47 C 97/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 2 757 400 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 2, 757.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na nákladech státu částku 4 122 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 6. 10. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 2 757 400 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady škody způsobenou nezákonným rozhodnutím v řízení zahájeném usnesením Policie ČR pod [číslo jednací] z 19. 12. 2014 o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 trestního řádu. Dne 3. 11. 2015 byla podána Okresním státním zastupitelstvím ve [obec] na žalobce obžaloba pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j.: [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 30. 3. 2020, ta však nárok v šestiměsíční lhůtě neprojednala. Žalobce uvedl, že mu vlivem nezákonného rozhodnutí byla způsobena škoda v podobě ušlého zisku, neboť z důvodu nezákonného trestního stíhání nemohl nastoupit po tuto dobu na pozici ředitele ve [právnická osoba], s.r.o., [IČO]. Na základě nabídky společnosti měl jeho měsíční výdělek dosahovat částky 3 000 EUR, který měl být navýšen o bonusy ve výši 30 % z této částky. Žalobce měl nastoupit na pozici v březnu roku 2015, avšak společnost se rozhodla žalobce pro probíhající trestní stíhání nezaměstnat z důvodu obav o dobrou pověst společnosti. Žalobce se touto žalobou domáhá ušlého zisku za období od 1. 4. 2015 do listopadu 2017, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek č. j.: [číslo jednací]. Žalobce byl namísto toho od [datum] zaměstnán u [jméno] [příjmení], [IČO], kde pobíral mzdu ve výši 10 000 Kč měsíčně. Za toto období se domáhá ušlého zisku v rozsahu rozdílu mezi přepočtenou nabízenou mzdou u [právnická osoba], s.r.o., ve výši 101 400 Kč a částkou 10 000 Kč, kterou pobíral u tehdejšího zaměstnavatele, který představuje 91 400 Kč měsíčně a za 11 měsíců pak celkem částku 1 005 400 Kč. Následně byl žalobce zaměstnán v období od 10. 3. 2016 do 12. 9. 2016 u [právnická osoba] s.r.o., kde činil jeho měsíční výdělek 28 000 Kč hrubého a za toto období se žalobce domáhá rozdílu mezi skutečným dosaženým výdělkem a částkou, kterou by pobíral u [právnická osoba], s.r.o., ve výši 440 400 Kč (73 400 Kč za 6 měsíců). Následujících 5 měsíců byl žalobce bez příjmů a za tuto dobu požaduje ušlý zisk v částce 507 000 Kč (101 400 Kč za 5 měsíců). Od 1. 3. 2017 byl žalobce až do právní moci rozsudku zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., kde jeho hrubá mzda činila 12 000 Kč a za tuto dobu požaduje náhradu výdělku ve výši 804 600 Kč (89 400 Kč za 9 měsíců). Žalobce dále uvedl, že vzhledem k nezákonnému trestnímu stíhání nezískal práci u [právnická osoba] s.r.o., kde, nebýt trestního stíhání, mohl být zaměstnán za měsíční mzdu 2 600 švýcarských franků a dále u společnosti [právnická osoba], kde mu bylo také sděleno, že by trestní stíhání žalobce vrhalo na společnost špatné světlo. Závěrem žalobce uvádí, že stále není schopen dosahovat adekvátních výdělků, neboť byla poškozena jeho dobrá pověst, profesní růst a kariéra. V podání ze dne [datum] žalobce doplnil, že od [datum] do [datum] působil na poloviční úvazek na pozici provozního technika u zaměstnavatele – [jméno] [příjmení], [IČO]. V rámci něhož pobíral průměrnou mzdu ve výši 10 000 Kč měsíčně. Od [datum] do [datum] pracoval na plný úvazek jako provozní technik s měsíčním výdělkem ve výši 28 000 Kč hrubého u [právnická osoba] s. r. o. Konečně od [datum] do [datum] byl zaměstnán u [právnická osoba] na pozici provozního technika na poloviční úvazek, kdy jeho hrubá mzda činila 12 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 5. 11. 2020, kde uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 2 757 400 Kč, představující ušlý zisk, který mu měl vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná uplatněný nárok dne [datum] projednala, nárok na náhradu škody žalobci neposkytla a jeho žádost zamítla. Žalovaná poukázala na § 30 zákona č. 82/1998 Sb., kdy se náhrada škody poskytuje v prokázané výši. Žalobce v žalobě však poukazuje na hypotetické nároky, které nemohou být podkladem pro rozhodnutí o náhradě ušlého výdělku, neboť žalobce nepředkládá doklady, na jejichž základě by bylo možné učinit nepochybný závěr, že žalobci škoda v této výši vznikla. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná závěrem navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil, a to dne [datum]. Dále nebylo sporu, že usnesením Policie ČR č. j.: KRPZ [číslo] 2014 [číslo] z [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Následně byla proti žalobci pro uvedený trestný čin podána obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j.: [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu.

