48 C 101/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 597 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 467,80 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 30 467,80 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 566 532,20 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 597 000 od , datum, do , datum, a z částky 566 532,20 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 810 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, (po částečném odmítnutí žaloby co do částky 16 750 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne , datum, , č. j. 48 C 101/2025-119, v právní moci , datum, ) se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 597 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“), a souvisejících řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , anonymizováno, a Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, . Posuzované řízení bylo dle žalobce zahájeno dne , datum, , žaloba mu jakožto žalovanému v posuzovaném řízení byla doručena , datum, ; k pravomocnému skončení řízení došlo , datum, . Řízení tedy trvalo 25 let a 146 dnů, tedy zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobce zrekapituloval průběh řízení a uvedl, že posuzované řízení vůbec nemělo být po prohlášení úpadku žalovaného přerušováno, neboť předmětná pohledávka nemohla být uplatněna přihláškou. V řízení se také opakovaně vyskytly průtahy a nesprávný úřední postup, žalobce odkázal konkrétně na přepisování pořadí listin založených ve spisu, ztrátě obálky k odvolání ze dne , datum, , projednávání věci nepříslušným soudem, přidělení věci soudnímu senátu , Anonymizováno, , Anonymizováno, v rozporu s rozvrhem práce, chaotickým vedením spisu či chybnému uvedení spisové značky v přípisu soudu. Žalobce dále zdůraznil, že v období , datum, až , datum, nejsou ve spisu zaznamenány žádné úkony. Žalobce proto požaduje odškodnění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč za každý rok trvání řízení (v prvních dvou letech poloviční částku 15 000 Kč), tedy celkem 732 000 Kč, přičemž pro účely stanovení základní částky vycházel z navýšení o inflaci ve výši 40,62 %. Žalovaná mu v rámci předběžného projednání nároku poskytla částku 135 000 Kč, žalobou se tedy domáhá rozdílu ve výši 597 000 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručené soudu dne , datum, učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši 732 000 Kč a nárok na náhradu škody ve výši 16 720 Kč. Žalovaná nárok projednala a částečně žalobci vyhověla co do částky 135 000 Kč, a dále konstatovala porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ve zbytku žalobci zadostiučinění ani náhradu škody nepřiznala. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení a uvedla, že v řízení byla místy shledána nekoncentrovanost a prodlevy, v důsledku nichž byla celková délka řízení nepřiměřená. Od doručení žaloby do přerušení řízení z důvodu konkurzu na majetek žalobce dne , datum, mělo posuzované řízení pro žalobce standardní význam, po prohlášení konkurzu až do skončení posuzovaného řízení byl jeho význam snížený. Žalovaná základní částku zadostiučinění stanovila ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky snížené o polovinu), kterou snížila o 15 % z důvodu složitosti řízení, ale naopak navýšila o 15 % z důvodu opakované nekoncentrovanosti postupu soudu.

3. Žalobce má aktivní věcnou legitimaci domáhat se uplatněného nároku, neboť insolvenční správce žalobce sdělil k výzvě soudu, že do řízení vstoupit nechce. V takovém případě platí, že dlužník zůstává účastníkem řízení (srov. § 264 odst. 2 insolvenčního zákona).

4. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním ze dne , datum, , pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Žalovaná nárok žalobce projednala dne , datum, , přičemž žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 135 000 Kč.

6. Na základě označených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

7. Ze spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , anonymizováno, (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) bylo zjištěno: , právnická osoba, , anonymizováno, , právnická osoba, , anonymizováno, , právnická osoba, , anonymizováno, , právnická osoba, , anonymizováno, , právnická osoba8. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) bylo zjištěno: , právnická osoba9. Pro extrémní rozsáhlost, byť jen relevantní části spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, za dobu od jeho začátku do , datum, soud nepojal rekapitulaci spisu do rozsudku. Je tomu tak o proto, že průběh insolvenčního řízení, resp. jeho relevantní části neměl již žádný vliv na závěr soudu o nepřiměřenosti délky řízení, případně na formu poskytnutého zadostiučinění.

10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, (kdy mu byla doručena žaloba) a skončeno bylo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 25 let a 5 měsíců.

11. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Soud neprovedl navržený důkaz spisem Městského soudu v Praze sp. zn. , Anonymizováno, pro irelevantnost ve vztahu k předmětu řízení. Ve vztahu k tomuto spisu navrhl žalobce dále provést důkaz výzvou Vrchního soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -98 a vyjádřením dlužníka (žalobce) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-569. Tyto listiny žalobce navrhl proto, že v označeném řízení soud jednal o převodu bytové jednotky ve stejném bytovém domě jako jednotka v posuzovaném řízení. Jinými slovy šlo o důkaz směřující k tomu, jak bylo postupováno v jiném řízení, tedy v zásadě k otázce právního posouzení, která náleží soudu. – pro posouzení nyní vedeného kompenzačního řízení není dle mého názoru tento důkazní návrh důvodný). Rovněž další navržené důkazy se míjely s předmětem vedeného řízení, jako Rozvrh práce Městského soudu v Praze za únor , Anonymizováno, (k námitce ohledně specializace senátu 19 Cm), usnesení Obvodního soudu pro , adresa, o návrhu na předběžné opatření ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -20 a ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -103 včetně nálezů ÚS ze dne , datum, , sp. zn. I. , Anonymizováno, a ze dne , datum, , sp. zn. III. , Anonymizováno, (předběžná opatření postihující majetek žalobce, a nálezy ÚS, jímž měla být dle tvrzení žalobce předběžná opatření zrušena), které směřují k věcnému posuzování vedení řízení a způsobu, jakým soudy věcně rozhodovaly. Ke skutkovému tvrzení, že posuzované řízení nemělo být po prohlášení úpadku žalovaného přerušováno, navrhl žalobce k důkazu: usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -866, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -166, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -266, stanovisko žalované ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /6, vyjádření dlužníka žalobce) ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-569, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -b-2382. Otázka přerušení řízení byla dostatečně objasněna již provedenými důkazy a právní posouzení je na soudu. Usnesení Obvodního soudu pro , adresa, o návrhu na předběžné opatření ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -137, je nadbytečné, neboť spis Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , anonymizováno, byl proveden k důkazu jako celek. Důkazy navržené k prokázání nároku na náhradu škody (přehled soudních sporů týkajících se žalobce z let , Anonymizováno, , účast právního zástupce žalobce na jednáních v posuzovaném řízení, výdaje na právní zastoupení žalobce od , datum, do , datum, ) jsou s ohledem na pravomocné odmítnutí žaloby v části uplatněného nároku na náhradu škody irelevantní.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a souvisejících průtazích v řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

22. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

23. S ohledem na uvedené soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, ) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne , datum, ). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne , datum, ). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

24. Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, pro které bylo řízení přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2768/2017). Soud se proto zabýval i tím, zda délka vedlejšího řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, a insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , do jejichž skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená.

25. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, (kdy mu byla doručena žaloba) a skončeno bylo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 25 let a 5 měsíců. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -114, odst. 14). Ohledně 25 dnů soud proto zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem nahoru, neboť jde o více než jednu polovinu měsíce. Ode dne , datum, bylo přitom posuzované řízení v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalobce ze zákona přerušeno.

26. Na jednání soudu dne , datum, žalobce zpochybnil zejména to, zda posuzované řízení mělo být vůbec z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušeno, neboť právě toto přerušení především vedlo k jeho nepřiměřené délce. Soud se proto touto námitkou žalobce zabýval přednostně. Dospěl však k závěru, že posuzované řízení skutečně z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušeno být mělo, a to z následujících důvodů. V posuzovaném řízení vedeném pod sp. zn. , anonymizováno, bylo předmětem řízení jednak (i) povinnost vydat prohlášení vlastníka ohledně specifikované budovy, a jednak (ii) povinnost uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce. Jelikož účinky prohlášení konkursu nastaly dle insolvenčního rejstříku dne , datum, , je třeba aplikovat zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném do , datum, . Nelze tedy vycházet z ustanovení § 140a insolvenčního zákona o přerušení řízení vedených o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, v aktuálně účinném znění, jak argumentoval žalobce, jelikož toto ustanovení v rozhodné době v zákoně neexistovalo. V projednávané věci je třeba aplikovat § 263 odst. 1 insolvenčního zákona v tehdy účinném znění, který s prohlášením konkursu spojoval přerušení soudních, správních a jiných řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. Právě o takové řízení ve věci vedené pod sp. zn. , anonymizováno, šlo, a to ve vztahu k oběma nárokům (jak uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, tak ve vztahu k povinnosti vydat prohlášení vlastníka). Ustanovení § 263 odst. 1 insolvenčního zákona se tedy vztahovalo na širší kategorii všech řízení „týkajících se majetkové podstaty“, nikoli jen na „práva uplatněná přihláškou pohledávky“. Soud tedy přisvědčuje žalobci, že předmětem posuzovaného řízení skutečně nebyla práva, která by mohla být uplatněna přihláškou pohledávky (ve smyslu nyní účinného znění § 140a insolvenčního zákona), avšak stále se jedná o řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo práv, která mají být z majetkové podstaty uspokojena ve smyslu § 263 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do , datum, .

