48 C 132/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 150 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 150 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 90,95 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je zaplacení shora uvedené částky z titulu nezaplaceného televizního poplatku od května 2022 do ledna 2023 spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč dle rámcové dohody o poskytování služeb ze dne datum, uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba, uložené v registru smluv pod ID smlouvy číslo.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaná měla přihlášený televizní přijímač od srpna 2019. Žalovaná neuhradila předepsané poplatky ve výši 135 Kč měsíčně splatné vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce za období květen 2022 – leden 2023 (za měsíc květen se žalobkyně domáhá toliko zaplacení částky ve výši 70 Kč). Žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby, avšak bezúspěšně. Rámcovou dohodou ze dne datum sjednali žalobkyně a společnost právnická osoba, poskytování služeb uvedenou společností žalobkyni, spočívajících mj. v tisku a rozesílání upomínek, přičemž cena za poštovné a tisk upomínky doporučenou zásilkou s dodejkou byla sjednána na 64 Kč Dohoda byla účinná ode dne jejího uveřejnění podle zákona o registru smluv, k čemuž došlo dne datum. Žalobkyně dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení na částku 90,95 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu datum.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZRaT“) poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.

8. Podle § 6 ZRaT měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

9. Podle § 10 ZRaT nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

10. Žalované vznikla povinnost platit televizní poplatek, neboť měla přihlášený televizní přijímač, a z tohoto důvodu byla povinna platit televizní poplatek v zákonné výši 135 Kč měsíčně. Tuto svou povinnost však v období květen 2022 až leden 2023 nesplnila. Žaloba tedy byla podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl, včetně nároku na náhradu nákladů na zaslání předžalobní upomínky.

11. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně zákonný úrok kapitalizovala ke dni podání žaloby na částku 90,95 Kč. Požadavek na zaplacení částky 64 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky je odůvodněn § 513 obřanského zákoníku.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou nákladů určených dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč spočívajících ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci samé.

13. K nákladům řízení soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3344/12, je třeba na žalobkyni v daném případě klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů a pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je její právo, nelze za této situace na žalované spravedlivě žádat, aby žalobkyni plně hradil náklady řízení takto vzniklé (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud rozhodl tak, že žalobkyni se přiznává právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení, a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.

14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněná právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.