48 C 104/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen opatrovnicí Anonymizováno o zaplacení 60 716,70 Kč s příslušenstvím, částečně rozsudkem pro uznání,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 255,60 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 7 255,60 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 53 461,10 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 912 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky s odůvodněním, že byla k žalovanému ve vztahu dodavatele poslední instance od , datum, do , datum, . Za období, kdy žalobkyně dodávala plyn, vystavila fakturu č. , hodnota, , splatnou dne , datum, . Faktura uhrazena nebyla. Žalovaný se na žalobkyni obrátil dne , datum, s tím, že na adrese nebydlí a chtěl ukončit smlouvu. Pokyny žalobkyně zaslala e-mailem ze dne , datum, , na který žalovaný nereagoval. Dne , datum, žalovaný oznámil telefonicky, že na adrese odběrného místa nebydlí, na což reagovala žalobkyně dne , datum, , kdy opětovně sdělila postup, avšak reakci od žalovaného neobdržela. Spotřeba plynu byla stanovena odhadem na 1 305 m³. Skutečný stav plynoměru sdělil žalovaný ke dni , datum, , a to 3 482 m³, z čehož plyne, že skutečná spotřeba ke dni , datum, byla podstatně vyšší než 1 305 m³. Žalobkyně tvrdila, že žalobce před , datum, neučinil ani jeden z postupů, který by vedl k ukončení odběru plynu v režimu DPI. Jako tyto postupy žalobkyně alternativně označila zajištění odebrání plynoměru nejpozději k datu vystěhování s umožněním přístupu k plynoměru za účelem zjištění jeho skutečného stavu, či převodem na jiného zákazníka.

2. Žalovaný namítal, že se v průběhu , Anonymizováno, odstěhoval z adresy , adresa, . V říjnu také oznámil konec činnosti dodavatel plynu , anonymizováno, . Na jeho místo nastoupil dodavatel poslední instance, tedy žalobkyně. Žalovaný namítal, že o službu neměl zájem, smlouvu nechtěl a informoval zaměstnance žalobkyně, že na adrese již nebydlí. S obchodními podmínkami seznámen nebyl, nebyl tak seznámen s tím, jak má dodávku plynu ukončit.

3. Soud o věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 48 C 104/2024-61, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 716,70 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 60 716,70 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 014,60 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

4. Usnesením ze dne , datum, , č.j. 29 Co 407/2024-90, Městský soud v Praze zrušil uvedený rozsudek zdejšího soudu, neboť neměl skutkový stav za dostatečně objasněný. Dle odvolacího soudu je nezbytné, aby žalobkyně prokázala, jaká verze obchodních podmínek se vztahovala k období od , datum, do , datum, a aby prokázala, že s obchodními podmínkami žalovaného seznámila. Dále soud vytkl prvostupňovému soudu, že se vůbec se nezabýval výší nároku. Pokud soud vyšel z počátečního stavu plynoměru, jak jej tvrdila žalobkyně a z konečného stavu plynoměru ke dni , datum, (ačkoli žalobkyně služby poskytovala pouze do , datum, ) a vzal za správný odhad spotřeby žalobkyní, tento svůj postup dostatečně nevysvětlil.

5. Soud následně rozhodl o žalobě při jednání při kterém dal žalobkyni potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř..

6. Na jednání žalobkyně uvedla výpočet, na základě kterého dospěla k poměrné částce za plyn za období od , datum, do , datum, (tedy 25 dnů), která vychází z údajů o spotřebě a z dalších hodnot původní faktury na č. l.

14. Jde konkrétně o částky vycházející ze spotřeby za období , datum, – , datum, , což je období 76 dnů. Konkrétně se jedná o položky: pevná cena za distribuovaný plyn 1 326,01 Kč, stálý měsíční plat za přistavenou kapacitu 277,25 Kč, pevná cena za činnost operátora trhu 13,82 Kč, komoditní složka ceny 16 363,45 Kč, stálý měsíční plat 248,39 Kč. Součet těchto částek dává částku 18 228,92 Kč, kdy toto vyděleno počtem dnů 76 a vynásobením 25 dává částku 5 996,51 Kč bez DPH, s připočtením 21 % DPH se pak jedná o částku 7 255,60 Kč.

7. Žalovaný dluh v této výši spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 7 255,60 Kč od , datum, do zaplacení výslovně uznal, a žalobkyně proto navrhla soudu vydání ohledně této části žaloby částečného rozsudku pro uznání.