27. Okamžikem prohlášení konkursu (s účinky ke dni , datum, ) bylo proto posuzované řízení sp. zn. , anonymizováno, podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona ex lege přerušeno, přičemž soud měl tuto skutečnost pouze poznamenat do spisu a vyrozumět o ní účastníky řízení a insolvenčního správce (resp. je vyrozumět o podmínkách pokračování v řízení). Nebyl povinen vydávat žádné formální usnesení o přerušení řízení. Z obsahu spisu , anonymizováno, tak, jak jej soud zjistil, vyplývá, že tak soud sice neučinil, to však na přerušení řízení ze zákona ničeho nemění. Námitka žalobce, že posuzované řízení vůbec nemělo být z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušováno, tak není důvodná.

28. Přerušení řízení ani prohlášený konkurs na majetek žalobce však na druhou stranu nebránily uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce ve smyslu § 23 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, což bylo předmětem posuzovaného řízení vedeného pod sp. zn. , anonymizováno, , byť nikoli samotným bytovým družstvem, ale insolvenčním správcem. Podle § 285 odst. 4 IZ ve znění účinném do , datum, totiž přešla povinnost bytového družstva převést vlastnické právo k bytové jednotce na oprávněné nabyvatele na insolvenčního správce. Toto insolvenční správce učinil. Ze spisu , anonymizováno, soud zjistil, že tamní žalobci vzali podáním ze dne , datum, žalobu v celém rozsahu zpět právě proto, že smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce byla insolvenčním správcem dlužníka (bytového družstva) uzavřena dne , datum, . K tomuto dni tedy fakticky předmět sporu vedeného pod sp. zn. , anonymizováno, odpadl. Přerušení řízení , anonymizováno, z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení přitom tamním žalobcům nebránilo, aby žalobu vzali zpět již dříve, nikoli až v návaznosti na výzvu soudu dne , datum, (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 4524/2017).

29. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že předmět posuzovaného řízení ke dni , datum, fakticky odpadl, neboť bylo plně vyhověno žalobnímu návrhu, a po tomto datu bylo řízení vedeno pouze formálně. Z tohoto důvodu také soud zjišťoval podstatný obsah insolvenčního řízení pouze do dne , datum, . Žalobci tak po tomto datu mohla vzniknout nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení pouze ve zcela zanedbatelné míře, pokud byla vymáhaná povinnost již splněna uzavřením smlouvy o převodu bytové jednotky insolvenčním správcem. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci tak formálně sice trvalo od , datum, do , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení, nicméně pro účely odškodnění jeho délky je třeba rozlišit období před , datum, a po , datum, .

30. Pokud jde o dobu po , datum, , pak z důvodů podrobně popsaných shora soud význam řízení pro žalobce hodnotí jako zcela zanedbatelný a i přesto, že délku řízení je nutno jako celek posoudit jako nepřiměřenou, plně odpovídající formou satisfakce je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které žalobci poskytla již žalovaná. Pokud jde o další kritéria postupu orgánů veřejné moci, složitost řízení a chování účastníka, odkazuje soud na níže učiněné závěry s přihlédnutím k tomu, že posuzované řízení bylo po celou dobu insolvenčního řízení žalobce přerušeno. Význam řízení snížený až na význam zanedbatelný je však zcela určující a žádné další kritérium by nemohli zvrátit závěr soudu o tom, že není na místě poskytnout peněžní formu satisfakce. Skutečnost, že žalobci v posuzovaném řízení pokračovali v (byť pouze formálním) vedení řízení i poté, co předmět sporu fakticky odpadl, a žalobu vzali zpět až na výzvu soudu v roce 2024, nelze podle názoru soudu klást k tíži žalované.