5. Z prohlášení společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že žalobce se v únoru roku 2016 ucházel o práci provozního technika, přičemž na tuto pozici jej daná společnost nepřijala z důvodu trestního stíhání, neboť by to vrhalo špatné světlo na společnost.

6. Z prohlášení společnosti [právnická osoba] ze [datum] se podává, že jmenovaná společnost v březnu 2016 zaměstnala zdejšího žalobce, přičemž v září roku 2016 po vzájemné dohodě ukončili spolupráci. V roce 2018, po ukončení trestního stíhání žalobce, společnost žalobce znovu zaměstnala, nicméně z důvodu jeho špatných pracovních výkonů došlo ještě téhož roku k ukončení spolupráce s tím, že žalobce již nepracoval tak důsledně, pracovní výkon žalobce hodnotila jako chabý.

7. Z prohlášení [anonymizována dvě slova] ze [datum] vyplývá, že v březnu 2016 hledala provozního ředitele pro své podnikání, přičemž na uvedenou pozici byl zdejší žalobce dle předmětné společnosti velmi vhodným uchazečem, avšak po zjištění, že je proti němu vedeno trestní stíhání pro zločin podvodu, společnost od dohodnuté pracovní spolupráce upustila.

8. Ze sdělení [právnická osoba] s.r.o. z [datum], vzal soud za prokázané, že se o trestním stíhání proti žalobci dozvěděl poté, co požadoval, aby si žalobce zajistil zbrojní průkaz z důvodu rozšíření pracovních aktivit, čemuž vzhledem k trestnímu stíhání nemohl žalobce vyhovět, pročež z uvedeného důvodu ukončili s žalobcem spolupráci.

9. Ze svědeckého výslechu svědka [jméno] [příjmení], jenž uvedl, že žalobce zná dlouhé roky, a to jak po stránce obchodní, tak soukromé, dříve si od žalobce pronajímal auta, má soud za zjištěné, že žalobce jej požádal o potvrzení, že ho chtěl zaměstnat. Spolupráci s žalobcem domlouval někdy v roce 2016 (pro společnost svědka [příjmení] ve Švýcarsku, jež ve Švýcarsku figuruje zhruba od roku 2009), a to na pozici technicko - marketingového ředitele, žalobce měl mít dohled nad dělníky na stavbách, vyřizování úředních záležitostí, komunikaci se zaměstnanci, přičemž svědek byl přesvědčen o tom, že žalobce by ji v cizím prostředí zvládl po zaučení, přičemž svědek byl přesvědčen o tom, že žalobce by ji v cizím prostředí zvládl po zaučení. K dotazu soudu vypověděl, že jako o kandidátech uvažoval ještě o dalších dvou, 3 osobách, kteří by však měli problémy s vycestováním, jejich jména nebyl s to u jednání soudu uvést. Tato pozice zůstala dodnes neobsazena, svědek ani jeho společnost žádné inzeráty k obsazení této pracovní pozice nikde nezveřejňovala. K dotazu soudu, jak by žalobce komunikoval s úřady, svědek odpověděl v češtině, posléze, že s úřady by komunikovat vůbec nemusel, co by nezvládl, vyřešila by sekretářka nebo účetní. Domlouvali se na podmínkách spolupráce, párkrát se setkali, ale vzhledem k tomu, že žalobce svědka informoval o vedení trestního řízení, tak ze spolupráce sešlo. Obával se, že by pro žalobce nezískal povolení k pobytu ve Švýcarsku. Nicméně k podpisu pracovní smlouvy či jakékoli písemné komunikaci ohledně této pracovní pozice mezi nimi nedošlo. Po skončení trestního stíhání se však již znovu o spolupráci nebavili. O jiném trestním stíhání žalobce nevěděl, pokud je ve [obec], snaží se s lidmi vůbec nestýkat.

