48 C 143/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o 140 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 131 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 150 000 Kč od , datum, do , datum, a z částky 141 000 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46 008 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení z titulu újmy jí způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, , z něhož byl později vzájemný návrh vyloučen k samostatnému projednání pod sp.zn. , anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobkyně uvedla, že řízení bylo původně zahájeno , jméno FO, , přičemž žalobkyně do něj vstoupila na základě usnesení ze dne , datum, . Vzájemný návrh byl podán dne , datum, . Řízení posléze vyloučené do sp.zn. , anonymizováno, skončilo jeho zastavením pro zpětvzetí žalobního návrhu, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a bylo zatíženo extrémními průtahy. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne , datum, , přičemž žalovaná nárok projednala a přiznala částku 50 000 Kč, když vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení. Tuto základní částku žalobkyně považuje za nízkou. Ohledně úroku z prodlení je dle žalobkyně na místě vycházet z toho, že po výplatě částky 50 000 Kč dne , datum, je zjevné, že žalovaná již nic plnit nebude a dostává se do prodlení dnem následujícím. Žalobkyně se tak se zbývající částkou obrátila na soud.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne , datum, nárok uplatnila, a to ve výši 200 000 Kč. Žalovaná dne , datum, nároku žalobkyně částečně vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a dne , datum, vyplatila žalobkyni zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, ve zbytku žalobkyni odškodnění nepřiznala. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od , datum, do , datum, . Žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž důvody pro modifikaci základní částky neshledala. , adresa, 000 Kč za rok řízení považuje za přiměřenou, ohledně úroků z prodlení poukázala na stanovisko sp.zn. Cpjn 206/2010, kdy prodlení nastává až uplynutím 6měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud poprvé ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, . Na základě dovolání podaného žalobkyní byly oba rozsudky v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 140 000 Kč s příslušenstvím zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2025, č.j. 30 Cdo 1340/2025. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku poukázal na nesprávní krácení za celé první dva roky řízení a vytkl soudům nižších stupňů, že nebyla zohledněna skutečná doba trvání řízení před tím, než do něj vstoupila žalobkyně. Nejvyšší soud měl dále za nedostatečně zjištěný věcný a právní důvod procesního nástupnictví žalobkyně v posuzovaném řízení. Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že žaloba trpí vadami ohledně nedostatečně tvrzeného požadovaného rozsahu odškodnění ve vztahu k oběma řízením, jejichž nepřiměřená délka je tvrzena.

4. Soud tedy v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, a to konkrétně aby upřesnila, zda žádá zadostiučinění za nepřiměřenou délku pouze nového řízení (sp.zn. , anonymizováno, ) od pravomocného vyloučení věci k samostatnému projednání do jeho skončení nebo, zda žádá zadostiučinění za nepřiměřenou délku i za část původního řízení (sp.zn. , anonymizováno, ) a jakou (tj. od jakého data). Na výzvu soudu reagovala žalobkyně, že odškodnění za nemajetkovou újmu požaduje počínaje dnem , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení procesního soudu o jejím vstupu do řízení sp.zn. , anonymizováno, do pravomocného skončení řízení sp.zn. , anonymizováno, dne , datum, , které bylo z řízení sp.zn. , anonymizováno, vyloučeno k samostatnému řízení.

5. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

6. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem v řízení, které započalo pro žalobkyni v řízení sp.zn. , anonymizováno, dne , datum, , poté byl nárok projednáván v řízení sp.zn. , anonymizováno, , kam byl vyloučen z řízení sp.zn. , anonymizováno, . Předmětem tohoto řízení není řízení sp.zn. , anonymizováno, počínaje dnem , datum, , kdy bylo vyhlášeno usnesení o vyloučení části věci k samostatnému řízení.

7. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok uplatnila dne , datum, ve výši 200 000 Kč a že žalovaná nárok předběžně projednala a částečně jej shledala důvodným co do částky 50 000 Kč, což sdělila stanoviskem ze dne , datum, , pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

9. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro , adresa, sp.zn. , anonymizováno, a sp.zn. , anonymizováno, (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že řízení sp.zn. , anonymizováno, o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti bylo zahájeno žalobcem , jméno FO, dne , datum, . Dne , datum, podán návrh na záměnu účastníků na straně žalobce s plnou mocí pro advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, od žalobkyně (č.l. 33). Dne , datum, vyjádření procesního žalobce k replice žalovaného. Dne , datum, podal žalovaný , jméno FO, vzájemný návrh. Usnesením ze dne , datum, (č.l. 64) byl výrokem I. připuštěn vstup žalobkyně do řízení na místo dosavadního procesního žalobce , jméno FO, a výrokem II. byl zamítnut návrh žalovaného na nařízení předběžného opatření. Usnesení bylo doručeno zástupci žalobkyně dne , datum, . Proti výroku o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření bylo dne , datum, podáno odvolání. Žalobkyně se vyjádřila dne , datum, . Dne , datum, odvolání předloženo odvolacímu soudu, kdy dne , datum, odvolání vráceno bez věcného vyřízení. Dne , datum, bylo vydáno doplňující a opravné usnesení a dne , datum, byl spis znovu předložen odvolacímu soudu. Odvolací soud usnesením ze dne , datum, usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku potvrdil. Poté nařízeno jednání na den , datum, , které odročeno na žádost žalobkyně na den , datum, . Dne , datum, podán návrh procesním žalovaným na vydání předběžného opatření, který doplněn dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Dne , datum, žádá žalobkyně o odročení jednání ze zdravotních důvodů na straně svého advokáta. Jednání odročeno na , datum, . Dne , datum, podán procesním žalovaným další návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne , datum, návrh na vydání PO zčásti zamítnut a zčásti odmítnut. Dne , datum, podáno procesním žalovaným proti usnesení odvolání, které doplněno dne , datum, . Žalobkyně se vyjádřila dne , datum, . Dne , datum, výzva žalovanému k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Dne , datum, vyjádření žalovaného ke zrušenému jednání. Dne , datum, předloženo odvolání odvolacímu soudu. Usnesením ze dne , datum, rozhodnuto o podaném odvolání. Dne , datum, vyjádření žalobkyně. Dne , datum, se konalo jednání, při kterém rozhodnuto o vyloučení nároku procesního žalovaného vůči žalobkyni k samostatnému projednání pod sp.zn. , anonymizováno, (v něm žalobkyně v procesním postavení žalované). Usnesení nabylo PM dne , datum, . Dne , datum, byl procesní žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, který zaplacen dne , datum, . Dne , datum, procesní žalované uloženo podat vyjádření k žalobě. Dne , datum, a dne , datum, se vyjádřila procesní žalovaná. Dne , datum, navrhl žalobce změnu účastenství. Usnesením ze dne , datum, bylo rozhodnuto o záměně účastníků na straně žalující s PM dne , datum, . Dne , datum, vyjádření žalobců, dne , datum, vyjádření procesní žalované. Dne , datum, konání první jednání, které poté odročeno na , datum, . Dne , datum, konáno jednání, při kterém vyslechnuta svědkyně. Jednání odročeno na , datum, . Dne , datum, žalobci berou žalobu zpět. Dne , datum, procesní žalovaná sděluje, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Usnesením ze dne , datum, bylo řízení zastaveno s právní mocí dne , datum, .

10. Z návrhu na záměnu účastníků na straně žalobce ze dne , datum, na č.l. 154 zjištěno, že žalobkyně v posuzovaném řízení sp.zn. , anonymizováno, navrhla záměnu účastníků na straně žalované z důvodu, že se stala vlastníkem podílu původního procesního žalobce , jméno FO, na nemovitosti a původní žalobce se svým vystoupením z řízení vyslovil souhlas.

11. Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -64 na č.l. 155 zjištěno, že procesní soud podle § 92 odst. 2 o.s.ř. připustil výrokem I. vstup , Jméno žalobkyně, na místo původního žalobce , jméno FO, .

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o připuštění vstupu žalobkyně do řízení sp.zn. , anonymizováno, na místo dosavadního procesního žalobce , jméno FO, s tím, že vzájemný návrh procesního žalovaného , jméno FO, ze dne , datum, byl usnesením ze dne , datum, vyloučen k samostatnému řízení pod sp.zn. , anonymizováno, (v něm žalobkyně v procesním postavení žalované). Řízení sp.zn. , anonymizováno, bylo pravomocně skončeno dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činí 4 roky a 4 měsíce. Žalovaná žalobkyni poskytla odškodnění ve výši 50 000 Kč, které vyplatila před podáním žaloby.

13. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

22. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

23. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

24. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne, Anonymizováno, 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

25. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobkyni zahájeno dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o připuštění vstupu žalobkyně do řízení na místo dosavadního procesního žalobce , jméno FO, (pozn. doložka právní moci vyznačená na usnesení ze dne , datum, se zjevně vztahuje k výroku II. proti kterému bylo podáno odvolání, o němž rozhodoval Městský soud v Praze usnesením ze dne , datum, – č.l. 156) a pravomocně skončeno bylo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činí 4 roky a 4 měsíce. Žalobkyně do řízení vstoupila jako právní nástupce původního žalobce, neboť po podání žaloby došlo k převodu vlastnického práva k nemovité věci (případ tzv. singulární sukcese). K této otázce se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3175/2015 Nejvyšší soud uvedl, že „jestliže se dovolatel v této věci domáhá náhrady újmy, jež mu měla vzniknout v řízení, do nějž vstoupil na základě postupu podle § 107a o. s. ř., a neuvádí-li nic více, než že mu újma vznikla, staví svůj nárok právě na zmíněné silné a vyvratitelné domněnce. Za daných okolností, kdy je tvrzena tato (obecná) újma vznikající v důsledku nepřiměřené délky řízení, lze přihlížet pouze k délce řízení, po kterou byl poškozený účastníkem řízení. Tím se dovolatel stal až právní mocí usnesení, kterým soud vyhověl návrhu podle § 107a o. s. ř.“. Soud k tomu dodává, že i sama žalobkyně uvedla, že se stala účastnicí řízení ode dne , datum, , tedy od právní moci usnesení o připuštění jejího vstupu do řízení a od tohoto dne odvozuje nemajetkovou újmu.

26. Na tomto místě soud konstatuje, že tato délka řízení se sice na první pohled jako nepřiměřená nejeví, nicméně při bližším zkoumání průběhu celého řízení je třeba závěr o jeho nepřiměřenosti učinit. Na délce řízení se podílel procesní soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, což ostatně ani žalovaná nesporovala, když žalobkyni částečně plnila.

27. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž obecně podle Stanoviska platí, že za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. V navazující judikatuře pak Nejvyšší soud zdůraznil, že toto krácení není navázáno na osobu poškozeného či účastníka řízení, ale na řízení samotné; v případě, že tedy řízení v době vstupu účastníka trvá delší dobu, není důvod pro krácení částky za rok řízení z důvodu zohlednění počáteční doby trvání řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2952/2014). Soud tak zohlednil, že v okamžiku, kdy bylo posuzované řízení pro žalobkyni zahájeno (tj. ode dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o připuštění jejího vstupu do řízení na místo dosavadního procesního žalobce), posuzované řízení již přibližně rok (tj. ode dne , datum, ) probíhalo a vzájemná žaloba byla podána cca 2 měsíce před tímto datem (tj. , datum, ). Je tedy třeba zohlednit, že řízení před vstupem žalobkyně do něj trvalo již jeden rok a je tak na místě krátit přiznané zadostiučinění o polovinu toliko za jeden (první) rok.

28. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 20 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). V této souvislosti třeba poukázat i na to, že částka požadovaná žalobkyní nekoresponduje se zjištěnou délkou řízení. Částka požadovaná žalobkyní totiž při zjištěné délce řízení 4 roky a 4 měsíce odpovídá částce 60 000 Kč za rok řízení. Přiměřenou a zcela odpovídající základní sazbou je v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo 4 roky a 4 měsíce. Není na místě přiznávat částku vyšší, neboť soud sice uznává, že délka řízení byla nepřiměřená, nicméně jeho délka nebyla rozhodně extrémní, tedy blížící se, či snad dokonce přesahující dobu 20 let. K požadavku žalobkyně, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30.12.2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, odst. 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury, či zcela aktuální rozsudek ze dne 16.1.2025, sp.zn. 30 Cdo 2356/2024, odst. 67 a násl., v němž se otázkou nedůvodnosti požadavku na navýšení základní částky z důvodu inflace Nejvyšší soud podrobně věnoval a své negativní závěry odůvodnil, a proti kterému byla ústavní stížnost zčásti zamítnuta a zčásti odmítnuta plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 24.9.2025, sp.zn. Pl. ÚS 26/25). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobkyně nacházela ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů. Zadostiučinění, které by tak žalobkyni náleželo, je představováno částkou 57 500 Kč 3,5x15 000 + 4x1250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.

29. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílel i procesní soud. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zákon č. 82/1998 Sb. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. V činnosti procesního soudu I. stupně byla shledána tato období nečinnosti: od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , od srpna , Anonymizováno, do , datum, . Soud shledal, že se na délce řízení podílel prvostupňový soud. Jeho postup nebyl plynulý, kdy nebýt průtahů, mohlo být řízení skončeno dříve. Soud v tomto směru vyšel z toho, že vzájemný návrh byl podán dne , datum, , přičemž o jeho vyloučení k samostatnému projednání bylo rozhodnuto až při jednání dne , datum, ; do té doby o tomto předmětu řízení jednáno nebylo. I když se postup procesního soudu již promítl v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnění v penězích, v řízení bylo shledáno vícero období zásadní nečinnosti a je tak třeba základní částku zvýšit o 20 %.

30. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o žalobu na zaplacení pohledávky, šlo tedy o běžný majetkový spor. Soud proto základní částku nemodifikoval.

31. Věc po skutkové, procesní i právní stránce byla věc standardně složitá a řízení ve věci samé probíhalo na úrovni soudu prvního stupně, přičemž skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby. Rozhodování o návrzích na vydání předběžných opatření, která byla ve dvou případech řešena i na dvou stupních soudní soustavy či rozhodnutí o záměně účastníků se nevztahovala k řízení o vzájemném návrhu a i když bylo řízení o vzájemném návrhu vyloučeno k samostatnému projednání až dne , datum, , nelze tyto procesní složitosti přičítat tomuto řízení na vrub. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku nijak nemodifikoval.

32. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela, což ani žalovaná netvrdila. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku nijak nemodifikoval.

33. Ve světle výše uvedeného žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobkyni náleží ve výši 57 500 Kč plus 20 %, tedy 69 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, výrokem I předchozího rozsudku ze dne , datum, , který samostatně nabyl právní moci, byla žalobkyni přiznána částka 10 000 Kč, soud žalobkyni přiznal zbývající částku 9 000 Kč (výrok I). Ve zbytku, ohledně částky 131 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

34. Pokud jde o požadavek na úroky z prodlení, žalobkyně svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnila dne , datum, a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne , datum, , kdy až následující den se žalovaná může dostat do prodlení. Žalovaná o nároku žalobkyně rozhodla dne , datum, . Skutečnost, že žalovaná přiznanou částku žalobkyni vyplatila již dne , datum, nic nemění na její splatnosti až dnem , datum, . Žalovaná se tak dostala ohledně soudem přisouzené částky 9 000 Kč do prodlení počínaje dne , datum, tudíž od tohoto dne soud žalobkyni úroky z prodlení přiznal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne 12.11.2025, sp.zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17). Platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Ve zbylém rozsahu, tedy požadavek na příslušenství z částky 150 000 Kč požadovaný od , datum, do , datum, a z částky 141 000 Kč od , datum, do zaplacení zamítl jako nedůvodný (výrok II).

35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch žalobkyně z hlediska výše požadovaného odškodnění pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobkyně jsou představovány částkou 46 008 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a 14 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobkyně dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu ve znění do , datum, učinil ve věci 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby, podání repliky na vyjádření žalované, účasti na jednání soudu dne , datum, a doplnění odvolání ze dne , datum, ) a podle § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu ve platném znění učinil ve věci 3 úkony právní služby po 1 500 Kč z tarifní hodnoty 10 000 Kč spočívající v vyjádření k odvolání žalované a replice ze dne , datum, , účasti při jednání odvolacího soudu dne , datum, a sepisu dovolání ze dne , datum, a 1 úkon právní služby po 1 500 Kč z tarifní hodnoty 9 000 Kč spočívající v účasti při jednání soudu dne , datum, . K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do , datum, a 4 x 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu v platném znění, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 5 208 Kč (21 % ze 24 800 Kč), když zástupce žalobkyně je jejím plátcem, což bylo doloženo.

36. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce.