48 C 101/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 za niž Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 58 000 Kč s příslušenstvím a přiměřené zadostiučinění,

I. Žaloba o zaplacení částky 58 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 000 Kč od 12.7.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Připouští se změna žaloby tak, že žalobce se po žalované domáhá toliko částky 58 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a nedomáhá se již v této souvislosti přiměřeného zadostiučinění.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 12.7.2023 původně k Okresnímu soudu v , Anonymizováno, se žalobce domáhal po žalované náhrady škody ve výši 58 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 12.7.2023 do zaplacení a přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu policejního orgánu, spočívajícího v tom, že vozidlo, které bylo žalobci odňato pro účely vedení trestního řízení bylo usnesením policejního orgánu ze dne 11.3.2014 uloženo do úschovy Okresního soudu v , adresa, . Toto usnesení však bylo Okresnému soudu v , adresa, doručeno až dne 7.3.2022, ač nabylo právní moci již dne 1.4.2014. Okresní soud v , adresa, usnesením ze dne 11.3.2022 rozhodl o vrácení vozidla žalobci. V důsledku toho žalobci vznikla škoda, když poklesla plynutím času tržní hodnota předmětného vozidla, neboť se po dobu 8 let nacházelo na otevřeném prostranství, kde bylo vystaveno vlivům počasí. Pokles ceny si nechal žalobce ocenit znalcem, který dospěl k závěru, že tržní hodnota vozidla byla k 10.7.2013 přibližně 63 000 Kč, zatímco k 7.7.2022 přibližně 5 000 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 31.5.2024 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne 7.2.2023 nárok uplatnil. Žalovaná dne 14.7.2023 nárok žalobce projednala a neshledala ho důvodným. Po stručné rekapitulaci podstatné části trestního spisu žalovaná souhlasila s žalobcem, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, nicméně namítla, že došlo k přetržení příčinné souvislosti, neboť žalobce se o další osud předmětného vozidla nezajímal, nevznesl jediný dotaz ani nepožádal o jeho vydání. Žalovaná rovněž namítla, že stav vozidla byl špatný již před tím, než bylo uloženo do úschovy. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při němž poskytl žalovanému potřebné procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř. Při jednání žalobce navrhl připuštění změny žaloby, kdy upřesnil, že se po žalované domáhá pouze částky 58 000 Kč s příslušenstvím a jiné zadostiučinění nežádá. Změnu žaloby soud připustil výrokem II. rozsudku.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok na náhradu škody ve výši 58 000 Kč uplatnil dne 7.2.2023, že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 14.7.2023, přičemž ani zčásti nevyhověla, že žalobce vydal dne 10.7.2013 v rámci trestního stíhání jiného obviněného předmětný osobní automobil Policii ČR coby věc důležitou pro trestní řízení pod č.j. , Anonymizováno, . Dne 6.1.2014 bylo usnesením Policie ČR, KŘP Jihomoravského kraje, č.j. , tel. číslo, rozhodnuto o vydání vozidla , Anonymizováno, . Žalobce podal proti usnesení stížnost. Dne 5.3.2014 Okresní státní zastupitelství v , adresa, rozhodlo o zrušení usnesení a vrácení věci k novému rozhodnutí. Dne 11.3.2014 bylo usnesením Policie ČR, KŘP Jihomoravského kraje rozhodnuto o uložení vozidla do úschovy Okresního soudu v , adresa, , přičemž usnesení nabylo právní moci dne 25.3.2014. Dne 7.3.2022 bylo Okresnímu soudu v , adresa, zasláno usnesení policie ze dne 11.3.2014. Dne 11.3.2022 Okresní soud v , adresa, vydal usnesení o vrácení vozidla žalobci.

5. Z usnesení policejního orgánu ze dne 6. 1. 2014 na č.l. 75, včetně doručenek zjištěno, že usnesení bylo žalobci doručeno dne 8. 1. 2014. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v , adresa, na č.l. 85 ze dne 5.3.2014 zjištěno, že původní usnesení policejního orgánu bylo zrušeno a policejnímu orgánu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Z usnesení policejního orgánu ze dne 11.3.2014 na č. l. 86, včetně doručenek, zjištěno, že policejní orgán rozhodl tak, že předmětné vozidlo bylo uloženo do úschovy Okresního soudu v , adresa, s odůvodněním, že na základě zjištěných skutečností není možné rozhodnout o vrácení věci, neboť otázka posuzování dobré víry přesahuje rámec trestního řízení a předmětné vozidlo již není pro trestní řízení zapotřebí, nepřichází v úvahu propadnutí, nebo zabrání, tak bude uloženo do úschovy Okresního soudu v , adresa, , zjištěno, že toto usnesení bylo doručeno žalobci dne 12. 3. 2014 a zástupci žalobce, který jej zastupoval i v tehdejší době, rovněž dne 12.3.2014.

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutečnostmi a skutkovými zjištěními z dokazování, na které proto soud pro stručnost odkazuje.

7. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

16. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

17. Podle § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a OdpŠk jako nárok na náhradu škody v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, když se žalobce po žalované domáhal náhrady škody na tom skutkovém základě, že tvrdil, že došlo k poruše v činnosti policejního orgánu, který až po přibližně 8 letech zaslal pravomocné usnesení o uložení věci do soudní úschovy příslušnému soudu. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

20. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (srov. Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147, či IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. K § 13, dostupné v systému ASPI) rekapituluje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí.

