47 C 80/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 68 335 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 68 335 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 68 335 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 4. 2021 domáhá výše uvedené částky s odůvodněním, že požaduje peněžité plnění za průtahy v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tvrdil, že byl vyrozuměn na základě vyrozumění soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], exekutorský úřad Přerov, č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 12. 2015, o zahájení exekuce, která bude provedena výše uvedeným exekutorem na základě pověření vydaného Okresním soudem v Prostějově pod č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 11. 2015. Exekučním titulem byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 66 C 285/2012-16 ze dne 18. 6. 2012, k uspokojení pohledávky ve výši 64 916,28 Kč s příslušenstvím. Žalobce obdržel vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané pohledávky dne 21. 12. 2015. Dne 15. 1. 2016 podal žalobce soudnímu exekutorovi návrh na částečné zastavení exekuce na úrocích z prodlení z důvodu jejich promlčení. Oprávněná vyjádřením ze dne 2. 2. 2016 k návrhu žalobce sdělila, že s částečným zastavením exekuce nesouhlasí. Žalobce k tomu dne 11. 11. 2016 reagoval svým stanoviskem, že na částečném zastavení řízení trvá. Řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Prostějově, č.j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2020, které nabylo právní moci ve výroku I. a III. dne 28. 4. 2020 a ve výroku II. dne 10. 4. 2020, kterým bylo návrhu navrhovatele vyhověno. Žalobce uvedl, že na řízení o částečném zastavení exekuce jsou kladeny nároky co do jeho rychlosti, neboť tím žalobce získává jistotu, zda vůči němu bude exekuce realizována v plném rozsahu či nikoliv. Žalobce dále uvádí, že se nejedná o řízení složité, jednalo se o pouhé posouzení, zda došlo či nedošlo k promlčení části úroků z prodlení uplatněných oprávněnou. Řízení před soudem prvního stupně trvalo přes čtyři roky od zahájení exekuce a podání návrhu na částečné zastavení exekuce, v čemž žalobce shledává nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Žalobce požaduje za nepřiměřenou délku řízení odškodnění nemajetkové újmy ve výši 68 335 Kč za 4 roky a 5 měsíců, když uvedl, že se jednalo o věc, která nebyla složitá, žalobce svým jednáním nepřispěl k průtahům v řízení a řízení pro něj mělo velký význam. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 16. 7. 2020.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Exekučního úřadu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka] a u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná uplatněný nárok projednala dne 21. 5. 2020 a konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná dále ke svým tvrzením uvedla, že řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 12. 11. 2015, vůči žalobci pak dne 21. 12. 2015 vyrozuměním o zahájení exekuce, když žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení povinného. Dne 26. 11. 2015 bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce, v mezidobí podal povinný návrh na částečné zastavení exekuce, následně došlo k doplacení vymáhané pohledávky a nákladů exekuce a dne 4. 1. 2017 byly exekuční příkazy zrušeny. Dne 7. 6. 2019 předložil soudní exekutor soudu k rozhodnutí námitky povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dne 31. 3. 2020 rozhodl soud usnesením o částečném zastavení exekuce a vypořádal se s námitkami. Tímto bylo dne 28. 4. 2020 řízení pravomocně skončeno. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to zejména v období nečinnosti od 31. 3. 2016, kdy soudní exekutor postoupil návrh na částečné zastavení exekuce do 31. 3. 2020, kdy bylo o částečném zastavení exekuce rozhodnuto. Žalovaná poukazuje na skutečnost, že exekuční řízení bylo vedeno pro porušení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému částku ve stanovené lhůtě k plnění a pokud takto porušil svoji povinnost, pak nemohl být v rámci řízení v nejistotě ohledně jeho výsledku, neboť mu muselo být zřejmé, že povinnost k zaplacení částky bude muset být splněna. Odškodňovat újmu by pak bylo v rozporu se zásadou, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání. Pokud by žalobce jako povinný zaplatil na základě vykonatelného exekučního titulu, nemuselo být vykonávací řízení vůbec zahajováno. Z výše uvedených důvodů žalovaná považuje poskytnuté odškodnění formou konstatování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení za dostačující a navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce k tvrzením žalované uvedl, že není pravdou, že mu negativní výsledek soudního řízení u Okresního soudu v Prostějově musel být dopředu znám, když naopak byl v tomto řízení úspěšný, neboť se nárok na náhradu nemajetkové újmy týká pouze části exekučního řízení, a to jeho zastavení z důvodu promlčení úroků z prodlení. Žalobce tvrdí, že dopředu nemohl znát výsledek řízení, byl nucen uhradit i úroky z prodlení, aby nedošlo k postižení majetku v exekuci, byl po dobu řízení v nejistotě, zda mu již uhrazené úroky z prodlení budou vráceny. Úroky byly po žalobci vymáhány neoprávněně, a proto jeho jednání nebylo v rozporu se zásadou, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání a nemůže být postihován za to, že se bránil části neoprávněné exekuce. Žalobce dále uvedl, že se domnívá, že období nejistoty po dobu vedení exekučního řízení mělo negativní vliv na jeho zdravotní stav a přispělo ke vzniku závažného [anonymizováno] onemocnění [zdravotní stav] [anonymizována tři slova] a současně z toho důvodu není schopen vykonávat svou práci a je bez finančních prostředků.

4. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, neboť tato je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Z uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy nesprávným úředním postupem ze dne 13. 7. 2020 a ze stanoviska žalované z 21. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce předběžně uplatnil u žalované svůj nárok dne 16. 7. 2020. Žalovaná uplatněný nárok uznala a ve svém stanovisku konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, čímž bylo porušeno právo žadatele na projednání věci v přiměřené lhůtě, a to v období od 31. 3. 2016 do 31. 3. 2020. Konstatování porušení práva shledala žalovaná vzhledem k možné způsobené nemajetkové újmě za dostačující a zadostiučinění v penězích neposkytla.

7. Ze spisu Exekutorského úřadu Přerov, sp. zn. [spisová značka], byly zjištěny následující skutečnosti. Dne 16. 12. 2015 rozhodl soudní exekutor Vyrozuměním o zahájení exekuce, které bylo žalobci doručeno dne 21. 12. 2015 spolu s výzvou dle § 46 e. ř. k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti. Téhož dne byl vydán exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky než z účtu povinného, který byl povinnému doručen dne 21. 12. 2015. Dne 18. 1. 2016 byl doručen návrh povinného na částečné zastavení exekuce. Dne 18. 1. 2016 byl vydán exekuční příkaz [číslo jednací] ex [číslo], kterým exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky srážkami ze mzdy povinného, a který byl povinnému doručen dne 26. 1. 2016. Dne 27. 1. 2016 doručeno povinným sdělení o plnění dluhu. Dne 1. 2. 2016 byl vydán exekuční příkaz č. j. 103 ex [číslo], kterým exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu povinného a dále téhož dne vydáno usnesení s výzvou k vyjádření k návrhu na částečné zastavení exekuce, dne 2. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření oprávněného k návrhu, že s částečným zastaveném exekuce nesouhlasí. Dne 5. 2. 2016 bylo rozhodnuto Příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací]. Dne 24. 3. 2016 byl spis postoupen soudu s návrhem na rozhodnutí o částečném zastavení exekuce. Dne 2. 4. 2016 následuje vyrozumění účastníků o převzetí spisu a dne 4. 1. 2017 vydáno usnesení o zrušení exekučních příkazů.