8. Dle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Dle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

9. Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy.

10. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud ve věci částečným rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a uvedený nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. V posuzované věci se jedná o spor o zaplacení částky z titulu dodávek zemního plynu dodavatelem poslední instance (DPI). Předmětem tohoto řízení jsou tedy subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír.

11. Mezi účastníky poté zůstalo sporné, zda má žalobkyně nárok na zaplacení částky i ve zbylém rozsahu, tj. ve výši 53 461,10 Kč s příslušenstvím. Spor se v této souvislosti vedl o to, zda a kdy došlo k ukončení smluvního vztahu mezi účastníky, v němž žalobkyně figurovala coby , Anonymizováno, . V této souvislosti bylo rovněž sporné, zda byl žalovaný seznámen zejména s obchodními podmínkami žalobkyně.

12. Mezi účastníky přitom bylo nesporné, že žalovaný bydlel do , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Dále bylo nesporné, že žalobkyně byla od , datum, dodavatelem poslední instance na odběrném místa , adresa, , a že žalovanému byla doručena faktura s vyúčtováním na žalovanou částku za období , Anonymizováno, až , Anonymizováno, . Rovněž nebylo sporu o tom, že žalobkyně před , Anonymizováno, nevyzvala žalovaného ke zpřístupnění prostor, v nichž se nacházel plynoměr, za účelem jeho demontáže.

13. Z nesporných skutečností a provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně byla ve vztahu k žalovanému dodavatelem poslední instance počínaje dne , datum, (zjištěno z nesporných tvrzení). Žalobkyně dne , datum, žalobci oznámila, že mu z důvodu ukončení činnosti dodavatele bude od , datum, dodávat zemní plyn, přílohou zprávy byl rovněž ceník plynu platný od , datum, (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne , datum, a z ceníku v režimu poslední instance platného od , datum, ). Žalobkyně dne , datum, zaslala žalovanému odkaz na obchodní podmínky platné od , datum, , přílohou zprávy však tyto obchodní podmínky nebyly (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne , datum, ). Způsob ukončení platnosti smlouvy upravují obchodní podmínky dodávky zemního plynu žalobkyně (zjištěno z Obchodních podmínek dodávky zemního plynu platných od , datum, do , datum, a Obchodních podmínek dodávky zemního plynu a elektřiny platných od , datum, ). Bylo prokázáno, že dne , datum, žalovaný kontaktoval žalobkyni se sdělením, že na zmiňované adrese již nebydlí a smlouvu vypovídá, příp. žádal o informaci, jakým způsobem může smlouvu vypovědět. Dne , datum, pak žalobkyně odpověděla žalovanému a informovala ho o způsobu ukončení smlouvy, konkrétně o možnosti převedení smlouvy na nového zákazníka. Žalovaný následně kontaktoval žalobkyni telefonicky. Žalobkyně reagovala e-mailem ze dne , datum, , ve kterém žalovaného informovala o postupu pro ukončení smlouvy (demontáží plynoměru či převodem smlouvy na jiného zákazníka) - zjištěno z e-mailové komunikace mezi účastníky. Následně došlo k doručení faktury č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, žalobci (zjištěno z nesporných tvrzení a faktury č. , hodnota, ). Dne , datum, pak žalovaný reagoval na vystavenou fakturu žalobkyní a opět jí sdělil, že na adrese nebydlí a že žádá storno faktury. Dne , datum, zároveň došlo k ukončení smlouvy s odebráním plynoměru ze strany žalovaného (zjištěno z nesporných tvrzení a formuláře žádosti o ukončení zemního plynu). Dne , datum, žalobkyně odpověděla žalovanému prostřednictvím e-mailové komunikace, že nepřítomnost žalovaného na odběrném místě není důvodem k ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Dodala také, že smlouva byla uzavřena řádně a nelze ji tedy stornovat. Žalobce byl zároveň informován, že již došlo k ukončení smlouvy z důvodu neplacení. Ten samý den žalovaný reagoval a sdělil žalobkyni, že žádnou smlouvu neuzavíral, že v domě ani bytě nikdo nebydlí a že neví komu patří. Dodal, že plyn nikdo nevyužíval a sdělil, že může zkusit zajistit vypnutí plynoměru a jeho odběr. Dne , datum, žalobkyně kontaktovala žalovaného a opět sdělila, že opuštění odběrného místa není směrodatné pro ukončení smluvního vztahu a zopakovala možné způsoby ukončení. Doplnila, že pokud je odběr plynu nulový, je potřeba dodat aktuální stav plynoměru a dojde k opravě (zjištěno z e-mailové komunikace mezi účastníky). Bylo nesporné, že ke dni , datum, byl stav plynoměru č. , hodnota, -, Anonymizováno, I: 3 482 m³ (zjištěno z nesporných tvrzení a fotografie plynoměru). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , datum, a kopie dodejky).

15. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.

16. Podle § 12a odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění do , datum, (dále též jen „EZ“), dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo jako subjekt zúčtování nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nemá zajištěnu související službu v elektroenergetice nebo v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nemá zajištěnu související službu v plynárenství. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh. Podle odstavce 4 zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit dotčenému zákazníkovi a provozovateli distribuční soustavy. Podle odstavce 7 dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn po dobu nejdéle 6 měsíců domácnosti, která má nové odběrné místo, do něhož elektřina nebo plyn nebyly ještě dodávány, a to v případě, byl-li o dodávku touto domácností požádán. Podle odstavce 8 okamžikem zahájení dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance jsou ukončeny dodávky elektřiny nebo plynu původním dodavatelem zákazníkovi.

17. Podle § 62 odst. 2 písm. i) EZ je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.

18. Prostřednictvím institutu dodavatele poslední instance se řeší situace, kdy stávající dodavatel elektřiny nebo plynu není schopen nadále svým zákazníkům elektřinu nebo plyn dodávat. Účelem tohoto institutu je ochrana zákazníků před náhlým ukončením dodávky z důvodu na straně stávajícího dodavatele a zajištění pokračování v dodávce elektřiny nebo plynu po zákonem určenou dobu dodavatelem poslední instance. Povinnost zajistit dodávku poslední instance vzniká dodavateli poslední instance ze zákona ode dne, kdy je operátorem trhu informován o odběrných místech, ohledně kterých není zajištěna stávajícím dodavatelem dodávka elektřiny nebo plynu. Dodavatel poslední instance nevstupuje do postavení předchozího dodavatele, mezi ním a zákazníkem vzniká vztah nový, a to nikoliv na základě smlouvy, ale ze zákona, jde tak o závazek vzniklý na základě jiné právní skutečnosti, než je smlouva. Tento závazek zanikne nejpozději uplynutím 6 měsíců ode dne, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.5.2024, č.j. 44 Co 107/2023-119).

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla na základě zákona povinnost dodávat za stanovených podmínek zemní plyn a související služby do odběrného místa žalovaného podle § 12a odst. 2 EZ a žalovanému vznikla povinnost za spotřebovaný zemní plyn a poskytnuté služby žalobkyni zaplatit podle § 62 odst. 2 písm. i) EZ. Mezi žalovaným a žalobkyní tedy vznikl nový právní vztah ex lege. Soud má přitom za prokázané, že žalobkyně splnila svoji povinnost informovat o zahájení dodávek a výši ceny plynu žalovaného, neboť žalovaný na e-mail žalobkyně ohledně dodávek plynu reagoval, a navíc v řízení nárok žalobkyně částečně uznal, a to za období od , datum, do , datum, (viz výše). Soud však již nemá za prokázané, že žalovaný, který je ve vztahu k žalobkyni v postavení spotřebitele (srov.§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoník, ve znění pozdějších předpisů), byl seznámen s obchodními podmínkami žalobkyně, a tedy rovněž se způsobem, jakým je oprávněn dodávky zemního plynu ukončit. Soud v tomto ohledu nepovažuje za dostatečné, pokud žalobkyně v e-mailové zprávě zaslané žalovanému pouze uvedla odkaz, na kterém může žalovaný obchodní podmínky najít. Na obchodní podmínky musí být totiž nejen odkázáno, ale druhá strana s nimi rovněž musí být seznámena, a to prokazatelným způsobem. Pouhý odkaz na obchodní podmínky v zaslaném e-mailu je tedy v tomto ohledu nedostatečný a neposkytuje odpověď na rozhodnou skutečnost, zda a kdy se s nimi žalovaný coby spotřebitel seznámi. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 282/2016). Žalobkyně přitom neprokázala, a to ani přes procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř. dané jí soudem, že by žalovanému byly obchodní podmínky známy, resp. že by s nimi byl seznámen. Přitom platí, že v pochybnostech musí ten, kdo se obchodních podmínek dovolává, prokázat, že byly ke smlouvě připojeny anebo že byly druhé straně známy (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1998 sp. zn. 5 Cmo 318/97). Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala a neunesla tak důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že žalovaný byl seznámen s obchodními podmínkami žalobkyně, platnými pro smluvní vztah mezi účastníky a tedy ani s tím, jak vzniklý závazek může v daném případě ukončit.