10. Z pracovní smlouvy z [datum] se podává, že tu žalobce uzavřel se [právnická osoba] s. r. o. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Hrubá měsíční mzda byla stanovena na částku 12 000 Kč, nástup byl stanoven ke dni [datum] s tím, že žalobce vykonával práci na poloviční pracovní úvazek jako provozní technik.

11. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] se podává, že tu žalobce uzavřel se [právnická osoba] s. r. o. s nástupem ke dni [datum] s tím, že práci bude vykonávat na plný pracovní úvazek jako provozní technik. Hrubá mzda byla stanovena na částku 28 000 Kč měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dodatek ke smlouvě z [datum] vzal soud za zjištěné, že žalobce se spolu se zaměstnavatelem dohodl, že smlouva se uzavírá na dobu určitou a to do [datum].

12. Z výslechu žalobce soud zjistil, že má dlouholetou bohatou praxi v podnikání, a to v oblasti logistiky, skladování nebo provozování čerpacích stanic. Trestním stíháním se dostal do situace, kdy byl pro spoustu lidí nezaměstnatelným, neboť přesto, že měl čistý trestní rejstřík, hrozil mu trest odnětí svobody dva až osm let. Uvedl, že do roku 2012 podnikal, kdy podnikání ho finančně zajistilo. Měl v tu dobu čtyřletého syna, a jelikož se mu chtěl více věnovat, od podnikání upustil s tím, že si chtěl odpočinout, věnovat se více synovi a najít si nějakou jinou kreativní a inspirující práci. Vypověděl, že mzdu měl asi 25 000 Kč čistého měsíčně, koupil si nemovitosti, které mu dodnes generují zisk. Má asi šest bytů, které pronajímá a dále garáže, které rovněž pronajímá. Uvedl, že v roce 2012 měl spoustu nabídek, ale necítil se na to, aby šel do státní správy a nabídky ze soukromého sektoru odmítal, neboť se mu nelíbila firemní kultura nebo pracovní druh či vedení společnosti. V roce 2014 za ním přišel Ing. [příjmení], jeho dlouhodobý obchodní partner s tím, že mu nabídl pozici ředitele svého hotelu [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] na Slovensku. Uskutečnily se asi dvě nebo tři schůzky, kde mu Ing. [příjmení] sděloval podrobnosti týkající se nabízené pracovní pozice s tím, že měl šest dnů zůstat na hotelu a jeden den v týdnu měl mít volno. Byla mu nabídnuta mzda 3 000 Euro. K dotazu soudu, jaké byly formální požadavky Ing. [příjmení] na tuto pozici, žalobce vypověděl, že flexibilita a ochota pracovat. Uvedl, že práci považuje za sebeuspokojení, prostředků z nemovitostí má dost, nyní je zaměstnán u [právnická osoba], kde má plat asi 70 000 Kč měsíčně, kdy tento nižší plat je vyvážen velmi slušnou výbavou kanceláře a nadstandardní vozovým parkem. Uvedl, že o jeho trestním stíhání věděla celá obec ze [obec], který má asi [číslo] obyvatel. U zaměstnavatele [anonymizováno] vykonával rozvoz zásilek. Uvedl, že u pana [příjmení] pracoval na poloviční úvazek, rejstřík trestů ho nezajímal. K dotazu soudu, proč ukončil toto zaměstnání, uvedl, že již nechtěl rozvážet od rána do večera balíky a nosit pečivo. Následně pracoval u [právnická osoba], kde byl nespokojený, neboť tvořil tzv. střední můstek mezi zaměstnanci a majitelem společnosti. Fungoval jako tzv. nárazník. Pracovní činnost nemohl vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a proto se rozhodl tuto práci ukončit, neboť příjem z nemovitostí mu i tak dostatečně pokryl běžné výdaje. Po nějaké době ho oslovil pan [příjmení] s tím, že má provdanou sestru ve Švýcarsku, má tam stavební společnost a nabídl mu práci. Dělal by dohled nad pracovníky pana [příjmení] a zprostředkovával by komunikaci s úřady. Nabídka ho lákala, bral to jako výzvu. Tuto nabídku zvažoval celkem vážně. K dotazu soudu uvedl, že i když není stavař, pozná, jestli kuchyňská linka je namontována rovně nebo nakřivo. Jestli je ve stavbě malá nebo velká spára. Uvedl, že má dobrý úsudek. Vypověděl, že pana [příjmení] zná z podnikání. Spolupracovali spolu. Když mu žalobce sdělil, že o jeho pracovní nabídku má zájem, avšak upozornil ho, že je trestně stíhán, pan [příjmení] z nabídky vycouval s tím, že zaměstnat žalobce by pro něj bylo riziko. Dále vypověděl, že měl nabídku od [právnická osoba] [příjmení], což je velký autobazar, avšak majitelka společnosti mu sdělila, že jej nemůže zaměstnat, že mu nemůže svěřit finanční hotovost, když ví, že je stíhaný za podvod. Uvedl, že má za to, že jeho schopnosti, dovednosti, znalosti, zručnost, práce, vzdělání, komunikativní dovednosti jsou na takové úrovni, že nemusí rozvážet balíky a nemusí dělat pomocné práce ve výrobě. [příjmení] [příjmení] zná také již dlouho, znají se z dětství. K dotazu soudu vypověděl, že není schopen říci, na jak dlouho měl být zaměstnán a jestli by ho to bavilo, jestli by u té práce vydržel v řádu měsíců nebo v řádu let. K dotazu žalované, zda uvedené trestní stíhání byla jeho první zkušenost s trestním stíháním, uvedl, že byl amnestován prezidentem republiky a že na jeho osobu má být pohlíženo jako na nestíhaného. Pokud měl uvést, za jaký trestný čin byl stíhán, odmítl vypovídat. V době, kdy toto trestní stíhání probíhalo, byl na vrcholu podnikatelské kariéry, nikoho to nezajímalo.

13. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], dlouholetého známého žalobce (po dobu 15 – 20 let), soud zjistil, že svědek hledal vhodného kandidáta na práci do svého hotelu ([anonymizována tři slova], největší hotel v [územní celek]) na manažerské pozici, a měl zájem se s žalobcem domluvit na spolupráci, žalobce by musel na uvedené pozici bydlet na hotelu, být neustále k dispozici. Jeho požadavek na žalobce byla flexibilita a pracovní nasazení, o nich věděl, že jimi žalobce disponuje. Potvrdil, že v případě žalobce uvažoval o platu kolem 100 000 Kč v přepočtu na české koruny, po zkušební době by uvažoval i o vyšší mzdě. Nabídku zaměstnání probírali u něho doma. Následně se však dozvěděl o trestním stíhání žalobce kvůli podvodu nebo zpronevěře, pročež bylo problematické žalobce zaměstnat na pozici, ve které měl dohlížet na ostatní zaměstnance, jestli například nekradou jídlo z restaurace nebo neberou peníze z pokladny. Po skončení trestního stíhání žalobce už o další možné spolupráci nejednali. Jiné kandidáty na tuto pozici neměl, respektive o žádných jiných kandidátech neuvažoval. Žalobce znal z doby, kdy provozoval autodopravu.

14. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], bývalého a zároveň současného nadřízeného žalobce ve [právnická osoba], s.r.o., soud zjistil, že poté, co koupil [právnická osoba], kam potřeboval sehnat nějakého zaměstnance, který by mu pomohl s provozem, vybral si žalobce, neboť měl s tímto oborem letité zkušenosti. Tato společnost také pronajímala auta, dodávky, poskytovala odtahové služby, tedy působila v dřívějším oboru podnikání žalobce. Nicméně svědek připustil, že na žalobci bylo vidět, že ho něco trápí. O trestním stíhání žalobce se dozvěděl až poté, kdy chtěl rozšířit firemní aktivitu o převoz střeliva, munice a zbraní, pročež po žalobci požadoval, aby si zařídil zbrojní průkaz. To však nešlo kvůli jeho trestnímu stíhání. Proto následně rozvázali pracovní poměr. Na jeho pozici již nikdo nenastoupil, vše si zajišťoval sám. K dotazu soudu, na okolnosti zakázky se zbraněmi uvedl, že měla být až na konci roku, vzhledem k tomu, že neměl zajištěné řidiče ani vozidla, se o tuto zakázku ani později neucházel.

15. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím předvídanou § 14 OdpŠk, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

21. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 25 Cdo 1487/200).

22. Jako u každého odpovědnostního vztahu, i v případě odškodňovacího zákona je pro naplnění objektivní odpovědnosti státu nutné, aby došlo k současnému splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (v tomto případě se jedná o nezákonné rozhodnutí), vznik škody (ušlého zisku) a příčinná souvislost mezi nimi.

23. Za ušlý zisk nutno považovat újmu, která poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodní události nedošlo na jeho straně k rozmnožení majetkových hodnot, ačkoli se opak dal s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat. Obráceně řečeno ačkoli poškozený mohl s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat rozmnožení svého majetku, k tomuto působením škodní události nedošlo. Podle autorů komentáře k občanskému zákoníku„ nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno, že při pravidelném běhu věcí-nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) -mohl poškozený důvodně očekávat rozmnožení svého majetku, k němuž nedošlo právě v důsledku jednání škůdce (škodní události).“ (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol., Občanský zákoník I., § 1-459. Komentář, s. 1138, Praha 2008). [jméno] [příjmení] v komentáři k zákonu 82/1998 Sb. uvádí:„ Ušlý zisk představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala, tedy že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se skutečně dostavil, jestliže by tomu nezabránila škodná událost, tj. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup.