8. Ze spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. [spisová značka], byly zjištěny následující skutečnosti. Dne 12. 11. 2015 byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena žádost o pověření a nařízení exekuce soudního exekutora, spolu s exekučním návrhem, kterým se oprávněný u soudního exekutora domáhá plnění povinného [celé jméno žalobce] (v tomto řízení žalobce) na základě rozsudku vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod č.j. 66 C 285/2012 ze dne 18. 6. 2012, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2012, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 416,28 Kč s úroky z prodlení a náhrada nákladů řízení. Dne 26. 11. 2015 soud vydal pod pod č.j. [číslo jednací] Pověření soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov, k vymáhání pohledávky ve výši 64 916,28 Kč s příslušenstvím. Dne 21. 12. 2015 bylo povinnému doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. Dne 31. 3. 2016 byl soudu k rozhodnutí předložen návrh povinného na částečné zastavení exekuce, neboť dle povinného došlo k promlčení části požadovaných úroků. K návrhu bylo přiloženo vyjádření oprávněné. Dne 4. 4. 2016 byl spis předložen soudci. Dne 9. 11. 2016 nahlížel povinný do spisu. Dne 11. 11. 2016 podal povinný stanovisko k vyjádření oprávněné a dne 16. 11. 2016 doložil korespondenci mezi oprávněnou a povinným, v němž se vyjádřil, že dluh neuznává. Dne 16. 10. 2017 byla soudu doručena žádost Exekutorského úřadu Přerov o sdělení, zda již bylo o návrhu na částečné zastavení exekuce rozhodnuto. Dne 26. 7. 2018 nahlížel povinný do spisu. Dne 7. 8. 2018 proběhla prověrka exekučních věcí starších 1 roku za účelem zjištění případných průtahů. Dne 16. 5. 2019 bylo Exekutorským úřadem Přerov soudu oznámeno, že exekuce byla vymožena a soud má rozhodnout o postoupeném návrhu na částečné zastavení exekuce tak, že řízení bude zastaveno dle § 103, 104 a 254 odst. 1 o. s. ř. Následuje žádost zástupce povinného ze dne 20. 5. 2019 ke sdělení, kdy bude ve věci rozhodnuto. Dne 7. 6. 2019 byla soudu předložena rozhodnutí č.j. [číslo jednací] ze dne 15. 5. 2019 a č.j. [číslo jednací] ze dne 5. 2. 2016 k rozhodnutí o námitkách povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 5. 2019 (námitky ze dne 20. 5. 2019). Dne 10. 6. 2019 proveden výpis z CEO a spis předložen soudci. Následuje úřední záznam soudkyně ze dne 30. 12. 2019, z něhož vyplývá, že dne 6. 12. 2019 prostudovala spis, vyhledávala relevantní judikaturu a následně bylo zjištěno, že na rozsudku chybí údaj o tom, kdy rozsudek nabyl právní moci a údaj o jeho vykonatelnosti je špatně čitelný a z tohoto důvodu bude rozhodnuto až bude k dispozici spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 66 C 285/2012, neboť datum právní moci má pro rozhodnutí ve věci zásadní význam. Referátem z téhož dne zažádáno o zapůjčení spisu OS pro Prahu 1. Následuje úřední záznam ze dne 20. 1. 2020 o provedení fyzické prohlídky spisu v rámci prověrky. Dne 30. 1. 2020 referát s urgencí OS pro Prahu 1 zapůjčení spisu. Následuje záznam o spisové kontrole ze dne 21. 2. 2020 o provedení prověrky spisu předsedou soudu. Následují výpisy z obchodního rejstříku, CEO a ČAK. Dne 31. 3. 2020 proveden úřední záznam obsahující výpočet nákladů, kdy bylo zjištěno, že odpovídá příkazu k úhradě nákladů exekuce dle [číslo jednací]. Dne 31. 3. 2020 bylo usnesením č.j. [číslo jednací] výrokem I. rozhodnuto o částečném zastavení exekuce co do napadených úroků z prodlení z důvodu jejich promlčení, výrokem II. byl změněn příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora a výrokem III. bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněné zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení. Dne 7. 4. 2020 bylo rozhodnutí zasláno exekutorovi k jeho rozeslání účastníkům. Dne 6. 5. 2020 byla dle Záznamu o spisové kontrole provedena předsedou soudu další dodatečná spisová kontrola. Dne 14. 5. 2020 byly exekutorským úřadem doručeny doklady o doručení usnesení účastníkům. Dne 19. 5. 2020 byla vyznačena doložka právní moci na usnesení [číslo jednací], rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 2020 ve výrocích I. a III a dne 10. 4. 2020 ve výroku II. Dne 27. 5. 2020 odesláno rozhodnutí s doložkou PM exekutorovi. Dne 20. 7. 2020 došlo OS v Prostějově oznámení soudního exekutora o skončení exekuce, když zcela vymohl pohledávku oprávněného proti povinnému, včetně jejího příslušenství a nákladů řízení.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil.

15. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 68 335 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. Soud se nejprve zabýval otázkou samotné délky řízení, a zda Okresní soud v Prostějově vydal rozhodnutí ve výše uvedeném řízení v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Co se týká hodnocení jednotlivých kritérií rozhodných pro posuzování přiměřenosti délky napadeného řízení, soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům. Řízení ve vztahu k žalobci jako povinnému trvalo ode dne 21. 12. 2015, kdy mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce do 28. 4. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 31. 3. 2020, [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce. Celková relevantní doba řízení tedy činí 4 roky a 4 měsíce. Na posuzované exekuční řízení nelze nahlížet jako na řízení složité a žalobce se na jeho délce nikterak negativně nepodílel. V řízení probíhajícím u Exekutorského úřadu v Přerově lze konstatovat, že exekutor činil úkony bez průtahů a jednalo se o řízení plynulé. Za období nečinnosti považuje soud dobu od 31. 3. 2016 do 10. 6. 2019, kdy po předložení věci Okresnímu soudu v Prostějově nebyly ve věci činěny úkony, spis byl opakovaně předkládán ke kontrole věcí starších a přes to v řízení docházelo k průtahům v řízení.

17. Soud se dále zabýval hodnocením kritéria významu řízení pro účastníka, když v daném případě se ve věci rozhodovalo o povinnosti k plnění dluhu povinného, jehož součástí byly dle návrhu povinného též promlčené úroky. Soud dospěl k závěru, že na řízení o návrhu na částečné zastavení exekuce týkající se části úroků, které jsou příslušenstvím vymáhaného dluhu, nelze nahlížet jako na řízení samostatné, neboť závazek vznikl z existujícího dluhu, k jehož plnění byl povinný pravomocným rozsudkem zavázán. Nejedná se tedy o případ, že by účastníku řízení povinnost dluh uhradit vůbec nevznikla, ale z důvodu uplynutí lhůty k uplatnění práva již nebyl k úhradě jeho plné výše povinen, tedy plnění části úroků se stalo pro oprávněného soudně nevymahatelné, ačkoliv samotný dluh, který byl předmětem exekučního řízení, vznikl a v době zahájení řízení stále trval. Soud neshledal, že by se v exekučním řízení nacházel povinný v nejistém postavení, neboť mu bylo zřejmé, že mu vznikla povinnost k úhradě dluhu, který v průběhu exekučního řízení uhradil, nelze tedy tvrdit, že by se nacházel v nejistotě týkající se povinnosti plnit své peněžité závazky.

18. Soud se ztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu České republiky uvedeném v rozsudku pod sp. zn. 30 Cdo 4670/2016, který se vyjádřil ve věci významu řízení pro účastníky následovně:„ V souvislosti s otázkou, zda je soud při posuzování kritéria významu řízení pro poškozeného oprávněn přihlédnout k jeho výsledku, Nejvyšší soud dospěl v rozsudku ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009, k závěru, že účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného podle § 31a OdpŠk je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. Samotný výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo (včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného), a tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně rozhodný. Výjimku by představovala jen situace, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám, například v případě uplatnění promlčeného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011), nebo v případě pokud se nejistota poškozeného ohledně výsledku řízení omezuje pouze na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl (srov. rozsudek Nejvyššího sodu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015), což ze skutkových zjištění v projednávané věci neplyne.“ Dále se k této otázce vyslovil též v rozhodnutí pod sp. zn. 30 Cdo 3370/2011, a to následovně:„ Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, v dané věci vyjádřeného výší požadované částky. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobce, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 09. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Nejvyšší soud p, sp. zn. I. ÚS řitom opakovaně zdůraznil, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010).“ Soud v návaznosti na výše nastíněné závěry Nejvyššího soudu uzavřel, že zde není naplněno kritérium nejistoty postavení účastníka v řízení, neboť povinný si byl vědom své povinnosti splnit dluh na základě pravomocného soudního rozhodnutí řádně a včas a promlčení části úroků povinného nevystavila do nového postavení, neboť si byl po celou dobu vědom, že je k úhradě dluhu povinen, což prokázal již tím, že v průběhu řízení dluh uhradil a rozhodnutí soudu mohlo celkový dopad do majetkové sféry povinného pouze nepatrně zmírnit, nikoliv však odvrátit důsledky spojené s postižením majetku povinného v případě nesplnění dluhu v exekučním řízení.

19. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že u Okresního osudu v Prostějově došlo v exekučním řízení k porušení zásady rychlosti a je na místě konstatovat, že došlo k porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě. Je však na místě přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce si byl po celou dobu řízení vědom, že je v postavení dlužníka, byl srozuměn s výší jistoty i s částí úroků, které v exekučním řízení nesporoval a dluh v jeho průběhu uhradil, proto soud považuje konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě za adekvátní zadostiučinění poskytnuté za nepřiměřenou délku řízení.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Ačkoliv bylo žalobě vyhověno pouze zčásti, soud ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015 a nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1310/09, uzavřel, že žalobce byl ve věci úspěšný v celém rozsahu a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, neboť žalovanou byla satisfakce poskytnuta až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku. Náklady žalobce ve výši 2 600 Kč jsou v daném případě představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a dále paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony á 300 Kč (žaloba a vyjádření ze dne 4. 6. 2021) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.