48 C 16/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o 19 118 666 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 19 118 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,50 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 19 118 666 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody – ušlého zisku - podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) s odůvodněním, že usnesením policejního orgáne ze dne , datum, byly žalobkyni zajištěny finanční prostředky na účtu u , anonymizováno, bank ve výši 617 607,60 EUR. V důsledku toho se žalobkyně ocitla bez prostředků a musela svoji podnikatelskou činnosti v ČR ukončit. Žalobkyně se opakovaně pokoušela o zrušení zajištění, ale bezúspěšně. Jednou v této věci podala i ústavní stížnost, ale rovněž neúspěšně. V rámci řízení, ve kterém byly finanční prostředky zajištěny se podezření vůči žalobkyni nepotvrdilo a věc byla odložena, aniž by na žalobkyni byla podána obžaloba. Usnesení, kterým byly finanční prostředky zajištěny, bylo zrušeno usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, - 5411. Z toho žalobkyně dovozuje, že v období od , datum, do , datum, byly finanční prostředky zajištěny neoprávněně a k odsouzení žalobkyně nedošlo. Nárok žalobkyně požadovala na dvou skutkových základech, kdy se jedné části žalované částky domáhala s odůvodněním, že usnesení o zajištění ze dne , datum, bylo nezákonné, kdy za rok , Anonymizováno, požadovala 4 952 000 Kč, za roky, Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, požadovala vždy 2 500 000 Kč a za rok , Anonymizováno, požadovala 2 083 333 Kč. Druhé části žalované částky se žalobkyně domáhala z důvodu nepřiměřené délky prověřování a nezrušení zajištění dříve, kdy za roky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, požadovala vždy 2 500 000 Kč a za rok , Anonymizováno, požadovala 2 083 333 Kč. K uplatnění nároku žalobkyně uvedla, že jej uplatnila, přičemž žalovaná nárok projednala, což sdělila stanoviskem ze dne , datum, , kdy nárok žalobkyně jako celek shledala nedůvodným. S názorem žalované žalobkyně nesouhlasí a proti se obrátila na soud.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, učinila nesporným, že žalobkyně u ní nárok uplatnila dne , datum, , k projednání nároku došlo dne 4.10.202č. Žalovaná ve věci neshledala odpovědnostní titul a nárok jako celek neshledala důvodným. Žalovaná učinila nesporným, že usnesením ze dne , datum, došlo k zajištění finančních prostředků žalobkyně na účtu pro podezření, že jsou výnosem z trestně činnosti, a dále to, že usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, došlo ke zrušení tohoto usnesení. Žalovaná však nesouhlasí s tím, že ke zrušení došlo pro nezákonnost, ale z důvodu nadbytečnosti duplicitního zajištění týchž finančních prostředků, neboť byly předtím zajištěny usnesením státního zástupce OSZ pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, - 8, ve věci skutku, který byl vyloučen k samostatnému řízení pod sp.zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, z původního řízení sp.zn. , Anonymizováno, -001293.

3. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

4. Soud na základě skutečnosti mezi účastníky nesporných a na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Usnesením ze dne , datum, došlo k zajištění finančních prostředků, konkrétně 617 607,60 EUR, na účtu žalobkyně, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti, a to v trestním řízení vedeném pod sp.zn. , Anonymizováno, 001293. Žalobkyně žádala opakovaně o zrušení zajištění, přičemž tyto žádosti byly ve všech případech zamítnuty a k uvolnění finančních prostředků nedošlo. Žalobkyně podávala proti zajištění finančních prostředků jedenkrát i ústavní stížnost, která byla odmítnuta. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, - 5411, bylo zajištění peněžních prostředků zrušeno s odůvodněním, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, ze dne , datum, došlo fakticky k přezajištění týchž finančních prostředků a původní usnesení policejního orgánu ztratilo svůj význam a stalo se nadbytečným. Současně konstatováno, že finanční prostředky nebudou uvolněny právě proto, že jsou zajištěny usnesením státního zástupce ze dne , datum, a důvody pro zajištění nadále trvají (zjištěno z nesporných tvrzení o rozhodných skutečnostech a částečně ze spisu Obvodního soudu , právnická osoba, 3, sp.zn. , anonymizováno, ). V trestním řízení, které bylo vedeno policejním orgánem pod sp. zn. , Anonymizováno, , byl vydán evropský vyšetřovací příkaz do , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žádosti o právní pomoc byly odeslány do , Anonymizováno, , , adresa, , jméno FO, , , Anonymizováno, (zjištěno z vyšetřovacího spisu sp. zn. , Anonymizováno, ). Toto trestní řízení skončilo usnesením ze dne , datum, o odložení podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měli dopustit , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , anonymizováno, -8 došlo k vyloučení části skutku do samostatného řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , kdy poté bylo vedeno trestní řízení proti žalobkyni u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, , v němž byla žalobkyně pravomocně odsouzena za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákona a za to jí byl pravomocně uložen peněžitý trest 12 milionů Kč. Dovolání i ústavní stížnost proti tomuto pravomocnému rozsudku byly odmítnuty (zjištěno z nesporných tvrzení o rozhodných skutečnostech).

6. Z trestního spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp.zn. , anonymizováno, a vyšetřovacího spisu sp.zn. , Anonymizováno, soud nic dalšího, nad rámec skutečností mezi účastníky nesporných a shora uvedeného, podstatného pro právní posouzení věci nezjistil. Většina rozhodných skutečností z obou trestních spisů byla mezi účastníky nesporná. Průtahy v řízení žalobkyně nenamítala, a i kdyby je namítala, nebyly by tyto výhrady důvodné z dále uvedených důvodů. Žalobkyně namítala neúčelnost některých úkonů, které policejní orgán k prošetření podezření z trestné činnosti, která byla poté odložena, prováděl. Důvodnost, správnost či účelnost postupu OČTŘ při vyšetřování však soud v kompenzačních řízení neposuzuje, neboť není ex post supervizorem nad průběhem trestního řízení.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

10. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

15. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobkyně nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. V souladu s § 132 o.s.ř. soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při tom dospěl k následujícím závěrům.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

18. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala celkem dvou nároků. První nárok odvozovala z tvrzení, že usnesení policejního orgánu ze dne , datum, je nezákonným rozhodnutí, v jehož důsledku žalobkyni vznikla část škody. Tento nárok soud právně posoudil jako nárok z nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Druhý nárok žalobkyně odvozovala z tvrzení, že prověřování bylo nepřiměřeně dlouhé a k uvolnění finančních prostředků mělo dojít dříve, v důsledku čehož žalobkyni vznikla zbylá část škody. Tento nárok soud právně posoudil jako nárok z nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.

19. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 12 035 333 Kč, odvozený od tvrzeného nezákonného rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť usnesení policejního orgánu ze dne , datum, nenaplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí, protože nebylo v žádném z k tomu předepsaných řízení pro nezákonnost zrušeno, když bylo nesporné, že s žádným opravným prostředkem žalobkyně neuspěla. Pokud jde o usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , pak je třeba primárně poznamenat, že jím nebylo zrušeno usnesení policejního orgánu ze dne , datum, a už vůbec ne pro nezákonnost. Nejde ani o rozhodnutí o opravném prostředku podaném žalobkyní, nýbrž o rozhodnutí, které bylo vydáno z moci úřední. Nelze z něj ani dovodit, že by účelem jeho vydání byla skutečnost, že usnesení ze dne , datum, by bylo nezákonné či že zajištění finančních prostředků bylo nezákonné a nelze z něj dovodit ani to, že by pominuly důvody zajištění jako takového. Ze všech okolností je zjevné, že důvody zajištění nepominuly a že pouze bylo zrušeno zajištění finančních prostředků na základě usnesení ze dne , datum, pro nadbytečnost, neboť mezitím usnesením ze dne , datum, došlo k jejich dalšímu zajištění usnesením státního zástupce ve vyloučeném řízení, ve kterém byla žalobkyně pravomocně odsouzena. Je proto zjevné, že zajištění (nikoli usnesení) bylo sice zrušeno, avšak nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání. Za takových okolností nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 4462/2007 či obdobně sp.zn. 30 Cdo 970/2020). Neobstojí ani argumentace žalobkyně, že trestní řízení, v němž původně v roce , Anonymizováno, došlo k zajištění finančních prostředků, bylo odloženo a že se tedy podezření o spáchání tam prověřovaného trestného činu nepotvrdila. Předně, soudu v kompenzačním řízení nepřísluší posuzovat věcný postup orgánů činných v trestním řízení. Nelze se proto domáhat, aby soud věcně přezkoumával důvodnost samotného zajištění peněžních prostředků. Žalobkyně sama uvedla, že proti zajištění brojila i u Ústavního soudu, ale nebyla úspěšná. I v případě, kdy je trestní stíhání zahájeno, dojde k podání obžaloby, avšak nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných v rámci takového trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3310/2013 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 8/2016 či z něj vycházející usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 1575/2020, případně recentní usnesení Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 687/22). Soud v této souvislosti odkazuje na odvolací rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.9.2020, č.j. 25 Co 222/2022- 229, v jiné obdobné věci, v němž se Městský soud v Praze podrobně a v širších souvislostech vyjádřil právě k této otázce a vysvětlil s poukazy na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, z jakého důvodu nelze v rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, ani nebyla jeho zákonnost jiným v úvahu přicházejícím postupem zpochybněna, spatřovat odpovědnostní titul státu. Tyto závěry jsou plně aplikovatelné na případ žalobkyně a soud na ně pro stručnost odkazuje. Soud proto uzavírá, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ohledně usnesení policejního orgánu ze dne , datum, neshledal. Není tak splněna jedna z podmínek pro vyvození odpovědnosti státu za škodu. Tato skutečnost brání tomu, aby mohlo být v této části žalobě vyhověno. Soud proto žalobu ohledně částky 12 035 333 Kč i s požadovaným příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

20. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 7 083 333 Kč, odvozený od tvrzeného nepřiměřeně dlouhého zajištění, kdy mělo podle názoru žalobkyně k uvolnění finančních prostředků dojít dříve, soud primárně znovu opakuje, že mu nepřísluší v kompenzačním řízení posuzovat důvodnost, účelnost či věcnou správnost postupů OČTŘ, není tedy supervizorem nad tím, jak po věcné stránce trestní řízení probíhalo. Bylo nesporné a ostatně to plyne z listiny z trestního spisu, že žalobkyně opakovaně žádala o uvolnění finančních prostředků, přičemž těmito žádostmi se příslušné OČTŘ vždy zabývaly včetně podaných stížností. Jelikož žalobkyni nikdy nebylo vyhověno, lze z tohoto vyvodit pouze jediný závěr, a to, že v té době důvody, pro které byly finanční prostředky zajištěny, nadále trvaly a nepominuly Z vyšetřovacího spisu sp.zn. , Anonymizováno, vyplynulo, že v rámci vyšetřování byly vyšetřovací úkony činěny, když byly vydány evropské vyšetřovací příkazy, případně žádosti o právní pomoc do celé řady zemí s tím, že policejní orgán vyčkával na výsledek dožádání. Soud v kompenzačním řízení nepřísluší, aby věcně posuzoval, zda byly tyto úkony věcně opodstatněné a důvodné. K tomu slouží opravné prostředky v průběhu trestního řízení, nikoli řízení kompenzační. V posuzované věci je však podstatné především to, že bez ohledu na odložení věci ohledně původního podezření, byly zcela zjevně důvodně finanční prostředky zajištěny ve vyloučeném řízení, v němž byla žalobkyně pravomocně odsouzena a byl jí uložen peněžitý trest, k jehož případnému pokrytí byly finanční prostředky usnesením ze dne , datum, zajištěny. Žalobkyni by tedy finanční prostředky nebyly vráceny ani poté, co věc skončila odložením dne , datum, . Jednak v té době již byly finanční prostředky zajištěny ve vyloučeném řízení, jednak bez ohledu na výsledek řízení sp.zn. , Anonymizováno, , by dříve či později došlo k jejich zajištění pro skutek, který byl dne , datum, vyloučen k samostatnému řízení. Bylo tak i prokázáno, že vyloučený skutek byl součástí původně prověřovaných skutků. Jinými slovy, skutečnost, že se nepotvrdilo podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti nic nemění na závěru, že ohledně části skutku, který byl již součástí původního prověřování (kdy byl z původního řízení vyloučen usnesením ze dne , datum, ), bylo zajištění důvodné, což plyne z toho, že za tento vyloučený skutek byla žalobkyně pravomocně uznána vinnou trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a byl jí za to uložen vysoký peněžitý trest v řádech milionů Kč. Za takové situace tak postrádá i význam zabývat se průtahy v řízení (jež ostatně ani nebyly tvrzeny), neboť i kdyby k nim došlo, pak by nebylo možné ani za tuto dobu žalobkyni poskytnout jakoukoli náhradu za případně ušlý zisk, neboť zajištění bylo z podstaty věci důvodné, podezření OČTŘ se potvrdila, byť ohledně jiného trestného činu, než znělo původní podezření. Žalobkyně tak nikdy neměla nárok na vrácení zajištěných finančních prostředků, a tudíž nemůže požadavek na náhradu škody odvozovat od hypotetického předpokladu, jakého zisku by dosáhla, pokud by finanční prostředky měla k dispozici. Soud tak uzavírá, že ve věci neshledal nesprávný úřední postup, neboť o žádostech žalobkyně na zrušení zajištění bylo vždy řádně rozhodováno v přiměřených lhůtách, vyšetřovací úkony činěny byly, za průtahy způsobené případně orgány jiných států není žalovaná odpovědná a věcnou správnost, důvodnost či účelnost vyšetřovacích úkonů soud v kompenzačním řízení neposuzuje. Soud neshledal žádný důvod, pro který by finanční prostředky měly být žalobkyni vráceny dříve. Jelikož není splněna jedna z podmínek pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, tedy existence nesprávného úředního postupu, soud i ohledně částky 7 083 333 Kč žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství. Nad rámec povinného odůvodnění soud poukazuje na to, že bylo prokázáno, že žalobkyni nikdy nárok na vrácení předmětných finančních prostředků nevznikl, protože byla nakonec za část skutku vyloučeného do samostatného řízení pravomocně odsouzena. Žalobkyni tak ani žádná škoda spočívající v ušlém zisku nemohla vzniknout21. V souhrnu soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloby v celém rozsahu zamítnuta. Náklady žalované jsou představovány náhradou ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne , datum, k žalobě, za přípravu na jednání a účast na jednání dne , datum, (podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč. Tuto částku soud uložil žalobkyni zaplatit žalované (výrok II).

23. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť za řízení nevyšly najevo důvody pro stanovení lhůty jiné či plnění ve splátkách, ani účastníci jinak nenavrhovali.