 51 439 Kč.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 2201 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel.

12. Podle § 2254 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

13. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

15. Mezi účastníky nebylo sporu, že mezi nimi byla uzavřena dne [datum] nájemní smlouva k bytu na adrese [adresa], [obec a číslo] – [část obce], jakož skutečnost, že žalobci řádně a včas platili spolu s nájemným zálohy na služby s tím, že za rok 2022 jim vznikl na vyúčtování nedoplatek ve výši 2 561 Kč, o který byla ponížena jistota, kterou žalovaná dne [datum] žalobcům až po podání žaloby vrátila. Dále bylo nesporným, že žalobci složili jistotu ve výši 54 000 Kč na účet žalované ke dni [datum], a že nájem skončil nejpozději k [datum]. Sporná tedy mezi účastníky zůstala jen výše úroků z jistoty, kterou žalobci složili na účet žalované dne [datum] a kterou žalovaná vrátila až dne [datum].

16. Soud žalobcům přiznal ve smyslu ust. § 2254 odst. 1 o. z. úrok z jistoty, když skutečnost, že žalobci dne [datum] složili kauci ve výši 54 000 Kč a že tato jim byla po ponížení o nedoplatek ve výši 2 561 Kč vrácena dne [datum], byla mezi účastníky nesporná. S ohledem na skutečnost, že mezi stranami žádná sazba úroku z jistoty smluvena nebyla a není ani stanovena zákonem, platí dlužník ve smyslu ustanovení § 1802 o. z. úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Zdejší soud vyšel ze statistických údajů publikovaných ve veřejné databázi [příjmení], která je součástí informačního servisu [obec] národní banky. V měsíci září 2017 činila průměrná sazba bankovních úvěrů domácnostem na spotřebu 9,29 % p. a. Jak vyplývá ze samotného znění § 2254 o. z., mají nájemci nárok minimálně na výši zákonného úroku, který byl v době poskytnutí kauce přesahující 8 %. S ohledem na tuto skutečnost by byl úrok ve výši 4,07 % p. a., jak jej požadovala žalovaná, nižší než úrok, na který mají nájemci nárok přímo ze zákona. Soud se tedy ztotožnil s argumentací žalobců ohledně požadované výše úroku z jistoty a tento jim přiznal od okamžiku složení jistoty na účet žalované, tj. od [datum], do okamžiku jejího vrácení žalobcům, tj. do [datum]. Soud ve smyslu § 1970 o. z. přiznal žalobcům i úroky z prodlení, a to až ode dne [datum], když dle čl. IV bod 6 smlouvy byl pronajímatel povinen vrátit nájemci kauci nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy nájemce předmět nájmu vyklidil a předal zpět pronajímateli, tj. do [datum]. Soud je toho názoru, že dohoda s nájemcem na pozdějším termínu vrácení kauce o 1 měsíc, nikterak nájemce na jeho právech ve smyslu § 2235 odst. 1 o. z. nezkracuje a je možná, neboť může být i v jeho zájmu, aby nemusel platbu (z titulu vrácení kauce) nejprve přijímat a pak následně (při zjištění nedoplatků) odesílat.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěšným žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla, přičemž soud zohlednil zastavení řízení, k němuž došlo pro chování žalované, která dlužnou částku uhradila až po podání žaloby, a proto rozhodnul o její povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobců (výrok III.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 000 Kč sestávající z částky 6 520 Kč (2 x 3 260 Kč) za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, porada s klientem přesahující 1 hodinu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), z částky 3 260 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (návrh na vydání opravného usnesení ve věci samé) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 7 908,6 Kč Náklady řízení žalobců celkem činí částku 48 268,6 Kč. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobcům nepřiznal náhradu za úkon ze dne [datum], neboť se nejedná o výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., nýbrž o výpověď nájemní smlouvy, a že neaplikoval § 12 odst. 4 a. t., neboť žalobci v řízení uplatňovali společný nárok a vystupovali ve vzájemné shodě a k násobení náhrady za počet žalobců, za něž byly úkony činěny a jejímu současnému snížení o 20 %, tak nebyl důvod.