21. Soud dospěl k závěru, že nezaslání pravomocného usnesení o tom, že se věc, která byla vydána pro účely trestního řízení, ukládá do soudní úschovy, po dobu přibližně 8 let, lze považovat za nesprávný úřední postup, za nějž je stát podle OdpŠk odpovědný. Jde o takové porušení pravidel v činnosti státního orgánu, které se vymyká běžné prodlevě v řádu jednotek měsíců. I za situace, kdy není lhůta pro zaslání usnesení soudu přímo předepsána, prodlevu v řádech let tolerovat nelze. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, což ostatně připustila i žalovaná.

22. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu, je však třeba, aby byly splněny další dvě kumulativní podmínky, a to vznik škody a příčinná souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou. Soud účastníkům při jednání sdělil předběžný právní názor, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Seznámil účastníky řízení i s tím, že z hlediska hospodárnosti bude prováděno nejprve dokazování k otázce příčinné souvislosti a teprve bude-li tato prokázána, bude se soud zabývat otázkou výše škody.

23. Z judikatury dovolacího soudu plyne, že o vztah příčinné souvislosti se jedná pouze tehdy, vznikla-li škoda jako bezprostřední následek zaviněného porušení právní povinnosti (protiprávního jednání) a tato skutečnost musí být postavena najisto. Ne každý následek, kterému lze přičítat jistou souvislost s předchozím protiprávním jednáním, je s ním nutně v příčinné souvislosti. Je tomu tak pouze tehdy, pokud vztah příčiny a následku je bezprostřední (nesmí dojít k přetržení příčinné souvislosti), musí jít o jedinou nebo hlavní příčinu, bez které by následek nenastal (srov. NS ČR sp.zn. 25 Cdo 1212/2013). K přerušení příčinné souvislosti dojde tehdy, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (srov. NS ČR, sp.zn. 23 Cdo 4424/2011). Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 3585/2007, Soubor C 8673). Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoli faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody (tzv. adekvátní příčinná souvislost). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (srov. nález Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 312/05, nebo v literatuře Knappová, M., Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek II, 3. vydání, Praha, ASPI, 2002, s. 459, a NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 1222/2012).

24. Aplikováno na nyní souzenou věc ze shora citované judikatury vyplývá, že k tomu, aby za škodu na předmětném automobilu odpovídala žalovaná, je třeba, aby tato škoda byla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem policejního orgánu, a aby šlo o příčinu výlučnou či zcela převažující (jediná či hlavní příčina). Současně zde nesmí působit žádná jiná okolnost, která vstoupí do skutkového děje, který přeruší a stane se příčinnou následku. Tak tomu dle soudu bylo i v tomto případě, neboť bylo prokázáno, že žalobci i jeho advokátovi bylo předmětné usnesení ze dne 11.3.2014 doručeno dne 12.3.2014. Žalobce (a jeho advokát) se v uvedený den seznámili s dvěma relevantními informacemi, a to že předmětné vozidlo již není pro trestní řízení zapotřebí a že bude uloženo do úschovy Okresního soudu v , adresa, . I přes tuto jednoznačnou a srozumitelnou informaci se žalobce celých osm let nijak nezajímal o osud svého vozidla. Běžně obezřetný člověk by se tak po několika měsících zajímal o to, zda již bylo vozidlo soudu předáno, kdy bude vydáno a jaké podmínky je třeba pro vydání splnit. V tomto směru nemůže obstát argumentace žalobce, že neznal spisovou značku řízení o soudní úschově, neboť měl spisovou značku policejního usnesení. Stejně tak mu nic nebránilo v tom, aby kontaktoval Okresní soud v , adresa, , kde by se patrně dozvěděl, že dosud žádné řízení zahájeno nebylo. I za situace, kdy pochybil státní orgán, nemůže se žalobce zprostit generální prevenční povinnosti předcházet škodám. Žalobce soudu nenabídl žádné rozumné vysvětlení, z jakého důvodu se o osud svého vozidla po tak extrémně dlouhou nijak nezajímal. Z judikatury dovolacího soudu ve vztahu k nepřiměřené délce řízení, kterou však lze analogicky využít, přitom plyne závěr o zanedbatelném či nepatrném významu řízení pro osobu, která se po dobu několika let o řízení nezajímá (srov. NS ČR, sp.zn. , spisová značka, ), jak tomu bylo i v tomto případě. Argumentace žalobce by byla na místě pouze v případě, kdy by se vůbec nedozvěděl o tom, že již předmětného automobilu není pro trestní řízení potřeba a/nebo o tom, že má být uloženo do soudní úschovy. Došlo tak k přetržení příčinné souvislosti a je na žalobci, aby prokázal, že nesprávný úřední postup přesto byl rozhodující příčinnou vzniku tvrzené škody.

25. Jelikož otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou a důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že ke škodě došlo v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, tíží žalobce, poskytl soud žalobci v tomto směru procesní poučení a vyzval jej, aby předložil či označil důkazy k prokázání, že škoda na předmětném vozidle vznikla výlučně či ve zcela převažující míře jako důsledek toho, že policejní orgán usnesení o uložení předmětného vozidla do soudní úschovy zaslal Okresnímu soudu v , adresa, až dne 7.3.2022. Žalobce žádné důkazy nenavrhl.

26. Za nastalé procesní situace proto žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že nesprávný úřední postup byl hlavní či zcela převažující příčinou vzniku tvrzené škody. Jelikož nebyla v řízení prokázána jedna z kumulativních podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu, přičemž důkazní břemeno tíží žalobce, soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci měla plných úspěch žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Náklady žalované jsou představovány 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), a to za vyjádření k žalobě a za přípravu a za účast při jednání soudu dne 13.8.2024, celkem ve výši 900 Kč (výrok III.).

28. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně žalobce pro stanovení lhůty jiné.