31. Jinak je tomu ohledně odškodnění nemajetkové újmy žalobce z důvodu nepřiměřené délky řízení do dne , datum, . Zde soud vycházel z délky řízeni 13 let a 2 měsíce (ohledně 9 dní soud délku řízení zaokrouhlil dolů, neboť nejde o více než polovinu měsíce).

32. Uvedenou délku řízení v trvání 13 let a 2 měsíce soud i při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, a insolvenčního řízení sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, považuje za nepřiměřenou. Celková délka řízení přesahující 13 let jako celku neodpovídá času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě za tuto část řízení žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, což ostatně ani žalovaná nesporovala, když žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích přiznala (byť jen do okamžiku prohlášení konkurzu v roce , Anonymizováno, ). Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalovaná v rámci předběžného projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění v dostatečné výši.

33. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). ). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). S ohledem na délku řízení, za niž náleží odškodnění v penězích, 13 let a 2 měsíce, přiměřenou základní sazbou je v tomto případě 16 000 Kč za rok řízení. K požadavku žalobce, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu , datum, , sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, odst. 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury, či zcela aktuální rozsudek ze dne , datum, , sp.zn. 30 Cdo 2356/2024, odst. 67 a násl., v němž se otázkou nedůvodnosti požadavku na navýšení základní částky z důvodu inflace Nejvyšší soud podrobně věnoval a své negativní závěry odůvodnil, a proti kterému byla ústavní stížnost zčásti zamítnuta a zčásti odmítnuta plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. Pl. ÚS 26/25). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou 194 668 Kč 2 x 8 000 + 11 x 16 000 + 2 x 1 334, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.

34. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílel i procesní soud, a to svým mnohdy nekoncentrovaným postupem. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (srov. SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zákon č. 82/1998 Sb. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. V posuzovaném řízení byla v činnosti soudu I. stupně shledána období nečinnosti, kdy soud konal déle než v obecně přijímaných tříměsíčních lhůtách, a to v období od , datum, , kdy byl do spisu poznamenán úřední záznam o tom, že právní zástupce nereagoval na výzvu soudu k nahlížení do spisu ve stanovené lhůtě, do , datum, , kdy soud nařídil jednání (8 měsíců), a dále v období od , datum, , kdy žalobkyně podala proti odmítnutí žaloby odvolání, do , datum, , kdy byl spis předložen odvolacímu soudu (z důvodu ztráty obálky podaného odvolání na podatelně soudu prvního stupně), tj. po dobu 8 měsíců. Dále soud shledal období nečinnosti v době od , datum, , kdy žalobkyně k přípisu soudu sdělila, že na žalobě trvá, do , datum, , kdy soud nařídil ve věci jednání (12 měsíců). V řízení také došlo k průtahům z důvodu nesprávného posouzení věcné příslušnosti soudu, neboť dne , datum, vyslovil tehdejší Krajský obchodní soud v Praze po podání žaloby svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro , adresa, ), který řízení vedl až do , datum, , kdy předložil spis k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu. Dne , datum, Vrchní soud vyslovil věcnou příslušnost krajských soudů a věc postoupil zpět nyní již Městskému soudu v Praze (dříve Krajský obchodní soud v Praze). Řízení tedy bylo od , datum, do , datum, vedeno před věcně nepříslušným soudem.

