48 C 116/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státní příslušník Slovenské republiky bytem adresa o zaplacení 100 600 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100 600 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 100 600 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 23 771,20 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 domáhal po žalovaném zaplacení částky 100 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce pronajal žalovanému byt [číslo] v 6. a 7. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa žalovaného], jehož je výlučným vlastníkem na dobu určitou od [datum] do [datum], přičemž později došlo dodatkem k prodloužení nájmu do [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 16 000 Kč měsíčně, za služby spojené s užíváním bytu byla sjednána částka 3 200 Kč měsíčně. Celkově měl žalovaný platit částku 19 200 Kč měsíčně vždy pátého dne příslušného měsíce. Žalobce byt žalovanému předal. Žalovaný uhradil: za březen 2020 19 000 Kč, za duben 2020 20 000 Kč, za květen 2020 0 Kč, za červen 2020 19 000 Kč, za červenec 2020 16 000 Kč, za srpen 2020 0 Kč, za září 2020 25 000 Kč, za říjen 2020 0 Kč, za listopad 2020 0 Kč, za prosinec 2020 0 Kč, za leden 2021 50 000 Kč, za únor 2021 0 Kč a za březen 2021 0 Kč. Celková dlužná částka tak činí za období 13 měsíců 100 600 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše uznal odsouhlasením dlužné částky dne [datum], přičemž se zavázal dluh uhradit do [datum]. Žalovaný však svůj dluh neuhradil. Žalobce poté zaslal žalovanému předžalobní výzvu, nicméně žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání ve vyjádření ze dne [datum], žalovaný se k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 12.6.2023, č.j. 48 C 116/2023- 58, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.

4. Soud nejprve posuzoval, zda je ve věci dána mezinárodní příslušnost vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech platí, že„ bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost tyto soudy členského státu: pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází; pro řízení, jejichž předmětem je nájem nemovitostí za účelem jejich dočasného soukromého užívání na dobu nejvýše šesti po sobě následujících měsíců jsou však příslušné i soudy toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, pokud je nájemcem fyzická osoba a pronajímatel i nájemce mají bydliště v témže členském státě.“. Jelikož v řízení jde o nájem nemovitosti, která se nachází na území České republiky a současně na dobu delší šesti měsíců, jsou české soudy výlučně příslušné k rozhodnutí sporu.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Z prostého výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů [číslo] v budově [adresa] v k.ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví]. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce přenechal žalovanému do užívání bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] v k.ú. [část obce], nacházející se v 6. a 7. nadzemním podlaží o velikosti 2+kk a výměře 51,30 m2 na dobu určitou od [datum] do [datum] a žalovaný se zavázal hradit smluvní nájemné 16 000 Kč měsíčně a paušální zálohu na služby 3 200 Kč měsíčně. Z odsouhlasení dlužné částky za pronájem bytu [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uznal, že má vůči žalobci dluh ve výši 100 600 Kč, která vznikla na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] a dodatku [číslo] ze dne [datum] za pronájem bytu [číslo] v bytovém domě v ulici [adresa žalovaného] a že tuto částku se žalovaný zavazuje žalobci uhradit do [datum]. Z výzvy k úhradě dlužné částky 100 600 Kč ze dne [datum] a kopie vrácené obálky má soud za prokázané, že se žalobce na žalovaného písemně obrátil a vyzval jej před podáním žaloby k úhradě žalované částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy.

7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle následujících právních předpisů.

8. Podle § 2053 zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal, že má vůči žalobci dluh ve výši žalované částky, a to tak, že byla uvedena jeho přesná výše i právní důvod. Současně má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena platně nájemní smlouva k bytové jednotce. Soud má za splněné formální zákonné náležitosti kladené na listinu uznání dluhu, která tak měla za následek vznik vyvratitelné právní domněnky toho, že dluh ve výši žalované částky v den uznání, tedy dne [datum], existoval. K platnému uznání dluhu podle § 2053 o.z. je kromě obecných náležitostí kladených na právní jednání třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Tyto náležitosti uznání dluhu ze dne [datum] splňuje.

11. V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky uznání dluhu nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o.s.ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Zákon tím vyslovuje obecnou zásadu, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, a že tedy pouhá třeba i závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, nestačí k tomu, aby nebyla považována za prokázanou. Nejvyšší soud již opakovaně formuloval a odůvodnil závěr, že jestliže uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobkyně) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku (žalované). Z uvedeného pak vyplývá, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou (srov. například závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2000, sp. zn. Cdo 2854, zveřejněný v časopise Obchodní právo, ročník 2001, číslo 1, str. 29, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2001, sp. zn. 32 Cdo 633/2000, zveřejněný v časopise Obchodní právo, ročník 2001, číslo 7, str. 20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, zveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7 ročník 2003, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2004, sp.zn. 32 Odo 1160/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2006, sp.zn. 33 Odo 1028/2004, či z pozdější doby rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2010, sp.zn. 32 Cdo 170/2010, nebo ze dne 29.2.2016, sp.zn. 29 Cdo 1370/2014).

12. V řízení tak mohou nastat jen dvě možné situace, tedy že buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka). Jelikož se žalovaný ve věci nijak nevyjádřil, soud tak má a musí mít skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, ve smyslu § 133 o.s.ř. za prokázanou a podle toho rozhodnout spor mezi účastníky. Z tohoto důvodu soud shledal podanou žalobu po právu a v celém rozsahu jí vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. Soud přiznal žalobci v souladu s § 1970 o.z. rovněž úrok z prodlení v zákonné výši z žalované částky, a to ode dne [datum], kdy se žalovaný dostal do prodlení, neboť uznaný dluh neuhradil do dne [datum], k čemuž se zavázal. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,25 % (výrok I).

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podmínky § 142a o.s.ř. byly splněny. Úspěch ve věci měl žalobce, kterému soud přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na hájení práva u soudu proti neúspěšnému žalovanému. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku za zahájení řízení ve výši 4 024 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem a sepis a žaloby) z tarifní hodnoty 100 600 Kč á 5 140 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), 3 režijní paušály ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 16 320 Kč (15 420 + 900), to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně ve výši 3 427,20 Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 23 771,20 Kč (4 024 + 16 320 + 3 427,20). Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 23 771,20 Kč k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok II.) .‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬ 14. O lhůtě k plnění ve výroku ve věci samé i v nákladovém výroku soud rozhodl podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když pro stanovení jiné než obecné pariční lhůty ani pro stanovení plnění ve splátkách nevyšly za řízení najevo žádné důvody.