24. Nicméně soud po provedeném dokazování má za to, že u žalobce nastala pouhá pravděpodobnost, že by se jeho majetkový stav mohl v budoucnosti zvětšit. Žalobce odvozoval výši ušlého zisku od mzdy, jíž měl mít jako ředitel v hotelu [anonymizováno] v [anonymizováno], tj. 101 400 Kč měsíčně v přepočtu na celé koruny s tím, že nárok uplatnil za období od [datum] do listopadu 2017 se zohledněním skutečnosti, že pokud byl v mezidobí někde zaměstnán (u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], či [právnická osoba] s.r.o.), tuto měsíční mzdu ponížil o svůj tehdejší příjem. Po provedených výsleších všech žalobcem navrhovaných svědků, pana [příjmení], [příjmení] a [příjmení], bylo prokázáno, že všichni tři jsou dlouholetí známí žalobce, všichni ho znali z dřívějších dob po obchodní stránce, poté i soukromě, všichni shodně vypověděli, že si ho váží a obdivují. Potud má soud za prokázané, že pan [příjmení] uvažoval o žalobci jako o řediteli svého hotelu a pan [příjmení] jako o technicko-marketingovém dozoru, nicméně ani v jednom případě nedošlo k podepsání pracovní smlouvy, či alespoň k zaslání jejího návrhu, případně k žádné písemné komunikaci mezi svědky a žalobcem. Nikdy nedošlo k formálním schůzkám v sídlech společností, v kancelářích. Svědci konstatovali, že se s žalobcem dvakrát, třikrát sešli doma, kde věc probírali. Tedy se zřetelem na uvedené má soud za to, že budoucí zaměstnání žalobce jak v hotelu [anonymizováno], tak ve Švýcarsku je jenom v rovině pravděpodobnosti, na úrovni dlouholetých přátelských obchodních vztahů, nicméně zcela jistě nelze v případě žalobce hovořit, že by bylo postaveno na jisto, že by žalobce při pravidelném běhu věcí mohl očekávat důvodně rozmnožení svého majetku, a již zcela určitě nikoli ve výši přesahující 100 000 Kč měsíčně kontinuálně po dobu více jak 2 let. Svědci nebyli schopni s to uvést, kdy měl být žalobce přesně zaměstnán, pokud byli dotazováni na formální požadavky na jmenované pracovní pozice, vždy hovořili velmi obecně o flexibilitě a pracovním nasazení, avšak žádné konkrétní požadavky neuvedli. Velmi nevěrohodně pak působí, že citované pracovní pozice zůstaly dodnes nikým neobsazeny, nikdy nedošlo k zveřejnění žádného inzerátu na uvedené pracovní místo či oslovení pracovní agentury. Nadto, jak vyplývá z výslechu žalobce, žalobce jde-li o pracovní pozice, byl fluktuant, jenž je až do konce svého života finančně zajištěn z pronájmu svých nemovitostí. Po skončení podnikání v roce 2012 měl několik nabídek, ale žádná se mu nelíbila, a to jak v soukromém, tak ve státním sektoru, např. pro nevyhovující vedení či firemní kulturu. Pro nespokojenost ukončil i svá zaměstnání u [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s. r. o. Tedy i pokud by byl zaměstnán, není postaveno na jisto, zda by ve zkušební době obstál či, zda by sám o své vůli zaměstnání neukončil, když jak uvedeno výše, žalobce zaměstnání bere jako své sebeuspokojení a není nucen se nechat zaměstnat toliko z finančních důvodů, a to zvláště pak s přihlédnutím, že žalobce uvedl, že v roce 2012 ukončil své podnikání z důvodu, že chtěl trávit více času s rodinou, když mu život, v té době čtyřletého syna, proklouzl„ mezi prsty“. Pro uvedené pohnutky nelze mít dále proto na jisto, že žalobce by vykonával zaměstnání, jež v případě zaměstnání v hotelu [anonymizováno] spočívalo v pobytu na Slovensku 6 dní v kuse a v případě práce ve Švýcarsku dokonce v řádu měsíců. Obiter dictum, žalobce byl již dříve trestně stíhán, při svém výslechu však odmítl ohledně dřívějšího trestního stíhání vypovídat s tím, že byl amnestován a má se na něj hledět jako na netrestaného. Uvedená bagatelizace dříve spáchaných prohřešků s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce vypověděl, že dřívější trestní stíhání nikomu nevadilo, nikoho nezajímalo, neboť se nacházel na vrcholu podnikatelské kariéry, hovoří dle soudu o účelovosti výpovědi žalobce, pokud v poměrech projednávané věci nyní tvrdí, že o druhém trestním stíhání se u něj na vesnici všeobecně vědělo, ostatní ho brali jako„ odpad“,„ měl špínu za nehty“ apod. S ohledem na uvedené, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobce prokázal toliko určitou pravděpodobnost, že by na jeho straně došlo k zvýšení majetkových poměrů a soud také nemá za naplněný další předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to vznik škody. Obiter dictum soud uvádí, že jde-li o ukončení zaměstnání u pana [příjmení], v době, kdy probíhalo ještě tr. stíhání žalobce, [právnická osoba] se ani po odchodu žalobce o zakázku na převoz střeliva neucházela, svědek [příjmení] neměl k tomu zajištěny potřebné personální a majetkové kapacity. Dle soudu je tedy nepravděpodobné, že by se situace změnila, i kdyby žalobce měl zbrojní průkaz.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobce byl neúspěšný, proto je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za každý z následujících úkonů: za vyjádření k žalobě, za přípravu na jednání soudu dne 3. 8. 2021, 13. 1. 2022, 24. 3. 2022, za účast na jednání dne 3. 8. 2021, 13. 1. 2022, 24. 3. 2022 a konečně za účast při vyhlášení rozsudku dne 31. 3. 2022 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tj. celkem 2 400 Kč (výrok II.).

26. Soud usnesením z [datum rozhodnutí] pod č. j.: [číslo jednací] přiznal svědku [příjmení] [jméno] [příjmení] svědečné ve výši 6 122 Kč. Žalobce dne [datum] složil zálohu na náklady na výslech svědka ve výši 2 000 Kč, proto po zúčtování zaplacené zálohy zbývá k zaplacení na nákladech státu částka 4 122 Kč, jež byla žalobci uložena k zaplacení podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.