35. V posuzovaném řízení došlo dále k neúčelnému přerušení řízení usnesením ze dne , datum, , a to do pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, ve věci sp. zn. , anonymizováno, . Přerušení řízení procesní soud odůvodnil tím, že v řízení sp. zn. , anonymizováno, bylo vydáno předběžné opatření, jímž bylo žalobci (bytovému družstvu) zakázáno nakládat s označenými nemovitými věcmi, mj. i s bytovou jednotkou, která byla předmětem posuzovaného řízení sp. zn. , anonymizováno, . Ačkoliv předmětem řízení ve věci sp. zn. , anonymizováno, byla nezaplacená pohledávka z titulu smlouvy o úvěru (a předběžné opatření bylo vydáno toliko z důvodu obavy z pozdější nedobytnosti pohledávky z titulu smlouvy o úvěru, jelikož zcizením bytových jednotek docházelo k úbytku majetku družstva), procesní soud posuzované řízení přerušil nikoli do okamžiku zrušení, resp. zániku předběžného opatření, ale do pravomocného skončení celého řízení sp. zn. , anonymizováno, . Předběžné opatření bylo zrušeno dne , datum, , zatímco samotné řízení sp. zn. , anonymizováno, nebylo dosud pravomocně skončeno; důvod přerušení tak trval i po zrušení předběžného opatření, což lze považovat za neúčelné přerušení. Soud však zohlednil, že okamžikem prohlášení konkursu na majetek žalobce ke dni , datum, došlo k přerušení posuzovaného řízení sp. zn. , anonymizováno, i ze zákona z důvodu vedeného insolvenčního řízení, čímž se neúčelné přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. , anonymizováno, na délce posuzovaného řízení fakticky neprojevilo, neboť existovaly dvě překážky pokračování v posuzovaném řízení sp. zn. , anonymizováno, , a to kromě řízení sp. zn. , anonymizováno, právě i vedené insolvenčního řízení.

36. Pokud jde o řízení, pro která bylo posuzované řízení přerušeno, soud konstatuje následující. V řízení u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , anonymizováno, soud neshledal průtahy ani nekoncentrovanost řízení. Soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý. Po procesní stránce bylo řízení složitější, soud vydal řadu procesních rozhodnutí, kdy rozhodoval mj. o věcné nepříslušnosti soudu, o dvou návrzích na připuštění změny účastníka na straně žalující, o čtyřech návrzích na nařízení předběžného opatření a o námitce podjatosti. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Jediné období nečinnosti bylo shledáno u odvolacího soudu, a to konkrétně od , datum, , kdy bylo odročeno jednání na , datum, z důvodu neúplně obsazeného senátu odvolacího soudu, a dále u dovolacího soudu v období od , datum, , kdy byl Nejvyššímu soudu předložen spis s dovoláním, do , datum, , kdy Nejvyšší soud spis vrátil bez věcného vyřízení z důvodu přerušení dovolacího řízení následkem prohlášení konkursu na majetek žalobce.

37. Pokud jde o insolvenční řízení vedené se žalobcem, dlužno dodat, že k přerušení posuzovaného řízení došlo ze zákona, čímž je zodpovězena otázka účelnosti přerušení. Insolvenční řízení po úpadku probíhalo od , datum, , kdy byl úpadek žalobce prohlášen, přičemž do dnešního dne není skončeno. Insolvenční řízení hodnotí soud jako procesně složité, zejména s přihlédnutím k jeho značnému rozsahu. V insolvenčním rejstříku je pouze do dne , datum, evidováno téměř 2000 záznamů (v řízení po prohlášení úpadku), vedeno bylo celkem , hodnota, incidenčních sporů. S ohledem na délku přerušení, která mohla být pro žalobce z hlediska nejistoty výsledku posuzovaného řízení sp. zn. , anonymizováno, rozhodná (tj. pouze do dne , datum, ), pak není důvod se domnívat, že by délka insolvenčního řízení sama o sobě způsobila nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Proto se soud blíže insolvenčním řízením pro nadbytečnost nezabýval, neboť jakýkoli závěr o průběhu tohoto řízení by nic nemohl změnit na závěru soudu o nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

38. Z výše uvedeného tak plyne, že se na délce řízení podílely rovněž soudy, a proto soud shledal, že jakkoli se již postup orgánů veřejné moci projevil v závěru soudu o nepřiměřenosti délky řízení a potřebě odškodnit tuto část řízení v penězích, je s ohledem na podíl soudů na délce řízení na místě s ohledem na toto kritérium základní částku ještě navýšit o 15 %.

39. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o uložení povinnosti vydat prohlášení vlastníka a uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, tedy o řízení se standardním významem pro jeho účastníky. Proto soud základní částku nemodifikoval.