20. Znovu je třeba zopakovat, že žalovaný je ve vztahu k žalobkyni v postavení spotřebitele. I z tohoto pohledu je tedy stěžejní, aby spotřebitel (žalovaný) věděl, za jakých podmínek odebírá zemní plyn od dodavatele poslední instance. Žalovanému tedy za dané situace nelze vytýkat, že nedodržel postup stanovený obchodními podmínkami žalobkyně, neboť s těmito seznámen nebyl, a je nutno uzavřít, že k zániku závazku vzniklého na základě zákona došlo dne , datum, , kdy žalovaný žalobkyni informoval o tom, že na adrese již nebydlí a „smlouvu vypovídá“. Pokud přitom žalobkyně žalovanému jako spotřebiteli sdělila, že se na něj vztahují obchodní podmínky, byť žalovaného s těmito podmínkami neseznámila, nemůže nyní s úspěchem tvrdit, že se na žalovaného obchodní podmínky nevztahovaly, resp. že pro smluvní vztah mezi účastníky žádné obchodní podmínky neplatily a že se tak postupuje pouze podle obecných ustanovení občanského zákoníku.

21. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalovaný s obchodními podmínkami seznámen byl, což nebylo prokázáno, je nutno zdůraznit, že ani sama žalobkyně tyto obchodní podmínky nedodržovala, neboť po žalovaném nepožadovala doložit, že ukončil odběr plynu v odběrném místě, jak požaduje článek VII. odst. 3 Obchodních podmínek pro dodávky zemního plynu od , datum, do , datum, .

22. Jak již uvedl Městský soud v Praze ve zrušujícím usnesení, neobstojí ani tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému návodnou instrukci, jak má postupovat. Callcentrum žalobkyně zprávou potvrdilo, že obdrželo žádost žalovaného o ukončení smlouvy na odběr plynu z důvodu odstěhování se z odběrného místa. V rozporu s tím, co žalovaný v žádosti uvedl, jej žalobkyně stále vyzývala, aby smlouvu převedl na nového nájemce. Žalovaný v postavení bývalého nájemce na takový převod nemohl mít žádný vliv, kromě toho žalobkyni sdělil, že v bytě nikdo nebydlí, dům je v rekonstrukci a je problematické se spojit s majitelem domu. Obchodní podmínky obsahovaly dva možné způsoby ukončení smlouvy, kdy ve stručnosti prvním je převod služby na jiného zákazníka, což v daném případě nebylo možné, druhým pak demontáž plynoměru a ukončení odběru. Bylo však prokázáno (tvrdila to sama žalobkyně), že žalobkyně bez zjevného důvodu nevyzvala žalobce až do , Anonymizováno, ke zpřístupnění prostor k tomuto úkonu.

23. S ohledem na vše výše uvedené má tak soud za to, že ke dni , datum, došlo k zániku závazku mezi účastníky vzniklého na základě zákona, a proto nelze žalobě ve zbylém rozsahu (tj. v rozsahu částky 53 461,10 Kč s příslušenstvím) vyhovět (výrok II). Za dané situace pak nebylo již třeba, aby se soud zabýval výší nároku ve smyslu odvolacího rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť tento není ve zbylém rozsahu ve vztahu k žalovanému oprávněný ani co do základu.

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2, § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. (výrok III). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 255,60 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně částky 53 461,10 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobkyně 11,95 % (7 255,60/60 716,70 * 100), u žalovaného 88,05 % (53 461,10/60 716,70 * 100). Celkově byl úspěšnější žalovaný v rozsahu 76,1 %, po zaokrouhlení v rozsahu 76 %. V tomto rozsahu je žalobkyně povinna hradit náklady žalovaného. Žalovaný má právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za tyto 4 úkony: za vyjádření k žalobě, za podání odvolání, přípravu účasti na jednání a za účast na jednání před soudem dne , datum, (podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a f) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) celkem po zohlednění dílčího neúspěchu 912 Kč (1 200 * 0,76).

25. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části první věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.