40. Z hlediska kritéria složitosti hodnotí soud věc z hlediska hmotněprávního jako standardní. Řízení bylo složitější po stránce procesní, soud dvakrát rozhodoval o věcné příslušnosti, 1 x o návrhu na záměnu účastníka na straně žalující. V řízení soud činil procesní úkony za účelem specifikace žalobního petitu (který bylo nutno upravit v závislosti na zpracování prohlášení vlastníka budovy). V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy (je však třeba připomenout, že Vrchní soud v Praze rozhodoval o věcné příslušnosti). Z hlediska procesní složitosti pak v posuzovaném řízení došlo k prohlášení úpadku žalobce, na základě čehož došlo k přerušení řízení ze zákona, a také k přerušení řízení z důvodu vydaného předběžného opatření v souběžně vedeném řízení u Obvodního soudu pro , adresa, . V rámci řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pak bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). V samotném posuzovaném řízení soud prvního stupně nevydal rozhodnutí ve věci, byla vydána pouze procesní rozhodnutí, a to i s ohledem na prodloužení řízení z důvodu nesprávného určení věcné příslušnosti soudu, na kterém se účastníci nepodíleli. Pro kritérium složitosti (včetně instančnosti) soud základné částku snížil o 15 %.

41. V rámci kritéria chování účastníka soud dospěl k závěru, že žalobce se na délce posuzovaného řízení podílel. Prodloužení řízení způsobené nutností jeho přerušení z důvodu zahájení insolvenčního řízení způsobil žalobce, neboť šlo o jeho úpadek, který byl zjevně důvodně řešen konkursem. Žalobce nemůže finančně těžit z toho, že v řízení nebylo možno po dobu přerušení řízení, zejména pro prohlášený konkurs, pokračovat. Soud současně zohlednil, že se šlo o období přibližně jedné čtvrtiny řízení Je tak na místě i pro podíl žalobce na celkové délce řízení pro toto kritérium základní částku snížit o 15 %.

42. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 194 668 Kč + 15 % – 15 % – 15 %, tj. 165 467,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 135 000 Kč, přiznal soud žalobci zbývajících 30 467,80 Kč (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 566 532,20 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

43. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I.) ze soudem přiznané částky 30 467,80 Kč, avšak až od , datum, do zaplacení. Ve zbylém rozsahu byl požadavek na zaplacení příslušenství zamítnut (výrok II). Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni , datum, 12 %. Žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo proto až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne , datum, , a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem , datum, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne , datum, , sp.zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení celkem dva nároky na odškodnění, a to jednak nárok náhradu škody (ohledně něhož byla žaloba odmítnuta) a nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu, srov. též § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 30 467,80 + 16 750 = 47 217,80 Kč. Žalobce byl úspěšný ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 30 467,80 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Ohledně nároku na náhradu škody v částce 16 750 Kč soud žalobu odmítl a žalobce hradí náklady v této části žalované. Výsledný poměr, v jakém účastníci uspěli, činí po zaokrouhlení 30 % (64,53 - 35,47) ve prospěch žalobce [(30 467,80/47 217,80) * 100 – (16 750/47 217,80) * 100], V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

45. Žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem, tudíž má právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Vyhláška č. 254/2015 Sb. stanoví v § 2 odst. 3 paušální odměnu 300 Kč za každý z provedených procesních úkonů. Nicméně v souvislosti s novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která od , datum, stanoví režijní paušál v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby advokáta, dovodil Nejvyšší soud, že i nezastoupenému účastníkovi (bez výjimky) je nutno přiznat paušální náhradu hotových výdajů na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 450 Kč za úkon (srov. usnesení NS ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Nejvyšší soud, vázán v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy nosnými důvody plenárního nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, shledal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Soud veden těmito závěry Nejvyššího soudu, které ve své rozhodovací praxi uplatňuje i soud odvolací (srov. aktuální rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 14 Co 9/2026- 77), přiznal žalobci náhradu ve výši šesti režijních paušálů po 450 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za sepis žaloby a za přípravu a účast při jednání dne , datum, a dne , datum, za vyjádření ve věci ze dne , datum, (podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 2 700 Kč, po zohlednění dílčího úspěchu 30 % ve výši 810 Kč. Z doplnění žaloby ze dne , datum, soud náhradu nepřiznal, neboť žaloba měla být perfektní již při jejím podání a nejde ani o účelně vynaložený náklad, protože žaloba byla ohledně nároku na náhradu škody 16 750 odmítnuta.

46. Povinnost k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., když jde o plnění ze státního rozpočtu, jehož administrace vyžaduje delší dobu, přičemž žalobce v principu delší lhůta nijak nepoškozuje.